MLK je umístěna na starém místě a má stále místnosti v nevyhovujícím stavu. Podlahy jsou prohnilé a vlhkost zvláště v místnostech, kde se netopí, stále stoupá. V době velkých dešťů i zamoká. Knihy méně používané plesniví a musí se neustále překládat. A přesto její kulturní poslání se plní stoprocentně. Počet stálých čtenářů je 1.312, z toho 442 mládeže. Letošního roku opět přibylo přes 200 čtenářů. Studující zde mají stálý pramen, když některá žádaná kniha není v knihovně, pracovnice ji vypůjčí z jiné velké knihovny. I studujícím z řad pracujících se obstarává potřebná literatura.
    V kulturně osvětové činnosti bylo uspořádáno 61 besed. I když besedy jsou méně navštěvovány dospělými, konají své poslání v řadách mládeže, která zvláště z internátů je vždy navštěvuje. Zvlášť pro mládež bylo uspořádáno 21 besed spojených s promítáním krátkých filmů. Také jsou pořádány výstavky knih a výstavy obrazů a sovětských reprodukcí, spojených v určitou dobu s výkladem odborníka, např. s. Jaroslava Pírka.
    Pracovníci knihovny navštěvují ještě venkovské knihovny a radí jim. Také ve školách pořádají besídky o zajímavých knihách. Knih stále přibývá a nebude je už kde skladovat, mimo na zemi. Kdy se knihovna dočká lepšího umístění?

    Je to kulturní zařízení MNV, které organizuje většinu kulturních akcí, i akcí společenských. Mnohé jeho akce zařazuji do kulturní části kroniky. Klub zaměstnává 11 stálých pracovníků a řadu dobrovolných. Celková činnost Městského klubu obnáší 29 přednášek, 21 divadelních představení, 4 koncerty, 172 schůzí, zájmových kroužků a veřejných akcí, které se konaly v sále a místnostech Městského klubu.
    Také veřejné oslavy 1. máje, 9. května, MDD, Filmový festival pracujících, VŘSR a Měsíc československo-sovětského přátelství se bez spolupráce Městského klubu neobejdou. I v agitační práci k XII. sjezdu KSČ Městský klub vypomáhal. Městský klub trval do 31.12.1962 a jeho činnost přebírá Sdružený závodní klub ROH pracujících v Kyjově, jehož činnost byla připravena ustavující konferencí.

    Městské muzeum je stále na svém místě v tom starobylém zámečku, který byl po generální opravě zcela vyhovující tomuto účelu. Zajímavé sbírky národopisné, historické a přírodovědecké jsou uloženy v pěti místnostech. K nim se připojuje i myslivecké muzeum. Letos muzeum navštívilo 2.700 osob, nejvíce školní mládeže.

    Stálým zdrojem kultury se stalo Slovácké divadlo, které každý měsíc poskytlo svým divákům hodnotnou divadelní hru, ať už z klasického repertoáru nebo ze současného života např. Nebezpečný věk ze současného školství vzbudil u početných diváků živou odezvu. Městský klub v režii Jiřího Rataje uvedl neobvykle podanou hru Až co řekne Barcelona, s níž soubor obstál i v krajské soutěži.
    Velkou událostí bylo provedení Smetanovy Prodané nevěsty v režii Františka Žáka, orchestr řídil Oto Dostál, zpěvy nacvičil Dr. Ot. Březina a hlavní role obsadili herci z Národního divadla v Brně. Hra se několikrát s úspěchem opakovala.
    V rámci družby Skláren Moravia se Slovakofarmou v Hlohovci byla sehrána jejich ochotníky komedie Marka Držiče Dobrodružství v Římě. Návštěva na množství zaměstnanců skláren byla neúměrně slabá, daleko větší úspěch měli u nich naši ochotníci se hrou Až co řekne Barcelona. Zdá se, že Slováci mají o divadlo věší zájem.
    Pěkné vystoupení ke 100. výročí úmrtí Boženy Němcové měla VVŠ a ZDŠ, která předvedla pásmo z veršů o Boženě Němcové a z hudby starých mistrů, i tanců – Smetanova polka a nakonec dvě výstižné dramatizace U babiččiny truhly a Kávová společnost. Režii této měl Dr. Ladislav Dlouhý.
    Na závěr Měsíce československo-sovětského přátelství byl večer brněnských umělců. Zahajovací proslov měla Josefa Přikrylová, v něm zdůraznila snahu SSSR o mír, odvrácení války na Kubě i zabrzdění válečných snah v NSR. První část programu se skládala ze sovětských písní a skladeb. Program byl zpestřen taneční dvojicí. Druhá část měla operetní arie a populární chansony i tance. Večer končil společným zpěvem. Lidé si pochvalovali, že takový program ještě v MČSP nezažili. K vážnému je dobré přidat i vtipnou zábavu.
    Z besed byla význačná beseda v sále záložny se sovětským partyzánem S.M. Griněvským a s. J. Tomanem, kterou uspořádal Svaz protifašistických bojovníků. Tito partyzáni působili ponejvíce na Valašsku. Přítomná mládež poslouchala i ruský projev s velkým zájmem, bylo zřejmé, že mluvené ruštině už rozumí. Také dotazů z řad posluchačů bylo dost.
    Z filmů byl pozoruhodný film Svědectví, který otřásl jistě každým, kdo válku nezažil nebo kdo by bral fašismus na lehkou váhu. Rovněž se hrál film podle Julia Fučíka Reportáž psaná na oprátce jako vykřičník: Lidé bděte!

    Počasí bylo filmovému představení příznivé a počet diváků byl 13.567, takže finanční efekt dosáhl jen 69.973 Kčs, s opakováním filmu Sladký život 72.505 Kčs. Příprava byla důkladná, výbor byl složen z pracovníků MNV a osvědčených aktivistů. Nejlépe se osvědčila programová komise, na níž vlastně závisel úspěch festivalu. Práce na přírodním hledišti se narychlo dokončovaly a jen zásluhou brigádníků mohly být dokončeny, zvláště se osvědčila četa elektrikářů za vedení s. Stanislava Kafky. Také s. Josef Strnad, Jan Něnička a Jiří Rataj zaslouží pochvalu. Politicko-organizační zajištění FFP bylo dobré a nejvíce se na něm podílel s. předseda R. Navrátil a vedoucí kina Ludvík Pokorný. Také kyjovské závody se podílely na přípravách, zhotovily panely, propůjčily pracovníky a Sklárny Moravia udělaly na náměstí slavobránu. Také výkladní skříně byly vkusně vyzdobeny. Po celou dobu festivalu pracovala komise bezpečnostní – zajišťovala příjezd motorových vozidel – a zdravotní byla v pohotovosti. Také protipožární prevence byla zajištěna.
    Průběh festivalu byl plynulý a návštěvníci se těšili na každý večer. Velký kádr návštěvníků byl stálý. Na festival se přijeli podívat i zástupci OV KSČ a zástupci MV KSČ také byli vždy přítomni. Z cizích delegací byla přítomna delegace NDR, Kuby a Polska. Delegace filmových pracovníků byla přítomna dvakrát.
    Jaké filmy jsme viděli: Na zahájení, kterého se dobře zhostil pionýrský dechový soubor a po úvodním slově předsedy MNV, se promítal český film Baron Prášil, druhý byl polský film Muž své ženy, před nímž vystoupil soubor závodního klubu ROH z Ratiškovic. V neděli se promítal širokoúhlý film české produkce Půlnoční mše – kulturní vložku mělo kvarteto OÚNZ, proložené básní Ludvíka Guryče. Další byl film české produkce Smrt na cukrovém ostrově, před filmem zahrála dechová hudba OB z Milotic pod taktovkou B. Zbořila, hráli pěkně a nešetřili časem.
    Německý film Smrt má jednu tvář měl kulturní vložku souboru Nafta z Hodonína, který měl velmi hodnotný program, ale pro zpožděné zahájení musel být zkrácen. Před sovětským filmem Mír tomu, kdo přichází – byla módní přehlídka s džezovou hudbou s. Františka Kudely. Modely byly z n.p. Oděvů z Brna. Film měl slabší návštěvu, ač byl velmi aktuální. Kubánský film Pedro odchází do Sierry – zpestřilo ho vystoupení souboru Ligniťan z Dubňan, který měl velmi líbivý program.
    Dívka Rosemarie přitáhla největší počet diváků – život v NSR je zajímavý svými těžkými stíny. Vložkou bylo krásné vystoupení kyjovských gymnastů. Před anglickým filmem Kapka medu vystoupil soubor ze Šroubáren. Závěrečným filmem byl věhlasný italský film Sladký život, který návštěvou byl na druhém místě, ač trval až do půlnoci. Uvedl jej soubor ze Svatobořic.