Každý rok má jiný charakter. Letošní rok byl ve znamení značné ochablosti, hledaly se cesty z mnoha ekonomických nedostatků a morálního cítění. Malý zájem občanů o veřejné věci podporoval šeptandu a vyvolával sžíravou kritiku strany, která, jak se vyjádřil již dříve jeden starý člen strany, se octla “na chvostě”. Ke konci roku se objevovaly pravděpodobné zprávy, že se bude čistit od shora, že v ÚV KSČ se ozývají stále kritičtější hlasy a že vedení strany se bude muset změnit.
    Světová situace také nebyla lákavá. Vleklá válka ve Vietnamu a nově zaostřená bojová situace v Izraeli proti Libanonu a SAR, také nepřispěla ke klidu, stálé napětí v Africe budilo obavy, aby se válka nestala opět světovou. Hospodářské důsledky se projevily i v našem zahraničním obchodě, který se ukázal pasivní, ani obchodní vztahy se socialistickými státy nás nemohly zachránit.
    Zhoršovaly se vztahy mezi lidmi, projevovalo se a zveřejňovalo “jací jsme k sobě navzájem” a nebylo to nijak uspokojivé. Vzrůstala trestnost, zvláště u mládeže, i naše jinak poklidné město bylo zasaženo touto neblahou vlnou, množily se pitky a bitky, tuláctví a sexualita mládeže. Hoši jen běhali se zbraněmi a třeba z hraček, dovedli se jen hrát bojovně, vraždili vše živé ze zvířectva, v parku se pořád nacházely mrtvolky ptáků, zasažené třeba jen praky, ale i koček a psů. Poničené stromky sotva vysázené, zničené lavičky sotva smontované, to byla noční činnost mládeže. Pionýr nedovedl už mládež školní podchytit, jiná organizace nebyla, jen studenti si zřídili dva slušné kluby. Množily se krádeže ve škole i mimo, vloupání, odcizování motorizovaných vozidel a jiné majetkové škody (poničené ploty) ze svévole.
    Světlým bodem byla činnost Výboru žen, který se připravoval na novou organizaci, Československý svaz žen. Dosavadní předsedkyně, Vlasta Drozdová, byla nejagilnější a dovedla kolem sebe soustředit kruh ochotných a obětavých žen, které dělaly všechno, od organizování slušných zábav i pro mládež, až po péči o staré lidi, od brigád po uzavírání družby s jinými Výbory žen, starost o školní směny, stejně jako o dětskou zábavu. Bylo to tak milé a dobré, bez zbytečného politizování, které už nikoho netáhlo. Jen s. Jan Šplouchal, předseda Svazu přátel SSSR, se jí organizačně vyrovnával, ale jeho působení nezasahovalo tak lidsky do společenského života.
    Mnoho problémů zůstalo nerozřešených, volné soboty pro ženy v potravinářství a co s volným časem u ostatních. Začal se také projevovat zvýšený vliv církví. Životní úroveň stoupala, lidé byli pilní a přičinliví, aby si vybudovali slušný život v rostoucí civilizaci, jen ohled i na veřejné chyběl, nečistota pronikala i do sídlišť, kde se povalovaly papíry, zarůstaly plochy býlím, jen někde se objevily květinové záhony navíc. Rostlo nové sídliště u Stupavky, ovšem přinášelo i zhoršené vozovky a neupravenost.
    Sirény houkaly roku 1967 jako novému pracovnímu, ale radostněji houkaly roku 1968 – ale to bude další oddíl. Vždyť platí slova básníkova: