Když jsem přišel roku 1894 do Kyjova, mělo město vládu německožidovskou, neboť v obecním zastupitelstvu měli Němci a Židé 20 hlasů, kdežto česká strana pouze 10, takže český živel velmi trpěl a bylo mu snášeti mnoho ústrků. Starostou obce byl v této době německý advokát dr. Karel Koch, rodák brněnský, zarytý německý liberál. Jeho náměstkem a předsedou místní školní rady byl ředitel mlýna Josef Penkner, německý křesťanský sociál. 2. radním byl židovský obchodník Abraham Stein. Místní školní rada byla taktéž německá. Česká strana tam měla pouze dva virilní hlasy (farář a já.) Okresní školní rada taktéž byla německá, opravdovým Čechem byl zde jediný zástupce učitelstva nadučitel Karel Blesík z Kyjova.
    Na hejtmanství vládl okresní hejtman August rytíř z Paumgarttenů, úředník spravedlivý a velmi dobrý srdcem, ač také Němec. Správcem berního referátu byl finanční koncipista Pucher, úředník neznající slova českého. Berní úřad vedl odrodilec a kyjovský rodák Karel Kowarž. Správce okresního soudu byl upřímný Čech rada zemského soudu Alois Trčka. Taktéž vzácným vlastencem byl nejstarší okresní soudce Josef Strejc. Všichni ostatní úředníci byli Němci nebo lidé národně indiferentní.

    Školy byly čtyřtřídní utrakvistické. Na chlapecké působil po smrti nadučitele-germanisátora Stangla věrný národu českému nadučitel Karel Blesík, učitel Josef Březina, dále František Jež a Josef Hanák. Patřili všichni k české straně. Na škole dívčí působili mimo mne samé německé síly: odrodilý Josef Poštolka, učitelky Josefa Czechová, Štěpánka Swarová a Viléma Spornerová. Všichni tito patřili ku straně německé a ve škole poněmčovali podle možnosti. Také v Kyjově byla ještě škola německá, která měla děti většinou židovské ve čtyřech třídách. Nadučitelem byl tehda Josef Margolius, ostatní učitelé byli také Židé.
    Gymnasium bylo taktéž německé o čtyřech třídách asi se čtyřiceti většinou židovskými žáky, neboť české nadané hochy posílala česká strana na studie do Uherského Hradiště, kdež je hmotně podporovala. Ředitelem byl tehda Leopold Tertsch. Ostatní profesoři jako jejich ředitel byli smýšlení prušáckého. Germanisovali ve škole i ve společnosti. Výjimku činil starý piarista Vilém Freywald, který více lnul ke straně české. Po jeho odchodu sloužíval mši v kapli gymnasiální kooperator P. Valentin Staněk, upřímný vlastenec, rodák ze Slezska.

    I tito byli všichni Němci. Sekretářem byl a zároveň policejním inspektorem Antonín Kostial, odrodilec kyjovský, důchodním Kasparek, člověk neznající česky vůbec, po jeho odchodu kyjovský Němec Borheghy, později ustanoven policejním inspektorem kyjovské dítě Gregor, úplně německé klice oddaný, nadlesní Dostal v Břesovicích bydlící uměl poněkud česky a choval se spravedlivě, sluha Vasický byl donašečem Kochovým, konečně roku 1896 byl ustanoven český sluha Václav Hnilica.

    Farářem byl v Kyjově P. Antonín Doležel, muž klidný, o nic se nestarající, jemný hudebník, ale do politiky se nemíchal. Starší kooperator P. Ed. Zlámal byl člověk nábožensky nesnášenlivý, který více českou věc poškozoval než jí prospíval. Mladší kooperator P. Narcis Dvořák stál cele a otevřeně při české straně a konal pro českou věc velmi dobré služby.
    V Kyjově v té době ještě žili P. Otto Štika, piarista na pensi, P. Schmied a P. Drápal, farář ve výslužbě. Tito však nezasahovali nikterak do života veřejného.

