14.1.1969 na oběžnou dráhu kolem Země byla uvedena kosmická vícemístná loď Sojuz 4 a 15.1.1969 Sojuz 5. Obě lodi se ve vesmíru setkaly a 2 kosmonauti přestoupli z lodi 5 do Sojuzu 4. Tato událost vzbudila zaslouženou pozornost a lidé se dohadovali, že je to cvičení pro přistání lidí na Měsíci.
    21.1.1969 se objevil v deníku Práce článek “500 Kčs pro Dubčeka”, který nepravdivě informoval veřejnost o události ještě z loňského roku, kdy jeden kyjovský občan svévolně sundal orientační tabuli s nápisem “Třída Rudé armády” a přepsal ji na název Třída Alexandra Dubčeka. V zasedání rady MěstNV se rozhodlo, že musí zůstat původní název, jednak ze zásady, že po žijících občanech se názvy ulic nepojmenovávají a hlavně, že název Rudé armády je na podkladě historické události, kdy vojska RA v roce 1945 vstoupila do Kyjova právě touto “svatoborskou ulicí”. Pojmenování Třída Rudé armády bylo výrazem díků za osvobození naší vlasti z fašistické okupace a 28.4.1945 i našeho města.
    Toto rozhodnutí rady MěstNV bylo přijato kladně od té části občanů, kteří toužili už po konsolidaci poměrů u nás a také nová tabule, kterou tam umístili Technické služby, už sundána nebyla. Občan, který to udělal, nebyl nijak pokutován. Redakce Práce článek jako nepravdivý odvolala, ale veřejnost byla značně rozvířena a mnozí občané napadali urážlivě členy rady MěstNV. Proto rada MěstNV se usnesla, vydat svědectví o svém stanovisku letákem, který byl rozšířen obvyklým způsobem a na mnohých místech vylepen. Za nějaký čas se hladina veřejného mínění opět uklidnila, no mnozí funkcionáři si zažili své horké i trpké chvíle.
    Oslavy Února byly jednoduché, ale mimo komunistů se dostavilo i dost občanů, kteří souhlasili s listopadovým 1968 a lednovým plénem ÚV KSČ a jeho rezolucemi. Příslušníci Lidových milicí měli okresní aktiv v Hodoníně a tam rezolutně žádali, aby existence Lidových milicí byla postavena na právní řád v branném systému státu. Rovněž Leninův večer měl dosti návštěvníků. Po projevu byl promítnut film.
    1. máj se slavil za nádherného dopoledního počasí. Město bylo vkusně vyzdobeno. Z obvyklého seřadiště procházel průvod ulicemi na náměstí z opačné strany a na náměstí promluvil k shromážděným člen KNV František Filipenský v duchu konsolidačního procesu, který začal dubnovým plénem ÚV KSČ a zvolením za prvního tajemníka Dr. Gustáva Husáka. Dechové hudby – Frýbortova mládežnická a Skláren – doplnily tuto obvyklou slavnost.
    Oslavy 9. května byly více věnovány sportu. Už několik let tyto oslavy ustupují do pozadí, jakoby 1. máj vyčerpal veškeré nadšení. Jen Dům dětí a mládeže věnuje svými soutěžemi vzpomínku také na naše osvoboditele – Sovětský svaz.
    Na Mírové slavnosti do Hodonína, pořádané SČSP 8.6.1969, jelo hodně členů z naší odbočky, neboť tato slavnost byla také manifestací soužití Čechů a Slováků. Účastnil se slavností i okres Senice a projev na nich mimo předsedy ČNR měl i předseda SNR.
    Dne 20.7.1969 bylo uskutečněno první přistání lidí na Měsíci posádkou Apolla z USA. Toto přistání vzbudilo velký ohlas v celém světě. Mělo to být poselství Země v duchu míru.
    Pěkný večer byl uspořádán v hudebním sále ZDŠ na oslavu SNP. Paměť na tuto událost se stále obnovuje s přibližujícími se oslavami 25. výročí našeho osvobození Rudou armádou.
    11.10.1969 byla uvedena na oběžnou dráhu kolem Země sovětská kosmická loď Sojuz 6, 12.10. vzlétla kosmická loď Sojuz 7 a 13.10. Sojuz 8, takže v té době obíhaly kolem Země 3 kosmické lodě a prováděly různé kosmické vědecké pokusy. Lidé se právem dohadovali, že se jedná v budoucnu o zřízení stálé kosmické stanice.
    Oslavy VŘSR proběhly důstojně obvyklým způsobem 6.11.1969 lampiónovým průvodem, kladením věnců u pomníku padlých a projevem na náměstí (ředitelka ZDŠ Zdena Urbanová). Začínal tak Měsíc československo-sovětského přátelství, ve kterém se promítaly sovětské filmy.
    18. listopadu bylo uskutečněno milé setkání se sovětskými turisty z Uralu (z Udmurtské svazové republiky). Naši občané je přivítali před radnicí, byli pozváni na MěstNV, pak do Skláren a večer byla společná schůzka na Záložně, kde při cimbálové muzice Jana Petrů se rozvíjela družná zábava (na 1 turistu až 4 naši občané). Po předání dárků byl večer zakončen ještě v radničním sklepě. Vyzněl jako krásná manifestace obnovené československo-sovětské družby.
    V rámci MČSP byli na slavnostním zasedání OV SČSP vyznamenáni naši členové SČSP, kteří zůstali po celou dobu zvířených politických událostí aktivní. Právem byl na prvém místě vyznamenán aktivní předseda Jan Šplouchal, který udržel odbočku jako jedinou pracující v okrese Hodonín. Na závěr MČSP a výročí československo-sovětské smlouvy bylo vystoupení posádky sovětských vojáků z Olomouce. Přítomna byla i mládež. Vystoupení hostů bylo prosté, ale působivé, zpěvy, aktovky, tance, jim zas zahrály naše dechovky.

    Rok 1969 můžeme nazvat rokem všeobecně začínající konsolidace, když zvláště po dubnovém a květnovém plénu ÚV KSČ se dostalo pod vedením energického prvního tajemníka Dr. Gustáva Husáka k aktivnímu provádění konsolidačního procesu. Březnové události na základě hokejového vítězství našich reprezentantů na mistrovství světa ve Stockholmu ukázaly, že nebezpečné rozvratnictví pravicových a oportunistických sil nezmizelo, ale rozšiřuje se zvláště mezi mládeží po celé republice. I u nás se opět objevila protisovětská hesla napsaná na všech možných místech (i na školních lavicích, kde však byla brzy likvidována), projevoval se bouřlivý šovinismus, který se vyhrocoval proti všem spojencům Varšavské smlouvy.
    Lidé většinou začali už toužit po klidu a urovnaných poměrech, aby se nemuseli bát inflace, kdy se vyhazovaly peníze i za zbytečnosti, aby dostali zboží, které skutečně potřebovali a aby zas mohli šetřit na nákladnější věci, jako auta, stavby a přestavby.
    Řada našich občanů se začala stýkat opět s komunisty, kteří zůstali straně věrni a staří komunisté, kteří vedli houževnatý boj proti reakci, roznášeli Zprávy, vydávané redakční radou při spojeneckých vojskách. Také do Svazu přátel se hlásili členové, kteří tak své členství obnovovali, nebo i noví.
    Politický život se začal usměrňovat, mládež už nepodléhala prudkým výstřelkům, ačkoliv k aktivitě mládeže v duchu socialistickém bylo ještě daleko. I mladší mládež dávala přednost Junáku před Pionýrem, který nemohl získat vedoucí z řad mládeže a proto upadal.
    Národní fronta se obnovila, v čelo byl zvolen s. Karel Kabrhel, který celý rok 1968 se aktivně zúčastňoval boje proti reakci. I když mnohé organizace NF byly poznamenány deformacemi, bylo možné v NF se bezpečně opřít o SČSP, který ač početně značně zmenšen, byl stmelenější než dříve a skálopevně oddán socialismu, podporovanému přátelskou politikou Sovětského svazu.
    Proti všeobecným nedostatkům v řízení národního hospodářství, proti korupci, úplatkářství a rozkrádání národního majetku se začalo bojovat soustavněji, jak na zprávách některých závodů vidno (všechny vyzvané závody letos zprávu nepodaly). I zpráva VB je závažná, poukazuje na nebezpečný růst kriminality a lhostejnosti občanů k těmto zjevům, pokud se jich to samých netýká.
    Už nedostatečná veřejná výchova dětí je na pováženou. Děti provádějí vandalismus za bílého dne, rozbíjejí veřejná zařízení, poškozují přírodní kultury a ničí ptáky, aniž by byli kolemjdoucími napomenuty. Zdá se, že lidé se pořád bojí angažovat se za obecnou věc a škola pak je ve své autoritě oslabována. Rodiče čím dál více kryjí a omlouvají přestupky svých dětí a odmítají je kárat a nahrazovat způsobené škody. Nutno nejen upevnit jednotu komunistické strany, aby opět se ctí mohla být stranou vedoucí, ale získávat znovu občany pro další budování socialismu.
    Na činnosti kyjovské odbočky SČSP je možno se učit, jak se dělá nebojácná angažovaná politika. Uvést všechny ty akce v život, seznamovat občany s mírumilovnou politikou Sovětského svazu, seznámit občany přímo se sovětskými lidmi – akce se sovětskými turisty a navíc ještě vystoupení sovětské vojenské skupiny z Olomouce, při níž se už objevila sice pořídku, ale přece, i naše mládež – je opravdu příkladné.
    I náš MěstNV vydal svůj akční program k 25. výročí osvobození naší vlasti Sovětskou armádou v říjnu 1969. Týká se technického vybavení města, sociálního a kulturního rozvoje města, zásobování i masově politické práce. Kroměřížská výzva nalezla správný ohlas a jako jeden z prvních.
    Už to, že se začala důsledněji dodržovat pracovní doba, že se odváděly nezmetkové výrobky (úspěch Šroubárny na zahraničních trzích), že začalo plynulejší zásobování, to už bylo projevem konsolidace ke konci roku 1969. Národní sebevědomí je krásná věc, ale zásady marxismu-leninismu je nepopírají, ale přehnaný šovinismus, velikášství, může nám jen uškodit, protože sami se neuživíme a vždy budeme musit hledat spojence po stránce hospodářské i obranné. Jako socialistický stát nemáme jiné cesty než těsné spojenectví se Sovětským svazem. To také propagují soudruzi z klubu Tribuny mezi občany, to musí uznat každý občan našeho státu, který nechce jít proti.
    Rok 1969 ukázal, že pod pevným vedením KSČ můžeme do jubilejního roku 1970 směle vykročit levou – k lepšímu zítřku.