Letošní rok začínal nadějně. Byl uvítán tradičně v závodech hudbou a v projevech vedoucích se ukazovala plná důvěra, že letošní plány, i když větší a náročnější, budou splněny. A jak vidíme na výsledcích jednotlivých závodů a jak mnozí slyšeli na městské konferenci KSČ, kde byly výsledky hlášeny, bylo vše splněno. Není potom divu, že se plán zase zvýší a věří se dělníkům, že vynaloží všechny své síly na jeho splnění, všude se to však tak nedaří, jako u nás. I v zemědělství přes všechny potíže s jarním počasím a přesto, že výnosy cukrovky byly menší a u brambor minimální, byla jednotka uchována na loňské výši, neboť živočišná výroba, která měla dostatek jarního krmiva, nahradila schodek v rostlinné výrobě. Píce byla dobře zajištěna i na zimu. V zásobování zklamalo podzimní ovoce a úroda hroznů, ale vše bylo nahrazeno dovozem, takže vánoční stůl byl zásoben zvláště jižním ovocem, kterého bylo na trhu nadbytek.
    Horší situace byla ve výstavbě, která byla pro živelnou pohromu na Slovensku zastavena a ve městě vznikl katastrofální nedostatek bytů. Ani družstevní výstavba se neprováděla, takže o každý uvolněný družstevní byt se sváděl až nechutný boj. Také nejnutnější náhradní byty se těžko sháněly. Soukromníci po trpkých zkušenostech – malý nájem a velká náročnost nájemníků a jejich nešetrnost – nemají ani nejmenší snahu byt pronajímat, takže jsou třeba rodinné domky, kde bydlí jedna osoba, i bez podnájemníka. Není to pěstování socialistických vztahů, ale hospodářské výhody jsou vždy přednější, aspoň je méně nervozity.
    Po stránce ideologické strana KSČ ve svých organizacích informovala své členy o mezinárodní situaci, o hospodářských problémech a propagovala novou soustavu řízení v našem průmyslu. I aktuální problémy města se řešily v uličních organizacích KSČ, kam byli zváni členi MěNV, rovněž poslanci informovali členy občanských výborů. V občanských výborech se nejvíce ventilovaly mnohé bolesti občanů na veřejné hospodářství a pořádek a také si stěžovali, že jejich stížnosti jsou podány, ale nejsou řešeny. Jinak svépomocí se upravují silnice jako v Köhlerově ulici, chodníky, přechody, staví se výbojkové osvětlení, takže není daleko doba, kdy město bude zářit světlem, které nedopřeje chuligánské činnosti se rozvinout. Tak měli ti jakýsi bunkr v lesíku za hospodářskou školou a dlouho se na ně nepřišlo. Chuligáni mají vlastně jméno lorda Cecila (Hugh Lygon), opozičníka konzervativců v Anglii, jeho přívrženci byli pojmenováni jeho jménem – ale tak daleko nešli a dnes by se dnešních chuligánů jistě zhrozili.
    Naši pracovníci jsou ceněni jako dobří odborníci a proto byli posíláni do zahraničí (Tunis, Čína, Egypt a Kuba), ale i na výstavbě jižního Slovenska hodně pomohli.
    Úspěch sovětské kosmonautiky, výstup do vesmíru Pavla Beljajeva a Alexeje Leonova, byl propagován astronomickým kroužkem Lidové hvězdárny, jakož i pokroky americké kosmonautiky. Ovšem mládež si potrpí ve většině na lacinou kovbojskou romantiku, než na tuto vědeckou, ta se rekrutuje více ze studující mládeže.
    Návštěva prezidenta republiky Antonína Novotného v Hodoníně byla událostí pro celý okres a zúčastnili se jí nejlepší pracovníci od nás a veřejní činitelé. Válka ve Vietnamu, která jako černá nit se prolíná osnovou celého roku, také se nás živě dotýká, protože naše SVVŠ má družbu se školou v Hanoi podobného typu a každoročně někdo z velvyslanectví VDR přijede a přiveze dárky, které žáci rádi oplácejí a projevují přátelství těm, kteří trpí svévolí imperialismu.
    Naši lidé hodně cestují i do zahraničí, letos bylo hodně občanů vlastními auty v Bulharsku, Jugoslávii a jinde, nemluvím ani o zájezdech s Čedokem nebo školní zájezdy do Maďarska, Polska a NDR. Naopak zase k nám přijíždí hodně rakouských návštěvníků i odjinud, takže návštěvy krajanů z Ameriky už nejsou senzací. Vídeňáci se podivují, že u nás není žebráků ani chudáků, že jejich větší blahobyt jednotlivců je vyvažován bídou mnohých.
    Sláva květnových dnů i 20. výročí osvobození města Kyjova bylo spojeno s řadou vyznamenání našich občanů, 28. dubna t.r. bylo jich vyznamenáno na 200, i z kraje, 38 z okresu a ostatní MěNV za záslužnou budovatelskou práci. K 1. květnu obdržel zaměstnanec Mlýnů a těstáren Jakub Vašulka od prezidenta republiky Řád práce – jako nejlepší zlepšovatel.
