Na 1. máj byli agitačními dvojicemi pozváni všichni občané Kyjova a byly jim doručeny vkusné pozvánky s programem. Heslem letošního 1. máje bylo: V bratrské jednotě pracujících celého světa. Den před 1. májem byl postaven na náměstí velký máj a kolem něho večer vyhrávala hudba. Město bylo slavnostně vyzdobeno, na hlavních silnicích byly slavobrány s hesly, které stavěly jednotlivé závody. Školní budovy byly vyzdobeny holubicemi a květinami, jež připravili žáci.
    V mohutném průvodu 1. máje hrálo 5 kapel, nejpůsobivější byla dechovka pionýrského souboru, který zářivými kroji a leskem hudebních nástrojů rozjasňoval pochmurný den. V čele průvodu za státní vlajkou a prapory byly neseny i portréty zakladatelů vědeckého socialismu a státníků. V průvodu pochodovaly všechny podniky i z venkova, členové JZD, pionýři, svazáci, sportovci, žáci a autobus ČSAD vezl děti mateřských škol. Bílým pruhem průvodu byli zdravotníci, kteří jako obvykle vytrvali ukázněně na svých místech až do konce.
    JZD se chlubili svými závazky, které splněny, obohatí náš stůl. I podniky nezůstaly pozadu. Vtipné a propagační alegorické vozy – vždyť bylo před volbami – uzavíraly průvod a po projevech na tribuně projely před ní znovu na přehlídku. Po programu byl koncert pionýrské dechové hudby z Ježova a odpoledne i večer lidová veselice. Budování a míru zdar!

    4. května byl uspořádán již obvyklý běh vítězství, jehož se mimo žactva a sportovců zúčastnili i dospělí zájemci. 5. května byla soutěž školních hlídek a koncert pionýrů z jedenáctiletky. 8. května bylo DO uspořádáno veselé pásmo s umělci T. Pištěkem, M. Sedláčkovou – Hrdinný kapitán Korkorán, s velkým úspěchem. Před ním byl lampionový průvod mládeže.
    9. května dopoledne byl pořádán okresní festival pracující mládeže s průvodem a kulturním pořadem STM a pak veselicí. Dopoledne probíhalo finále sportovních soutěží. Letošní oslavy Dne vítězství byly také předvolební manifestací za vítězství jednotné kandidátky NF, za vítězství socialismu a míru na celém světě.

    Oslavy 40. výročí Velké říjnové socialistické revoluce byly zahájeny pod heslem: Ať žije a zkvétá naše přátelství se sovětským lidem! Odpoledne 6. listopadu ve 14 hodin byla na náměstí velká manifestace všech pracujících, večer lampionový průvod a ohňostroj a 7.11 večer pěkná oslava v Sokolovně. Mnoho závazků z našich podniků i JZD přispělo k manifestaci přátelství s SSSR, k budování naší socialistické republiky a k poselství míru vydaného SSSR.

Za pozvání děkuji, ze slavnosti se raduji
a všech Vás pozdravuji.
Chrastí ve mně staré kosti, ale přes tu chybu jen
budu duchem přítomen při slavnosti.

    K jeho devadesátým narozeninám mu přijeli kyjovští hudebníci zahrát až do Kostelce na Hané. 15. září byla otevřena výstava jeho díla a slavnostní vzpomínkový večer uspořádala Okresní lidová knihovna.

    Zas u plynulo tříleté volební období a bylo nutno připravit nové volby. Co to bylo práce a kolik komisí a o každém kandidátu bylo pečlivě uvažováno, než byl navržen a schválen stranou a lidem. Jeho volba musela být přínosem naší lidové správě a celé naší mírové a budovatelské politice. Jen manifestační volba kandidátů NF byla zárukou, že uplatníme své požadavky míru a budování, družby s SSSR a se všemi mírumilovnými národy světa.
    Na předvolebních schůzích byli voličům představeni kandidáti NF do MNV, ONV a KNV (za náš okres). Do krajského národního výboru byla navržena a zvolena s. Josefa Přikrylová, ředitelka zdravotní školy, zasloužilá učitelka, roku 1955 vyznamenaná Za zásluhy o výstavbu, po 37 let obětavá pracovnice ve škole a komunistka již z prvé republiky. Členem KNV je od roku 1949 a je kandidátkou za obce Mistřín, Šardice, Milotice, za 2 závody a 2 doly. Za Kyjov byl kandidátem do KNV s. František Červinka, bývalý předseda ONV v Kyjově a dlouholetý zasloužilý veřejný pracovník.
    Do ONV byli z Kyjova zvoleni Emil Motáň, člen VB (veřejná bezpečnost), Vlasta Kozelková z domácnosti, dřívější výborná svazácká pracovnice, Rostislav Pelikán, účetní VMM v Kyjově, Dr. Ladislav Kolomazník, přednosta ušního, krčního a nosního oddělení v okresní nemocnici v Kyjově, výtečný odborník, vědecký pracovník a zakladatel logopedické školy pro nevýřečné děti, neúnavný veřejný pracovník za KSČ, Marie Gregorová, dříve členka MNV a vedoucí zdravotní komise, dlouholetá pracovnice Československého Červeného kříže za stranu nár. social.
    Volby 19. května 1957, kdy v Kyjově jednotnou kandidátku NF odvolilo 99,9% voličů, byly úspěchem naší vedoucí strany KSČ a NF, projevem důvěry v sílu lidu a neustálého rozvoje lidové správy pro blaho všech. Obyvatelé nových čtvrtí volili manifestačně, za nemocnými a přestárlými šli členové komisí. Voliče od rána vítala hudba místních kapel.
    Volby byly svědomitě připraveny, agitační středisko bezvadně fungovalo a celý plán voleb byl úspěšně splněn. Volební seznamy byly uzavřeny 18.5.1957 v 16 hodin a téhož dne byly vydány hlasovací lístky. Volební místnosti byly vkusně vyzdobeny a u uren stáli pionýři, střídajíce se po hodině.
    Předsedou ONV v Kyjově byl zvolen Jan Snášel, jako už osvědčený veřejný funkcionář, jeho náměstkyní s. Květa Klimešová z Vracova a tajemníkem ONV s. Štěpán Menšík. Předsedou MNV byl zvolen Jan Štangler. Narodil se 27.12.1924 v Košicích, kde rodiče měli papírnictví. Přestěhovali se pak do Hodonína, kde se po vychození školy učil v obchodě a pak chodil do pokračovací školy. Byl vedoucím Narpy v Kyjově, potom ve Veselí nad Moravou. Po zlepšení své plicní choroby nastoupil jako účetní u KS. Od roku 1955 pracoval v aparátě OV KSČ až do roku 1957.

    Začátkem listopadu t.r. proběhly volby soudců a soudců z lidu. Soudci lidového soudu v Kyjově byli zvoleni Dr. Rostislav Urban jako předseda lidového soudu, za okupace vězněn v koncentračním táboře, Dr. Jan Štětka jako předseda občansko-právního senátu a Dr. Miroslav Darmopil. Mimo to bylo zvoleno 150 soudců z lidu.

    Těžko se vzpomíná na ten smutný den, 13. listopad, kdy rozhlas ohlásil zarmucující zprávu, že zemřel náš neúnavný bojovník za právo lidu a za socialismus, president Antonín Zápotocký. Ještě před rokem mnozí naši soudruzi, i já mezi nimi, jsme měli příležitost vidět ho optimistického a jadrného na krajské konferenci KSČ v Gottwaldově, slyšeli jsme jeho diskusní příspěvek kořeněný jeho bodrým humorem, že se celý sál srdečně smál a problém mládeže, o níž hovořil, pronikal tím smíchem tím více k srdci, že všichni cítili mravní odpovědnost za mládež, které se dává příliš mnoho, aby dovedla to rozumně přijímat.
    A což když jako předseda vlády zúčastnil se roku 1949 okresních dožínek v Kyjově, viděli lidé z celého okresu, jak pozorně poslouchá projevy předsedů obcí o průběhu mírových žní, slyšeli také jeho vlídná, povzbudivá slova, konečně mnozí a mnozí stiskli mu ruku na lepší příští našeho venkova. S jakou chutí si s. Zápotocký i zatancoval s našimi slováckými děvčaty. Syn lidu je všude doma mezi lidem.
    Je mrtev, ale žije v další práci našeho lidu, jemuž byl vzpruhou a podnětem k většímu úsilí za rozvoj a upevnění socialismu u nás. A mládež z jeho knih poznává minulost plnou bojů o každou sebemenší výhodu pro dělnickou třídu a tato četba je také zpestřena jeho nezapomenutelným humorem. Jeho úmrtí dojalo všechny, protože všichni mimo zaslepenců minulosti, si musili vážit jeho práce, která neznala úlevu a pohodlí a úzký sobecký zájem. Jeho srdce patřilo straně, patřilo lidu a také proň dotlouklo.
    Ze smutku národa vyrůstalo mnoho závazků, nejen příslušníků KSČ, aby pětiletka byla dříve ukončena, aby zas dál pokročila socialisace vesnice, rozvíjela se socialistická kultura a mládež se více podílela na budování. Jak želela jeho smrti kyjovská mládež, je svědkem báseň žákyně Elišky Müllerové z jedenáctiletky:

Jak uctít jeho památku?

Oči se zalévají slzami a pero nechce psát,
o velké ztrátě na zemi.
Vzpírá se – s bohem – dát.

Hrst vzpomínek nám nyní zbyla.
Však nestačí jenom vzpomínat.
Vždyť před námi je jeho dílo
a ono říká: Dál pracovat!

    Dočkal se také triumfu sovětské vědy, když 4. října vypustil SSSR svou první družici země a tak otevřel cestu do vesmíru. 18. listopadu smuteční průvod, v němž byli i zástupci našeho kraje, šel ztichlou Prahou a všechny obce naší republiky byly účastny při vysílání rozhlasu. Věčná čest s. Antonínu Zápotockému!

