Letos fungoval Městský klub jako kulturně osvětové zařízení rady MNV v Kyjově a plnil své společenské poslání i v nejbližším okolí. Většina spolupracovníků aktivistů se skládala z pracujících místních závodů, podniků a škol. Zvláště na jednotlivých kulturních úsecích se dobře zapojili učitelé. MěK spolupracoval se závodními výbory Skláren, Šroubáren, Mlýnů a těstáren, ZV ROH nemocnice a ZV komunálních služeb. Slabší spolupráce byla s JZD. Městský klub pracoval podle plánu a všechny akce byly uskutečněny, největší Slovácký rok a FFP.
    Hlavní agitační a propagační činnost byla rozvíjena v době voleb soudců a množství veřejných akcí bylo uskutečněno za spolupráce s občanskými výbory. Městský klub také dosáhl pěkných finančních výsledků – na příjmech 616.905 Kčs, na vydáních 544.890 Kčs, takže zůstatek činí 72.015 Kčs. V MěK pracovalo 12 zaměstnanců mimo vedoucího Ludvíka Pokorného. MěK byl řízen radou, jejímž předsedou byl Rudolf Hekš a členy Lad. Hofbauer, Jan Nenička, Zdena Urbanová, Dr. Karel Muška, Otakar Dostál a Jan Háza.

Činnost MěK:

Vlastních divadel bylo 6 představení
Divadel Slováckého, Mrštíci a zájezd do Prahy 15 představení
Koncertů a kulturních večerů 4
Přednášek a vzdělávacích večerů 18
Školení a krátkodobých kursů 9
Tanečních zábav 2

Hlavní pozornost byla věnována souborům a kroužkům:

1. Symfonickému orchestru řízenému Otou Dostálem
2. Cimbálové muzice
3. Loutkovému divadlu
4. Pěveckému souboru Kyjovanka řízenému Oldřichem Máčelem
5. Amatérskému divadelnímu souboru, který se uplatnil na I. místě v soutěži okresu Hodonín – hra Nezvalova Atlantida (Ještě dnes zapadá slunce nad Atlantidou) v režii mladého průbojného režiséra učitele Jiřího rataje, drama, které mluví k dnešku více než naléhavě svou dynamikou v myšlence atomové hrozby. Nezval výstražně varuje lidstvo před novou daleko strašnější válkou, aby se probudilo světové svědomí. Scéna byla podle návrhů Dr. Jiřího Dunděry básnivá, barevně proměnlivá a funkční, herci, především J. Cileček jako vladař podal nadprůměrný výkon, jeho bratra Gadeirose Dušan Grombiřík byl sebejistý, plný citu a vnitřní síly, M. Poledňáková jako Kleito byla zjevem i hlasem na výši, i ostatní jako Ludvík Pokorný, Karel Preisler, Ludvík Guryča, J. Jašková a Radoslav Kotek dobře dokreslovali dramatický příběh.

Největší událostí kyjovského kulturního života byl Slovácký rok a IV. Filmový festival pracujících.

    Slovácký rok v Kyjově 1961 byl uspořádán jako okrsková dožínková slavnost zaměřená k obnovení a oživení národopisné oblasti Kyjovska. I přes nepříznivé přeháňkové počasí byl o tyto slavnosti velký zájem a v počtu vystupujících se podílelo hodně mladých lidí z vesnic.
    V sobotu večer začalo tradiční stavění máje, které provedl soubor z Vracova pěkně, bez chyb a rázovitě. V slavnostně vyzdobeném náměstí se tato ukázka starodávného zvyku pěkně vyjímala. V programu, který k této příležitosti sestavil umělecky Dr. Jiří Dunděra s fotografiemi Bedřicha Chyby a básněmi Pavel Černý, doslovem Dr. Jan Húsek – můžeme po věnování Petru Bezručovi přečíst si krátce popis každého zvyku.
    V sobotu večer na přírodním hledišti byla provedena akce “klenotnice”, několik starých zvyků s písněmi, tanci a lidovým vyprávěním s. Bimky a Krejčové. Mohutný závěr souboru skláren Moravia s písněmi o víně přerušil déšť. Návštěvníci se podle chuti uchýlili do Záložny, Sokolovny nebo do radničního sklepa i dvora, kde všude byly lidové veselice do bílého rána a dobrá polovina Kyjova té noci nespala a druhá jen málo.
    A přišel druhý den s veselým ranním budíčkem dechovky, vypraný deštěm a prozářený klamným přeháňkovým sluníčkem. Program začal až v 9 hodin, takže se hosté po probděné veselé noci mohli trochu prospat. Opět na náměstí byla provedena skoronskými šohaji Jízda králů, podle posudku odborníků z Ústředního domu Lidové tvořivosti v Praze snad lépe a věrněji než Vlčnovská, ale pořad byl neúměrně dlouhý a Jízda se rozjela po Kyjově k význačným občanům, kterým pronášela zdravice, zdržela se tak a přijela pozdě na průvod.
    O půl desáté přes náměstí projížděli regrůti z Vacenovic. Předváděli je tak dokonale, jak si je už v alkoholovém opojení nepřejeme mít. Krojově byli oblečeni bezvadně a fotografické aparáty měli žeň. V deset hodin na přírodním hledišti vyhrávaly asi 2.000 návštěvníkům krojované hudby a pak prý dechovky už nejsou v oblibě! Jen když zahrají tak od podlahy, to se každá žilka v těle zatřase! Odpolední průvod měl přes tisíc účastníků, byl pestrý, bujarý, i když ho kropil déšť a klížilo dlouhé čekání na skoronskou jízdu.
    Odpolední program byl na dvou podiích a to na přírodním hledišti a na stadionu Jiskry. Počasí se trochu umoudřilo a tak návštěvníci mohli shlédnout to nejkrásnější, co si Kyjovsko uchovalo. Na obou podiích měl zahajovací proslov předseda MNV, s. Radoslav Navrátil, na druhém podiu byl pozdější začátek. Stručně a srdečně, jak on to umí, návštěvníky přivítal a popřál jim, aby se jim v Kyjově moc líbilo a na dnešní slavnosti rádi vzpomínali.
    Byly ukázány nejznámější zvyky jako vinobraní provedené souborem z Hovoran, krojově zvlášť čisté a tradičně zachovalé. Svatoborské hody byly nejlepším číslem, byl to pořad pečlivě nacvičený a provedený s plným slováckým temperamentem. Zpívali čistě a tančili – no to se muselo vidět. Hudebně souboru pomáhal kyjovský odborník PhMr. Gustav Kůr.
    Kyjovští regrůti se snažili podat co nejlepší výkon, ač jim scházela ta jiskra, jakou zapalují se praví odvedenci z jižních dědin – i bez vína. Také fašank z Ratíškovic bylo skvělé číslo, takové typické figurky, že mohlo se říci, to může dobře posloužit ateistické výchově – i ve zbožném lidu se tyto prvky objevovaly bez pohoršení. Královničky byly ukázkou dívčí lyriky, dívky ukázaly v této prastaré hře o králi Ječmínkovi pravou něhu – čekání na krále, na muže, lásku.
    Nenkovická šlahačka byla krojově dobrá, ale jinak více improvizací. Kostelecká svajba byla věrná, dojemná i živelná, aby se na svatbě zaplakalo, ale více se smálo a dovádělo, o to se postarají “zatahovačky”. Dnes už není smutných nevěst, protože majetky se už nedávají dohromady. A po šťastné svatbě co jiného, než Vítání do života malého občánka, nový to zvyk, který se zakořeňuje i na našem venkově, jak to ukázali Vracovští. Dožínkové závěrečné číslo vyznělo slaběji, prováděl je Kyjov sám, ač mu měly vypomoci Svatobořice a Hovorany. Tematika, spojování družstev ve větší celky, jak bylo proponováno ve scénáři, byla takto oslabena. I tak to bylo číslo velmi dobré a kyjovský soubor zaslouží pochvalu.
    Na druhém podiu prováděly hody Šardice a ač tento soubor je mladý (ČSM při JZD) v práci i účastníky, ukázal velmi dobrou snahu i přípravu a také dobrý výsledek. Také regrůti z Milotic se pěkně uplatnili a předvedli tento ještě živý slovácký zvyk věrně a působivě. Večerní veselice se soustředila na Záložně a protože se hosté již rozjížděli, nebylo již v radničním sklepě návštěvníků.
    Slavnosti byly řízeny velkým počtem dobrovolných pracovníků, nejvíce se o dobrý průběh slavností zasloužila programová komise, jejíž předseda s. Oto Dostál se do úpadu staral o dobrou přípravu a průběh slavností. Také v programové komisi pracovali dobře členové s. Jan Rokyta a Miroslav Čančík, v organisační s. Ludvík Pokorný a jiní. Zdravotní a bezpečnostní služba dobře pracovala. Stánků s občerstvením bylo dost, ač nebyl dost velký sortiment zboží. Mnoho nejmenovaných pracovníků se podílelo o zdar kyjovského Slováckého roku.
    V budově devítiletky na Komenského ulici byla umístěna výstava malířů Kyjovska, celkem málo obsazena, protože Dům umění v Hodoníně dodal celkem málo obrazů, vhodných pro instalaci. Výstava zároveň se sklářskou a jinými výrobky vzbudila značný zájem.
    Ač finanční efekt Slováckého roku byl malý, přece význam jeho byl velký a měl široký ohlas, jsa dokladem, že živá lidová tradice je pořád povzbudivá i v dnešní více technické době. Básník Karel Kapoun, který se slavností také zúčastnil, věnoval kyjovským dívkám a chlapcům báseň Slovácká láska.
    Odborník národopisu Dr, Jan Húsek zhodnotil Slovácký rok v Kyjově nejen jako reprezentaci “slováckého národopisu”, ale také jako representaci a propagaci za hranicemi (bylo přítomno i dost cizinců a krajanů z Ameriky). Vzpomíná prvních Slováckých roků 1921 a 1922 jako radostné manifestace osvobození, další 1927, 1931 jako nerozborné vzájemnosti mezi Čechy a Slováky a poslední 1939 se už pro okupaci neuskutečnil. Obnovené Slovácké roky mají cílem tvůrčí činnost našeho lidu, tak umělecky nadaného, i v budovatelském úsilí i za sbratření národů, za světový mír!

