Katastrofální sucho. Zima byla celkem poměrně mírná, slabé mrazy a průměrné teploty mírně pod nulou. V únoru byly mrazy větší a přibylo sněhových srážek. V březnu bylo brzy teplo, ale málo srážek.
    Od března nepršelo až do žní. Jen ojediněle bylo zamračeno, ale malé přeháňky nestály ani za řeč. Obilí narostlo malé a záhy začalo uvadat, odspodu žloutnout. Okopaniny sice vzešly, pro příznivé počasí byly v zemi již koncem března a začátkem dubna, kdy ještě bylo více vláhy. Zvláště brambory v písčité půdě uvadaly a plody černaly. Žně byly již začátkem července, ale byly velmi skromné. Větší bouře přišla až začátkem srpna, provázená zuřivým větrem, který kácel ovocné stromy.
    Také krmiva pro dobytek nebylo. Tráva a jetelina narostla malá a mnoho se jich zkrmilo za zelena. Na zimu bylo zásob velmi málo, protože bylo málo i slámy. Ovoce suchem opadávalo, takže podzimní sklizeň byla nepatrná. Také vína se málo urodilo, ale bylo vyzrálé a dobré jakosti. Podzim byl dlouho krásný, slunný, ale listí předčasně vadlo a opadávalo. Se setím bylo velké zpoždění, čekalo se stále na déšť, takže se selo až v listopadu a prosinci.
    Toto katastrofální sucho mohlo u nás způsobit velký nedostatek potravin, neúroda byla také katastrofální. Bídu však zažehnala včasná a účinná pomoc Sovětského svazu a tak Spojené státy, očekávající vlivem zrádných živlů u nás, že bude vhodná půda pro kontrarevoluci, se jí toho roku nedočkaly, ani všichni kapitalističtí sýčkové. Ale bděli! Ale bděla i KSČ!

    Rok byl hospodářsky velmi těžký, hlavně pro neúrodu, o jaké říkali staří hospodáři, se mluvilo před 50. lety. Také uhlí bylo nedostatek a objevovaly se všude výzvy k brigádnické práci v dolech za velmi výhodných podmínek. “Samo se nenakope” hlásaly plakáty a závody se snažily získat brigádníky nebo je sami vysílaly do dolů. Elektrický proud byl omezován a skoro denně se vypínal. Svítilo se zase petrolejem.
    Politická situace byla napjatá, a mírem se žilo tak ze dne na den. Reakce nespala a snažila se získat opět své posice. I politické strany zápasily o moc. NS snili o předsednictví vlády a většině křesel v ministerstvu, hlavně vnitra. Cituji ze Svobodného zítřka: “Už se toho hodně napovídalo o 50% chystaných komunistickou stranou pro příští volby. Jednak se zkoumalo, jaká prazvláštní souhra politické a hospodářské konstelace by poskytovala aspoň sémě naděje na zvýšení komunistické hladiny državy vůbec a také se přemítalo, co by pak bylo. Je jasné, že komunisté by ztratili také vůdčí postavení ve všech institucích celonárodních. SČM by laskavě odevzdal své domy, tiskárny, fondy i košilky národním socialistům nebo lidovcům...” Dr. Vl. Kulhánek 4.9.1947.
    Strach ze zimy byl velký, ale nebyl beznadějný, leda pro nějaké sýčky a našeptávače, chtějící záměrně šířit paniku. Sovětský svaz zrušil lístky, nechal jen na tuky a maso. To znamená, že u nich je obilí dost a tak i nás nenechá hladovět!
    Vláda schválila poskytnutí příplatků k výkupním cenám obilí z letošní sklizně. Na ječmen 200 Kčs, na pšenici rovněž, žito 160 Kčs a 100 Kčs na oves. Při výkupu 70.000 vagonů chlebového obilí máme k disposici 20.000 vagonů pšenice z SSSR a 3.000 vagonů žita a pšenice poskytne mezinárodní potravinová rada. Nejtěžší starostí zůstávají tuky. Perspektivy nejsou černé!
    Tohoto roku byla vyhlášena pro obnovu škod a války tzv. Gottwaldova dvouletka, která byla hodně sabotována. U nás v podnicích tomu tak nebylo, ve sklárně byla silná organisace KSČ a ve VDP sice vedli sociální demokraté, ale leví. Jen stavebnictví vázlo.