Listujeme-li v knihách zápisů ze schůzí městské rady, můžeme si učinit představu o tom, čím se tento zastupitelský orgán zabýval a jaké záležitosti projednával. Městská rada se scházela průměrně jednou za měsíc. Program schůze byl velmi bohatý, jednání se protáhlo i dlouho do noci. Tak například schůze městské rady 18. září 1941 měla na programu 77 bodů, zahájena byla v 16.30 hodin a skončila v 21.30 hodin, trvala tedy plných pět hodin.
    Pozornost upoutají některé zápisy, svědčící o projevech nacistického smýšlení některých členů rady. Uvědomuji si při tom nezáviděníhodnou posici starosty, který musel často čelit nezdravým nacistickým projevům a choutkám svých “pánů radních”. Pro ilustraci některé z těchto projevů uvádím.
    Nenávist vůči občanům židovského původu projevili zejména členové městské rady – nacisté Johann Nowak, laborant v kyjovském mlýně a Franz Larisch, který ze strojníka stal se vedoucím provozu (betriebsleitrem) v kyjovském mlýně, který byl převzat do německé správy. Na schůzi městské rady konané 2. října 1941 radní Nowak navrhuje vůči Židům tato opatření:

1. Uvolnění arijských bytů obývaných Židy, o čež má být požádán úřad Oberlandrata ve Zlíně.
2. Stanovit vycházkovou dobu Židům od 15-17 hod. tj mimo tuto stanovenou dobu nesmějí Židé svá obydlí opustit.

    Získat informace, zda by nemohli být přesídleni do barákového tábora ve Svatobořicích, aby kyjovské náměstí mohlo být “odžidovštěno” a aby potom mohlo být pojmenováno jménem vůdcovým, tedy na “Náměstí Adolfa Hitlera”. Radní Franz Larisch je ještě důslednější a navrhuje, aby vůči Židům byla provedena tato opatření:

1. Zakázat Židům procházet se po ulicích Riegrově, Palackého, Komenského, Dobrovského a po náměstí.
2. Zakázat jim používat jízdního kola v obvodu města.
3. Zakázat jim větrání peřin vystavováním v oknech směrem do ulice.
4. Zákaz opustit území města bez předchozího povolení městskou policií.
5. Zákaz návštěvy trhů.
6. Zákaz návštěvy poštovního a telegrafního úřadu v jinou dobu než od 10-11 hod. dopoledne.
7. Balíkové zboží Židů určené k poštovní přepravě smí být podáno jen po předchozím prozkoumání obsahu městskou policií.

    Radní Chyba si rovněž přikládá své polínko a podává návrh, aby veškerým osobám židovského původu byla odňata chudinská podpora, kterou jim obec dosud vyplácí. V následující schůzi městské rady 16. října 1941 úřadující radní Václav Ševčík uvádí, že vydané zákazy Židé nedodržují, že se nadále procházejí po zakázaných místech a městská policie neudala ani jediný případ nedodržování zákazu. Závěr jednání v této záležitosti vyzněl tak, že obec nemá plnou kompetenci pro zavedení těchto opatření proti Židům, proto nebude tak striktně trváno na jejich dodržování. Ze zápisu o schůzi městské rady konané 19. listopadu 1941 se pak dovídáme, že bylo vzato na vědomí sdělení “oberlandrata” ve Zlíně, aby město Kyjov zatím upustilo od opatření proti Židům, pokud nebudou vydány pokyny od ústředních orgánů. Páni radní Nowak, Larisch a Chyba se svými “ušlechtilými” návrhy ztroskotali. Jejich iniciativa vzala za své.
    Na schůzi městské rady konané 28. listopadu 1941 byl vzat na vědomí přípis okresního úřadu v Kyjově ze dne 25.11.1941, jímž je nařízeno odstranit z veřejných míst všechny upomínky na činnost bývalé obce Sokolské. Proto byly přejmenovány tyto ulice, resp. místa:

Tyršova ulice na Suchý řádek
Fügnerova ulice na Krátká ulice
Ulice dra Joklíka na U elektrárny
Joklíkův sad – bez označení
Náměstí legionářů na Náměstí knížete Bismarka

    Na této schůzi navrhuje radní Johann Nowak, aby byl odstraněn pomník před gymnasiem, tedy na nově pojmenovaným náměstím knížete Bismarka. Podle mínění Nowaka je to pomník legionářský. Jelikož byla různost názorů o charakteru pomníku byla záležitost uzavřena tím, že budou získány o pomníku příslušné doklady a tyto budou předloženy na příští schůzi městské rady. Tato schůze byla pak 19. prosince 1941. Nowak na ní nebyl účasten, a tak o pomníku jednáno nebylo. Tuto otázku však znovu rozvířil na další schůzi městské rady 29. prosince 1941, kdy uvedl, že zjistil na podkladě důkazů v různých protokolech, že se jedná o pomník legionářů. Starosta kalus však Nowakovi oponuje a uvádí, že pomník není upomínkou na legionáře, nýbrž na občany našeho města, kteří padli ve světové válce 1914-1918. Nakonec bylo usneseno, že příslušné informace o pomníku budou získány u Úřadu památkové péče a ochrany přírody v Brně.
    Na téže schůzi radní Nowak přichází s dalšími iniciativními návrhy a to:

1. Odstranit ze zasedací síně portrét bývalého starosty města Kyjova MUDra Severina Joklíka. (Je to olejomalba akademického malíře Josefa Prokopa, kyjovského občana.)
2. Do městských kanceláří opatřit obrazy Adolfa Hitlera.
3. Zakoupit do zasedací síně bustu Adolfa Hitlera.

    O pomníku před gymnasiem bylo znovu jednáno na schůzi městské rady 22. ledna 1942. O tomto jednání byl sepsán zápis, jehož doslovné znění uvádím:
    Jakmile se do schůze dostavil radní Nowak, který svou nepřítomnost pro začátek schůze předem oznámil, začalo se s projednáváním bodu ad 1. Starosta oznámil, že mu přednosta Úřadu památkové péče a ochrany přírody v Brně Dr. Kühn prohlásil, že na pomník před gymnasiem se památková ochrana nevztahuje, protože je to dílo nové (teprve od roku 1924). Dal mu však pokyny, aby o věci informoval úřad pana Oberlandrata ve Zlíně a Zemský úřad v Brně, což starosta, který je zároveň konservátorem pro historické a umělecké památky ve zdejším okrese, také učinil.
    Je proto nutno počkat na rozhodnutí těchto instancí. Radní Nowak prohlašuje, že rozhodování o pomníku je záležitostí obecní rady a její stanovisko je rozhodující. Věc že se táhne od listopadu. Starosta upozorňuje, že v listopadu jednalo se o odstranění upomínek Sokola. Radní Nowak prohlašuje, že řešit se může vše, co je závadné a kdykoliv a žádá, aby se výnos o tom všem přítomným přečetl. Starosta výnos předčítá a sděluje, že v městě bylo řádně všechno a včas do stanoveného termínu (do 10. prosince 1941) provedeno. Ulice Tyršova a Fügnerova a park Legionářů byly jinak pojmenovány. Radní Nowak trvá na tom, že městská rada musí o pomníku učinit zásadní rozhodnutí. Starosta podotýká, že co bylo závadného (legionářské nápisy) bylo již odstraněno v roce 1940 a že od té doby nikdo pomníku nic veřejně nevytýkal.
    Radní Nowak upozorňuje, že v pomníku zůstala ještě prsť od Zborova. Ať se městská rada rozhodne. Starosta prohlašuje, že byl-li pomník i po odstranění legionářských nápisů závadný, měl být odstraněn již dříve, již za úřadování radního Ševčíka. Starosta úřaduje teprve od listopadu 1941. Ševčík odpovídá, že se to nemohlo stát, protože k tomu nebyl kompetentní. Radní Nowak praví, že spisy o stavbě pomníku musí být v městském archivu. Starosta poukazuje na to, že je sám správcem archivu městského a prohlašuje, že v městském archivu nic o tom není, protože vše uložili legionáři do vlastního musea a archivu a předkládá písemné potvrzení o tom, že plán a celý spisový materiál v té věci převzal a písemně potvrdil tehdejší správce legionářského musea. Radní Nowak žádá, aby městská rada zaujala stanovisko a čte zápisy protokolu obecního zastupitelstva ze dne 29.2.1922 a z 8.2.1923, kde je řeč o pomníku legionářů a pomníku svobody.
    Radní Chyba se táže, jak se jmenovalo náměstí, kde pomník stojí. Starosta odpovídá, že “Legionářské”. Radní Nowak praví, že on sám v roce 1940 tabulku s tímto nápisem odstranil. Radní Larisch míní, že protokoly mluví o tendenci pomníku, že by se měl odstranit. Radní Nowak připomíná že našel razítko s nápisem: “Komité pro postavení pomníku padlým za svobodu 1914-1919”. Žádá, aby se městská rada vyjádřila o tom, jaký smysl a účel má pomník a žádá o jeho odstranění.
    Starosta dává hlasovat v tom smyslu o tom, zda ve smyslu zápisů v protokolu městského zastupitelstva má pomník legionářský ráz. Všichni radní hlasují, že ano a hned na to též všichni hlasují pro odstranění pomníku. Po té starosta prohlašuje, že pomník bude svěřen odborné firmě k odstranění. Radní Vlachovský doporučuje, aby pomník byl odstraněn až na jaře, až bude vhodnější počasí a možnost postavit lešení. S tímto všichni členové souhlasí, poukazuje se na cenný materiál. Na to předčítá zapisovatel, k návrhu radního Vlacha svoje poznámky o průběhu schůze.
