Dostatek zboží v obchodech by mnohé, opravdu mnohé problémy odstranil. Nad řádným zásobováním obyvatelstva má odpovědnost Městský národní výbor. Nejde o odpovědnost v pravém smyslu slova. Od toho jsou tu zásobovací organizace. Ale jde spíše o dohled MěNV nad zásobováním v zájmu spotřebitelů, někdy i obchodu samotného. K tomu účelu je při MěNV ustavena komise pro obchod a rada spotřebitelských kontrolorů.

    Komise pro obchod projednává spolu s radou spotřebitelských kontrolorů situaci v zásobování dvakrát do roka. Tato jednání globálního rázu a jejich výsledky se stávají podkladem pro jednání a případná opatření rady Městského národního výboru. Mimoto se v komisi, v radě MěNV a někdy i v aparátu MěNV projednávají nenadále vzniklé situace, vzniklé výkyvy v zásobování.
    Tento postup a praxe jsou jako každoročně použity i letos. V tomto roce na základě nedostatků v zemědělské výrobě následkem sucha i vlivů kapitalistického trhu na náš hospodářský život jsou komise i rada MěNV donuceny k mimořádným jednáním a opatřením. Když už je nesnáz za námi, říkáme často: “Bylo to ucházející.” Jde vlastně o momenty uspokojení ne nad situací, která vznikla, ale uspokojení nad tím, že jsme situaci zvládli nebo že jsme při ní nepřišli k zřejmému úrazu ve formě fiaska. Je tedy prospěšné všimnout si některých méně úspěšných momentů ve sféře obchodu a zásobování. Nepůjde o vyzvednutí negativních jevů, protože kladná stránka převládá.

    Základní potraviny jsou v prodeji bez omezení po celý rok. Jen u másla nastal určitý výkyv. Ve třetím kvartále, kdy je veden intenzivní zápas o splňování úkolů ve výrobě mléka spotřebitel ještě nic nepociťuje. Důsledek nedostatku píce v zemědělství se přesouvá až do čtvrtého kvartálu. Na přechodnou dobu je obchod zásobován čerstvým máslem ze 75 %, stolním z 20 % a pěti procenty másla nízkokalorického. To ovšem není možno posuzovat jako nedostatek másla. Ale vázání těchto tří druhů másla se stereotypním: “Nezlobte se na nás. Co dostanem, to prodáváme.” To teprve budilo odpor spotřebitelů, rozvířilo otázku: je nebo není, bude či nebude u nás dost potravin? Nedůvěra jako nákaza se šíří od občana k občanu. Jistě nemá obchod dostatek referentů ani času, aby každému zákazníkovi zvlášť, tedy několiksetkrát za den otázku správně vysvětloval.
    Jeden dobrý příklad a jistě ne ojedinělý je možno z těch dnů zaznamenat. Vedoucí prodejny potravin Za stadionem soudruh Loučka František po vysvětlení, že zákaznice bude potřebovat máslo na vaření, tedy do kuchyně, jí nabídl máslo stolní a nízkokalorické. Mimoto ujištění, že až bude potřebovat čerstvé dětem na chleba, ať si jen přijde, a že jde o přechodný jev, stačily. Docela logická věc, zná ji každá hospodyňka. Jen je tuto jednoduchou věc lidem říci. Šíří se pak se stejnou úporností mezi spotřebitele jako předtím nedůvěra. Dočasnost opatření se potvrzuje a během 4-5 týdnů je máslo normálně na pultech a v regálech samoobsluh.

