V prvních měsících tohoto roku považoval hitlerovský režim situaci již za zralou k úplnému rozbití československého státu. Rozbití a obsazení naší vlasti se mělo stát počátkem rozsáhlé germanisace i fysického vyhlazování našeho národa. 14. března večer hlásilo radio, že president dr Emil Hácha pojede do Berlína dojednat nové vládní zřízení – protektorát, který prý zajistí nám kulturní i administrativní samostatnost. 15. března ráno o 6. hodině začalo říšské vojsko obsazovat území Čech a Moravy, Slovensko bylo ponecháno jako samostatný stát. Tím začalo období nejtěžšího ponížení našeho lidu... Nastal rychlý rozklad i celého politického systému bývalé republiky. Ve svém hanebném systému a postupu, mířícímu na samu existenci našeho národa, nalézali bohužel němečtí okupanti horlivé přisluhovače v hrstce českých fašistů, jejichž podlé počínání bylo provázeno opovržením všeho českého lidu.
    Do Kyjova přijíždělo říšské vojsko 15. března odpoledne směrem od rakouských hranic mezi 2. a 3. hodinou odpolední za nevlídného počasí, plískanice deště se sněhem. Přijeli většinou na motorových vozidlech, lehce oblečení, vyhladovělí, zamračení. Nikdo je nevítal na ulicích, až na několik zvědavců nebylo z Čechů nikoho a také jim město nikdo nepředával. Okupanti byli ubytováni ve školách a hostincích. Zůstali zde asi 14 dní, chování jejich bylo klidné. Za zdejší Němce je uvítali podplukovník jezdectva Kristián Gellinek, hraběnka Seilernová z Milotic a statkář Seidl ze Ždánic. Vojáci v hospodách i cukrárnách všecko vyjedli, vypili kde co a divili se, že je u nás klid, že nejsou spálené německé majetky apod. Podobně se horlivě sháněli po textilu všeho druhu a nakupovali výhodně a lacino při kursu marky za 10 našich korun, ačkoliv tento vnucený kurs neodpovídal kupní síle a hodnotě říšské marky vůbec. Byla nadhodnocena, původně platila 5 až 6 našich korun. Druhého dne přijela vyvařovací stanice, zastavila se u Zámečku a čekala na hladovějící. Ale ti se nedostavili, nikdo o jejich eintopf nestál. Ale přece přišli někteří a ti to pak dávali prasatům. Brzo nato si však i u nás někteří lidé uvědomovali, že jsou německé národnosti a také se za Němce přihlašovali. Bylo smutno ve městě, lidé chodili zaražení, těžce si na nové poměry zvykali...

Tzv. Národopisná Morava,
její představitelé v Kyjově, projevení nedůvěry jejich členům

    Brzy se u nás vyskytli také tendence připojit moravské Slovácko ke Slovenskému státu – tzv. Národopisná Morava – a měly také stoupence v Kyjově. 15. března o 1/2 8 ráno se dostavil do obecní kanceláře ke starostovi Urbanovi Vítězslav Rohan a prohlásil, že přichází po dohodě s bratislavskou vládou převzít obecní správu. Krátce nato se dostavil také Václav Ševčík a dožadoval se téhož. Bylo zřejmo z celého jejich počínání, že byli na tuto akci domluveni a jednali takovým způsobem, že ohrozili zájem obce i zájmy pořádku, jednajíce čistě z osobních důvodů. Starosta Urban je rázně odmítl. Ve schůzi městského zastupitelstva 15.IV. vrátil se k věci Vladimír Šafařík a podal návrh, aby těmto dvěma členům rady i zastupitelstva byla projevena nedůvěra za jejich postoj 15.III. Šafařík poukazoval přitom na to, že takové dobrodružné jednání odsoudil rozhodně i sám státní president dr Hácha, když ve svém provolání k národu řekl, že kdo v těžkých dobách má na zřeteli jenom své osobní cíle, dopouští se nejtěžšího hříchu na českém národě. Nedůvěra byla všemi přítomnými jednomyslně odhlasována a nad to byl i Václav Ševčík zbaven předsednictví ve školním výboru živnostenských škol. Také několik zdejších občanů stalo se členy fašistické Vlajky.

    Když se později dostalo s Německem do války také Polsko, někteří důstojníci a dobrovolníci začali utíkat do ciziny (berní úředník Adam). České úřednictvo vracející se ze Sudet a ze Slovenska stěhovalo se k nám a bylo přidělováno úřadům a školám. Tak okresní úřad žádal město, zda by nepřijalo do svých služeb několik zaměstnanců ze státní policejní služby. Byl převzat pouze jeden policejní strážník, zdejší rodák Jaroslav Panák jako smluvní s platem podle zákona 103/26 a stejnokroj. Vedoucím nadstrážníkem byl tehdy Václav Jurný. Z celkové tržby při kontrole tržních poplatků měli strážníci 10%.