    Radní Nowak dále žádá odstranění obrazu bývalého kyjovského starosty (od roku 1903-1915) dra Severina Joklíka ze stěny v zasedací síni městského zastupitelstva a předčítá článek o útocích na čest rodiny Joklíkovy. Starosta dává hlasovat o návrhu radního Nowaka. Všichni radní hlasují, aby byl tento obraz ze zasedací síně odstraněn. Radní Nowak se dále táže, zda někdo z dalších starostů, jejichž portréty od akademického malíře Josefa Prokopa visí v zasedací síni obecního zastupitelstva byl německé národnosti. Když se dovídá, že žádný, dává návrh odstranit všechny jejich obrazy ze zasedací síně. Radní Horák se ihned k návrhu připojuje. Pro tento návrh hlasovali všichni radní jednomyslně. Radní Larisch a Ševčík navrhují, že by si žijící starostové nebo jejich pozůstalí eventuelně mohli tyto portréty odkoupit.
    A co se stalo s pomníkem před gymnasiem? Nastalo jaro 1942, kdy podle usnesení městské rady měl být pomník odstraněn. Odstraněn však nebyl ani v tomto termínu ani v dalších letech okupace. Jednání o odstranění pomníku na dalších schůzích městské rady se na programu nevyskytlo. Také jméno iniciátora pro odstranění pomníku Johanna Nowaka se již nikdy více neobjevuje v zápisech o schůzích městské rady. Nowak byl povolán do německé armády (Wehrmachtu), poslán na frontu, kde potom v bitvě u Stalingradu padl. Tak se naše město zbavilo tohoto fanatického nacisty. Mnozí občané Kyjova si vskutku oddechli, nejvíce však starosta Kalus, který od Nowaka mohl očekávat jen samé nepříjemnosti.
    I když nacista Nowak ze seznamu radních zmizel, zbývající páni radní projevovali své nacistické cítění, o čemž svědčí tyto případy:
    Židovská náboženská obec podává si žádost o uvolnění městských koupelí pro Židy na jeden den v týdnu s odůvodněním: V Kyjově žije 86 dělníků – Židů, kteří pracují v dolech, ve mlýně a v zemědělství. Pro tyto dělníky – Židy má se uvolnit jeden den v týdnu kdy by jim mělo být dovoleno se v městských koupelích vykoupat. Městská rada se k této záležitosti vyslovuje zamítavě s odůvodněním, že by bylo v koupelích nutno provést určité stavební úpravy, ale ty jsou v současné době neproveditelné. (Ze zápisu o schůzi městské rady konané dne 21. května 1942.)
    Na schůzi městské rady konané 25. června 1942 náměstek starosty Franz Larisch žádá, aby zaměstnancům obecního úřadu bylo dáno písemně na vědomí, aby při úředním styku se stranami německé národnosti používali německého jazyka a zdravili nacistickým pozdravem se zdviženou pravicí.
    Posuzujeme-li činnost zastupitelských sborů města Kyjova – tj. městské rady, městského zastupitelstva a všech komisí v době nacistické okupace – můžeme usuzovat, že vedoucí roli hrála městská rada, která projednané záležitosti přednesla na zasedáních městského zastupitelstva. Členové městského zastupitelstva jen zřídka kdy vznášeli své připomínky a jednání městské rady zpravidla jednohlasně schvalovali. Schůze městského zastupitelstva se konaly průměrně jednou za dva měsíce, nepravidelně. Často se stávalo, že schůze pro neúčast členů (kdy se jich sešla méně než polovina) byla rozpuštěna a svolána v dalším termínu. O mnohých záležitostech rada rozhodovala sama, to jest bez schvalování městským zastupitelstvem, nebo bez předchozího projednání v příslušných komisích. Komise se scházely jen velmi zřídka, podle potřeby. Komise neměly kompetenci samostatného rozhodování, výsledky svého jednání předkládaly ve formě návrhů k rozhodování městské radě.
    Městská rada se zabývala i záležitostmi velmi podružnými až malichernými. Například projednává a rozhoduje o záležitostech týkajících se chovu obecních býků, plemenných kozlů, plemenných kanců, nebo zaujímá své stanovisko k žádosti Josefa Kolečka o výměně šopy, nebo vyšamotování kamen na poštovním úřadě a mnoha, mnoha jiných malicherných věcech, které by měly řešit komise, kterých bylo celkem 11. Komise byly složeny ze členů obecního zastupitelstva i členů městské rady, při čemž řada těchto členů zasedala i ve dvou komisích.