V budově této školy se projevily takové závady, že nebylo možno dále budovu obývati, neboť stropy byly tak narušené, že hrozily sesutím. Budova se začala opravovat tak značným nákladem, že byly návrhy, aby se celá zbourala a postavila řádně znovu. Náklad na zboření a novou stavbu by byl však také velký, a proto MNV, jemuž budova patřila, pustil se přece do nákladných oprav. Požádal KNV v Gottwaldově o krytí železa a ostatního materiálu. Jelikož vyučování mělo být zahájeno normálně, bylo nutno pro tuto školu obsaditi nově postavenou národní školu v Boršově.
    Závady zavinila bývalá fa Rudolf Rusňák, která ji nedbale stavěla, i dozor byl tu špatný, prováděný tehdy bývalým ředitelem této školy, V. Rohanem. Na Československých stavebních závodech, národní podnik, do nichž tato fa byla začleněna po Únoru, měla být žádána náhrada nákladů opravy. Rekonstrukční práce byly zadány místním stavebním podnikům za částku velmi značnou 1.800.000 Kčs.

    Na žádost žen v Nětčicích, které utvořily družstvo s podílem 100 Kčs, byla zřízena družstevní prádelna u městského domu, vedle něhož byl vystavěn přístavek. Cihly na něj se přivezly z bouračky městského domu v Kyjově č. 18 a z městského skladu byla dodána železná okna. Ženy pracovaly zde brigádnicky a tak si tuto prádelnu opravdu zasloužily.

    MNV t.r. podal na návrh Aeroklubu v Kyjově ministerstvu dopravy žádost o zařazení stavby civilního letiště na katastru obce Milotic u Kyjova a sám na jeho zřízení zařadil částku 500.000 Kčs do svého rozpočtu, která měla být použita na výkup pozemků přistávací plochy. Pak byl proveden výkup pozemků od soukromých vlastníků a zároveň byl požádán Národní pozemkový fond, aby změnil plán přidělených konfiskovaných pozemků, aby byly získány ostatní pozemky pro letiště. Aeroklubu MNV daroval 35.000 Kčs na zakoupení jednoho větroně. Přikročeno také ke stavbě hangárů typu B.

    Na stavbě školy se tohoto roku nepokračovalo, jen byla zajištěna proti povětrnostním vlivům, protože bylo potřebí materiálu pro výstavbu průmyslu. Zajištění někde bylo nedostatečné, tak trpěly i základy zdiva a skladu materiálu hrozilo též znehodnocení. MNV se snažil, aby ve stavbě bylo pokračováno, protože už bylo do ní vloženo 10 milionů Kčs. Předseda MNV Martin Sládek, předseda stavební komise Ing. Karel Smeykal a městský tajemník Dr. Antonín Horák intervenovali u příslušných orgánů, jako u ministerstva školství, ministerstva techniky a Státního úřadu plánovacího, aby ve stavbě bylo pokračováno. Stavba byla pak zařazena do plánu na rok 1950 a povolena na ni částka 5.200.000 Kčs. Stavbu shlédl zmocněnec ministerstva školství Dr. Novotný a shledal, že odkladem by se způsobily nedozírné škody, což ihned ministerstvu sdělil. Zákrok deputace se setkal s úspěchem.
    U stavby byly dohotoveny dva byty pro školní zaměstnance, které zatím obývali zaměstnanci stavby. Kotly pro ústřední topení již dodané byly zatím zapůjčeny Hutní prodejně v Brně a nové objednány od téže prodejny a Instalačních závodů, které měly být urychleně dodány do května 1950.

    Dosavadní starý hřbitov u Zámečku s kaplí sv. Martina byl dne 31.12.1949 uzavřen. Od 1. ledna 1950 se mělo už pochovávat na novém hřbitově, který byl urychleně dokončen stavbou márnice a provisorních záchodů. Ostatní úprava, sázení stromů a keřů a oplocení, byla provedena již na jaře a v létě.

    ZME – Západomoravské elektrárny na rozcestí Dvořákovy ulice, cesty vedoucí k jedenáctiletce teprve stavěné a cesty k Brandlově ulici, postavily novou transformační stanici, aby se zlepšilo napětí elektrické sítě pro Újezd a Brandlovu ulici, rovněž i vodovodní stanici.

    Městské jatky byly ve velmi zchátralém stavu a všechny pokusy o stavbu nových byly neúspěšné. Provedly se jen nejnutnější opravy. Trpěly zejména nedostatkem vody. Letos bylo na jatkách instalováno zařízení pro stahování kruponů (kůže) z vepřů. Skládalo se ze dvou bubnů, čtyř zachycovačů tuku a 12 korejců.