    IV. FFP v Kyjově se připravoval už měsíce předem a vlastní přípravné práce začaly v červenci, kdy byl už svolán štáb festivalu a zas vyvíjely svou činnost jednotlivé komise. Štáb FFP měl předsedou Navrátila Radoslava, zástupcem Bulvu Eduarda, tajemníkem Štanglera Jana a zapisovatelkou Čejglovu Miladu, všichni z MNV. Členů bylo sedm a byli to předsedové jednotlivých komisí a předseda komise školské a kulturní Vladislav Kocman. Komise byla programová, propagační, dokumentační, bezpečnostní a zdravotní, komise pro výzdobu města a pořadatelská. Komise se scházely odděleně podle potřeby a štáb sledoval přípravné práce a výdaje (zajišťovala komise finanční).
    Když byl proveden a zajištěn výběr filmů, projednávaly se patronáty nad jednotlivými filmy se závody a institucemi a ty rozprodávaly také část vstupenek a opatřovaly kulturní programy. Štáb zval delegace ze spřátelených zemí a herce nebo pracovníky československého filmu. Představitelům vyšších institucí a organizací byly zaslány slavnostní pozvánky a vstupenky, pravidelně se podávaly zprávy tisku a rozhlasu, chystalo se občerstvení a pohoštění i ubytování delegací. Také výzdoba města i hlediště dala hodně práce, i když mnohé zůstalo ze Slováckého roku. Hlavním heslem festivalu bylo Uměním za krásu života.
    Několikrát denně vysílal místní rozhlas zprávu o jednotlivých filmech i o postupu prací a zval další brigádníky. Také v Hodoníně a ve Veselí byla na náměstí vhodná reklama IV. FFP v Kyjově a místní rozhlas zval k návštěvě. O vkusnou výzdobu soutěžily výkladní skříně na kyjovském náměstí a občané vyzdobili i okna domů. U vchodu na přírodní hlediště vlály vlajky všech států, příchod lemovaly poutače jednotlivých filmů a kdejaké větší prostranství sloužilo k propagaci, kterou použily i jednotlivé závody ke své reklamě. Osvětlení bylo pěkné a dostatečné.
    Pro diváky byly připraveny soutěže Znalost filmového diváka a slosování vstupenek. Také byl přivítán 1000. až 5000. divák. Sta obětavých lidí se podílelo na přípravách tohoto festivalu a město žilo opět v horečném napětí, vždyť se nejednalo o dny, ale o celý týden. Počasí se také začalo umoudřovat a i když srpnové noci jsou chladnější, diváci se na ně připravili a když začali chodit s pokrývkami pod paží, okresní festival začal 20. srpna filmem československé produkce – širokoúhlým a barevným Spadla z měsíce – patrony JMA, RAJ a JZD Prušánky. Na promítání tohoto filmu přijel jeho režisér Zdeněk Podskalský a herec Vlastimil Brodský. Byli jistě spokojeni, protože naplněné hlediště se otřásalo smíchem a ozývaly se projevy spokojenosti z dobré zábavy – i šlehy našly své místo.
    Kulturní program před filmem zahájila pionýrská dechovka s. učitele Josefa Frýborta, která se v krojích, zejména u děvčat i na pohled pěkně vyjímala a výkonem se všem líbila. Proslov měl předseda MNV, který po uvítání všech přítomných i hostů poděkoval těm, kteří se brigádnicky zasloužili o úpravu přírodního hlediště a odpracovali až 300 hodin jako s. Strnad, nebo přes 100 jako Rokyta, Musil, Přikryl, Hlaváč a Šinička, pak předsedům občanských výborů č. 3, 5, a 8 za organizaci akce Z děkoval i všem, kteří se zasloužili o zkrášlení města pro tyto slavné dny. Hosté byli poděleni kyticemi od svazaček a upomínkovým dárkem.
    Každý večer zahajoval program večera jiný člen rady MNV a představoval hosty. Na filmu Pět nábojnic byla delegace z velvyslanectví NDR a na filmu Pod střechou světa delegace velvyslanectví Čínské lidové republiky. Na překrásném filmu Křižáci delegace z polského velvyslanectví. Všem delegacím a hostům se u nás velmi líbilo. Přičinili se o to i patroni jednotlivých filmů, ač někteří patroni se této čestné povinnosti vyhnuli a buď se vůbec nezúčastnili, nebo jen formálně.
    21.8. se promítal americký film Útěk v řetězech, který na diváky silně zapůsobil svou protirasistickou tendencí, když viděli, jak se spřátelují dva vězni, běloch s černochem a obětují jeden pro druhého. Kulturní pásmo Městské lidové knihovny bylo poněkud rozvleklé, patrony ČSAD, ČSD Veselí nad Moravou, JZD Veselí.
    22.8. film Pět nábojnic ze španělské války byl německé produkce z NDR a jak uvedl delegát s. Lütke, má být varováním, že fašismus se ještě nevykořenil a je nutno stále proti němu bojovat za mír.
    23.8. čínský film Nad střechou světa byl napínavý příběh z Tibetu, který se líbil zejména mládeži. Minulý večer hrála před filmem cimbálová muzika Slávka Volavého ze Strážnice, dnešní večer místo kulturního programu byla Velká módní přehlídka, kterou připravily Komunální služby města Kyjova.
    24.8. širokoúhlý italský film režiséra L. Viscontiho přilákal mnoho diváků, kterým se líbilo i vystoupení kyjovských gymnastek s. Vladimíra Vasického – byl to slavný film Rocco a jeho bratři. Patroni byli Hodonín a JZD Těmice.
    25.8. byl promítán český širokoúhlý film režiséra zasloužilého umělce Ot. Vávry Noční host, vzpomínka na lágrový život, která u mnohých našich diváků našla živou odezvu. Kulturní vložku měla dechovka Krajské správy MV Brno, patroni OOVB Hodonín, MT Kyjov a JZD Vracov.
    26.8. v sobotu byl uveden barevný širokoúhlý polský film Křižáci I. a II. díl, který, ač měl dvojnásobné vstupné a končil před půlnocí, měl nevídanou návštěvu přes 6.000 diváků. Hodně jich i stálo, nebo sedělo jen na zábradlích. Jak uvedl polský delegát, tento film v Polsku vidělo už 6 milionů lidí a je jim tak drahý jako nám Jirásek – Román Sienkiewiczův patří v Polsku k románům, které vycházejí v milionových nákladech. Kulturní vložku měli členové státního divadla z Brna, patronát JZD Šardice, Šroubárna Kyjov a Jednota Hodonín.
    27.8. v neděli se promítal poslední film festivalu, sovětský film Leťte holubi, na němž s kulturní vložkou vystoupil mládežnický soubor Ligniťan z Dubňan, patrony byli OV ČSM, OV SČSP a Tabáková továrna Hodonín, Sklárny Moravia Kyjov. Film se líbil svým radostným optimistickým dějem.
    Závěrečný projev měl opět předseda MNV a po něm byla nejlepším patronům JZD předána čestná uznání. V závěrečné řeči předseda zdůraznil, že náš IV. okresní filmový festival byl nejen kulturním přínosem v našem boji za mír, ale proběhl i ve znamení hesla, které má ve štítě: Filmovým uměním za krásu života – za komunismus. Náš FF se stal i manifestací přátelství a společného boje za světový mír národů ČSSR, NDR. ČLR a PLR, jejichž delegace byly zde na festivalu přítomny. Poděkoval i divákům, jejichž účast přesáhla 22.000, všem účinkujícím v kulturních vložkách, všem technickým pracovníkům a všem pořadatelům i brigádníkům, kteří přispěli k vybudování tohoto pěkného hlediště, jež se i delegacím líbilo. Pro příští festival se zlepší mnohá technická zařízení, i zvýší se kulturnost prostředí, aby sloužilo nejen festivalu, ale divákům po celé léto.
    Velkou zásluhu o výběr filmů měli i pracovníci z Krajského podniku v Brně a s. Švejda, dříve u nás v Domě osvěty, z ústřední rozdělovny filmů v Praze. Končil vřelým provoláním: Ať roste a sílí světový tábor míru, ať žije mír na celém světě!

