Po celé řadě měsíců vyřazení ze své funkce se dne 9. prosince t.r. koná slavnost předání Lidové školy umění svému určenému účelu. Než mohlo dojít ke slavnostnímu předání LŠU, musela celá budova včetně interiéru projít generálními opravami. Od roku 1974, kdy bylo s opravami započato, byl provoz LŠU přemístěn provizorně v prostorách bývalého holičství Komunálních služeb v domě číslo 57 na náměstí Klementa Gottwalda. Bylo to pro školu tohoto typu velmi málo vyhovující prostředí. Přesto nezdolná vůle učitelů i žáků svojí nápaditostí si i s tak nepříznivým faktem dovedla poradit. Nechyběla také silná vůle učitelů a žáků naučit a naučit se co nejvíce. Výčet úspěchů, který uvedu později, bude toho tvrzení přesvědčivým dokladem.

    Vzhledem k tomu, že generální opravy LŠU jsou v životě učitelů, žáků i kyjovské veřejnosti určitým předělem i v kulturním životě města, dovolím si o LŠU psát obšírněji.
    Z historie budovy, kde je Lidová škola umění umístěna, možno uvést, že byla postavena v době pozdního baroka v roce 1739. Budova byla všeobecně známa pod názvem Zámeček. Název se udržuje dodnes.
    Před více než 230 lety nechal tento dům postavit bohatý kyjovský měšťan Dominik Jurovský. Budova byla určena a také sloužila jako domov chudým občanům města. Svému účelu budova dosloužila v roce 1945. Osvobození naší vlasti slavnou Rudou armádou vznikly podmínky pro zahájení výstavby lidově demokratického státu. Byla odstraněna nezaměstnanost, bylo skoncováno zároveň s chudobou občanů. Pozbyl tedy opodstatnění chudobinec v Zámečku.

    V roce 1945 byla v Zámečku umístěna matrika a ohlašovna MěNV Kyjov. Pro ten účel sloužilo jen málo ze stávajících místností, zbytek byl nevyužit nebo nahrazoval skladiště nepotřebného harampádí, které není jen v domácnostech, ale najde se i na úřadě.
    V roce 1962 byla budova zčásti vyklizena a do těchto prostor se nastěhovala tehdejší Lidová škola umění. Až dosud byla umístěna v prostorách Základní devítileté školy na ulici Komenského. Až do roku 1961 měla škola ve své náplni hudební výchovu. Nesla název Hudební škola. V roce 1961 dnem 1.9. došlo k reorganizaci uměleckého školství, hudební školy byly zrušeny. Byly nahrazeny novým typem škol s více uměleckými obory. Dostaly také svůj charakteristický název Lidové školy umění.
    Vyšší nároky na místo pro třídy v samotné škole na Komenského ulici, vyšší nároky na místo pro Lidovou školu umění, to jsou důvody, které si vynutily shora uvedené stěhování LŠU do budovy Zámečku.

    Ani po umístění LŠU v této vlastní budově nebyly využity všechny její prostory. Tehdy nebylo pro všechny místnosti příslušné vybavení. Kyjov se však rozrůstal, přibývalo počtu obyvatel. Z počátku měl přírůstek obyvatel (s ním i dětí) vliv na vystěhování LŠU ze školy na Komenského ulici. Nyní rozvoj města a rostoucí počet obyvatel přinesl zvýšený zájem rodičů a jejich dětí o hudební vzdělání. Během jen několika málo let se ukázalo, že podmínky LŠU jsou až příliš skromné a nemohou vyhovovat k realizaci nového směru ve školství tohoto typu. Nevyhovující byl nejen počet místností nebo plošné možnosti, ale naprosto nevyhovující byly sociální zařízení, elektrické vedení, vodní atp. To vše vedlo k tomu, aby otázka LŠU byla řešena komplexně.

    Po dohodě s MěNV Kyjov a ONV Hodonín, Okresním stavebním podnikem a Úřadem památkové péče v Brně bylo započato s přípravami generálních oprav Lidové školy umění. Byl vypracován projekt, podle něhož bude budova Zámečku přeměněna na moderní učiliště. S generálními opravami se započalo v roce 1974. V tu dobu už se vyučovalo v místnostech na náměstí.