    Lékaři zde působili čtyři a to dr. Severin Joklík, lékař obvodní, nemocniční a železniční, hlavní sloup české strany, dr. Antonín Schubert, okresní lékař, otevřené a šlechetné srdce, který vlivem dra Joklíka úplně přilnul k české straně, potom židovský lékař dr. Jakub Spitzer, lékař obecní a konečně praktický lékař Žid-Němec bojovný dr. Sigmund Friedrich. Lékárníkem byl taktéž Němec - antisemita Bernatzik, který však již roku 1899 lékárnu prodal Mag. Ph. Františku Sedláčkovi, rodáku z Tovačova, smýšlení sice českého, ale ne dosti vyhraněného. Notářem byl altbürgermeister Emanuel Valenta, německý liberál.
    Silniční výbor měl za předsedu rolníka z Vracova Tománka, německé straně úplně oddaného. Velitelem a hlavou byl hotelier Jakub Sonnenschein, Žid německého smýšlení, který tvrdíval, že Kyjov se nestane nikdy českým. Hasičský spolek byl taktéž úplně německý, jeho dlouholetým hejtmanem byl starý Baldrian. Veteránský spolek měl německé velení, německy popsaný prapor, leč za velitelství zednického mistra Eusebia Cibulky roku 1904 odhlasováno velitelství české.
    Sklárnu vedl vzorně židovskoněmecký ředitel Leonhard Bock, okrasa německožidovské strany. Týž působil také vydatně v silničním výboře. Ostatní úředníci ve sklárně byli němečtí Židé, jen jeden úředník byl Němec (Karel Molitor), který se vždy hlásil ku straně české vlivem své uvědomělé choti. Doly knížete Salma spravoval poněmčený Polák Wasniakowski a po jeho odchodu velký nepřítel všeho českého Richard Riedl, rodák z Příbora. Tento vášnivec chtěl propustiti všechny české zřízence a horníky, koupil od odrodilce F. Neumanna Nový svět a chtěl zde usaditi německé dělníky a tak město úplně poněmčiti. Ústřední správa v Blansku mu tento záměr na zakročení české strany překazila.
    V roce 1893 založila německá strana městskou Spořitelnu, aby zdolala Občanskou Záložnu, avšak úsilí její bylo marné. Záložna zkvétala dále, protože nabyla všeobecné důvěry na venkově, kdežto Spořitelna v tomto období zkvétati nemohla také proto, že němečtí předáci dobrým dlužníkům sami půjčovali soukromě a tak peníze lehce pro sebe vydělávali. Podle prof. J. Kučery až 50 %.

    Čeští advokáti v té době v Kyjově působili dr. Josef Galusek a dr. Karel Kozánek, německý advokát byl dr. Karel Koch, německožidovský dr. G. Siebenschein, židovský bez politického nátěru dr. Mořic Dentoch. (Předposlední předčasně zemřel, poslední zahynul sebevraždou.)

    Hlavním sídlem Židoněmců byl hotel "U Černého orla", patřící Jakubu Sonnenscheinovi, obchodníku čilému chytrému a agilnímu. U něho byla "Deutsche Lesehalle", dále zde měl místnosti německý hasičský spolek, veteránský spolek, hudební spolek, kroužek turistů a německý spolek loterní, také všechny židovské náboženské spolky zde měly svůj útulek. K německým hostincům se počítala místnost u Herschanů a vinárna Wernhardtova. Všechny tyto hostince navštěvovali také neuvědomělí Čechové z města a také z okolí.

    České hostince byly: Občanská záložna, Hotel Michálek, Hostinec u Grňů, u Politzrů a u Přikrylů. Tehda všichni Čechové tvořili v Kyjově jednu silnou českou stranu, nebylo mezi nimi velikých z malých, nebylo bohatých a chudých, nebylo pánů a poddaných. Vše se bratřilo a bojovalo za odstranění německé nepřirozené nadvlády ve městě.

    Ač Němci měli v roce 1894 všechno dobře obsazeno, vše utuženo, na říšské radě ve Vídni za sebou více jako sto poslanců v klubu německoliberálním, přece se zdálo, že jejich nadvládě v Kyjově se zvoní umíráčkem. České spolky působily v Kyjově velmi intensivně, zvláště Čtenářský spolek (založen roku 1864), Tělocvičná jednota Sokol (založena roku 1871) a Občanská záložna (založena 1873).
    Česká strana provádějíc heslo "Svůj k svému" potřebovala ve městě dobrých a svědomitých českých obchodníků a živnostníků. Při svém příchodu do Kyjova zkvétal obchod střižným zbožím R. Prochásky (soukromě se psal Procházka), kloboučnický závod Josefa Bělohříbka, obchod zbožím smíšeným Josefa Procházky a Karla Šafaříka, obchodem železem Josefa Vašíčka a sklenářství Josefa Gattermayera. Poslední dva obchody byly nově otevřeny péčí české strany na újmu straně německé. Vše k boji bylo již dříve připraveno. Tu nelze upomenouti namáhavé a nebezpečné práce berního adjunkta Josefa Páleníka, který vydával berní výkazy a starého vlastence - úředníka Antonína Balzara, který povzbuzoval celou společnost k vytrvalému boji. Byl dán úřadem předčasně do výslužby.

