Formování naší společnosti se neděje přímočaře, ani tak jak by si to přála velká část funkcionářů a drtivá většina společnosti samotné. Úsilí je zaměřeno na zajištění veřejného pořádku, na stále se zlepšující soužití občanů a na stále vyšší soulad mezi zájmy jednotlivců a zájmy celé naší společnosti. Je samozřejmé, že životní úroveň, její stálý růst a růst myšlení lidí, nejsou spojité nádoby. Proto také zatímco životní úroveň utěšeně stoupá, hladina myšlení se zřejmě opožďuje. Kontrast mezi těmito dvěma hladinami je většinou vyjádřen neúměrnými požadavky jednotlivců a to téměř ve všech svých formách. Vyskytují se případy, kdy jednotlivci dávají mnohem větší váhu tomu, co slouží jim samotným. Už méně dbají na to, co slouží celé společnosti.

    Pro zajišťování rovnováhy, pokud to tak lze nazvat, je při Městském národním výboru zřízena a plénem MěNV schválena komise pro veřejný pořádek (KVP). Jejím předsedou je poslanec MěNV soudruh Miroslav Sedláček spolu s dalšími třemi poslanci a třemi volenými členy komise.

    V souladu s touto komisí pracuje při MěNV výbor lidové kontroly, jejímž předsedou je soudruh Zdeněk Vlach, poslanec MěNV, členy další tři poslanci a tři volení členové.

    Komise veřejného pořádku je nucena v zájmu klidného socialistického soužití projednat 47 případů narušení. Je to méně než v roce minulém. Z těch 47 projednaných případů je 13 předáno orgánům lidové správy dle bydliště provinilců. Zbývajících 34 případů, týkajících se občanů města, je ve třinácti případech řešeno udělením napomenutí. Ve dvou případech udělením veřejné důtky. V dalších dvou případech pro nedostatek důkazů řízení zastavit. Šest případů nelze z technických důvodů uzavřít a jejich dořešení se přenáší do příštího období. Jedenáct případů je uzavřeno vyměřením pokut, které v celku obnáší částku 2.200 Kčs.
    Přestupky podle § 19 Občanského zákoníku o socialistickém soužití jsou: v jednom případě povahy o poškození majetku v socialistickém vlastnictví, ve dvanácti případech slovní napadení, pět případů fyzického napadení, sedm případů jsou různé menší přestupky. Jeden případ je spáchán provinilcem ve věku do 18 let. Osm případů jsou provinění, jichž se provinilci dopustili pod vlivem působení alkoholu.

    V tomto roce je činnost KVP tím, že je při MěNV v Kyjově zřízen systém Inspekce veřejného pořádku, usnadněna. Dnem 1. dubna 1976 nastupuje do funkce inspektora veřejného pořádku soudruh Josef Rolenc, bytem Za stadionem č. 1157. Soudruh Josef Rolenc dlouholetým členem jednotky pomocné stráže VB. Nástupní den soudruha Rolence je zároveň dnem založení orgánu Inspekce veřejného pořádku (IVP). Dne 1.9.1976 nastupuje další, rovněž dlouholetý osvědčený člen jednotky pomocné stráže VB. Je jím soudruh Josef Antoš, bytem Lidická ulice č. 535. Oba přišli z jednotky, která si získala název “vzorná”. Vedoucím IVP je soudruh Josef Rolenc v hodnosti inspektor I. stupně, soudruh Josef Antoš v hodnosti inspektora II. stupně.

    Činnost IVP spočívá v požadování všeobecného pořádku dle §:

7. Zemědělství a lesního hospodářství.
10. Všeobecného dopravního řádu.
12. Veřejného pořádku.
13. Protialkoholismu.
17. Všeobecného pořádku.
19. Socialistického soužití.

    Inspektoři od založení IVP do konce roku zasahují v 1.417 případech napomenutím, ve 300 případech příkazem k odstranění. V mnoha případech jsou nuceni použít pokutového řízení. Celková výše pokut činí do konce roku 930 Kčs. Dvacet osm případů jsou IVP nuceni předat Sboru národní bezpečnosti. Dva případy předává IVP k provedení Technickým službám města Kyjova. Šest případů je nutno předat komisi pro veřejný pořádek při MěNV. Samotná komise veřejného pořádku projednává o 13 případů méně, než v minulém roce.
    Pokud jde o působnost inspektorů veřejného pořádku, není tento orgán přijímán jednoznačně. Ti, kdo se s inspektory setkávají jako provinilci, nesou jejich přítomnost těžce. K nim proti IVP se z falešné solidarity připojují i jiní občané. Méně pochopitelné už je to, že mezi nimi možno najít i ty občany, kteří velmi hlasitě volají po dobrých pořádcích.
    Lze však s určitostí předpokládat, že i v tomto případě se dobrá věc prosadí na patřičnou úroveň.