    Dosavadní prodej mléka ve skleněných lahvích je ukončen krátce po Novém roce. Lahve jsou nahrazeny sáčky z umělé hmoty podobné igelitu. Odpadá tedy mytí lahví. To je výhoda. Nevýhodou je, že se často spojí v tašce nákup – mouka, cukr atp. s mlékem. Příčina je v tom, že lepení sáčků nedrží, rozpojuje se, umožňuje vytékání mléka do tašky. Jsou to počátky, lepení na sáčcích vyžaduje několikaměsíční zrání. Ale zákazník si zvyká, nosí sáčky samostatně v daleko odtažené ruce od těla. Nadále však působí nedobrým dojmem, že jsou v obchodech (zvláštní možnost vidět je) na půl naplněné dopravní schránky mlékem. Z mléka se loví neporušené sáčky. Je jisté, že mléko je nějak zkonzumováno. Ale sebeúčelnější zpracování je nepřesvědčivé a odporuje všem těm zásadám o plnění plánů a překračování dodávek mléka šířených všemi sdělovacími prostředky. Ani pro zemědělské pracovníky nejsou podobné jevy povzbuzující.
    U mléka je zásobování prováděno v poměru 25-30 % mléka plnotučného a 70 % egalizovaného. U sýrů je nabídka v 18 až 19 druzích. K nim se pojí řada specialit. Velké obliby si získává “Kefír”, takže se projevuje jeho nedostatek. Zvlášť v některých dnech, nárazově.

    Zásobování města pekárenskými výrobky zajišťují výrobny v Archlebově a v Boršově, pokud jde především o chléb. Přes řadu připomínek spotřebitelů, vzhledem k technickým možnostem obou pekáren, je na trh dodáván dvojí druh chleba a sice kmínový a podmáslový. Technická úroveň pekáren omezuje také výrobu počtu druhů jemného pečiva. V prodeji jsou jen čtyři druhy. Vánočky, šátečky nebo koláčky, loupáčky a koblihy. Až ve čtvrtém čtvrtletí se objevují v prodeji jablkové záviny.
    Dále je trh obohacen nabídkou velkých rohlíků s nižším obsahem cukru a dalamánky. Mouka, cukr, těstoviny a tuky jsou po celý rok dodávány na trh v dostatečném množství.

    Přísun masa je dodržován zhruba na stejné výši jako v roce 1975. Rozdělení je 20 % kýt, 8 % hlav. Asi 45 % hovězího je z 20 % dodáváno mražené a jedno procento telecího. Vepřové maso je v celém množství dodáváno čerstvé, nemražené.
    Po celý rok se jeví nedostatek uzeninových specialit, uzeného masa a trvanlivých salámů. K menšímu zvýšení dodávky těchto výrobků dochází až ve čtvrtém čtvrtletí. Stejně však nestačí krýt poptávku. V dodávce masa dochází k citelnému nedostatku v letních měsících. Prodejny masových výrobků jsou ve dnech prodeje, zvlášť ke konci týdne obloženy dlouhými frontami zákazníků. Některý pátek, kdy prodej vrcholí, tvoří se před prodejnami fronty čtyři i více hodin před prodejem.
    Několikatýdenní nedostatek vrcholí kalamitou v době žňové sklizně. Nejtíživější jsou týdny z počátku měsíce srpna. V době žní jakoby výzvy sdělovacích prostředků na zabránění ztrátám při sklizni, výzvy na šetření, na zajištění soběstačnosti v krmivech a další, měly opačný účinek. Už není jen horečka po koupi masa. To se ve městě a v okolních obcích dá vysvětlit blížícími se oslavami 850 let Kyjova. Všichni, nebo téměř všichni budou mít ve dnech oslav své hosty. Horečka se však přenesla od masa k jiným výrobkům.

    Nadměrné nákupy jsou zaznamenány u mouky, trvanlivých moučných výrobků, u cukru. V samoobsluhách mizí tyto výrobky z regálů přímo neuvěřitelným tempem. Někteří vedoucí si pomohli tím, že některé druhy zboží vzali z regálů do pultové části prodejny. Je to správné opatření, už nelze brát nadměrná kvanta zboží anonymně s přiznáním se už jen u pokladní. Je nutno si o zboží říci. A to už je nemilé. To potvrzuje nejeden vyslechnutý rozhovor zákazníků hanících tuto formu prodeje a zároveň vychvalující vzájemnou pospolitost na vesnici, kde se všichni znají, kde pro všechny je dost, protože “obchodník” má pochopení. Přesto nákupní horečka pomalu opadá, výsledky úspěšných žní jako by obyvatelstvo uklidnily, až v měsíci září zapadá vše v zapomnění.