    Činnost knihovny byla bohatá a zaměřena i politicky k 40. výročí založení KSČ, i na aktuální mezinárodní problémy. Byla to práce se čtenáři, aktivy pro venkovské knihovníky, výstavky, literární večery, seznamy a nákup literatury. Dospělých čtenářů bylo 639 bez pobočky v Nětčicích a mládeže 356. Knižní fond má 21.227 svazků, z toho 3.931 pro mládež. Celkem bylo 54.326 výpůjček, z toho 16.335 pro mládež. Půjčovnu navštívilo 11.460 osob i s mládeží. Přidruženou čítárnu navštívilo 9.404 osoby.
    Knihovna pořádala 73 besed o knihách, z toho 32 pro mládež a připravila 13 výstavek knih. Recitační kolektiv knihovny se podílel na městských oslavách a samostatně připravil pásmo k Únoru, Leninský večer, pásmo ke 40. výročí KSČ, pásmo z černošské poezie při FFP a protiválečnou montáž: Kdo nám zastiňuje blankyt. Kolektiv vystupoval i na různých schůzích – v ČSAD, ve Státní pojišťovně nebo při vítání dětí do života, o svatbách na MNV i na okresních oslavách v Hodoníně.
    Člen kroužku s. Ludvík Guryča se umístil v celostátní recitační soutěži Wolkrův Prostějov na I. místě. MěLK uspořádala zájezd čtenářů do Muzea dělnického hnutí v Brně.