    Bídy zatím ještě nebylo, první stravovací lístky se objevily až v srpnu. Nakupovaly se však horlivě textilie a různé zásoby. Kupovalo se mnoho a ne vždy rozumně. Veřejnost jinak spoléhá, že úřady usměrní samozásobování tak, aby nepodlamovalo víru ve spravedlnost v obětech. Lichva i spekulace s bídou a nedostatkem bude stíhána a trestána. Německé posádky z okolních měst chodily k nám nakupovat a také stříbrné mince se skupovaly a pašovaly se na Slovensko.

Stavba druhé koleje na vlárské dráze v proudu
Poměry na zdejší železniční stanici

    Úsek vlárské trati z Brna do Veselí nad Moravou byl dosud jednokolejný, ale provoz byl zde hustý a trať byla značně zatížena. Proto, a také z důvodů vojenských, hned z jara se přikročilo k jejímu rozšíření na dvoukolejnou. Začalo se s rozšiřováním nádraží a stavbou druhé koleje od Brna a od Veselí současně. Až do roku 1939 byly v Kyjově mimo železniční staniční úřad ještě odbor pro udržování dráhy v budově bývalého mutěnského nádraží, který spravoval přes 100 km trati, dále malá pobočná výtopna, sídlo okrsku traťmistra a návěstního mistra. Na jaře však dolehla na železničáře tvrdá prušácká bota. Úřady byly přeorganisovány, místo Odboru pro udržování dráhy zřízena traťová stavební správa (Streckenbauleitung) a navíc ještě Provozní úřad (Betriebsamt). Zaměstnanci musili navštěvovat kursy němčiny a skládat z ní zkoušky. Později byli též nuceně posíláni na práci k německým říšským dráhám. Většinou však brzy práci opouštěli a vraceli se domů, kde se skrývali před stíháním německé a protektorátní policie, které je trestaly vězením a nuceným návratem na pracoviště. Stavbu druhé koleje prováděl ing Bandhauer z Brna.

    Na stavbu činžovního domu na Újezdě o 12ti bytech a 1 domovníka vypracoval plány stavitel Rudolf Pařízek a na vypsané ofertní řízení podány byly dvě nabídky: od stavitele Rudolfa Rusňáka a pak společná nabídka stavitelů Pařízka – Říhovského – Poláška. Nabídka stavitele Rusňáka se ukázala nejvýhodnější, zněla na 688.968 Kč a proto byla jemu stavba zadána. Každý byt má předsíň, kuchyni, dva pokoje, spižírnu a kloset. Nájemné 300 Kč měsíčně odpovídá místním poměrům a uhradí úroky z půjček a vkladu, jež budou činit 41.000 Kč ročně.

    Ještě než se město dalo do stavby nové parní elektrárny, jednalo několikrát se zástupci Západomoravských elektráren o připojení na jejich síť, ale bezvýsledně pro těžké podmínky ze strany ZME. Rozhodnuto tedy, že bude elektrárna postavena na parní pohon o síle 40 ks. Zálohou budou dosavadní dieselovy motory. Jednání o přestavbě elektrárny se protáhlo, protože se jednalo s mnoha peněžními ústavy, nakonec i s Ústřední sociální pojišťovnou v Praze. Celkový rozpočet zněl na 1.689.000 Kč. Propočet rentability: příjem 774.000 Kč, vydání 715.000 Kč, přebytek 59.000 Kč. Úhrada: zápůjčkou u Ústřední sociální pojišťovny 1.600.000 Kč, schodek 89.000 Kč uhradí se úsporami v tomto roce.
    Po vypracování plánů a rozpočtů bylo vypsáno ofertní řízení na zadání stavby elektrárenské budovy, která měla být hotová do tří měsíců od zadání stavby. Oferovali stavitelé Rudolf Pařízek 264.836,10 Kč, Rusňák a Říhovský za 272.297,95 Kč, Slezák František za 284.647,85 Kč. Po delším zákulisním jednání, do kterého zasáhl také okresní úřad tím, že původní rozhodnutí městské rady, aby stavba byla zadána Rusňákovi a Říhovskému zrušil a tím se stavba elektrárny pozdržela o dva a půl měsíce, zahájení jejího provozu dokonce o sedm měsíců, takže obec utrpěla podle odhadu účtárny škody přes 100 tisíc Kč. Protože nové stroje byly příliš drahé a mohly být dodány až za tři roky, byly na základě dobrozdání ing Podešvy od zemského úřadu zakoupeny velice výhodně stroje zánovní a to parní kotel od fy Stiassny v Brně za 300 tisíc Kč, parní stroj o 40 ks od fy Čajánek z Místku za 54.000 Kč, generátor 320 kw/h 6000 W od fy Machala z Brna za 88.000 Kč, dejektor a změkčovač vody od fy Schiff a Stern, Brno za 18.000 Kč.

