Aeroklub Kyjov

    Na podzim roku 1945 se v hotelu Slavia sešla skupina mladých lidí, kteří na základě informací v Ústředním výboru aeroklubu republiky Československé zvolili si výbor a předsedu Aeroklubu Kyjov, jehož ustavení po dalším jednání bylo schváleno jak ústředím ARČS, tak Okresním národním výborem Kyjov.
    Začátky nově založeného Aeroklubu nebyly nikterak lehké, vždyť nebyly ani letouny, ani instruktoři létání, ani letiště. Nicméně s těmito problémy se mladí nadšenci pro letectví krůček za krůčkem vypořádávali. Předseda v následujícím roce 1946 prodělal výcvik na bezmotorových letounech a složil zkoušku instruktora na plachtařském letišti Raná u Loun.
    Po jeho návratu podařilo získat se prostřednictvím ARČS školní kluzák trofejního původu. Jelikož nebylo letiště, první výcvik absolvovali kyjovští plachtaři na svahových polích v okolí Kyjova. Start kluzáku byl prováděn pomocí gumového lana. Kromě tohoto improvizovaného výcviku zajížděli kyjovští letečtí žáčkové do Hodonína, kde na rovné louce za řekou Moravou prováděli výcvik se startem pomocí motorového navijáku. Členská základna vycvičených pilotů bezmotorových letadel se zvětšila, když někteří členové absolvovali výcvik v plachtařské škole v Brně-Medlánkách.
    Situace se zlepšila, když v roce 1950 byla vybrána vhodná plocha pro letiště jižně od Kyjova. Zásluhou a pochopením Místního národního výboru Kyjov byly pozemky budoucího letiště, které patřily tehdejším drobným zemědělcům, vyměněny za jiné pozemky, patřící MNV Kyjov. Po provedené terénní úpravě se mohlo s výcvikem započít na vlastním letišti v roce 1951. Mezi tím se zásluhou Ministerstva národní obrany zvětšil i stav školních kluzáků a větroňů. Tato letadla se však musela vždy po skončení letového dne rozmontovat a ručně přepravovat na podvozku do klubovny ve městě. Aby letouny mohly zůstat na letišti, postavili si letečtí nadšenci svépomocně malé skladiště. Jako stavebního materiálu bylo použito šamotových cihel ze zrušených sklářských pecí Sklárny Moravia Kyjov.
    Další významnou svépomocnou akcí bylo postavení hangáru. Díky pochopení vedoucích činitelů Šroubárny Kyjov byla aeroklubu věnována železná konstrukce, která zůstala v závodě nevyužita a díky vedoucích činitelů Sklárny Moravia Kyjov, která dala opět k dispozici jinak nevyužité šamotové cihly bylo po získání stavebního povolení přikročeno k výstavbě hangáru. S nemalým obdivem a uznáním je třeba hodnotit obětavou práci znamenající tisícovky brigádnických hodin, které kyjovští sportovní letci vykazují při této nemálo náročné stavbě. Hangár byl postaven a dán do provozu v roce 1953.
    Aeroklub Svazarmu Kyjov dostává tak další podmínky pro svoji činnost. Okolnost, že aeroklub se stal složkou nově utvořeného Svazu pro spolupráci s armádou výrazně přispěla ku zkvalitnění činnosti jak v celkovém řízení leteckého výcviku, tak po stránce výchovné a materiální. Aerokluby Svazarmu započaly být řízeny zkušenými odborníky z řad vojenských pilotů přiděleným ke krajským aeroklubům. Letecký výcvik byl nyní zdarma, takže odpadla ožehavá finanční otázka, tak důležitá pro mladé lidi na studiích nebo v učení.
    Byly přidělovány nové větroně výkonné i školní dvousedadlové. Kyjovskému aeroklubu byl přidělen výkonný naviják domácí výroby, značky Herkules, dále nákladní auto a traktor. Ke všem větroňům byly přiděleny padáky, členové létajícího personálu byli vybaveni kvalitní leteckou výstrojí. Piloti větroňů dočkali se toho, že způsob startu s nabíráním výšky byl prováděn vlekem za motorovým letounem. Toto období let 1953-1955 lze hodnotit vysoce kladně.
    Členové aeroklubu se však nevyžívali pouze na vlastním kyjovském letišti. Velká většina se v roce 1955 aktivně zúčastnila na I. celostátní spartakiádě v Praze. Kolektivu Aeroklubu Svazarmu Kyjov bylo Ústředním výborem Svazarmu uděleno nejvyšší vyznamenání: “Zlatý odznak za obětavou práci”. Další vyznamenání, jeden zlatý a tři stříbrné odznaky “Za obětavou práci”, obdrželi čtyři vedoucí funkcionáři aeroklubu.
    V roce 1956 na popud náčelníka Krajského aeroklubu Svazarmu v Gottwaldově byl na našem letišti uspořádán velký letecký den za účasti nejlepších svazarmovců – pilotů a parašutistů. Svým podílem přispěli do programu i vojenští letci na bitevních a tryskových letounech. Přítomných 15.000 diváků bylo s náplní leteckého dne velmi nadšeno a spokojeno. Podle hodnocení čelných funkcionářů Svazarmu byl kyjovský letecký den v roce 1956 jeden z nejúspěšnějších v celé naší vlasti. Za umístění na I. místě v rámci Gottwaldovského kraje obdržel kyjovský aeroklub křišťálový pohár.
    Úspěšně se vyvíjel i výcvik parašutistický. K vyvrcholení činnosti kyjovských parašutistů došlo v roce 1959, kdy na našem letišti bylo uspořádáno oblastní mistrovství v seskocích padákem.
    V uplynulém desetiletí kyjovský aeroklub vyvíjí další úspěšnou činnost. Je postavena nová budova, kde je umístěna učebna, šatny, klubovna, kancelář pro náčelníka a instruktory. Aeroklub Kyjov je vybaven dvěma motorovými letouny typu Z-126 a Z-226, pěti větroni, z toho dva typu L-13, dva typu VT-16 a jeden typu VT-125.
    V roce 1971 slavil Aeroklub Svazarmu Kyjov své 25. výročí. Na oslavě tohoto čtvrtstoletého jubilea bylo na programu setkání se starými zakládajícími členy. Bylo mnoho vzpomínáno na prožitá léta, bylo i konstatováno, že rozvoj aeroklubu je nesporně motivován příznivým rozvojem našeho národního hospodářství a rozvojem naší socialistické společnosti.