    Městské muzeum je umístěno v budově starobylé, zvané Zámeček. Budova je pro potřeby muzea dnes už nevyhovující, ač je po generální opravě. Sbírky jsou uskladněny v pěti místnostech a přírodovědecká expozice velmi cenná je umístěna v Milotickém zámku v rámci trvalé výstavy Příroda jižní Moravy. Městské muzeum postrádá výstavní síně. Inventovaných sbírkových předmětů je 15.020. Propagace muzea je také nepatrná. Na nádraží je jedna zastaralá skříňka. Muzeum navštěvují ponejvíce školní výpravy, dospělí ojediněle.
    Studovní knihovna je v budově č. 1. Má také místnosti sice dost velké, ale vlhké a postrádá studovnu. Správcem obou institucí je důchodce profesor Ludvík Kalus.

    Město má dva biografy, z nichž kino Oko hraje denně dvě představení, v neděli i více. Kino Svět promítá třikrát týdně, pět představení. Kino Čas promítá v neděli dopoledne. Na letním kině se hrává třikrát týdně v době, kdy kino Svět má prázdniny. Návštěvnost byla splněna na 102,6%, největší bývá v kinu Oko pro dobrý zvuk.

    V měsíci československo-sovětského přátelství byl proveden bohatý přednáškový, hudební, literární i divadelní program. Z divadel se hráli Gorkého Měšťáci – Slovácké divadlo, Neznámá planeta – Zájezdové divadlo z Prahy, které sehrálo i L. Feuchtwangera Kalkata 4. května a protiválečná montáž M. Mráze a spolupracovníků Kdo nám zastiňuje blankyt a Ericha Remarquea Tři kamarádi, hrané divadlem bratří Mrštíků v Brně.
    Výstava současného umění, obrazy místních rodáků, plastiky, grafika byla v budově radnice v II. poschodí a vzbudila velkou pozornost občanů, obrazy Borka Bayera zaujaly barevnou svěžestí a dílo Vlad. Vašíčka, zabíhajícího do abstrakce budilo rozdílné názory na srozumitelnost umění, krajiny Čalkovského měly citovou hloubku a K. Zedníček projevil zvláštní techniku stékající barvou. Mimo osmi malířů vystavovali čtyři sochaři. Výstava byla doplněna náročnými plastikami a vůbec byla pro diváka náročná.
    Také představení sovětské umění v hudbě, zpěvu a baletu, provedené pražskými a brněnskými umělci, bylo hodnotné. MěLK uspořádala nakonec besedu se spisovateli Oldřichem Mikuláškem, Janem Skácelem a spisovatelem Josefem Trefulkou a herečkou Vlastou Fialovou s ukázkami z jejich tvorby. Působil i recitační kolektiv knihovny.

