Po ustavujícím sjezdu Komunistické strany Československa v květnu roku 1921 na Kyjovsku byly zakládány v obcích a samotném okresním městě Kyjově její základní organizace. Se založením kyjovské místní organizace souvisí i založení Federované dělnické tělocvičné jednoty (FDTJ), která vychovávala členstvo politickými přednáškami “před šikem”. Tuto přednáškovou činnost vyvíjel zejména soudruh Matěj Hofr na témata v duchu revolučního boje proti kapitalismu, k lásce ke Komunistické straně, k lásce k Sovětskému svazu.
    Výsledek voleb v roce 1922, kdy komunisté-poslanci vstupují do veřejného života, vzbuzoval nelibost a obavu tehdejší vládnoucí buržoasie. Dělníci-komunisté vedou neohrožený boj dělnictva za zlepšení životních podmínek, boj proti útisku proletariátu.
    V kyjovských průmyslových závodech, ve sklárně, v hnědouhelných dolech a ve mlýně dělníci-komunisté nejsou u vedoucích činitelů oblíbeni. Pro své politické přesvědčení a projevy bývají z práce propouštěni. Posilou v boji za práva pracujících byly přednášky o politickém vývoji v Sovětském svazu. Úsilím strany podařilo se založit Svaz přátel Sovětského svazu. Později byl název přeměněn na Svaz československo-sovětského přátelství. V Kyjově záhy na to byla založena jeho městská organizace, která měla 30 zakládajících členů. Ve svých řadách měla obětavé pracovníky, jako byli manželé Vymlátilovi, soudruzi Hudec, Hofr, Popelka, Strýček, Vavříková a řada jiných, jejichž zásluhou členská základna se rychle rozrůstala.
    Časopis Svět sovětů získal řadu odběratelů. Kolportovala ho soudružka Aloisie Vavříková, která v krátké době získala 194 odběratelů. Soudruh Hudec, který žil po nějakou dobu v Sovětském svazu po Velké říjnové socialistické revoluci měl o Sovětském svazu řadu přednášek jak v Kyjově, tak i v obcích okolních. Přednášky byly za velké účasti a se zájmem sledovány.
    Boj španělského lidu proti Francově diktatuře byl podporován i kyjovskými komunisty. Je to opět soudružka Vavříková, která kolportovala na 200 čísel časopisu “Španělsko” a organizovala sbírku na pojízdnou polní ambulanci pro španělské interbrigadisty. Soudruh Antonín Popelka je četnictvem vyšetřován, zatčen a odsouzen 14ti dny vězení v Uherském Hradišti proto, že získával dobrovolníky do španělské interbrigády.
    Politika české buržoasie přivedla náš národ k Mnichovu. Jedním z důsledků mnichovského diktátu bylo i rozpuštění Komunistické strany Československa. Ta přestala legálně existovat. Komunisté v kyjovském městském zastupitelstvu soudruzi Matěj Hofr, Antonín Popelka a soudružka Anna Šmídová byli zbaveni funkce. Kyjovští komunisté však přešli do ilegality. V červenci 1939 podařilo se navázat spojení s ilegálním krajským výborem strany a již v srpnu 1939 se uskutečnily dvě schůzky vedoucích funkcionářů v bytě soudruha Šmída. Zde bylo přikročeno k sestavení ilegálního okresního výboru strany. Výbor měl šest členů – předsedou byl soudruh Antonín Popelka, členové Josef Navrátil, Oldřich Vrbík, František Strýček, Jaromír Pavláček a Slezák.
    Další schůze se konala v bytě soudruha Františka Konečného. Této schůze se zúčastnil s. Seiler jako spojka krajského výboru (jeho krycí jméno bylo Sýkora). Na této schůzi s. Seiler podal informaci o současné politické situaci a předal ústně instrukce o tom jak je třeba pracovat v ilegalitě, na co je třeba se zaměřit. Jednalo se zejména o organizování rozšiřování letáků a brožur, které studenti přiváželi z Brna, vybírání příspěvků, které by sloužily pro hrazení výloh činnosti a k podpoře rodin uvězněných soudruhů.
    První ilegální okresní výbor strany neměl příliš dlouhého trvání. V listopadu 1939 byl s. Seiler-Sýkora zatčen, nedlouho na to v prosinci byl rovněž zatčen s. Popelka. V únoru 1940 byli pak zatčeni ostatní členové ilegálního výboru strany. Po zatčení byli převezeni do Brna – Kounicových kolejí, po dvouměsíčním vyšetřování převezeni k soudu do Vratislavy (Breslau) a odsouzeni k trestu v káznicích. Tím činnost prvního ilegálního okresního výboru strany skončila.
    Asi za půl roku po zatčení členů prvního ilegálního okresního výboru strany svolal s. Valentin Rudický do svého bytu soudruhy Rudolfa Strmisku a Františka Šušáka, s nimiž projednal sestavení nového výboru. Následujícího dne v bytě s. Matěje Hofra byl utvořen druhý ilegální okresní výbor strany, jehož předsedou byl zvolen s. Valentin Rudický a členové František Šušák, Rudolf Strmiska, Matěj Hofr a Josef Urbánek.
    Současně byl stanoven plán činnosti, zaměřený na rozšiřování letáků a ilegálního komunistického tisku do kyjovských závodů a do vesnic na Kyjovsku. Nový výbor si vzal rovněž za úkol provádět sbírku mezi úřednictvem a dělnictvem sklárny. Peníze sbírkou získané by sloužily jednak na výdaje související s činností strany a na podporu rodin vězněných soudruhů. Spojkami krajského výboru byli soudruzi Mysliveček, Rédr a Rerych.
