Sociální pojištění
Zavzpomínáme-li se do
dob dřívějších, musíme konstatovat, že stav nemocenského, invalidního a
starobního pojištění byl velmi neutěšený a trval až do osvobození naší vlasti
Sovětskou armádou. Již v době okupace byla revolučními a pokrokovými
pracovníky doma i v zahraničí připravována reforma našeho pojištění.
Požadavek vybudování národního pojištění, tj. pojištění, které by zahrnulo
všechny pracující včetně osob samostatně hospodařících, byl jasně vysloven již
v Košickém vládním programu. Uskutečnění národního pojištění se tak stalo
aktuálním politickým úkolem.
Avšak pro překážky kladené některými politickými stranami,
respektive ministry nepřejícími socialisaci, byl zákon schválen až po únorovém
vítězství našeho pracujícího lidu jako jeden z prvých poúnorových zákonů.
Zákon o národním pojištění byl uveden v život dnem 1.
října 1948. Znamenal nejen organizační sjednocení všech druhů dosud
roztříštěného pojištění, ale zejména podstatné zlepšení nemocenského a
důchodového pojištění osob samostatně hospodařících. Sociální zabezpečení
zemědělců u nás až do roku 1948 vůbec neexistovalo. Vládnoucí třída
v první republice neměla zájem na zabezpečení malých a středních rolníků
pro případ neschopnosti k práci a ve stáří. Proto k zavedení povinného
pojištění zemědělců dochází po Vítězném Únoru v roce 1948.
Mnozí zemědělci však nepochopili výhodu svého národního
pojištění a pojistné neplatili. Tak docházelo k případům, že nepojištěný
zemědělec zemřel, takže jeho vdova, uplatňující nárok na vdovský důchod byla
nucena vyrovnat dlužné pojistné, které zemřelý manžel nedovedl zaplatit.
Dále byla zajištěna důchodem existence všem potřebným osobám,
které dříve byly odkázány jen na chudinskou péči a žebrotu. Zavedením
sociálních důchodů se dostalo zajištění všem osobám, které pro stáří a
invaliditu nebyly schopny výdělku a neměly nárok na důchod proto, že
z nejrůznějších důvodů nesplnily podmínku potřebné doby zaměstnání,
takže jim nevznikl nárok na zákonný důchod.
S dalším postupem socialisace jsou prováděna další
opatření v sociálním zabezpečování našich občanů. Tak dochází na
základě usnesení Ústředního výboru KSČ ku zvýšení důchodů u starodůchodců.
První zvýšený důchod těmto osobám byl vyplacen v dubnu 1959.
Další zlepšení bylo učiněno v zavedení tzv. doplňkové
péče. Druh a rozsah pomoci z doplňkové péče je určován životními poměry
osob, jimž má být pomoc poskytnuta. Jde zde o hospodářskou pomoc peněžitou i
věcnou. Rozhodování o této pomoci je svěřeno národním výborům.
Všestranná úprava sociálního zabezpečení starých a práce
neschopných občanů zařazuje tento úsek naší péče o člověka mezi
nejpřednější světové soustavy sociálním zabezpečení. Svou konstrukcí
umožňuje, aby se další úspěchy výstavby socialismu projevovaly i ve zvýšení
životní úrovni těch, kteří pro stáří nebo invaliditu jsou odkázáni na
solidaritu společnosti.