    3. listopadu byla u nás v kině Svět uvedena premiéra korejského filmu Matčina náruč velmi slavnostně za účasti korejské delegace. Přeplněný sál čekal na začátek, neboť se ještě trousili opozdilci, kyjovský to nešvar. Naráz se rozhrnula opona a na jevišti zazářily pestré barvy krojů pionýrského dechového souboru s. učitele Josefa Frýborta. Připravení trubači pionýři spustili fanfáry, při nichž do sálu vstoupila korejská delegace provázená zástupcem ministerstva školství a čestnými hosty z KNV, ONV a OV KSČ a MNV, i zástupcem československého filmu. Zazněla korejská a československá hymna. Pak pionýři podali kulturnímu atašé a velvyslanci kytice a další dvě jim uvázaly pionýrské šátky. Po jejich vřelém poděkování blaženě odběhly.
    Předseda MNV přivítal a představil vzácné hosty a zhodnotil význam této návštěvy pro naše město, i význam vzájemné družby se vzdálenou zemí také budující socialismus při neblahém sousedství Jižní Koreje, dirigované USA. Pak stručně korejsky promluvil korejský velvyslanec, jehož řeč překládal kulturní atašé a sám přečetl delší projev o celém korejském hospodářském a kulturním rozvoji Severní Koreje, která ze zaostalé feudální země se stává pomocí SSSR i naší, zemí průmyslovou s družstevním zemědělstvím. Analfabetismus se likviduje a střední školy mají povinnou docházku. A kolik už je vysokých škol! Lehký průmysl se utěšeně rozvíjí a tak vzrůstá i životní úroveň lidu. Svou řeč zakončil výzvou, abychom se všichni snažili udržet světový mír, záruku našeho rozvoje. Velvyslanec ukončil korejský proslov zdravicí družby našich zemí a SSSR jako hlavního bojovníka za mír! To bylo nadšeného potlesku! Pionýrský soubor předvedl své umění dechové hudby a lahodného zpěvu našich i sovětských písní.
    Film Matčina náruč dosvědčil vážnost korejského lidu v budování socialismu a jejich morálku opravdu bratrskou a víru lidu ve Stranu práce. Láska k dětem, boj proti agresorům, ale i proti staré egoistické morálce, to byly největší klady tohoto filmu, jež dávaly mnoho k zamyšlení i nám. Film byl odměněn dlouhým potleskem. Krásný večer skončil pohoštěním hostů MNV. I na malých městech se mohou s úspěchem odehrát význačné kulturní události a to je dokladem lidovosti naší kultury.

    Kvarteto bylo založeno Dr. Karlem Muškou z lásky ke komorní hudbě, která byla nyní v Kyjově málo pěstovaná. Prvními členy byli Jaroslav Pírek jako violista, Stanislav Hájek, violoncellista, Adolf Sigmund, první houslista a Dr. Karel Muška, druhý houslista. Kvartet se pravidelně scházel od roku 1960 každé úterý a dojíždějící členové si platili jízdné. Scházeli se v bytě Dr. Mušky. První jejich vystoupení bylo na Leninově večeru a sklidili slušný úspěch.
    Kvartet se stal členem Městského klubu a vystoupil úspěšně na agitačním večeru k volbám. Členové cvičili pravidelně a vzali si za úkol zvyšovat hudební úroveň občanů i mládeže. Zaměřili se na výchovné koncerty a získali další spolupracovníky jako Dr. Ivana Záhoříka, Dr. Muškovou, Dr. Daňka a také koncertní zpěvačku Amalii Neužilovou. Spolupracoval s nimi i ředitel hudební školy Milan Luzar. Místo onemocnělého člena A. Sigmunda nastupuje Jaromír Nováček, učitel ze Strážnice.
    První výchovný koncert mělo kvarteto na OŠŠ ve Vracově a A. Neužilová po výkladu Dr. Mušky o umělé písni zpívala je, i sbor OÚNZ. Večer byl koncert pro dospělé. V Kyjově kvarteto vystoupilo na zahájení výstavy A.F. Stehlíka – Místa mladosti Vítězslava Nezvala a zahrálo Sukovy skladby. Další vystoupení mělo kvarteto v Hodoníně při zahájení výstavy Současného slovenského umění 1945-60. Vystoupení bylo milým překvapením pro veřejnost, i zpěv A. Neužilové velmi zapůsobil.
    V Kyjově zahajuje kvarteto výstavu obrazů Vlad. Vašíčka, kterou zahájil primář Dr. Skácel. Každý člen kvarteta dostal od malíře jeden akvarel v upomínku. K výročí osvobození Kyjova vystupuje kvarteto v Kyjově na Záložně a potom ve Veselí nad Moravou. Kvarteto získává koncertní violu od mistra Nečesaného z Lomničky za obraz Jaroslava Pírka. Další nástroje už od něho nemohli získat, jelikož tento náhle umírá. Kvarteto mu z vděčnosti hraje na rozloučenou v krematoriu v Brně.
    V Domě umění v Hodoníně opět slyšíme naše kvarteto na zahájení výstavy k 100. výročí Joži Úprky se zpěvem Boženy Šebetovské a Dušana Holého. Rovněž tam hraje kvarteto sovětským turistům učitelům, což bylo přijato s pravým sovětským nadšením. Kvarteto mění čelistu, je jím Ing. K. Mikšík a kvůli němu se zkoušky konají v Hodoníně. Při jednom návratu z Hodonína, když odvážejí J. Nováčka do Strážnice, auto Dr. Mušky havaruje, ale nikomu, ani nástrojům se nic nestane. Muzikantské štěstí! Cvičí se zas dál, aby podle touhy primariusa dosáhlo kvarteto profesionální úrovně.