    Rozmnožování letáků a ilegálního tisku bylo prováděno u s. Jocha v Miloticích. Tato ilegální tiskárna skončila svůj provoz v květnu 1944, kdy předseda s. Valentin Rudický byl gestapem zatčen, vězněn a umučen. Krátce po zatčení s. Rudického byla zatčena i jeho manželka, takže vznikla nervosita mezi soudruhy, kteří si byli vědomi, že může přijít i k jejich zatčení, avšak v práci pokračovali.
    V červnu 1944 byl utvořen nový ilegální výbor v jehož čele byl s. František Strýček, který se zatím vrátil po odpykání trestu z káznice. Dalšími členy byli soudruzi Oldřich Vrbík, František Rubecký a Josef Brýda. Byli to soudruzi, kteří již měli zkušenosti s ilegální činností, prošli německými káznicemi, poznali metody a brutalitu gestapáků, byli si tedy vědomi, že musí pracovat velmi obezřetně a v případě, že budou zatčeni, nesmí prozradit nikoho dalšího a podstoupit smrt, která by je stejně neminula a se kterou museli v okamžiku zatčení počítat.
    Tento výbor neměl spojení s krajským vedením strany až do poloviny června 1944, kdy byl navázán styk s krajským vedením strany ve Zlíně – nynějším Gottwaldově. Avšak i do této doby činnost kyjovských komunistů neustala v šíření ilegálního tisku a vybírání příspěvků, jakož i organizování sbírek pro rodiny vězněných soudruhů.
    Spojkou tohoto zlínského krajského výboru byl soudruh Mečl – krycí jméno Matěj. Ten bydlel v Mistříně, každou sobotu dojížděl ze Zlína domů, kdy kyjovským komunistům předával informace, resp. instrukce. Kyjovskému výboru strany bylo tentokráte doporučeno, aby navázal styk se spolehlivými příslušníky inteligence, byť nekomunisty. Konkrétně byl doporučen profesor kyjovského reálného gymnasia Jaromír Bělič, se kterým s. František Strýček navázal styk. Profesor Bělič velmi ochotně přistoupil k práci v ilegálním vedení strany a byl pro stranu velkým přínosem.
    Obdobně pro spolupráci byli získáni další příslušníci inteligence a to: úředník sklárny Karel Kabrhel, technický úředník sklárny Jaroslav Melich a další úředník sklárny Zdeněk Skřivánek.
    Válečné události v druhé polovině roku 1944 nenechávali nikoho na pochybách. Mašinerie nacistického Německa se hroutila, armády Sovětského svazu drtivými údery vyháněly vetřelce z okupovaných území. Bylo načase připravit se na příchod osvoboditelů. Prostřednictvím spojky krajského výboru strany bylo kyjovským komunistům uloženo vyhledat nejen v našem městě, ale i v obcích kyjovského okresu schopné soudruhy na organizování národních výborů, které by po příchodu Sovětské armády převzaly veřejnou správu. Byl to úkol velmi nesnadný, avšak přes veškeré potíže byl zvládnut.
    Velmi otřesně zapůsobila na kyjovské soudruhy zpráva, že krajská spojka s. Mečl-Matěj byl gestapem zatčen. Bylo to v listopadu 1944. Kyjovským komunistům vyvstala otázka: Donutí gestapáci mučením soudruha Mečla, aby prozradil jména soudruhů z Kyjova, se kterými byl ve styku?. Soudruh Mečl nezklamal, nevyzradil. Jak nelidskému zacházení při gestapáckých výsleších byl vystaven můžeme si domyslet. Soudruh Mečl rozmnožil řadu těch, kteří podstoupili mučednickou smrt jako straně oddaný komunista, neohrožený bojovník, hrdina, na něhož by s úctou měly vzpomínat všechny další generace.
    V prosinci 1944 bylo v kyjovském vedení strany usneseno navázat styk s důstojnickou odbojovou organizací. Tento úkol si vzal s. profesor Bělič a velmi brzy ho splnil. Rovněž v prosinci 1944 bylo projednáno zastoupení komunistů v Okresním národním výboru, který by měl být utvořen neprodleně po příchodu osvoboditelů. Do Okresního národního výboru Kyjov byli navrženi a schváleni soudruzi: Oldřich Vrbík, František Strýček, profesor Jaromír Bělič, Karel Kabrhel a František Mareček.
    Je začátek roku 1945. O porážce hitlerovské vojenské mašinerie nelze už vůbec pochybovat. Gebelsovská propaganda, hlásající, že Hitler použije “tajné zbraně”, která rozhodne válku ve prospěch “Grosdeutschlandu” byla jen směšným strašákem. Rudá armáda osvobodila Bratislavu a překračovala hranice Moravy. Kyjovští komunisté dokončili poslední přípravy. Pro sekretariát strany byl vyhlédnut dům obchodníka Procházky na náměstí, ve kterém za okupace byl umístěn sekretariát “Národního souručenství”.
    Byla vyřešena dokonce i otázka obsazení funkce tajemníka. Tuto funkci, po předchozím projednání, přijali dva studenti – Jaroslav Hofr a Miloslav Strýček. Jednalo se o funkci dočasnou, to jest do doby, než bude zvolen tajemník Okresního výboru Komunistické strany Československa.
    Nastal den 28. dubna 1945, den osvobození Kyjova, den, kdy přípravy a projednávané plány kyjovských komunistů mohly být realizovány. O činnosti kyjovských komunistů po osvobození Kyjova a po osvobození naší vlasti slavnou Sovětskou armádou, o životě a politickém dění v našem městě v osvobozené vlasti jsou napsány na dalších stránkách dalších dílů kyjovské kroniky.
    Nechť však doba nacistické okupace je velkým poučením pro další generace.