Ve velmi složité době tohoto roku bylo kus odvahy se veřejně hlásit k Sovětskému svazu a zůstat členem SČSP, věren přátelství se sovětským svazem. Ať je situace jak chce složitá, my jsme začali veřejně pracovat a postupně ukážeme všem našim nepřátelům, váhavým i zbabělcům, i lidem dvojí tváře, že jsme nezradili naši ČSSR, ale že jsme jejími nejvěrnějšími strážci a ochránci, neboť naše budoucnost spočívá na pevném spojenectví s SSSR a ostatními zeměmi Varšavské smlouvy. Jen zde je záruka, že se nebude opakovat Mnichov 1938 a 15. březen 1939. Když se hovoří o suverenitě a svobodě, chtějí ji ti, kteří by nás chtěli odtrhnout od socialistického tábora a uvrhnout nás do záhuby, pak bychom neměli svobodu a suverenitu žádnou. My jsme po řadu let vystupovali proti nedostatkům a chybám, zatímco nynější rozbíječi a hlasatelé plné svobody, na chybách a špatnostech minulých let se podíleli a je podporovali.
    My jsme poctivě pracovali, pracovali nezištně a obětavě a stejně i dnes se stavíme do předních řad budovatelů socialismu, nedáme si vzít hlavní ochranu, spojence i přítele SSSR, jeho lid, hlavní záruku naší bezpečnosti a svobody.
    V minulém roce 1968 jsme konali 4 přednášky. Dvakrát přednášel Dr. Hanuš ze Ždánic o Švédsku a Dánsku, s. Ladislav Vláčil o Kubě a Dr. Peša z Brna o Osvobození Jižní Moravy Rudou armádou 1945. Výroční schůze MV SČSP se zúčastnilo 42 delegátů ze 7 odboček. Účastnili jsme se oslav 20. výročí Února, 1. máje, VŘSR, 25. výročí smlouvy o přátelství, spolupráci i spojenectví se SSSR a konali jsme samostatně vzpomínkový večer věnovaný Leninovi. Děkuji všem, kteří nás nezradili a zůstali nám věrni.
    Výroční schůze v odbočkách se spojovaly, ale přesto byla účast minimální, přes velký počet zapsaných členů. Od ledna se totiž zvětšovaly útoky proti SSSR a Varšavské dohodě a dosáhly kulminace 21. srpna 1968. Důsledky pro nás byly takové, že se organizace Svazu přátel rozpadla. Z odbočky č. 1 zůstali z výboru jen 2, z odbočky č. 2 7 členů, z odbočky č. 3 jeden člen výboru, z odbočky č. 4 3 členové, z odbočky č. 5 1 člen, z odbočky č. 6 4, odbočka Boršov se rozpadla.
    Za tohoto stavu oslabený MV SČSP se rozhodl zjistit, kolik členů zůstává. Všem byl zaslán dopis (1.280) s prohlášením, zda člen zůstává nebo ne. 160 členů mělo odvahu se znovu přihlásit, 50% vůbec neodpovědělo, 37,5% se vyslovilo záporně. S těmito 160 členy jsme začínali znovu v jedné odbočce.

128 narozených, 102 úmrtí, 113 sňatků (i mimo Kyjov).

    14. ledna 1968 zemřel oblíbený kyjovský lékař, kyjovský rodák ze sklářské rodiny (1892), který v Kyjově působil přes 40 let. Pohřební průvod 18. ledna čítal tisíce lidí. Byla to upřímná pocta oblíbenému lékaři a lidumilovi, MUDr. Janu Švarcovi.
    20. dubna 1968 zemřel katolický kněz, Jan Španěl (nar. 1910 v Dědicích u Vyškova), který byl také oblíbený a jehož pohřeb 24. dubna byl katolickou manifestací.
    25. dubna 1968 zemřel Antonín Maděra (nar. 1900), tichý kyjovský blázen, který byl již nalezen v rozkladu. Žil osaměle na tzv. Šištotě. Výbor pro občanské záležitosti mu vystrojil skromný pohřeb a doprovodila ho hrstka lidí z jeho okolí. Jaký to kontrast proti těm dvěma.
    20. srpna 1968 zemřel Rudolf Strmiska (nar. 1901), starý komunista a veřejný pracovník. Měl pohřeb žehem v Brně.
    Jako nejstarší zemřela tohoto roku Apolinie Rajsiglová z Boršova – Kyjova ve věku 90 let – pohřeb 4.6.1968.
    Také 2. června t.r. umřela Celestina Florcová (nar. 1884), která měla první zlatou svatbu, vypravenou sborem pro občanské záležitosti.
    I několik smutnějších případů sebevražd se událo: 20. února 1968 se zastřelil Ladislav Měsíček, zedník, otec čtyř malých dětí, v alkoholickém pomatení.
    15. dubna t.r. stejnou smrtí sešla mladá učitelka a matka Eva Pírková – Kašparová.
    19. července byl nalezen v poli u vodojemu oběšený Vladimír Hofman (nar. 1914), z neznámé příčiny.
    Řada starších známých lidí úmrtím tohoto roku prořídla. Sbor pro občanské záležitosti však uvítal do života 104 děti a vypravil 2 zlaté svatby.

    Ústav sociální péče pro děti má stav 139 hochů a 54 dívky, věk 3 až 20 let. Věnuje se jim 22 řádových sester mimo civilní personál. Příkladná tato péče o děti těžce postižené, které by jinak živořily, zaslouží si jistě pozornosti. V Ústavu sociální péče pro dospělé je umístěno 122 důchodci, na Palackého ulici 6. Pečuje o ně 30 zaměstnanců, z toho 14 řádových sester. Někteří důchodci se cítí velmi spokojeni, jiní by byli raději mezi svými. Loni tam byly uzavřeny i dva sňatky, letos jedna zlatá svatba. Péče je dobrá, zvláště když 30 důchodců jsou trvalí ležáci, vyžaduje zvýšené péče. Lékařská pohotovost vždy na místě, naproti je stejně nemocnice.

    Vysoké státní vyznamenání k 9. květnu 1968 jako vynikající pracovník dostal Antonín Kvarda, mistr hutní výroby skla, Sklárny Moravia Kyjov.
    60 let zemědělského školství oslavili žáci a učitelé na Střední zemědělské technické škole v Kyjově (3.2.1968). Na oslavu se sešlo více než sto absolventů bývalé zimní hospodářské školy, ZMŠ a SZTŠ. Bylo hodně vzpomínek a debat o životě v praxi a pro mladší o dalších vyhlídkách socialistického zemědělství. Na slavnostním shromáždění s historií zemědělského školství seznámil přítomné dosavadní ředitel školy, Ing. Josef Zabloudil. K oslavám byl připojen tradiční ples.
    Plesová sezóna byla jako obvykle, novinkou byl Slovácký krojovaný ples.
    Výroční členská schůze JZD probíhala v únoru a byla to schůze velmi veselá, protože vyúčtování bylo velmi uspokojivé.
    Na počest 20. výročí Února byli vyznamenáni někteří milicionáři na přehlídce Lidových milicí v Hodoníně. Odpoledne 22. února 1968 byla přehlídka Lidových milicí a naší armády.
    Při oslavách 50. výročí ČSR bylo vyznamenáno na návrh NF uměleckou plaketou 119 zasloužilých občanů.
    Roku 1968 mělo město 9.846 nastálo hlášených obyvatel. Přistěhovalo se 103, odstěhovalo 198. S přechodně hlášenými obyvateli dosahovalo město 10.400 obyvatelů. Kéž by výstavba nových bytů rychleji pokračovala, by město nejen vzrůstalo, ale bylo i pěknější, výstavnější.