    I. divadelní festival vesnických souborů v Kyjově se konal v sokolovně 17.-19. května 1961 na počest 40.letého založení KSČ pod patronací MV KSČ, JZD, škol a za řízení poradního sboru pro divadlo Osvětového domu v Kyjově. 17. května bylo slavnostní zahájení festivalu a uvedena hra Karla Stanislava: Dům na rozcestí v provedení souboru OB Vracov. 18. května byla provedena hra Valentina Katajeva Ztřeštěná neděle, souborem závodního klubu ROH Šardičan ze Šardic. 19. května byla sehrána divadelní hra Oldřicha Daňka: pohled do očí souborem závodního klubu ROH Kovozávodů ze Ždánic.
    20. května byla odpoledne konference divadelních pracovníků okrsku Kyjov a vyhodnocena činnost divadelních souborů v okrsku. Jako nejlepší byl vyhodnocen soubor (nedopsáno). Divadelní soubory plní svou společenskou funkci, dodávají a získávají lidi i pro veřejné funkce. Naše vesnické soubory nehrají brakové hry. O tom se přesvědčují členové poradních sborů, kteří zkoušky i představení navštěvují. Je správné, že jednou za rok, po ukončení zimní sezóny, jsou provedeny festivaly divadelních her a práce jednotlivých souborů je zhodnocena nejen komisí, ale i diváky.

    Pozoruhodnou kulturní událostí byla výstava A.F. Stehlíka, kterou uspořádala Městská lidová knihovna v Kyjově s místní lidovou knihovnou a muzeem ve Ždánicích pod názvem Místa mladosti Vítězslava Nezvala. Úvod programu napsala Vlasta Fischerová-Nezvalová, vzpomínající v něm na dětství u babičky Říhové a vyprávění dědečka Říhy, které v chlapci Nezvalovi zanechalo hluboký dojem, jak vzpomíná v básni Z domoviny.

Kovárna světélkuje jak vypálený stoh
a ťuká jak vypálené písty lokomobil.

    Kritik Milan Blahynka dovozuje, jak náročný i vděčný úkol si vzal Antonín František Stehlík ve svém cyklu kreseb z Mladosti Vítězslava Nezvala a jak jej silně a zrale zvládl svým osobitým talentem. Antonín František Stehlík je rodák od Znojma, žák profesora Otakara Nejedlého a známý autor cyklu Bezručovy moravské výplazy a doprovázel noha kresbami Bezručovo dílo, ponejvíce v bibliofilských tiscích a také sborník k šedesátinám Vítězslava Nezvala. S jeho kresbami se setkáváme v denním tisku a různých moravských publikacích.
    Vystavených kreseb z Mladosti Vítězslava Nezvala bylo 40, z rodiště básníkova Biskoupek, pobytů v Šemíkovicích, Rouchovanech – i Tavíkovicích – studie z Třebíče, Moravského Krumlova, Běhařovic i Znojma, Jihlavy a od řeky Svratky, odevšud, kde básník v mládí pobýval. Je to kresebná kronika.

    Uzavření mírové smlouvy s Německem odstraní zdroj neklidu a nebezpečí v Evropě – takové bylo heslo besedy, kterou uspořádal v září 1961 Místní výbor KSČ, MNV a ostatní složky NF v Kyjově v sokolovně O současné politické situaci v Německu a v Berlíně. Referoval zástupce velvyslanectví NDR Dr. Manfred Kämper, člen akademie věd v Berlíně. Na uvítanou hrál pionýrský soubor jedenáctiletky a po předání kytic a upomínkových darů následovala zajímavá přednáška o situaci v obou německých státech a pak byly zodpovídány četné dotazy.
    Je zřejmé, že aktuální přednášky vždy najdou široký zájem obecenstva, jež stačilo zaplnit sál sokolovny. Posluchači byli jistě spokojeni, protože se dověděli o poměrech v obou německých státech mnoho nového.

    Lidová akademie uspořádala také cyklus zajímavých přednášek jako o mezinárodní situaci, o výchově dětí, jak správně žít, spojenou s akcí Výživa – v týdnu výživy a zdraví – S rozvahou z bohatého stolu. Ještě bylo více různých akcí jako beseda se spisovateli Oldřichem Mikuláškem, Janem Skácelem a J. Trefulkou nebo literárně hudební večer s virtuoskou Ol. Mokrou a jiné.

    Již rok před výročím strany KSČ se připravovaly oslavy tohoto tak významného jubilea a byly to zejména závazky pracujících, pro něž strana vždy upřímně a nekompromisně bojovala za jejich lepší životní úroveň. Jak jí to splatit jinak, než zlepšením práce, vyšší její produktivitou a hlavně lepším hospodařením materiálem i náklady, aby se zvýšil zisk, který může být věnován na sociální a kulturní zařízení, která jsou všude ještě nedostatečná. Všechny naše závody i podniky podaly pěkné závazky, ale jejich uskutečnění už pokulhávalo, nejlepší vyhodnocení bylo ve Sklárnách Moravia, které získaly nejvyšší titul Rudý prapor vlády a odborů. U Šroubáren se snížila úrazovost a u Mlýnů a těstáren se uplatnily zlepšovací návrhy, které snížily náklady např. v balírně.
    I menší podniky, obchody, školy, úřady, všechno se zaměřilo k tomuto výročí a všichni se snažili dát straně dar co největší. V číslech to znamenalo miliony, ale morální hodnota byla větší, kde byly závazky poctivě plněny a nebyly jen formální. Již okresní konference strany KSČ zjišťovala zlepšený stav v průmyslu i v zemědělství, takže nástup k nové třetí pětiletce může být zajištěn.
    Vedoucí tajemník OV KSČ Jiří Stehlík prohlásil při oslavě výročí 40.letého trvání strany, že strana nás dále povede k dalším úspěchům i přes různé překážky, které se stále objevují. Bude-li zachován mír, bude naše planeta dějištěm vzrušujícího soutěžení dvou hospodářských systémů. Iniciativa tohoto boje zůstává v rukou socialistického tábora, vedeného SSSR. Kapitalistický svět čekají nové boje těch, kteří si musí ještě vydobýt svou nezávislost i boj s vlastní dělnickou třídou, která se neúprosně hlásí o svá demokratická a sociální práva. U nás by možnost zvýšené životní úrovně byla stále větší, při menší pracovní námaze a zkrácené pracovní době, kdyby pracovní morálka byla všude dobrá.
    Při výročí bylo vzpomenuto i 40.leté organizace komunistické mládeže, která byla stejně zotročována kapitalismem jako dospělí. Vždyť tato mládež, jíž bylo při zakládání organizováno 40.000 členů, bojovala za okupace za naše osvobození a za socialismus, který také už jako v zralém věku po roce 1945 a ještě více po 1948 budovala. I v našem městě řada těchto bývalých mládežníků jsou dnes vedoucími funkcionáři na různých úsecích našeho hospodářského, politického i kulturního života.
    Také na Záložně byla slavnost organizace uliční, při níž někteří členové strany převzali čestné odznaky za bojovou činnost, někteří za své zemřelé členy im memoriam. Zemřelí členové KSČ z doby okupace byli z Kyjova i z okolí. Z Kyjova to byli: Strýček Jindřich, Šušák František, Urbánek Josef, Vymlátil Václav, Korvas Antonín, Krmenec Antonín, Konečný František, Brieda Josef, Přikryl Antonín, Cahlík Josef, Rudický Valentin. Slezák František byl ze Svatobořic, i Vavřík, Cyril a Vašulka Jan, z Mistřína Kříž Josef, někteří z Milotic a z Věteřova. O jejich vdovy a děti bylo postaráno a staly se jejich ženy členy SPB, Svazu protifašistických bojovníků. Čest mrtvým a jejich odkaz ať žije – bez lhostejnosti.