Druhá mateřská škola byla přestěhována z ulice Komenského do ulice Svatopluka Čecha, kde dříve byla družina mládeže. Pro mateřskou školu byla tato bývalá vila Dr. Neumayera vyhovující, větší, světlejší a naprosto suchá. Družina mládeže byla umístěna v bývalé budově na Komenského.

    Osmiletá střední škola měla celkem 16 tříd s 637 žáky a mimo ředitelku s. Karlu Čančíkovou a zástupce ředitelky Ladislava Pátka, 18 učitelů. Školníkem v budově bývalého gymnasia byl Antonín Svoboda, druhým školníkem v budově bývalé národní školy Jindřich Navrátil. Činnost učitelského sboru byla rozsáhlá. Mimo intensivní vnitřní práci pracovali všichni i ve veřejnosti jako v MNV (Karla Čančíková, Jiřina Lungová a Marcelín Selucký), ve Svazarmu, v tělovýchově, s. Oldřich Máčel vedl pěvecký sbor Kyjovanka, v komisi pro ochranu mládeže a jiných veřejných složkách. Každý učitel měl aspoň jednu veřejnou funkci.
    S místním JZD byla uzavřena družební smlouva a žáci i učitelé odpracovali v JZD mnoho brigádnických hodin. JZD dalo škole pokusný pozemek, hnojivo pro něj a osivo. Prospěch žáků byl dobrý, neprospělo jen 2,7% žáků. Chování žáků bylo průměrné, hrubších poklesků nebylo.
    Škoda, že při této svědomité a úspěšné práci učitelů se nepodařilo, aby 23% žáků nekončilo školu s plnou školní docházkou (8 tříd). Po závěrečných zkouškách, při nichž bylo z 87 žáků 27 s vyznamenáním, se do zemědělství přihlásilo 8 žáků, do hornictví 5. 39 žáků vstoupilo do škol III. stupně, ostatní na učiliště a do pracovního poměru. 18 žáků, většina děvčat, zůstalo neumístěno.
    Žáci byli vychováváni k práci a při brigádách odpracovali 3.000 hodin a jako dobří hospodáři nasbírali odpadových hmot 130 kg na žáka a uspořili 86 Kčs na žáka. Promyšleně byla pěstována i výchova k brannosti a tělesná zdatnost rozvíjená turistikou, lyžováním a jinými sporty. 30 žáků bylo na zimní rekreaci v Krkonoších, ostatní měli možnost zalyžovat si každou neděli na Lopeníku, kam jezdil autobus skláren Moravia.
    V PO bylo organisováno 92%, v ČSM 86% žáků. V akci Rok pionýrské pomoci republice získali pionýři 360 rudých stužek a jako první škola byli odměněni rudou stuhou od OV ČSM na skupinový prapor. V zimě sehrálo žactvo divadelní hru O. Maljarenského:Zázračný poklad, zúčastnilo se STM a vystupovalo kulturními vložkami na všech veřejných podnicích.
    Jako vyznamenaná škola vyslala dva žáky, Pavla Rusňáka a Alenu Přikrylovou, na pozvání presidenta republiky do Lán. Školu dobře podporovalo SRPŠ a pořádalo pro rodiče přednášky. Pro venkovské rodiče bývaly schůze v jejich obcích, kam učitelé zajížděli. Školu navštívil a se žáky pobesedoval spisovatel Vašek Káňa. V tělovýchově se žáci připravili na okresní tělovýchovné slavnosti.

    Družina se přestěhovala na Komenského, do budovy dřívější mateřské školy. Místnosti pro 120 dětí byly malé a nevyhovující. Děti z jedenáctiletky byly umístěny v budově téže školy. Všechna oddělení družiny byla pod správou ředitelství osmileté střední školy.
    Družina mládeže měla stále větší význam, protože podchycovala děti stále většího počtu zaměstnaných matek, které by jinak byly ponechány výchově ulice. Starší žáci se omezovali více jen na stravování a hledali své zájmy v kroužcích PD (Dům pionýrů).

    Od školního roku 1958/59 byla v 7. třídách zavedena práce na školním pozemku. Třída má za úkol obdělat určitou výměru okopanin nebo kukuřice po celé vegetační období. Sklizeň je určena 8. třídám. Na III. stupni byla polytechnická výchova také prohloubena. Škola má zřízeny polytechnické kroužky na závodech za vedení odborníků ze závodů. Tak byl zřízen elektrotechnický kroužek v Elektrosvitu ve Svatobořicích a strojírenský kroužek ve Šroubárně v Kyjově. Žáci v nich pracují 4 hodiny jednou za 14 dní. V kroužcích je 14 až 16 žáků. Tak žáci zblízka poznávají pracovní postup při výrobě, učí se odpovědnosti za práci a zároveň kolektivnímu soužití.
    Oslavy 10. výročí Února byly na škole zvláště slavnostní. Mimo obvyklý oslavný pořad bylo vydáno k tomuto významnému výročí 1. číslo časopisu Náš život – s titulem únor 1948-1958. Sborník obsahuje práce učitelů i žáků, prosaické i básnické. Během února byly uspořádány besedy s významnými komunistickými pracovníky, kteří žactvu vyprávěli o minulosti a o vlastních těžkých zážitcích boje za komunismus. Byl to pohovor se s. Ladislavem Hofbauerem a s. Matějem Hofrem. Zároveň ve všech třídách proběhly besedy o knihách vztahující se k Únoru. V nižších třídách se líbily žákům knihy Františka Krále, o nichž pionýrka Věra Hekšová napsala: “Dověděli jsme se, jak děti žily dříve v bídě, neměly dost jídla, nemohly chodit do školy, protože musely pomáhat rodičům vydělávat. Všichni jsme dnes rádi, že nám nevládnou kapitalisté, ale lid si vládne sám a my se máme dobře!” Jistě výmluvná charakteristika! Únorové vítězství je správně hodnoceno i dětmi.
    V MČSP sehráli žáci a učitelé Makarenkovu hru Začínáme žít, za niž byla škola odměněna čestným uznáním krajského zřízení pro oslavy MČSP. Pionýrský soubor s. Josefa Frýborta se umístil v ústředním kole STM na I. místě.

    Internátní škola v Miloticích byla zrušena a nahrazena neinternátní školou pěstitelsko-chovatelskou. V I. ročníku bylo 37 žáků, z toho 14 chlapců. Mistrovská dvouletá škola začíná 31.X. a končí 31.III. Žáci zemědělské školy jsou nejen vyučováni k dobré práci, ale i vychováváni k tomu vědomí, že zemědělská práce je radostnou ctí.

    V tomto roce byla škola přičleněna ústavu národního zdraví, aby školy se přiblížily co nejvíce životu – praxi, ovšem byla začleněna jen po stránce hospodářské. Metodickým vedením zdravotnických škol bylo pověřeno v kraji ministerstvem zdravotnictví krajská škola. Tak byla zdravotnická škola v Kyjově řízena krajskou zdravotnickou školou v Gottwaldově.
    Rozhodnutím KNV v Gottwaldově bylo opět otevřeno čtyřleté studium pro obor dětské sestry na zdravotnické škole v Kyjově. Tak absolventky budou opět vycházet v 18. letech. V roce 1958 odchází do důchodu ředitelka školy, vyznamenaná jako zasloužilá učitelka, Josefa Přikrylová. Ředitelskou funkci se správou žákovského domova převzala Jiřina Sladká.