Choroby už nejsou zdaleka tou obávanou metlou našeho lidu, jakou představovaly v době soukromého vlastnictví výrobních prostředků, tedy v době, kdy i za úkony nutné pro záchranu lidského života nebo jen zmírnění či odstranění choroby bylo nutno platit.
    Znám případ vesnického člověka, který ochořel vnitřní nemocí, která vyžadovala operaci. Vesničan, člověk nadaný, trochu písmák, s nadáním hudebním, vcelku kulturní typ, živé letory, s láskou k životu, neměl mnoho chuti podlehnout chorobě. Odhodlal se, podstoupil operaci a vrátil se znovu ve svých 62 letech do života. Ale tak jako většina vesnických lidí, už stejně zadlužený, zatížil se o dalších téměř tři tisíce korun na dluzích. Přesně o obnos, na který zněla faktura na operaci a ústavní pobyt, který netrval déle než dvacet dnů. Zdravotnické služby v dobách soukromého vlastnictví, kdy se vše u nás, jak všude v kapitalismu, humánní služby byly jen a jen prodejním artiklem.
    Jak velký, nezměrný pro nezasvěceného cizince, nepochopitelným je fakt, že služby poskytnuté pro zdraví občanů naše zdravotnické zařízení neúčtuje nikomu v žádné výši. Však i běžně, pokud si položíme otázku, kde na to vůbec stát bere prostředky, musí si i zasvěcení občané této země uvědomit, že zdroje plynou z toho, co dnes vynáší znárodněný průmysl a půda v rukou pracujících zemědělců. Z příjmů státu je hrazena ohromná částka na zdraví národa.
    Pro město Kyjov a široké okolí plní zdravotnické služby kyjovská nemocnice s poliklinikou. Ředitelem nemocnice s poliklinikou je soudruh MUDr. Stanislav Svoboda.

    V tomto roce, dne 1. dubna 1976, slaví kyjovská nemocnice 30. výročí svého založení. Původní myšlenka vybudovat toto zařízení, vznikla již v roce 1937. Nemocnice byla projektována pro chirurgické a interní oddělení o kapacitě 130 lůžek. Další část výstavby měla sloužit jako chorobinec, který měl býti umístěn v dnešním interním pavilonu. Se samotnou výstavbou bylo započato v květnu roku 1939. S příchodem fašistických okupantů sloužila tato rozestavěná část nemocnice po dobu okupace jako nacistický lazaret příslušníků SS.

    Až po osvobození naší vlasti slavnou sovětskou armádou bylo přikročeno k předání nemocničního zařízení do služeb obyvatelstva. Původní stav lůžkové části s počtem 260 lůžek se nezvýšil až do roku 1946-47. Postupem let v osvobozené vlasti, přibývalo dalších pavilonů a počtu lůžek. Dnes může kapacita lůžek v nemocnici sloužit 743 pacientům.
    Ve dnech 30. výročí založení má nemocnice 15 lůžkových oddělení, 5 oddělení společných vyšetřovacích složek. Na poliklinice je 17 odborných oddělení. Preventivní léčebná péče je dnes prováděna na 17 územních obvodech a na 11 závodních lékařských stanicích, spadajících rovněž pod kyjovskou nemocnici.

    V nemocničním zařízení a na poliklinice, včetně dětského oddělení, je zaměstnáno 809 zdravotnických pracovníků. Potěšitelné je, že zaměstnanci zdravotnických zařízení kyjovské nemocnice dosahují průměrného platu ve výši 2.369 Kčs. Roční mzdové fondy činí cca 35 milionů Kčs. Péče státu o zdravotnická zařízení je opravdu příkladná a má pochopitelně vliv na kvalitu zdravotnických služeb poskytovaných pacientům. Dnešní hodnota zdravotnických zařízení pod správou kyjovské nemocnice s poliklinikou převyšuje 80 milionů korun.
    Již v roce 1975 byla plánovaná výše částky na léky 14.657.000 Kčs. V tomtéž plánovacím období došlo k překročení předepsaných léků více než o 170.000 korun. Vzhledem k dováženým lékům ze západních zemí, jejichž cena je na základě tamějšího růstu inflace rok od roku vyšší, ovlivní ta část zahraničních léků rozpočet na léky i v tomto roce v úseku našeho zařízení.

    Během roku 1976, tedy jubilejního roku, je v kyjovské nemocnici hospitalizováno 16.783 pacientů. V jednotlivých odděleních je provedeno 6.771 velkých operací. K tomu nutno s potěšením za pacienty i za nemocnici konstatovat, že ani v jednom případě není zaznamenán neúspěch lékařů, že všichni pacienti vyšli z operací zdrávi. Dále jsou to statisíce preventivních a léčebných vyšetření. Jen v péči o děti do patnácti let jde o 59.292 preventivních a 244.503 léčebných vyšetření. U kojenců jde dokonce o 72.695 vyšetření buď preventivních nebo léčebných. V roce 1976 odvádí nemocnice 1.754 porodů s 1.772 novorozeňaty. Úmrtnost kojenců, počítáno na pobyt v nemocnici, se snižuje oproti roku 1975 o 1,11 promile.