    Zásobování oděvy je dostatečně zajištěno. Ale u některých klasických materiálů, vlna káro, ale i flauš a krul ani zvýšený přísun není sto krýt módou ovlivněnou poptávku. Daří se zásobit obchod chlapeckými i pánskými obleky ve všech sortimentech. Výjimkou jsou, dá se říci jen nadměrné velikosti obleků, na něž náš obchod není zaveden. Jednou z vážných příčin podporujících tuto stinnou stránku zásobování jsou malé nevyhovující skladové prostory.

    U textilu je dostatek bavlněného a hedvábného zboží. Rovněž v šatovkách a látkách na pánské obleky je zboží dostatek. Je málo dekoračních tkanin, oboustranných damašků a slotery. Valná část svrchního pleteného zboží je z dovozu. Vzhledem k nesnadnosti zajišťovat vnitřní trh dovozem ze zahraničí v celostátním měřítku, jeví se jako nesnadné i u nás v Kyjově.
    Vpravdě nedostatkovým zbožím zůstává metrový materiál na ložní prádlo. Výjimku tvoří prostěradla a přikrývky. Stav v tomto směru se nemění až do konce roku. U bytového textilu, jak o nedostatku výše hovořeno, dochází ke zlepšení až ve třetím, výrazněji ve čtvrtém čtvrtletí 1976.

    V nákupu domácích potřeb je lepší situace ve srovnání s rokem 1975. Avšak nákup sportovního jízdního kola nebo dokonce skládacího jízdního kola se rovná téměř výhře ve Sportce nebo v Matesu.

    Přitom, že v prodejně elektrospotřebičů došlo ke zlepšení zásobování mixery, šlehači, magnetofony, televizory a podobným zbožím, nejvzácnějším elektrickým spotřebičem zůstává po celý rok automatická pračka. Je to jeden z elektrospotřebičů, který se v tomto roce stává více předmětem módy, než zbožím potřebným pro domácnost. Dá se tak soudit dle toho, že někteří ti šťastní, kterým se daří nákup automatické pračky, zvou známé a sousedy, aby si k nim přišli vyprat. Ani slovíčkem se nezmiňují o tom, že se chtějí pochlubit. Svoji náhlou dobrotu odůvodňují, že oni sami by pračku nevyužili, toho prádla přeci doma tolik není. A má-li se polámat, ať prý se tak stane ještě v záruční lhůtě. Takže který z důvodů, pochlubit se nebo to pokazit na účet státu, respektive podniku, je důvod důvodnější, je těžko určit.

    Z prodejny sklo a porcelán si zákazníci odnáší nemálo hořkosti nad nesplněnými nákupními přáními. Nedostatky v ¨zásobování jsou hlavně u dárkového zboží. Jde o olovnaté broušené sklo, sklo hutní a ryté. Podobná situace je u výrobků z porcelánu a keramiky. U posledních dvou je to samozřejmé: Zatímco koupěschopnost pracujících proti minulému roku vzrostla, je zásobování na tomto úseku pod úrovní roku 1975. Nejpalčivěji se odráží tato disproporce mezi nabídkou a poptávkou v době předvánočních nákupů.

    Ani zásobování sportovními potřebami není letos uspokojivé. Dochází k poklesu nabídky jak u textilního zboží, tak u některých druhů sportovního vybavení. Jsou také k dostání ve zmenšené míře hračky ovládané na dálku.
    Lze těžko komentovat tuto záležitost. Zatímco je skutečně velký nedostatek v nabídce hraček, povalují se (říci často nevystihuje pravý stav) trvale na dětských hřištích velmi cenné, drahé, protože složité hračky, na pískovištích i na odlehlých místech našich kyjovských sídlišť. Velmi těžko se odpovídá na otázku, kdo je vinen, je-li to výroba, obchod, zásobování nebo sami spotřebitelé.

