Rozvoj socialistické společnosti je charakterizován a podmíněn stálým růstem hmotné a kulturní úrovně našeho lidu. Patnáctý sjezd Komunistické strany Československa ve svém programu stanovil, že jednotlivé složky růstu se musí rozvíjet vyváženě. Jedině tak je možno zajistit respektování všech aspektů vývoje socialistické osobnosti.
    Uspokojování rostoucích hmotných a duchovních potřeb obyvatelstva je nejen cílem trvalého ekonomického a společenského rozvoje, ale také jeho podmínkou. Tyto zásady velmi účinně podpořily závěry zasedání Ústředního výboru Komunistické strany Československa v květnu tohoto roku. Při té příležitosti vyvstává mimořádná úloha vnitřního obchodu. Je to pochopitelné z hlediska spotřebitele, který se na celkovém maloobchodním obratu podílí zhruba 80 % svého důchodu.
    Maloobchodní síť ve městě zabezpečuje podstatnou složku životní úrovně obyvatel města. Tržní, osobní spotřeba je odvislá od toho, jaká je úroveň zásobování na vnitřním trhu. Zásobování po stránce množství a kvality zboží ovlivňuje spokojenost spotřebitele. Spotřebitel v naší socialistické společnosti je vzhledem k vlastnictví výrobních prostředků zároveň výrobcem. A spokojený spotřebitel je schopen velmi pozitivně ovlivnit výrobu. Vzhledem k těmto souvislostem je tedy MěNV odpovědný za co možno nejlepší dosažitelné podmínky na tomto úseku.
    Tyto souvislosti a vlivy si snad stejně dobře uvědomují nepřátelé našeho lidu a socialismu. Naši nepřátelé svůj postoj nezměnili, i když jim lid již několikrát opakovaně odpustil. Někdy odhalí svou tvář jako autoři Charty 77, jindy, a to většinou, pracují bez tváře, skrytě. Uchýlí se k našeptávání a šíření různých fám a nepravd.

    Nejběžnější formou, jak narušit klid mezi pracujícími, je využití některých zásobovacích potíží k šíření propagandy o blížícím se stavu naprostého nedostatku různého zboží. Záměr se nezřídka našeptávačům vydaří natolik, že spotřebitelé zahájí nadměrné nákupy některých druhů zboží.
    Tak například v době příprav na žně nastává výkup mouky všeho druhu v takovém množství, že obvyklý zásobovací cyklus není sto tempu výkupu stačit. Podobně je tomu v měsíci srpnu. To se z “dobře informovaného” pramene dověděli motoristé, že od pondělí bude dražší benzin a pohonné hmoty vůbec. Takže už v sobotu i v neděli se vytvořila několikasměrná fronta aut. Několikasměrná proto, že proud aut postupoval od vodojemu dolů Brandlovou ulicí, druhý od Rocha, třetí na Palackého ulici. Nemálo aut se řadilo na Nerudově a všechny boční ulice a uličky, včetně náměstíčka před panelovými činžovními domy u čerpadla. Ze všech směrů se tlačí auta, jejichž řidiči jsou tak zaslepeni touhou po laciném benzinu, že jejich pořadí musí nakonec řešit příslušníci Veřejné bezpečnosti za pomoci pomocné stráže VB. To není lecjaká fronta, ale motorizovaná. Z té si nelze odskočit, takže se v ní střídají všichni schopní rodinní příslušníci i v nočních hodinách ze soboty na neděli, tedy i v době, kdy se u čerpadla benzin neprodává.
    Nejeden řidič, namnoze i jeho příbuzní jsou napáleni za své dvoudenní čekání na benzin, samotným státem a jeho cenovým úřadem. Ani v to pondělí s velkým pé, ani žádné další se benzin nezdražil. Rovněž zásobovací mašinérie zvýšila v předžňovém období tempo přísunu mouky do obchodů, takže koupěchtiví spotřebitelé udoláni nákupů zanechali. Už to vypadá, že k podobné situaci nedojde, že už nikdo nenaletí těm, kteří poprvé ani podruhé neměli pravdu. Našeptávači však potřebují jen nepatrnou záminku a jsou znovu jako na koni, zatímco jsou naši lidé pod koněm.

    Je řada důvodů, pro které je nutno provést úpravy cen čokoládových výrobků. Je to celostátně jejich nadměrná spotřeba a poměrně nízká cena vzhledem k tomu, že kakao a některé jiné suroviny tohoto druhu na zahraničním trhu velmi podražily. Jsou snad ještě další důvody zdůvodnitelné odborníkem. Snaha odpovědných činitelů podpořit rodiny s malými dětmi vedla k tomu, že kakao v prášku zůstalo na stejné, tedy předešlé ceně. Naráz všichni, snad i nepřátelé sladkostí požadují v obchodech kakao. Jako by nebylo nic důležitějšího, než se zásobit kakaem na výrobu čokolády a podobných sladkostí. Kakao mizí z regálů. A nejen to. Možná si nepřátelé našeho lidu usmysleli tento lid zesměšnit, podrýt jeho sebedůvěru. Kde se vzala, tu se vzala – už je tu fáma, že nebude pepře, soli ani majoránky.
    Tento nápor nezvládají nejen dopraváci v zásobování, ani sklady velkoobchodu, ale ani balírny. Je to všechno zboží laciných druhů, takže se na výkupu podílí mnohem více spotřebitelů než obvykle, takže určitou dobu tyto druhy zboží opravdu v obchodech chybí.
    Že se naši pracující dostávají pod vliv nepřátelských živlů je zřejmé z toho, že tyto “vydařené” pokusy jsou jakoby načasovány. Vyskytují se vždy v době, kdy jsou různá výročí nebo události celospolečenského významu. Tyto akce jakoby měly odvrátit pozornost lidí od klidné práce.
    Nezbývá než si přát: “Kdyby se ten náš pracovitý, bodrý a vtipný lid byl napálil už naposled. Aby už nikdy nehrál tak ponižující roli chamtivého měšťáčka.” Nicméně situace v zásobování tohoto roku není na takové úrovni, na které bychom si ji přáli mít. To potvrdilo prohlášení odpovědných činitelů ústředních orgánů dne 15. listopadu v televizním a rozhlasovém vysílání. Podnět k nespokojenosti dalo už 7. zasedání Ústředního výboru KSČ v květnu i další zasedání.
    Nemálo starostí na tomto úseku a nejeden problém musí řešit komise zásobovací při MěNV. Mimo shora uvedených produktů podlehnuvších výkupní horečce, v druhé polovině roku se jeví nedostatek celé řady zboží. Jsou to pudinkové prášky, krupice, dětská krupička, některé druhy kondenzovaného mléka, sterilovaných tuzemských okurek, sirupů, DIA pečiva, kompotů, přírodních minerálních vod aj.
    K těmto trvale nebo déledobě nedostatkovým potravinářským produktům občas přibude nedostatek chleba, mléka a podobně. Je to zapříčiněno nesprávným odhadem předpokládané spotřeby při objednávce, takže někdy už v 16 hodin odpoledne není chléb nebo rohlíky. Jindy zase pochybí mléko a podobně. To všechno jitří nálady spotřebitelů a nejčastěji zaměstnává odpovědné funkcionáře MěNV.