    Nenadálý příjezd bývalého komandýra města po osvobození V.I. Komorina měl nadšenou odezvu u občanstva a dodal oslavám ten pravý ráz. Všude se s. Komorin, který po demobilizaci začal pracovat jako lesní dělník v okolí Leningradu, setkával pro svou milou povahu se srdečným přijetím, pozvání k besedám přibývalo, až se kolikrát cítil i unaven, jak se přiznal svému nejmilejšímu příteli Dr. Janu Švarcovi, který ho také v době jeho velitelství v Kyjově úspěšně léčil. S. Komorin navštívil všechny školy, větší podniky, JZD i svatobořické slavnosti, neodmítl ani pozvání do zdejších sklepů, ač choroba mu nedovolí se jejich mokem moc oblažit. S Kyjovem dosud udržuje korespondenci, mimo mládež si pravidelně dopisuje s Dr. Švarcem, kterému se pochlubil i fotografiemi své rodiny, zvláště milovanou vnučkou. Píše, že rád vzpomíná na svůj poslední pobyt v Kyjově a s těmito vzpomínkami se podílí i se svými známými. Doufá, že se ještě někdy do tohoto milého mu města podívá. Kéž by se to uskutečnilo!
    550. výročí upálení Husa bylo vzpomenuto společně s církví československou a NF přednáškou profesora Dr. Zdeňka Trtíka z Prahy, kyjovského rodáka. Pěkná hudební vložka a film Jan Hus tento významný akt doplnily.
    O Kyjovu se během roku hodně psalo i v tisku, mimo Slovácko, v němž byla aspoň zmínka v každém čísle, byla to Rovnost, Rudé právo i Práce. Ke dni tisku byli také vyhodnoceni nejlepší dopisovatelé z Kyjova jako Dr. Ivan Záhořík, Tomáš Půrek, fotografický amatér Miroslav Daněček a sportovní zpravodaj František Vízdal. Místní rozhlas má vysílací kroužek, vedený Ludvíkem Guryčou, který připravuje vysílání do rozhlasu po drátě. I v rozhlasu se objevují občasné zprávy o městě. Jinak v místě vychází měsíčně Kyjovský kulturní zpravodaj, který mimo úvodní aktualitu informuje o kulturním životě ve městě. Každý návštěvník kina jej obdrží zdarma (honoruje se z inzerce) a také ho dostanete v knihovně nebo místní čítárně a v kanceláři Turisty.
    Větších nehod nebylo, jen běžné, ovšem kyjovská nemocnice by mohla z nich mít zajímavou kroniku, někdy pacienta dopravují i vrtulníkem do Olomouce nebo do Prahy, k vybrané moderní pomoci na opravdovou záchranu života.
    Svaz mládeže pracuje nárazově, nejlépe ještě na školách, ač i tam svazáků ubývá. Je škoda, že naše mládež se zaměřuje čistě západnicky, touží po nějaké jiné svobodě, která by byla libovůlí a to nakonec vyúsťuje když ne v chuligánství, tak v různých výstřelcích. Neuvědomují si plně, že Amerika, vlastně USA, také prožívala svou pionýrskou cestu, kterou nyní k vysoké civilizaci prožívá Sovětský svaz, že právě on je zemí největších dobrodružství bez ubíjení jiných ras jako kdysi Indiánů v USA, nyní černochů. V Evropě po první světové válce neměli Američané dobrý kurs, na mezinárodních forech bývali dost přezíráni jako lidé bez kulturní tradice, jako civilizační kýčaři a primitivové pro rasové otázky. Tam, kde jsou jen zápasy s přírodou, kde je odpor k válce a ne její vyhledávání jako populační ventilace, tam je pravé dobrodružství. Státy, které aspoň století neprožily na své zemi válku jako Švédsko, i USA, by měli mít největší pochopení pro mír. A přece socialistické země v tom budování nového společenského řádu mají předstih před ostatními státy, neboť i je tato vlna dříve nebo později zasáhne, to vynutí si jejich lid. Máme těžkosti a bude jich třeba ještě více, ale máme ideu, která po tisíciletí je ideálem lidstva, komunismus.
    Město Kyjov je zařazeno do výzkumu architektonického i sociologického jako typické město II. kategorie a pracovníci Výzkumného ústavu v Brně dělají občas průzkum, týkající se vybavenosti města, kapacity, dostupností i kvality budov. Byl zjišťován počet pracovníků místních i dojíždějících, prosperita podniků a obchodů, ale jsou sledovány i problémy školské i kulturní, které mají špatné podmínky pro nedostatek místa. Také centrum služeb nutno ještě vybudovat, aby dosavadní místnosti mohly být předány bytovému fondu. To jsou několikaleté těžkosti a bude záležet na prosperitě podílejících se podniků, hlavního investora Šroubáren, kdy se začne kulturní dům stavět. Ovšem, kdo se chce kulturně vyžívat, spokojí se i s dosavadním prostředím. Se školami a jejich prostorovými potížemi je to už horší.
    Spolupráce s vyššími orgány není vždy nejlepší, ač je to ke škodě města, které se začalo moc slibně rozvíjet. Stálý pocit utlačování, oklešťování a omezování vzbuzuje zbytečnou řevnivost mezi neokresními městy.