    V obuvi se zásobování co do množství rovná roku 1975. Poměr obuvi z umělých materiálů BAREX a jiné ustupují, na trh se ve stále větší míře dostává obuv kožená. U dětské obuvi je nabídka zajišťována mimo tuzemských zdrojů též dovozem z Německé demokratické republiky.
    Velké obliby dík naší televizi si získaly dámské kozačky. Ony některé naše zpěvačky vystupují v kozačkách před kamerou i v letních měsících. Málokdo či málokterá se stará, zda jde o přímý přenos nebo o reprízu ze zimních představení. Kozačky jsou móda, tak se prodávají a nosí až do léta. Jde o luxusní zboží. Není výjimkou, že jejich cena 750 až přes 800 Kčs dosahuje téměř polovinu platu, kterého dosahuje pracovník Jednotného zemědělského družstva Družba za měsíc. Ale móda je velitelka. To je konečně znát i na jiné obuvi. V prodeji jsou například dámské botičky nádherného tvaru při čelném pohledu. Při pohledu z boku se ukáže, že majitelka této botičky, jakmile ji obuje, bude o osm i více centimetrů vyšší. Tyto módní botičky mají také svoji cenu. Zpravidla podle podpatku vysokou. Naproti tomu vynikají botky s nižším, středním podpatkem, nepoměrně zhoršeným vzhledem. Většině žen nikdo nenamluví, že výrobce nezaměřuje návrháře především na dražší obuv, zatímco opomíjí obuv, která se “nejlépe” nosí, se středním podpatkem.

    U prodeje klenotů a bižuterie dochází k poklesu výrobků z alpaky a je rovněž nižší nabídka bižuterie. Je znatelné omezení výrobků, při nichž je použito dováženého jantaru. Snad nejbolestivějším místem při styku zákazníka s obchodem je délka dodacích lhůt při opravách hodinek. Trvá někdy až tři měsíce. Stav je zaviněn malým počtem opravářů. Takže kdo nemůže tak dlouho čekat, musí s opravou zajet do okresního města Hodonína nebo je nezřídka odkázán na pokoutního opraváře.

    Zelenina je letos téměř víc jak půl roku nedostatkovým zbožím. Až žňové a podzimní vydatné deště způsobily úplný obrat v zásobování zeleninou. Koncem roku už je kořenovou i košťálovou zeleninou zásobování trhu plynulé. Ovocem, zvlášť jižním, je trh zásoben dostatečně po celý rok.

    Nezřídka, zvlášť při nedostatcích v zásobování, možno slyšet ve špalírech front slova: “ Co na odstranění tohoto stavu dělá Městský národní výbor?” V těchto situacích jsou lidé velice popudlivým živlem. Pokud je zboží dostatek, tak jim vůbec nevadí, že někteří kupující nestojí běžně v řadě. Jsou to ti, kteří jsou snad nemocní nebo pracovně či funkčně zaneprázdněni a čekání je jim znemožněno. Jdou tedy (třeba v masně) provést nákup mimo pult do provozních prostorů. Ač tak činí téměř pravidelně, stává se to předmětem kritiky v okamžiku, kdy je nedostatek zboží. Snad by prospělo, kdyby ti, kdož touto formou provádí přednostně nákupy, svého zaužívaného nároku se zřekli. Pomohlo by to především obchodním organizacím, ale stejně by se upevnila důvěra v MěNV. Však péče, kterou zainteresovaní funkcionáři MěNV, komise i členové rady lidových kontrolorů věci věnují, je velká. Ale ve shora zmíněných situacích se význam tohoto úsilí v očích občanů téměř anuluje.
    Vcelku však všechno, co je v zásobování, ve styku pracujících s obchodními organizacemi zlepšeno, na tom všem má podíl MěNV. V určitém směru však není možno považovat MěNV za všemohoucí orgán. Jsou okamžiky zaviněné výrobou, že není dostatek zboží, hlavně pokud jde o zboží potravinářské. A to je povel, aby spotřebitelé nastoupili na stezku, která má jediný smysl a cíl: nakoupit! Jakmile spotřebitelé této psychóze propadnou, zastaví je snad jen to, že je v nákupní horečce zastaví i když skromnější, ale stále plynulý přísun žádaného zboží. Je to úkaz opakující se už několikrát za sebou. Aspoň jednou za rok jakoby se lidé chtěli v tomto směru vydovádět.