    Stavební náklad na stavbu živnoškoly byl preliminovaný původně na obnos 1.440.000 Kč, avšak vzestupem cen dosáhne asi 1.800.000 Kč. Bez státní subvence byla by stavba nemyslitelná. Ministerstvo školství chce poskytnout městu státní příspěvek ve výši 1/3 celkového stavebního nákladu, v tom i na stavbu dílen a vnitřního zařízení. Nastane-li však zvýšení cen stavebních hmot, jak se očekává, bude příspěvek přiměřeně zvýšen. Rozhodnuto uzavřít půjčku 800.000 Kč u Všeobecného pensijního ústavu v Praze na 5 3/4%, která bude umořena v 50ti pololetních splátkách. Zápůjčka bude zajištěna hypotekárně na domech čp. 1, 2, 30, 623 a 624 a na pozemcích ve vl. č. 475. K tomu ještě se dávají do zástavy cenné papíry v hodnotě 842.000 Kč. Nabídkového řízení se zúčastnilo 16 firem, stavba měla být ukončena do 31.VIII.1940. Z domácích stavitelů oferoval jen Rudolf Rusňák, z Brna stavitel Šlampa. Rozdíl mezi jejich nabídkami činil asi 20.000 Kč. Zadány byly zednické a ostatní práce Rusňákovi až do výše 830 tisíc Kč. Pokrývačské práce místnímu továrníku B. Vrtalovi za 7.000 Kč, klempířské Janu Fridrichovi za 25.000 Kč, stavební stolářské Jakubu Bímovi až do 64.000 Kč, sklenářské B. Zahradníkovi a Josefu Gattermayerovi za 36.400, malířské a natěračské Vojtěchu Pirdkovi za 35.441 Kč, parkety uložil místní parketář Darmovzal. Na ostatní práce (zámečnické, vodovodní, ústřední topení a čalounické) vypsáno ofertní řízení. Tak byl stavbou této školy splacen dluh živnostenskému stavu, zejména jeho dorostu. Bohužel, měli se dříve v Kyjově odhodlat ke stavbě těchto škol a nečinit tak až v této těžké době.

    V tomto roce byl v okresní nemocnici postaven chirurgický pavilon nákladem 19 milionů 410 Kč, interní pavilon za 7.250.000 Kč, isolační pavilon za 3.226.000 Kč, prosektura za 859.000 Kč, budova řádových sester za 4.429.000 Kč, hlavní vrátnice již v roce 1938 za 1.710.000 Kč, obytná budova ředitele, správce, operačního zřízence stála 2.582.000 Kč. Pro odpadové vody z nemocnice musí okres zřídit samostatný odpad podél dráhy nákladem 73.000 Kč nebo se připojit na městskou kanalisaci. Městští činitelé rozhodli, aby se zřídila v ulici Smetanově a Riegrově kanalisace nákladem 230.000 Kč, na což okres přispěje 73.000 Kč. Zbytek stavebního nákladu, asi 160.000 Kč, bude hrazen jednak zemskou subvencí a z očekávaných doplatků na přirážkách.

    Celkově provedeno bylo v tomto roce 20 novostaveb, 13 přestaveb a 24 přístaveb.

    Nákladem 30.000 Kč byly provedeny adaptace na porážce, kde po vystěhování čtyř nájemníků zřízena místnost pro trichinoskopii a zvěrolékařům Stokláskovi a dru Karlu Turečkovi zvýšen plat na 300 Kč měsíčně.

    Odvoz popela obstarával jako dosud povozník Jan Chmela za 16.000 Kč ročně.

    Do své režie převzala obec udržování sportovního hřiště za parkem. Sama zaplatí nájemné majiteli pozemku Františku Šimečkovi z Něčic 800 Kč ročně, zaplatí vodné a pojistku. Zato bude mít disposiční právo nad celým hřištěm a jeho správu povede školská a osvětová komise.