    3. března dopoledne byla ve velkém sále Záložny vzpomínka na sté výročí narozenin zasloužilého vědeckého pracovníka, pedagoga a ředitele kyjovského gymnasia Josefa Klvani. O Klvaňově působení v Kyjově promluvil jeho žák Dr. Kolaja, o jeho národopisné a přírodovědecké práci Dr. Ladislav Kunz a Dr. M. Pokorný. Sál byl naplněn jeho bývalými žáky a představiteli kulturního života v našem městě.
    Zároveň byla otevřena výstava jeho prací, korespondence a fotografií z jeho života, které má v archivu okresní museum. Ač byl rodákem z Lipníka nad Bečvou, jeho celoživotní práce ho připoutala ke Kyjovu, který na něho nikdy nezapomene.

    Okresní lidová knihovna otevřela pro děti ve svých místnostech (bohužel vlhkých) loutkovou scénu. Řada obětavých pracovníků začala hrát pěkná představení pro naše nejmenší, kteří dychtivě sledují každé slovo a každý pohyb na malém jevišti. Loutky jsou umělecké a vkusně oblečené. Loutky tvoří s. J. Nedůchal, který je vedoucím loutkařské dílny. Při výrobě slouží nejvíce staré noviny, aby loutka nebyla těžká. Vlasy bývají z koudele, nebo jen z motouzu. O šaty se stará s. Vlasta Půčková, která se o návrzích na ně radí se s. Nedůchalem. Loutková scéna hraje i v okolí a všude sklízejí úspěch, nejvíce v Budulinkovi, Veselých medvíďatech a Káčátku.

    V předvolebním období měla okresní kyjovská veřejnost osmkrát možnost poslechnout si vystoupení pěveckého sboru učitelek, řízeného učitelem Oldřichem Máčelem. Tento sbor, vítěz celokrajské soutěže LUT v Gottwaldově, je celkem mladý sbor a přece dosáhl již velkých úspěchů na vystoupeních mimo Kyjov.
    Vznikl v říjnu 1956, kdy s. učitele Máčela požádaly učitelky mateřských škol, zda by s nimi nenacvičil několik písní na kulturní vložku na jejich konferenci v Gottwaldově. Pravidelně jednou týdně se scházelo 14 učitelek z mateřských a národních škol v hudebně osmileté střední školy v Kyjově k pěveckým zkouškám a většina jich přijížděla z různých míst okresu.
    V listopadu již vystoupili s pásmem slováckých písní na zmíněné konferenci v Gottwaldově s velkým úspěchem. Zástupci ministerstva prohlásili po jejich vystoupení: “Poznali jsme Slovácko v plné kráse a jemnosti.” Po tomto úspěchu se učitelky rozhodly, že budou ve zpěvu pokračovat. Sbor se zvýšil na 18 členek.
    Pravidelným cvičením, přesnou docházkou a nadšením dosáhl sbor toho, že se mohl tohoto roku přihlásit do soutěže LUT a na soutěžním vystoupení v Luhačovicích získal první místo a postoupil tak do krajského kola, které také vyhrál. Získal diplom, vázu, sošku a album jako I. cenu.

    27. července t.r. zavítal do našeho města na pozvání SČSP Kyjov Armádní soubor Víta Nejedlého, nositel Řádu republiky a Laureát státní ceny Klementa Gottwalda. Tento soubor, který dosáhl tak vynikajících úspěchů doma i za hranicemi, zahájil u nás řadu kulturních pořadů v rámci oslav 40 výročí VŘSR. Večer Družby na přírodním hledišti byl zásluhou tohoto souboru překrásný a milovníci písní a tanců byli neobyčejně nadšeni jako celé hlediště.

    Začátkem srpna zastavila se v Kyjově skupina lužických pionýrů z Budišína v NDR, kteří přijeli na pozvání ježovských pionýrů k nim do Ježova na třídenní návštěvu. V Kyjově je uvítal pionýrský soubor jedenáctiletky a zahrál jim řízný pochod. Po uvítání předsedou MNV Janem Štanglerem, poděkoval jejich vedoucí z Domoviny srbsky, ale všichni přítomní mu dobře rozuměli, vždyť jsme blízcí Slované. Lužičtí pionýři zazpívali několik krásných lužických písní a potlesk přítomných občanů nebral konce. Pak jejich pěkný modrý autobus IFA odvezl je k jejich hostitelům do Ježova, kteří jim už přijeli naproti.

    V rámci oslav 40. výročí VŘSR sehrála skupina ČSM jedenáctiletky v Kyjově 14.11. t.r. Fadějevu Mladou gardu. Byla to kulturní událost mimořádného významu, tak dobře a procítěně byla tato hra podána. Režii měl Dr. Ladislav Dlouhý a důmyslnou a účelnou i pěknou výpravu mladý učitel Jiří Rataj.