    Letos se ještě jednou schyluje k nákupní horečce v době objednávek brambor na uskladnění. Zatímco předešlá léta je v domácnostech uskladněno cca 700 vagónů brambor, dosahuje množství objednávek na zimní uskladnění výše 1.100 vagónů. Objednávky jsou uzavírány v době poměrného sucha, tedy s malou vyhlídkou na bohatou úrodu. Přichází k vydatným dešťům, brambory vlastně znovu rostou. Avšak vzhledem k podzimním pracím je je nutno dobývat. Hlízy jsou nevhodné na domácké uskladňování. Toho jsou si vědomi spotřebitelé i organizátoři výkupu, jsou si toho vědomi i odpovědní vládní činitelé. Spotřebitelé reagují tak, že skupují, lépe řečeno jsou odhodláni koupit nejen objednané množství brambor, ale mnohem více. Důvodem pro to je představa, že z většího množství se příslušná spotřeba zajistí. Spotřebitelé se neohlíží na zbytečně vyhozené peníze, vždyť cena brambor není tak vysoká. Pod tímto dojmem dochází ke značnému zvýšení objednávek brambor na uskladnění. Zatímco předešlá léta bylo na okrese Hodonín vykoupeno brambor na uskladnění cca 700 vagónů, dosahují objednávky v rámci okresu už 1.100 vagónů. Jde o jev celostátní.

    Vládní činitelé reagují a prostřednictvím cenového úřadu zvyšují ceny brambor určených k uskladnění. V loňském roce je cena brambor stanovena od 70 do 80 Kčs. Zvýšení se pohybuje od 140 do 160 Kčs, tedy o 100 %. Snad jen tak podstatný, téměř drastický zásah do cen brambor uchránil brambory jako poživatinu na našem vnitřním trhu. Bez tohoto zvýšení cen by se vykoupilo a při neodborném uskladnění zničilo velmi moc brambor. Po zvýšení cen se ukázalo, že na okrese Hodonín je vykoupeno brambor na uskladnění méně, než v minulých letech. Ovšem toto vysvětlení je sdělováno několik týdnů po akci. Je to správné opatření. Podstatné je, že zvýšení cen brambor zabránilo škodám. Avšak ve dnech počátečního působení tropí mnoho škod na myšlení lidí. Navíc dodávané brambory jsou nízké kvality. Toho zneužívají “také propagandisté”, aby šířili domněnku, že stát spotřebitele šidí.
    Avšak zdravý rozum vítězí. Že základní důvěra lidu ve stranu a vládu je pevná, toho jsou dokladem mimo jiného také výsledky ve volbách. Ty se konaly v době, kdy ještě nebyly známy důvody pro shora uvedená cenová opatření. Nejedno opatření dosud i v budoucnu provedené se stává do určité míry prubířským kamenem úrovně a pevnosti vzájemné důvěry lidu k vlastnímu společenskému zřízení.
    A pokud jde o zimní zásobování bramborami ve městech i u nás v Kyjově, je jisté, že centrální orgány musely učinit mnohá opatření, aby zabezpečily zásobování tak kvalitními bramborami, o nichž je těžko věřit, že se urodily u nás.

    Celkovou situaci v zásobování nelze hodnotit jednoznačně. Říci, že zásobování je uspokojivé, by neodpovídalo pravdě stejně tak, jako by nevyjádřilo tvrzení opačné. Hodnotit situaci v zásobování tak, že je uspokojivé, i když ne ve všech případech a v každém sortimentu, je hodnocením vyhýbavým. Uspokojivé na celé věci je, že stále narůstá koupěschopnost pracujících. Dále, že pracující ve stále menší míře dají na slova různých našeptávačů v případech, kdy zásobování částečně selže. Důležité je, že si spotřebitelé uvědomují, že nedostatkové okamžiky nezaviňuje obchod, ale že je věcí výrobců, tedy jejich vlastní, že jim mohou zabránit oni sami.
    Bude velmi záležet na všech orgánech ve výrobě, od řídících pracovníků přes stranické, mládežnické a odborové pracovníky, všechny dělníky, jak se bude zásobování u nás nadále vyvíjet.