    Původně plánovaná doba generálních oprav se protáhla. Stavbaři prováděné práce, vyžadující často zásahy, o nichž bylo nutno rozhodnout spolu se zástupci památkové péče, nemohly pokračovat plynule. Rozsah prací byl velmi široký a náročný. Zachování zásad historického charakteru budovy bylo pro všechny zúčastněné posvátnou záležitostí. Přivodilo to však v průběhu prací mnoho problémů, se kterými nemohl počítat ani projektant. K těmto těžkostem se přidaly další průtahy vzniklé z nedodržení dodavatelsko odběratelských vztahů.

    V souhrnu úkolů generálních oprav šlo o tyto zásadní práce: Byly vyměněny všechny dveře za nové, všechna okna, byla vyměněna veškerá elektroinstalace. Položeny nové podlahy ve všech učebnách. Na chodbách a na schodišti byl položen mramor. V prvním patře vznikl nový sál určený pro výuku tance a pohybu. V tomto nově vzniklém sále byly položeny parkety. Rovněž v aule LŠU byly položeny nové parkety. V obou pak bylo provedeno mahagonové obložení, kombinované s jasanem. Byla provedena instalace ústředního vytápění celé budovy. V celé budově je nově instalováno vedení s teplou a studenou vodou. V obou podlažích je zřízeno nové sociální a hygienické zařízení. Na budově byl vyměněn, lépe řečeno přebudován krov, včetně výměny krytiny. Budova LŠU je nahozena trvanlivou brizolitovou omítkou. Jedna z důležitých prací je provedení izolace přízemních stěn proti spodnímu vlhnutí.

    Generální oprava školy vzhledem k tomu, že jde o historickou budovu chráněnou památkovým úřadem, spotřebovala nemálo času. Více než tři roky plné starostí o toto dílo. Výše vynaložených finančních nákladů je 1.853.000 Kčs.
    Zbytečně bych jmenoval všechny ty těžkosti. Bylo jich opravdu hodně, byly odstraněny, aby se tu dnes mohla LŠU zaskvět v celé své nádheře. V nádheře, která je v souladu se stejně nádherným účelem, kterému bude od dne předání sloužit.

    Na vytvoření tohoto díla se přičinily šikovné ruce pracovníků Okresního stavebního podniku Hodonín se sídlem ve Veselí nad Moravou, Zemědělského stavebního podniku Kyjov, Okresního průmyslového podniku Hodonín a výrobní družstvo Trud v Bzenci.
    Není však možno opominout úsilí jednotlivce, soudruha Hynka Urubka ze Svatobořic, který provedl všechny obkladačské práce, do kterých vložil mimořádnou dávku řemeslnického umu a mnoho hodin práce navíc, aby mohl odvést dílo ve vzorné kvalitě.
    Z těch, kdo se starali o překonání všech překážek, nutno jmenovat ty, kteří mají na zdárném dokončení mimořádný podíl. Je to náměstek předsedy MěNV Kyjov soudruh Vítězslav Ingr, vedoucí finančního odboru MěNV s. Jaroslav Ronek a vedoucí odboru vnitřního a organizačního při MěNV, do jehož kompetence školství spadá, soudruh Miroslav Daněček.
    Zvlášť velké úsilí vyvinul v tomto směru soudruh ing. Vladimír Rajda, jako vedoucí pracovník Zemědělského stavebního podniku Kyjov, avšak především jako poslanec MěNV a předseda školské a kulturní komise při MěNV.

    Průběhu slavnostního předání LŠU jsou přítomni jako slavnostní hosté soudruzi, kteří zastupují kolektivy zúčastněné na výstavbě díla. Dále jsou to zástupci okresní, krajské a místní kulturní fronty.

    Všem přítomným, kteří se o dílo přičinili a jejich zástupcům, děkuje předseda MěNV soudruh Miroslav Marada. Význam tohoto díla dále v projevu zdůrazňuje soudruh Seménka z ONV.

    Dalším projevem se účastní tajemník ideologického oddělení OV KSČ soudruh Král. Na zakončení svého projevu předává řediteli Lidové školy umění, soudruhu Františku Kudelovi, klíče od hlavního vchodu do budovy, jako symbol předání celého zařízení svému účelu.
    Po symbolickém uvolnění přestřižením pásky přebírá ředitel školy s. František Kudela budovu LŠU do pravomoci. V aule Lidové školy umění přednáší referát ředitel LŠU s. Kudela. Dalším referátem se připojuje zástupce KNV v Brně, odboru školství a kultury.