    Ani o péči o starou generaci v obvodu nemocnice není zapomínáno. Reprezentuje to 1.185 návštěv starých osob v jejich bytech. Návštěvy jsou spojeny se zdravotnickou a sociální pomocí, návštěvy provádí odborná zdravotní sestra.

    V rámci oslav 30. výročí osvobození naší vlasti sovětskou armádou, letošních oslav 30. výročí založení nemocnice, je zorganizován tak zvaný “Den zdraví”. Pro tento slavnostní den, symbolizující péči o zdraví pracujících, je stanoven termín 25. května t.r. Hlavním organizátorem Dne zdraví, ředitelem a koordinátorem všech akcí je jmenován MUDr. Karel Petříček, vedoucí lékař II. obvodu v Kyjově. Tajemnicí akce, tedy štábu, je zdravotní sestra Vlasta Selucká. Dalším členem štábu je MUDr. Eduard Kostýlek.
    Do programu je zahrnuto celkem 29 zdravotnických akcí vedených převážně z hlediska lékařské prevence. Takové množství úkolů na jeden den si vyžádá zapojení dalších 15 lékařů a s nimi přibližně dvojnásobný počet zdravotních sester.

    Program dne zdraví je napojen na velmi živou spolupráci s výrobními organizacemi, školami a na závodech s odborovými organizacemi. Součinnost se zmíněnými orgány a organizacemi je prospěšná žákům ve školách a pracujícím na závodech. V Den zdraví, v den mimořádně pilné práce zdravotnického personálu, je vyšetřeno přes 1.300 osob. Mimoto jsou organizovány přednášky s tématikou zaměřenou na otázky zdravotnické prevence apod.

    Velké pozornosti se těší mléčná jídelna, krátce zvaná Mléčný bar. Návštěvníci si zde mohou objednat jídla zhotovená podle receptury předepsané lékaři. Zájem o jídla zhotovená v tento den je mimořádný. Škoda, že jen tento den. Další dny se už podávají jídla bez účasti lékařů na jejich výběru i přípravě. Pokračuje se tedy podle starého zvyku.

    Odpoledne, na závěr Dne zdraví, je slavnostně zasazena Lípa zdraví. Mladý lipový stromek je zasazen v areálu Ústavu sociální péče pro dospělé, naproti vchodu do nemocnice. Slavnostního aktu jsou přítomni zástupci Okresního národního výboru, MěNV v Kyjově a zástupci nemocnice a štábu Dne zdraví. Termíny pro jednotlivé akce Dne zdraví jsou naplněny zvlášť přednáškovou částí až do večera. Hodina slavnosti zasazení stromu zdraví je stanovena na 14.00 hodinu, tedy dobu, ve které se mohlo slavnosti zúčastnit jen málo občanů.

    Zdravotníci mají ve městě zaslouženou pozornost a autoritu. Členové zdravotnického komplexu mají předpoklady, které nevlastní žádný jiný kolektiv v Kyjově. V řadách zaměstnanců nemocnice s poliklinikou je soustředěn nejvyšší počet absolventů středních a vysokých škol. To samo o sobě by samozřejmě nestačilo k získání autority. Avšak vysoká vzdělanost, ještě navíc specificky zaměřená, dává předpoklad k úspěšnému provádění nejúspěšnější, nejhumánnější z lidských činností. Péče o zdraví, namnoze obnova, dokonce navrácení člověka znovu do života, jsou úkony zdravotníků sbližujících je s lidmi. Co do bohatosti styku s lidmi se se zdravotnictvím může rovnat jen málokterá profese. Mimoto styk s lidmi je veden v okamžicích mimořádné citlivosti. Vždyť z 16.773 hospitalizovaných pacientů v nemocnici je přibližně 40 % operováno. Ani těch zbývajících více než 10.000 pacientů, kteří leží v nemocnici, nemohou být v dobré duševní pohodě. Právě tak jako ty statisíce pacientů, resp. statisíce případů, kdy jsou pacienti nuceni vyhledat lékařskou pomoc.
    Na zdravotnický personál jsou tedy upřeny pohledy pacientů v každou denní i noční hodinu. Výsledek pozorování je pocit velké důvěry lidu ke zdravotníkům, lékařům a sestrám. Kdysi se lékařská péče prováděla podle hesla, kdo maže, ten jede. Dnes, kdy socialistický stát věnuje tolik péče zdravotnickému zařízení, není nutno tuto zásadu uplatňovat. Kdysi byly uznávány tzv. “pozlacené ruce”, do kterých je nutno z vděčnosti vkládat mimořádné odměny. Dnes jsou úspěchy ve zdravotnictví záležitostí ne tak pozlacených rukou, jako věcí souhry kolektivů a jejich práce s nejmodernějšími zařízeními.
    Jestliže se po několik desetiletí zaužívaný zvyk “uctívání pozlacených rukou” udržuje dodnes, nikdo u nás zatím nepotvrdil, ač se leccos o tom šeptá. Lze však doufat, že než by bylo nutno takové případy dokazovat nebo dokonce zveřejňovat (jak jsme svědky v celostátním měřítku po odhalení orgány ministerstva zdravotnictví), bude toto vpravdě nebezpečí odstraněno samými zdravotníky.