    V čele českého hnutí v té době stál lékař dr. Severin Joklík, rodák z Troubelic u Unčova, člověk sice nábožensky založený, leč pokrokový a ideálně vlastenecký. Jemu právnicky radil a houževnatě pomáhal český advokát dr. Karel Kozánek, rodák kroměřížský, muž klidný, dochvilný a pracovitý. V téže době působil zde, zvláště v právnických otázkách, velmi nadaný, leč ne dosti spolehlivě česky smýšlející, německy vychovaný advokát dr. Josef Galusek. Nelze popříti, že muž tento byl vzácně všeobecně vzdělaný, v právních otázkách velmi honěný, leč pocházel z rodiny německy cítící a sám měl rodinu původně německy mluvící. Klonil se často ke konservativním velkostatkářům, rozešel se úplně s vládnoucí českou stranou, až se konečně octl úplně v táboře klerikálním. Byl jejich duševním vůdcem, ač nedosáhl úspěchů jeho osoby důstojných. Mezi ním a ostatními českými předáky nebylo nikdy dosti důvěry a otevřenosti. Zvláště dr. Joklík také z důvodů snad jiných s ním pracovati nechtěl, což městu mnohokráte ku prospěchu nebylo.
    Mezi důležité pracovníky patřil také Václav Paterna, narozený v Něčicích roku 1839 (zemřel roku 1902), stavitel v Kyjově, první zemský poslanec za městskou skupinu Kyjov, Vyškov etc., dále Josef Bělohříbek původně prostý kloboučník, později pokladník a ředitel Občanské záložny a Vilém Wachsmuth, obchodník a předchůdce Bělohříbkův v záložně (zemřel 1894).
    Dobrým a neohroženým vlastencem byl okresní sudí Josef Strejc, obchodník Karel Šafařík, R. Procházka, sládek Antonín Novotný a nadučitel Karel Blesík. Nelze také pominouti tehdejšího vůdce dělníků Václava Zahradníka, který zvláště s dělníky hutskými postupoval urputný boj za věc českou. Při této příležitosti vzpomínám na velkého přítele našeho města starostu z Něčic Františka Sedláře, pozdějšího dlouholetého předsedu okresního silničního výboru, dále hraběte Seilerna st., velkostatkáře v Miloticích, příznivce studentů a české věci v Kyjově, zvláště dra Otakara barona Pražáka, který všechny akce kyjovských Čechů u úřadů podporoval a také vše prosadil.
    Dr. Otakar baron Pražák se stal nástupcem Paternovým na zemském sněmu moravském, později také říšským poslancem za okresy Kyjov, Hodonín a Hustopeč (venkovské okresy) na říšské radě místo milotického faráře P. Františka Webra, který při volbě podlehl. Zásluhy Pražákovy o město Kyjov, zvláště o české gymnasium jsou neocenitelné, obliba jeho byla tak velká, že pokrokoví lidé ve městech i na venkově ho vždy volili, třeba on sám byl vyloženým konservativcem. Zemským poslancem zůstal až do své smrti.

    Po dlouhém odkládání konaly se volby dne 13.,14.,15. a 16. listopadu 1895. Ve 3. sboře zvítězila česká strana bez boje, neboť Němci vidouce marnost svých námah, se volby v tomto sboře ani nezúčastnili. V 2. sboře zvítězila německá kandidátka, česká zůstala ve značné menšině. V 1. sboře Čechové ztratili jeden hlas úmrtím voliče Viléma Vachsmutha, měli však přece většinu dvou hlasů. Německá volební komise zamítla však nesprávně voliče Josefa Strejce z toho důvodu, že zatím byl přeložen za správce okresního soudu do Klimkovic do Slezska a také voliče Josefa Bělohříbka, že jest v trestním vyšetřování, ač byl pouze volán za svědka v trestním soudním šetření. Tím se stalo, že nastala rovnost hlasů a bylo nutno rozhodnout losem. Podvodným způsobem pomocí posypátka dělo se losování v umyvadle a dopadlo příznivě pro Němce. Vítězství chtěli Židoněmci oslaviti u Černého Orla, vyvěsili prapor vítězů, leč okresní hejtman rytíř z Paumgarttenů obávaje se výtržností, ježto v Kyjově bylo mnoho venkovského lidu, rozkázal prapor sbaliti a každou provokaci lidu, neboť jsa přítomen volbě dobře věděl, že se staly velké volební nesprávnosti.
    Okresní hejtman August rytíř z Paumgarttenů a okresní komisař Hugo Pulpan, ač byli voličové 1. sboru a Němci, se volby nezúčastnili, neboť oba byli antisemité a k tomu byla tehda vláda hraběte Kazimíra Badeniho, který chtěl vládnouti spravedlivě. Poslední volby se octly před správním soudem, kde věc českou uhájil s plným úspěchem dr. Josef Galusek.

    Po provedených volbách vedoucí političtí úředníci byli z Kyjova přesazeni. Okresní hejtman Paumgartten byl jmenován místodržitelským radou a stal se správcem okresu brněnského. Okresní komisař se stal brzy okresním hejtmanem v Hustopeči. Místo rytíře Paumgarttena jmenován okresním hejtmanem pro Kyjov dr. Rudolf Zahradník, sice rakouský byrokrat, ale jinak původem, vychováním i smýšlením Čech. Okresním komisařem byl jmenován Jindřich hrabě Ledóchowski, původem i smýšlením Polák, leč neuměl ani polsky, ani česky, jsa německy vychován. Byl muž srdce zlatého, způsobů ušlechtilých a netajil se nikdy tím, že přeje české straně. Nyní se poměry valně zlepšily.
    Vlivným zakročením české strany zastoupené dr. Otakarem baronem Pražákem přímo u ministerského předsedy hraběte Badeniho muselo okresní hejtmanství volby v 1. sboře vypsati na den 13. srpna 1896. Tyto přinesly vítězství Čechům, kteří získali 13 hlasů. Němci předložili proti provedeným volbám protest, ale bez výsledku.
    Obecní zastupitelstvo staré bylo dne 18. srpna 1896 rozpuštěno a vládním komisařem jmenován hrabě Jindřich Ledóchowski. Dne 4. září 1896 vyhlásil vládní komisař výsledek celkových voleb a dne 7. září 1896 se ustavilo představenstvo obce.

    Volba starosty a radních se provedla dne 7. září 1896. Prvním českým starostou královského města Kyjova byl zvolen všemi českými hlasy advokát dr. Galusek Josef, rodák z Návojné u Brumova, jeho náměstkem lékař dr. Severin Joklík z Troubelic u Unčova, druhým radním advokát dr. Karel Kozánek, rodem z Kroměříže. Další radní byli stavitel Václav Paterna, pokladník Záložny Josef Bělohříbek, Rajmund Procházka, obchodník.

    Ještě téhož roku v měsíci říjnu 1896 se ustavila místní školní rada města Kyjova. Prvním jejím předsedou byl zvolen rada zemského soudu Alois Trčka, pocházející z Jindřichova Hradce, místopředsedou lékař dr. Severin Joklík. Skutečným pracovníkem arciť byl dr. Severin Joklík, velký příznivce školy a učitelstva, neúnavný pracovník.

    Dr. Karel Koch a jeho nohsledové hospodařili na oko dobře, přirážky obecní obnášely v letech 1090-96 pouze 35%, leč městské domy byly zpustlé, ulice blativé a pusté, školy bídně a nezdravě umístěny a také pro město nedůstojny zevnějškem i rozsahem.

    České školy zřízeny vynesením moravské zemské školní rady ze dne 3. srpna 1897, zápis proveden dne 13.,14. a 15. září 1897. Téměř všechny dítky se hlásily do škol českých, pouze tři chlapci a tři dívky do škol utrakvistických, takže obě utrakvistické školy se zrušily a zbylých šest dítek se poslalo do německé školy.
    Chlapecká škola česká zřízena jako čtyřtřídní s jednou pobočkou, jejím správcem se stal nadučitel Karel Blesík. Dívčí škola zřízena taktéž jako čtyřtřídní s dvěma pobočkami. Jejím správcem se stal nadučitel Antonín Hromádka, dále zde ponechán starý učitel Poštolka a industriální učitelka Viléma Spornerová. Německé učitelky Josefa Czechová a Štěpánka Swarová nesměly na zakročení dra. Joklíka vstoupiti do české školy, neboť velmi urazily city českého obyvatelstva, když při slavnostním osvětlení na počest zvolení prvního českého starosty města Kyjova spustily v oknech záclony svých bytů, ač jinak celé město tonulo v záři světel. Také se slavností ani v parku, ani v Záložně nezúčastnily.

