Na zasedání rady městského národního výboru v Kyjově dne 12. září 1972 byla projednána záležitost vedení kroniky města. Předseda MěstNV Kyjov s. Radoslav Navrátil se zmiňuje o stávající situaci a uvádí:
    Kroniku města Kyjova založil ředitel dívčí obecné a měšťanské školy Antonín Hromádka, který do funkce kronikáře byl ustaven městským zastupitelstvem dne 23. listopadu 1922. Kronikář Antonín Hromádka zaznamenal retrospektivně dobu od roku 1894 a záznam ukončil rokem 1898.
    Druhým kronikářem byl profesor Ludvík Kalus, který byl do funkce kronikáře ustaven rozhodnutím obecního zastupitelstva ze dne 29.12.1925. Profesor Kalus v kronice zaznamenal dobu čtyřiceti let – od roku 1898 do roku 1939. Kroniku dopsal a předal předsedovi MěstNV s. Navrátilovi v srpnu 1972.
    Záznamy kroniky za léta 1945-1970 zpracovala kronikářka – učitelka Marie Vybíralová, která na počátku roku 1972 zemřela. Záznam za rok 1971 v důsledku své nemoci nezpracovala, ani žádné koncepty a písemné materiály nebyly po její smrti nalezeny.
    V zápisech do kroniky pokračoval plukovník v.v. Vladislav Kocman, který do funkce kronikáře města Kyjova byl ustaven usnesením rady městského národního výboru dne 2.5.1972. Kronikář Vladislav Kocman zaznamenal vzniklý výpadek za rok 1971 a v měsíci červenci 1972 ho ukončil.
    Ku dni zasedáni rady MěstNV Kyjov – 12. září 1972 – kronika města Kyjova obsahuje záznamy za roky 1894-1939 a záznamy za roky 1945-1971. Roky 1939-1945, to jest doba nacistické okupace, v kronice našeho města není zaznamenána. Předseda MěstNV soudruh Radoslav Navrátil navrhuje, aby vzniklý výpadek kroniky, tedy dobu nacistické okupace, zpracoval stávající kronikář města plk. v.v. Vladislav Kocman. Tento návrh je radou jednohlasně schválen.

    Jako kronikář ujímám se tohoto úkolu s vědomím, že to bude práce nesnadná. Vždyť od té doby uplynulo již 27-33 let. Nicméně mám předpoklad, že za spolupráce širokého kolektivu spolupracovníků lze o tomto údobí ještě zachytit přehledný obraz a tak tuto časovou mezeru v naší kronice odstranit.
    Pro zpracování tohoto retrospektivního obrazu jsem si vytýčil tyto zásady: Opírat se o zachovalé prameny, jako jsou zápisy ze schůzí rady a obecního zastupitelstva, dále písemné zprávy věrohodných pamětníků, materiály v archivu místní odbočky Svazu protifašistických bojovníků (SPB), materiály uložené v Okresním archivu v Hodoníně a konečně i ústní zprávy dosud žijících pamětníků této neblahé doby.
    Nehodlám se rozepisovat o událostech celostátních a mezinárodních. To považuji za poslání historiků, ale míním sledovat ohlas a důsledky, které pro naše město z nich vyplynuly.
    V této úvodní kapitole považuji za vhodné zmínit se alespoň stručně o době, která předcházela údobí, které mám za úkol kronikářsky zpracovat.
    Je to doba, kdy na jeviště dějin vstupuje Hitler a fanatický fašismus zachvacuje tehdejší Německo. Je to doba tvrdých a těžkých zkoušek pro naši republiku, doba, kdy každý náš poctivý a čestný občan a to bez ohledu na politickou příslušnost, bez ohledu na národnost s obavami pohlížel na nebezpečí, které hrozilo naší vlasti. Obavy se stupňují se spádem dalších událostí. Je to pak květnová a zářijová mobilisace v roce 1938, je to odstoupení našeho pohraničí – potupný mnichovský diktát – je to rozbití republiky – odtržení Slovenska – je to okupace a zřízení tzv. Protektorátu Čechy a Morava.
    Jen lidé bezcharakterní se smiřují s vývojem všech těchto událostí a různými opovrženíhodnými způsoby snaží se zalíbit vrahům našeho národa, aby si zajistili “blahobyt a spásu” pod “ochranou” německého nacismu.
    Tak jako v celém národě tak – a to v drtivé většině – v období nacistické okupace přinášejí občané našeho města ty nejtěžší oběti. Žel i hrstka našich občanů – opovrženíhodných zrádců, kolaborantů a neodpovědných živlů – sleduje v této neblahé době svůj osobní prospěch.
    V následujících kapitolách této retrospektivní kroniky hodlám popsat jak světlé, tak i stinné stránky, neboť nejen z ctností, ale i z chyb naleznou poučení další generace.