Firma a název “Šroubárna” dává v myslích občanů vzniknout představě něčeho pevného, kompaktního, sešroubovaného, jednoduše Šroubárna znamená stabilitu. Ono tomu skutečně tak doslova je. Závod plní pravidelně plánované úkoly. Navenek i uvnitř je opravdu bez výkyvů. Letos také důstojně oslavili kyjovští šroubaři dvacetipětileté výročí založení závodu.
    Oslava 25. výročí zapadla velmi dobře do rámce oslav v celé naší zemi. Založení závodu lze nazvat důsledkem osvobození v roce 1945 a hospodářských poměrů té doby až po založení závodu. Pokud tedy lze mluvit o stabilitě, potvrzuje to skutečnost, že ani na špičkových funkcích nedošlo ke změnám. Podnikovým ředitelem je soudruh Zdeněk Dub, technicko výrobním náměstkem s. ing. Vlastimil Polášek, obchodním náměstkem soudruh František Veselý atd. Do funkce předsedkyně Socialistického svazu mládeže byla zvolena soudružka Ludmila Vaculíková. Jinak předseda celozávodního výboru Komunistické strany Československa soudruh Vladimír Vaculík a předseda závodního výboru Revolučního odborového hnutí zůstávají beze změny.

    Pokud jde o výrobní úkoly, měla Šroubárna v posledním roce pětiletky plánovaný přírůstek výroby zboží ve výši devíti milionů Kčs. Trvalý podstav pracovníků spolu s nárůstem výroby bylo pohnutkou k tomu, aby se šroubaři zaměřili na racionalizační opatření. Výsledkem bylo zvýšení produktivity práce, která umožnila splnit všechny sledované ukazatele hospodářského plánu.
    Snahou závodu je v co nejvyšší míře využívat základních prostředků. Zaměřili se na směnnost, která v roce 1975 dosáhla koeficientu 1,698. Zdánlivě nízké využití. Přihlédneme-li však k tomu, že třetina osazenstva tvoří ženy, které smí pracovat pouze na dvě směny, je věc zřejmější.
    Dále jsou v provozu vysoce výkonné agregáty, které jedou na nepřetržitý provoz a produkují více než polovinu zboží. Přitom jejich obsluha vyžaduje zdánlivě menší počet pracovníků, než je tomu na ostatních pracovištích.

    Šroubárna se s úspěchem zhostila úkolu ve výrobě zboží pro vývoz. Export také nejen zajistil dobré jméno závodu na obchodním fóru, ale ovlivnil výši plánovaného zisku o 2.355 tisíc Kčs. Zvlášť výhodně vyšších cen matic bylo dosaženo vývozem do Německé spolkové republiky a Rumunské lidové republiky.
    Pokud jde o zásobování trhu, lze vidět, že bylo dodrženo asi následující pořadí: domácí trh, požadavky zemí Rady vzájemné hospodářské pomoci a pak byl teprve zásoben zahraniční kapitalistický trh. Šroubárna takto plnila úkoly dané a požadované mezinárodní socialistickou integrací.

    Šroubárna jako každý závod v našem městě musí věnovat velkou péči stabilizaci kádrů. Stabilizačním faktorem je kolektivní smlouva, která je vzájemně respektována. Kolektivní smlouva připravená zástupci výrobní organizace a zástupci pracujících v čele s organizací Komunistické strany Československa je zaměstnanci všeobecně uznávána za zdařilou. Podle regulí kolektivní smlouvy bylo dosaženo celé řady úspěchů jak směrem k rozvoji výroby, tak směrem k pracujícím. Kolektivní smlouva zajistila, že při závodním výboru ROH byla zřízena “Rada brigád socialistické práce”, která plní úlohu koordinátora hnutí brigád socialistické práce.
    Podnik naproti tomu spolu s Československou vědeckotechnickou společností se postaral o zlepšení podmínek ve zlepšovatelském a vynálezeckém hnutí. Výsledkem tohoto opatření je v roce 1975 podaných 208 zlepšovacích návrhů. Během téhož roku bylo kladně rozhodnuto 107 zlepšovacích návrhů. A z toho 102 realizovány. Po ročním používání těchto 102 zlepšovacích námětů dosahuje podnik 810 tisíc Kčs společenského přínosu.
    Pro zvýšení péče o pracující bylo během sezóny vysláno 52 zaměstnanců na výběrovou rekreaci Revolučního hnutí. Mimo této péče odborů poskytl podnik ze svých prostředků rekreaci ve spřátelených zemích Bulharské lidové republice, Sovětském svazu a Německé republice pro 516 osob. Jarní a letní rekreace dětí zaměstnanců se zúčastní 170 dětí. Podnik dále udržuje výměnnou rekreaci s družebním závodem Šroubárna ve Finsterwalde v Německé demokratické republice.
    Pro stabilizaci kádrů je jistě také přínosem péče o důchodce. Zaměstnanci odcházející na zasloužený odpočinek, zůstávají členy Revolučního hnutí, nepřeruší tedy styk se spolupracovníky a se závodem. Závod je nejednou potřebuje buď přímo ve výrobě nebo při zřizování a údržbě rekreačních a oddychových zařízení. Důchodci cítí sounáležitost ke kolektivu, ve kterém pracovali, necítí se po odchodu na odpočinek pro společnost zbytečnými.
    V roce 1975 byly pro důchodce zorganizovány čtyři tématické zájezdy. Starostlivost všech složek o bývalé zaměstnance důchodce má nesporně dobrý vliv na produktivní zaměstnance. Jsou si vědomi, že i oni budou míti pro kolektiv cenu, že o ně bude i po aktivní činnosti stále zájem.
    V kolektivní smlouvě je pamatováno i na podporu sportu. Tělocvičná jednota Jiskra Kyjov obdržela 26.432 Kčs v roce 1975. Je to samozřejmé, však řada zaměstnanců je členy této tělocvičné organizace. Pro zlepšení životních podmínek pracujících bylo uděláno mnoho. Například ve prospěch pracujících žen bylo závodem Šroubáren poskytnuto 400 tisíc Kčs, které převzal Městský národní výbor v Kyjově.
    Úspěchy Šroubárny jsou výsledkem dobré spolupráce všech složek na závodě. Dobrá organizátorská práce spolu s prací politickou přináší svoje ovoce. V takovém ovzduší se zvyšuje politická úroveň pracujících a působí zpětně na výsledky ve výrobě. Dá se to snad vysvětlit tak, že ve Šroubárně dělá každý to své co mu patří a že to dělá jak náleží.
    Nejde tu naprosto o nasazení si brýlí mámení. Skutečnost je opravdu taková. Je nutno také připustit, že závod má svoje výlučné postavení v rámci našeho národního hospodářství. Výsledky dosažené v roce 1975 stojí opravdu zato, dát si čas a nahlédnout do archivu podniku, kde je uložen elaborát “Komplexní rozbor hospodářské činnosti za rok 1975 a páté pětiletky”. Umožní to ověřit si pravdivost o úspěších, zároveň se přesvědčit, že šroubaři se nespokojují s dosaženými výsledky, že o nich uslyšíme ještě hodně dobrého.