    Německé nižší gymnasium již několik roků chřadlo, nemělo žáků a také řádných profesorů. České obecní zastupitelstvo se usneslo ústav tento koncem školního roku 1896-97 uzavříti. Moravská zemská školní rada i ministerstvo vyučování si přály, aby se gymnasium uzavřelo postupně, ale když se podrobně vylíčil stav ústavu tohoto, uzavřeny všechny čtyři třídy současně. Posledním ředitelem gymnasia byl Spandl Josef, rodák z Hevlína u Znojma. Slušný profesor byl ještě Alfred Schlerka z Vídně. Ostatní byli lidé nezkoušení, alkoholu oddaní. V posledním roce vyučoval na gymnasiu jazyku českému správce české dívčí školy Antonín Hromádka a po odchodu ředitelově převzal také inventář ústavu.

    Neúnavný pracovník dr. Severin Joklík ihned po vítězství české strany jal se budovati české školství. První na řadě byla obecná a měšťanská dívčí škola. Místo bylo vyhlédnuto v Komenského třídě čís. 39. Býval zde dříve kapucínský klášter, později dvoutřídní triviální škola pro dívky z Kyjova a pro hochy a dívky z Něčic. Později rozšířena tato škola na čtyřtřídní dívčí Pro Kyjov a Něčice (1869) a prvním nadučitelem na krátkou dobu se stal starý vlastenecký rektor František Sýkora, druhým hned 1. března 1870 snášenlivý Němec a velmi dobrý hudebník Jan Obst. Týž složil církevní zpěvník pro německou mládež, kteréhož se hojně užívalo též v Kyjově. Nákresy a rozpočty na budovu dívčí školy vypracoval architekt Josef Karásek z Brna, stavbu provedl stavitel Gustav Sonnevend z Kyjova. Stavba vyžadovala nákladu ... (není dopsáno).

    Ve školním roce 1897-98 se umístila dívčí škola v budově bývalého německého gymnasia. (V klášteře piaristickém v druhém poschodí.) Místnosti byly sice malé, ale dětem se tam velmi líbilo.

    Brzy po zřízení měšťanské školy dívčí došlo v Kyjově k založení českého obecního gymnasia. Město samo i celý okres kyjovský pociťoval již odedávna potřebu české střední školy. Důkazem toho byl značný počet českých žáků na bývalém zdejším německém gymnasiu i návštěva nejbližších českých středních škol v Uherském Hradišti, Brně a Hodoníně z Kyjovska, která rok co rok vzrůstala. Zůstane proto navždy nepopíratelnou zásluhou nového českého zastupitelstva našeho města, že věnovalo své snahy především také práci osvětové, jež zakládá se na prohloubení a upevnění vědění školního a naplňuje nás podivem, jak velké sumy peněz věnoval Kyjov v krátké době na svoje školství v dobré naději, že oběti takové ponesou hojné ovoce jak městu, tak i okolí, jež nutno viděti ve zvýšené vzdělanosti, v povznesení hmotného blahobytu a většího zhodnocení všeho jmění městského.
    Když začátkem roku 1897 podány byly obecnímu zastupitelstvu kyjovskému od zástupců obcí okresu kyjovského, ždánského i bučovického petice za zřízení obecního středního ústavu českého, obecní zastupitelstvo, hledíc k žádostem těm i potřebám místním, usneslo se dne 16. března 1897 zříditi obecní české gymnasium. Vyskytovaly se též hlasy pro zřízení nějaké školy odborné, ale výsledek veřejné schůze lidu, k poradě o věci té svolané, nevyzněl pro školu takovou, neboť kraj zdejší není ani průmyslový ani obchodní, spíše rolnický a proto 24. června 1897 usneslo se obecní zastupitelstvo definitivně zříditi české gymnasium v Kyjově a žádalo ihned ministerstvo kultu a vyučování o povolení ku zřízení jeho. Povolení to bylo vskutku výnosem m.k. a v. ze dne 20. srpna 1897, čís. 21.065 dáno.
    Otevříti gymnasium již ve školním roce 1897/98 nebylo však z mnohých a závažných příčin možno a proto odloženo otevření jeho na začátek školního roku 1898/99. Přípravy konány však neprodleně a rázně. Především usneslo se obecní zastupitelstvo vystavěti pro gymnasium novou budovu vedle bývalého piaristického kláštera, který obec získala od náboženské matice koupí za 5.500 zl i se zahradou. Než by byla novostavba gymnasia hotova, určeno upraviti prozatímně místnosti pro I. třídu gymnasia ve druhém poschodí piaristické budovy. Úprava jeho svěřena odbornému znalci architektu Josefu Karáskovi, který navrhl též plány pro gymnasijní novostavbu.
    Současně staralo se obecní zastupitelstvo o potřebné síly pro ústav. Ředitelem jeho ustanoven Josef Klvaňa, tou dobou profesor gymnasia v Uherském Hradišti a okresní školdozorce na hodonském hejtmanství. Dále jako učitelské síly ustanoveni Ph dr. Josef Sedláček, tehdy suplující učitel českého gymnasia v Kroměříži (skutečným učitelem), suplující učitel české reálky v Hodoníně Josef Tauchman (suplujícím učitelem) a prozatímní katechetou P. Valentin Staněk, kooperator v Kyjově. Jmenování ta byla vyššími úřady vesměs schválena.
    Zápis žáků do I. třídy, provedený ve dnech 16. a 17. září, ukázal nejlépe, jak celý okres na střední školu u nás čekal a jak zřízením ústavu se vyhovělo místním potřebám. Přihlásilo se ke zkouškám přijímacím okolo sta žáků a přijato jich devadesát. 20. září počalo pravidelné vyučování v prvním školním roce našeho ústavu.

    Ale ještě než začal prvý školní rok, položeny byly základy k nové budově gymnasijní, jež přičleněna byla k bývalé budově klášterní, jichž místností bylo též použito k různým účelům ústavním. Stavbu ústavu svěřilo obecní zastupitelstvo místnímu staviteli Gustavu Sonnevendovi a již na sklonku listopadu byla tato dvouposchoďová budova pod střechou. Po prázdninách roku 1899 po provedené kollaudaci stavby začalo se pravidelné vyučování v nové budově, jež 24. září 1899 byla slavnostně vysvěcena arciknězem bzeneckým drem Janem Pospíšilem, ord. komisařem ústavu za účasti zástupců zemské školní rady moravské (inspektor Jan Slavík), moravského místodržitelství a zemského výboru, poslanců, zástupců místních úřadů státních, obecního zastupitelstva kyjovského, zástupců obce židovské, četných měst okolních i spolků, celé jihomoravské župy sokolské aj. Starosta města dr. Josef Galusek, přijav klíč budovy od jejího stavitele, vzpomněl v krátké řeči příznivců, kteří pomáhali ústav budovati, především občanské Záložny a poslance Václava Paterny, kteří darovali každý 20.000 zl na stavbu ústavu, načež odevzdal klíč řediteli Josefu Klvaňovi, jenž rovněž stručnou promluvou slíbil vésti ústav tak, aby vychovával nejen mládež vědou, nýbrž i mravností a ušlechtilostí, aby byla ke cti městu, k povznesení kraje a podporou státu. Po svěcení vystoupil na řečniště slavnostní řečník, poslanec dr. Otakar baron Pražák, aby v delší řeči rozvinul historii latinských škol kyjovských, jež ponenáhlu přešly nutně v ústav český, jehož rozkvětu přál zdaru. Slavnost zakončena veřejným cvičením sokolské župy Komenského, jež mělo skvělý průběh.

    Současně byla o prázdninách roku 1898 dokončena stavba budovy dívčí obecné a měšťanské školy a od školního roku 1898/99 se v ní vyučovalo.

    Dokončení reorganisace kyjovského školství oslaveno bylo poctou těch, kdož získali si vskutku velké zásluhy o ně: bývalý poslanec Václav Paterna, rada zemského soudu Alois Trčka a okresní hejtman dr. Rudolf Zahradník jmenováni byli čestnými občany města Kyjova (18. srpna 1898).

    U příležitosti vyznamenání zlatým záslužným křížem věnoval Václav Paterna 3.000 K na rozšíření městského parku a 1.000 K na založení fondu při zdejším gymnasiu, z něhož úroky má dostávati chudý a pilný žák. Správu této nadace vede obec.

    V roce 1899 založen v Kyjově na americké podložce vzorný vinohrad. Obec poskytla pozemek "na újezdě" nad hřbitovem a pozemek "polámaný", patřící farnímu beneficiu, jež odškodněno jinak.

    V říjnu chystala se vláda hraběte Claryho odvolati jazyková nařízení Badeniho, zavádějící češtinu do vnitřního úřadování, jež byla později beztak ztenčena drem Gautschem. Městská rada kyjovská připojila se k resoluci sboru obecních starších hlavního města Prahy ze dne 2. května 1899 a považujíc toto zrušení jazykových nařízení za urážku a pohanu českého národa, vyzývá poslance, aby proti vládě stavěli se do nejkrajnější oposice.
    Ještě se neuklidnilo rozhořčení obyvatelstva způsobené zrušením jazykových nařízení Badeniho, když nová událost rozvířila znovu těžce tlumený hněv a nespokojenost našich lidí s násilnickým a bezohledným vídeňským vládním režimem.