    Na Újezdě se vybuduje pro nově postavené domy kanalisační stoka nákladem asi 18.000 Kč.

    Mezi mlaty byla upravena stavební čára pro rozšíření ulice z 18 na 20 m šířky, počínaje domkem čp. 269 (pastouška) a konče v ulici Havlíčkově. Dosavadní šířka ulice pro dálkovou silnici nevyhovuje.

    Celé řadě občanů odprodány byly částky parcel z obecních pozemků nebo veřejného statku hlavně k vyrovnání stavební čáry v ulicích a pro novostavby.

    Kostelecká obec podala žalobu na Kyjov o uznání vlastnictví k částem pozemků parc. č. 1657/1 a 1657/2 a k cestě p.č. 1920 katastrálního území Kostelec. Město zastupoval dr Vladimír Broček. Kyjovská obec jako majitelka kelčanského velkostatku vydržela prostřednictvím svých nájemců sporné pozemky a tím nabyla vlastnictví.

Resignace židovských členů v zastupitelských sborech
Komunističtí členové zbaveni členství v městské správě
Dru Edvardu Benešovi odňato čestné občanství města Kyjova

    V důsledku uplatňování norimberských rasových zákonů také u nás byli nuceni resignovat na členství a tím i na veškeré funkce vůbec v zastupitelských sborech židovští členové Otto Hayek, Alfred Ehrlich a Vojtěch Schönthal, Emil Czucka a Arnošt Jellinek výměrem okresního úřadu 18.III.1939 č. 1860/39, kterým také byli zbaveni členství v obecním zastupitelstvu i dosavadní zástupci komunistické strany. Na jejich místa jmenováni Hugo Šén ml. členem rady a přednosta zdejší železniční stanice Felix Čada a dr Karel Tureček členy městského zastupitelstva. Rolník Václav Moravanský (republikán) a berní úředník Josef Výlet náhradníky. 29. září opustil zastupitelský sbor jeden z jeho nejhorlivějších členů, ředitel zdejšího reálného gymnasia Eduard Šmejkal (národní socialista), protože měl za manželku židovku. Jeho místo zaujal ředitel chlapecké školy obecné Josef Skalička. A korunou všech těchto politováníhodných zásahů bylo, když v zasedání 22.XII. na výslovný nátlak říšskoněmeckých úřadů bylo zrušeno čestné občanství bývalému presidentu republiky dru Edvardu Benešovi, které mu bylo uděleno 17. září 1936.

    Starosta Matěj Urban, který se v čele obecní samosprávy tak skvěle osvědčuje, je vzdělaný, jemný a dobrý člověk, který požívá velké úcty ve veřejnosti a ovšem také v kolektivu zastupitelských sborů. Je to svědomitý, poctivý a pečlivý funkcionář, když je třeba i rázný. Je štěstím pro město, že má v čele muže, jakého právě současná těžká doba vyžaduje. Ukázalo se to zejména, když 15.III. Vítězslav Rohan a Václav Ševčík žádali starostu, aby jim předal jménem Slovenského státu obecní správu. Kdyby byl tehdy starosta nezachoval přitom klid a rozvahu, mohlo lehce u nás dojít k výtržnostem, k porušení klidu a pořádku s nemilými následky pro město.

    K vánoční nadílce přihlásilo se 175 osob. Rozdáno bylo 10.000 Kč, 150 q uhlí a 3 pytle cukru. Obecním zaměstnancům s měsíčním platem se vyplatila jednorázová drahotní výpomoc 1.000 Kč, pensistům 100 Kč. Celkem bylo vyplaceno 30.000 Kč z úspor za rok 1938. Také na výpomocné dělníky obecní bylo pamatováno obnosem 3.550 Kč, v elektrárně 1.950 Kč.

    Vánoční strom českých dětí byl postaven 10.XII. na náměstí, městská elektrárna se postarala o jeho osvětlení a rada jej vzala pod ochranu.

    Podle hospodářské uzávěrky dopadlo hospodaření elektrárny, vodárny a lázní za rok 1938 takto:

    Z vedlejšího hospodaření vykazuje přebytek pouze lesní hospodaření 103.370 Kč, ostatní položky skončily vesměs schodky. V mimořádném hospodaření je pamatováno na stavbu okresního úřadu 1 milion Kč, živnoškoly 1 milion Kč, újezdní měšťanské školy 2 miliony Kč. Celý tento náklad má být uhrazen půjčkou, jejíž výlohy byly zahrnuty do potřeby řádného obecního rozpočtu.

    Přirozený pohyb obyvatelstva vyjadřuje tabulka: