Sociální pojištění

    Zavzpomínáme-li se do dob dřívějších, musíme konstatovat, že stav nemocenského, invalidního a starobního pojištění byl velmi neutěšený a trval až do osvobození naší vlasti Sovětskou armádou. Již v době okupace byla revolučními a pokrokovými pracovníky doma i v zahraničí připravována reforma našeho pojištění. Požadavek vybudování národního pojištění, tj. pojištění, které by zahrnulo všechny pracující včetně osob samostatně hospodařících, byl jasně vysloven již v Košickém vládním programu. Uskutečnění národního pojištění se tak stalo aktuálním politickým úkolem.
    Avšak pro překážky kladené některými politickými stranami, respektive ministry nepřejícími socialisaci, byl zákon schválen až po únorovém vítězství našeho pracujícího lidu jako jeden z prvých poúnorových zákonů.
    Zákon o národním pojištění byl uveden v život dnem 1. října 1948. Znamenal nejen organizační sjednocení všech druhů dosud roztříštěného pojištění, ale zejména podstatné zlepšení nemocenského a důchodového pojištění osob samostatně hospodařících. Sociální zabezpečení zemědělců u nás až do roku 1948 vůbec neexistovalo. Vládnoucí třída v první republice neměla zájem na zabezpečení malých a středních rolníků pro případ neschopnosti k práci a ve stáří. Proto k zavedení povinného pojištění zemědělců dochází po Vítězném Únoru v roce 1948.
    Mnozí zemědělci však nepochopili výhodu svého národního pojištění a pojistné neplatili. Tak docházelo k případům, že nepojištěný zemědělec zemřel, takže jeho vdova, uplatňující nárok na vdovský důchod byla nucena vyrovnat dlužné pojistné, které zemřelý manžel nedovedl zaplatit.
    Dále byla zajištěna důchodem existence všem potřebným osobám, které dříve byly odkázány jen na chudinskou péči a žebrotu. Zavedením sociálních důchodů se dostalo zajištění všem osobám, které pro stáří a invaliditu nebyly schopny výdělku a neměly nárok na důchod proto, že z nejrůznějších důvodů nesplnily podmínku potřebné doby zaměstnání, takže jim nevznikl nárok na zákonný důchod.
    S dalším postupem socialisace jsou prováděna další opatření v sociálním zabezpečování našich občanů. Tak dochází na základě usnesení Ústředního výboru KSČ ku zvýšení důchodů u starodůchodců. První zvýšený důchod těmto osobám byl vyplacen v dubnu 1959.
    Další zlepšení bylo učiněno v zavedení tzv. doplňkové péče. Druh a rozsah pomoci z doplňkové péče je určován životními poměry osob, jimž má být pomoc poskytnuta. Jde zde o hospodářskou pomoc peněžitou i věcnou. Rozhodování o této pomoci je svěřeno národním výborům.
    Všestranná úprava sociálního zabezpečení starých a práce neschopných občanů zařazuje tento úsek naší péče o člověka mezi nejpřednější světové soustavy sociálním zabezpečení. Svou konstrukcí umožňuje, aby se další úspěchy výstavby socialismu projevovaly i ve zvýšení životní úrovni těch, kteří pro stáří nebo invaliditu jsou odkázáni na solidaritu společnosti.

 

pokračuj