    Jako každoročně před tím, konalo se v Kyjově dne 1. listopadu 1899 v sále hotelu Michálek vojenské kontrolní shromáždění mužů, kteří stáli ve svazku vojenském a řízeno bylo německým důstojníkem, nadporučíkem Rosenmayerem. Několik dnů před tímto kontrolním shromážděním objevily se v Kyjově a v okolí letáčky tohoto znění: "Slováci, hlaste se při kontrolním shromáždění českým slovem zde". Vskutku hlásilo se několik záložníků při kontrolním shromáždění při vyvolání svého jména slůvkem "zde" místo německého "hier". Byli to: Dufek Otmar, podstarší kyjovského pivovaru, František Hlaváč, dělník ve Stavěšicích, Měchura Jan, rolník a později poslanec ze Šardic, Měchura Josef, rolník z Mistřína, Poler Josef, tovární dělník ve Stavěšicích, Pekárek Petr, dělník ze Svatobořic a účetní (dnes ředitel) Okresní nemocenské pokladny v Kyjově Hynek Kalivoda. Ohlášení se slovem "zde" místo německého "hier" byli všichni až na Kalivodu odvedeni vojenskou stráží na radnici. Když pak Kalivoda Hynek při vyvolání svého jména ohlásil se také slůvkem "zde", vyzval jej nadporučík Rosenmayer, jehož znal Kalivoda jako zapřisáhlého nepřítele všeho českého z dob aktivní služby vojenské ve Vídni, pod nímž sloužil jako šikovatel, aby se hlásil ještě jednou a slovem "hier". Když Kalivoda tomuto přímému rozkazu nevyhověl, rozkřikl se nadporučík Rozenmayer na přítomné shromáždění slovy: "So eine slovakische Saupakaž!"
    Slova tato vyvolala u přítomných bouři hněvu a v ten okamžik zazněla sálem píseň "Hej Slované". Shromáždění se hrnulo se zvednutými pěstmi ke stolu, od něhož zmíněný nadporučík za této hrozivé situace i s písaři zadním vchodem ze sálu zmizel.
    Shromáždění vyhrnulo se ven na ulici za důstojníkem, kterého někdo z davu cestou ze sálu a na chodbě poplival. Na ulici shromáždilo se i ostatní obyvatelstvo a v průvodu šlo k budově okresního hejtmanství, kde si vynutilo propuštění zatčených. Chasa pivovarská s vykasanými rukávy hrozivě žádala propuštěni zatčeného podstaršího Otmara Dufka a na rukou jej odnesla až do pivovaru. Důstojník pak posílal telegram za telegramem na vojenské velitelství do Brna, které ještě téže noci vyslalo do Kyjova 3 setiny pěchoty a později ještě 4 švadrony dragounů. Pěší vojsko vysedlo tenkráte z vlaku v Bohuslavicích a s nasazenými bodáky šlo do Kyjova, kam dorazilo o 12. hodině v noci, právě když obecenstvo odcházelo ze Záložny, kde se hrál divadelní kus "Mlynář a jeho dítě".
    Ráno pak, dne 2. listopadu, za přítomnosti samého generála Pota zahájeno nové kontrolní shromáždění v budově okresního hejtmanství. Celé náměstí bylo obsazeno vojskem. Generál přísně vyšetřoval v Kyjově spiknutí proti vojenské moci a ti, kdož měli odvahu hlásiti se i při novém kontrolním shromáždění českým "zde", byli znovu zatčeni a odvezeni vojenskou eskortou na Špilberk do Brna. Hynek Kalivoda, jenž vlastně sám letáčky, vybízející záložníky k hlášení se svým mateřským jazykem při kontrolním shromáždění, v tiskárně Slovákově v Kroměříži objednal a do Kyjova přinesl, odjel z Kyjova ještě 1. listopadu do Boršic, avšak zvěděv, že vojsko po něm pátrá a neodejde z Kyjova, dokud nebude chycen, jel přímo do Brna ohlásit se sám.
    Po půlročním vyšetřování byl vynesen rozsudek: Hynek Kalivoda jako nejstarší dostal 18 měsíců, které odpykal ve vojenské pevnosti Möllersdorfu za Vídní, Otmar Dufek 8 měsíců, ostatní po 4-6 měsících na Špilberku. Události shora vypravované, známé jinak jako "aféra zde", zůstaly dlouho v čerstvé paměti jak místního obyvatelstva, tak i c. a k. úřadů, které i později, hlavně však za světové války, dávaly různým způsobem cítiti městu i jeho příslušníkům její důsledky a dokazovaly, že dovedou se vždy mstíti.

    Jak málo Kyjovu českému ležely na srdci zájmy jeho "širší vlasti" rakouské vidno z toho, že v říjnu 1901 odmítlo obecní zastupitelstvo přistoupiti za člena spolku "Rakouských národů", považujíc takový krok za stávajících poměrů za málo výhodný. Zato však byl Kyjov jedním z prvních měst, když jednalo se o podporu spravedlivé české věci, jako bylo zřízení české university v Brně. Roku 1902 rozhodlo se obecní zastupitelstvo rozšířiti nižší gymnasium na vyšší.

    14. března 1903 provedeny byly nové volby do obecního zastupitelstva a nového starosty. Tímto zvolen byl dosavadní náměstek starostův dr. Severin Joklík, obvodní lékař v Kyjově, muž k úřadu tomu zvláště způsobilý. Dosavadní starosta JUDr. Josef Galusek z příčin politických více veřejně nevystupoval. Možno říci, že za jeho starostování vykonalo se k dobru obce velmi mnoho.

    Z téhož roku pocházejí hodiny na věži radnice, které dodal místní hodinář František Gonic za 2.050 K.

    21. prosince ve schůzi obecního výboru jmenováni byli čestnými občany: Jan Slavík, zemský školní inspektor v Brně, Karel Tvarůžek, rada zemského soudu v Brně, MUDr. Ondřej Přikryl, lékař v Prostějově a poslanec na zemském sněmu moravském, zemský a říšský poslanec JUDr. Šílený Václav a JUDr. Adolf Stránský.

    17. března 1904 rozhodlo se obecní zastupitelstvo pojmenovati ulice a náměstí jmény mužů o město, vlast a národ zasloužilých a opatřiti domy orientačními čísly. Vedle dosavadních popisných čísel, jež i nadále zůstala, zavedena nová orientační čísla a to tím způsobem, že každá třída, ulice nebo náměstí obdržela svá zvláštní čísla, takže domy po levé straně měly čísla lichá po pravé sudá (číslování příčné).
    Na náměstí, jež zůstalo nepojmenováno, začíná nové číslování u obecních domů a běží směrem k radnici po levé straně, končí pak u hostince Mrázkova (č. 1-43). Komenského třída vede od náměstí až ke dráze (č. 2-50). Dobrovského ulice, od pivovaru k místní dráze Kyjov - Mutěnice (č. 2-24). Jurkovského ulice (č. 1-7). Palackého třída (bývalá Kostelní ulice č. 1-37, 2-40). Jejím pokračováním je ulice Brandlova (č. 1-53, 2-26). Tyršova ulice (dříve Suchý řádek, č. 1-37, 2-10). Havlíčkova ulice (= cesta k Miloticům č. 1-9, 2-12). Fügnerova ulice (č. 1-3). Jungmanova ulice (dříve "na valech" č. 1-15, 2-8 s vynecháním domů do židovské obce patřících). Kollárova ulice (dříve Růžová ulice, č. 1-29, 2-20). Nerudova ulice (někdejší Janov, č. 1-35, 2-26). Riegrova třída (1-51, 2-38). Smetanova ulice (dříve Svatobořská, č. 1-39, 2-52). Čelakovského ulice (dříve Bukovanská, č. 1-15, 2-26). Žižkova ulice (č. 1-6). Čechova ulice (již na bukovanské silnici, č. 2-4). Husova ulice (jest nová ulice při "Sahaře", č. 1-9, 2-4).

    V květnu roku 1904 utvořilo se v Kyjově Vodní družstvo pro obec Kyjov, Sobůlky a Boršov.

    Vydržování obecního gymnasia, kde každoročně přibývalo o jednu třídu, vyžadovalo rok od roku stoupající náklad a proto žádalo město za sestátnění ústavu, nebo alespoň za udělení státní subvence. V žádostech poukazovalo se na to, že na celém okrese kyjovském není střední školy vydržované státem či zemí a rovněž poslanec baron Pražák intervenoval častěji na patřičných místech. Z ministerstva kultu a vyučování odpověděli, že se zachovává princip, pokud ten který ústav není úplný, že státem do správy se nepřevezme. Přece však udělena městu na vydržování ústavu státní subvence 3.000 K na rok 1904.