    V tanečním sále mohou účastníci slavnosti vyslechnout milé vystoupení žáků LŠU. Žáků Dubného na lesní roh, Petra Petrů na violu, vystoupení žákyně Jarmily Tesaříkové v sólovém zpěvu a další sólový zpěv manželky ředitele LŠU soudružky Kudelové. Všechny účinkující doprovázejí na příslušné hudební nástroje učitelé žáků.
    Každý z účastníků dostává v upomínku na slavnostní otevření LŠU grafické listy osobně od učitele LŠU soudruha Miroslava Bravence, akademického malíře.
    Na ukončení dne otevření LŠU je uspořádána beseda účastníků s programem diskuse a volného vyjádření názorů.

    V Lidové škole umění se po jejím otevření vyučuje dvěma předmětům výchovy a to hudební a výtvarné. Učitelů je 11 a vyučují v těchto směrech:

1. Bravenec Miroslav, akademický malíř, výtvarná výchova
2. Hašková Jitřenka, housle, přípravná hudební nauka
3. Horák Zdeněk, akordeon
4. Dubná Blanka, flétna, klavír
5. Dubný Karel, dechové nástroje žesťové, akordeon
6. Jůra Evžen, klavír
7. Krudenc Karel, housle
8. Kučera Ivan, klavír, hudební nauka
9. Kudela František, ředitel školy, klavír, varhany
10. Tyc Oldřich, detašovaná třída, dechové nástroje žesťové, housle, kytara, akordeon
11. Petr Petrů, housle, viola, smyčcový soubor
12. Plšek Václav, externí učitel, klavír

    Mimo LŠU jak ji známe ze zápisu, má tato ještě detašovanou třídu ve Ždánicích. V tomto roce je zapsáno do školy (včetně Ždánic) 318 žáků, z nichž je 237 v oboru hudby a 81 žáků v oboru výtvarném.

    V hudebním oboru převládá zájem především ve hře na klavír a na housle. Třetím nástrojem, o nějž je podle počtu zapsaných zájem, je harmonika.

    Pracovníci, učitelé i žáci LŠU zasluhují, aby bylo vzpomenuto velkého úsilí vynaloženého v létech, kdy byla škola umístěna provizorně na náměstí, ale také v Zámečku v létech předtím, která nelze nazvat jinak, než provizoriem. Nejde jen o to vzpomínat o těžkostech, ale zaradovat se z tehdy dosažených úspěchů.
    Ve školním roce 1970-71 se zúčastnil žák LŠU Stanislav Finda ústředního kola soutěže lidových škol umění. V této soutěži se umístil jako třetí ve hře na flétnu. Stejné třetí místo v této soutěži získala žákyně Věra Adamcová ve hře na klavír. V roce 1973-74 v krajském kole soutěže lidových škol umění získala žákyně Jarmila Tesaříková druhé místo v sólovém zpěvu. V téže krajské soutěži získal pěvecký sbor vedený s. Martou Kudelovou čestné uznání.
    Cimbálová muzika, kterou nacvičoval v té době učitel LŠU s. PhMr. Augustin Kůr, získala v roce 1972-73 v krajské soutěži LŠU třetí místo. Úspěšným rokem pro LŠU je rok 1969, ve kterém se připravovali na přijetí na konzervatoř v Brně žáci František Koboutka ve hře na lesní roh a Ivo Navrátil ve hře na pozoun. Oba zkoušky složili a byli na konzervatoř v brně přijati.
    Ani školní rok 1973-74 nebyl rokem planým. Soudruh ředitel František Kudela už několik let připravuje ve hře na klavír žákyni M. Červinkovou. Úsilí se neminulo cíle, M. Červinková je přijata na konzervatoř v Brně. Ve školním roce 1969-70 jsou přijaty žákyně Králíková Irena a Jarmila Votrubová na pedagogickou školu v Kroměříži.
    Zpětný pohled na léta, kdy LŠU měla ztížené podmínky a přitom řadu úspěchů, svědčí o tom, že přebudované dílo je předáváno do odpovědných rukou. Řada akcí, které nejsou uvedeny zde, je možno zjistit v kronice LŠU. Všechny úspěchy zavazují učitele i žáky k dalšímu, co nejlepšímu využití získané školní budovy.
    Je to dar, který může pro kulturní vzdělání pracujících poskytnout jedině stát, ve kterém vládne sám pracující lid pod vedením dělnické třídy v čele s Komunistickou stranou Československa.