Tak to asi všechno začalo: “Zpívat pro radost sobě je pěkné. Zpívat pro potěchu druhých je záslužné. Avšak zpívat a při tom vychovávat, za to už patří dík.” To jsou slova článku Naší pravdy ze dne 29.1.1957, otištěného pod titulkem Koncert pro potěchu i pro poučení. Zkratka pisatele článku je uvedena jako Pel. Tento novinový článek je uchován ve skromných písemných dokladech ženského pěveckého souboru Kyjovanka.

    Před 20 lety v roce 1957 založilo 16 nadšených zpěvaček z Kyjova pod vedením učitele Oldřicha Máčela pěvecký kolektiv. Ze zakládajících členek souboru jsou to tyto: Dvořáčková Zdena, Formánková Květa, Durnová Jitka, Hladíková Marie, Hamplová Leopolda, Chytrá Anna, Mikešová Zdena, Šamánková Hana, Šimčíková Oldřiška, Šťastná Věra, Vašíčková Františka, Zabloudilová Vlasta.
    K nim, od založení souboru až do dneška, patří dirigent a umělecký vedoucí s. učitel Oldřich Máčel. Ti všichni byli jádrem souboru, který se ve velmi krátké době činnosti stal ženským pěveckým sborem, s názvem Kyjovanka. Domovské místo zrodivšího se uměleckého tělesa určilo jeho jméno. Jak jinak také. Však původně zamýšlené poslání souboru mělo udržovat lásku k lidové písní, především k písni slovácké.

    Krátce po založení, už v roce 1957, po svém prvním vystoupení, mohly členky souboru spolu s vedoucím slyšet tato slova uznání: “Poznali jsme Slovácko v plné kráse a jemnosti.” Tato slova byla pronesena na krajské konferenci mateřských škol v Gottwaldově, kde sbor účinkoval. Vyslovili je členové delegace kulturních pracovníků z Prahy. Gottwaldovský úspěch dodal vzpruhu nejen členkám a vedoucímu souboru, ale přilákal další zájemce z řad zaměstnaných žen ve Šroubárně, Sklárnách, kyjovské nemocnici a dalších kyjovských pracovišť.
    Protože na těchto pracovištích jsou ženy z Kyjova i z okolí, je soubor Kyjovanky ve složení smíšeném. Vzhledem k tomu, že členky souboru jsou v rámci svého zaměstnání překládány (zvlášť učitelky, ale nejen ony), nastala v souboru vlna fluktuace. Soubor už se osvědčil, má svoji přitažlivost, takže po deseti letech může slavit své jubileum v téměř dvojnásobném počtu. Po těch deseti letech má Kyjovanka 30 členek.
    Při desetiletém jubileu si někdo dal práci, aby spočítal kolik hodin vyžaduje od každé členky sboru tento ušlechtilý koníček. Za těch deset let je to celkem 880 hodin strávených v pravidelných zkouškách, 65 hodin v mimořádných zkouškách, 170 hodin při večerních koncertech, 30 hodin na výchovných koncertech a 180 hodin na kulturních brigádách.

    Čistý čas u každé členky, soudruha Máčela nevyjímaje, činí 1.325 hodin. Přepočteno na osmihodinovou denní dobu představuje takto strávený čas plných 16 a půl dne v každém roce. Jakoby členky věnovaly zhruba dvě třetiny nároku na dovolenou každý rok. Při výpočtu nebyl zvlášť spočítán nutný čas těch členek, které nejsou z Kyjova a musí na všechny akce, včetně zkoušek, podnikat cesty z domova do Kyjova a zpět. A počítat cesty a čas spotřebovaný na dopravu do míst, kde soubor účinkoval, by to základní číslo ještě zvýšilo.

    Vraťme se však s Kyjovankou do jejích úspěšných začátků. Už v červnu 1958 vítězí Kyjovanka v rámci tehdejšího kraje Gottwaldov v krajské soutěži Lidové umělecké tvořivosti (LUT). Spolu s prvenstvím v kraji soubor získává poctu účastnit se celostátního kola LUT.

    Dějištěm celostátní soutěže LUT v červenci roku 1958 byla Bratislava. Soubor Kyjovanky byl ubytován v jedenáctileté střední škole v Petržalce. Vzhledem k velkému počtu soutěžících souborů, o němž by mohl podat svědectví jen zápis celostátního kola LUT, trvala soutěž od úterka do soboty. Denně vždy od 8 ráno do 18 večer.

    Mnoho souborů z Čech, Slovenska a Moravy prošlo soutěží než přišla řada na Kyjovanku. Stalo se tak v pátek v poledne.

    Už před vystoupením našeho sboru kolovaly pověsti o tom, že favoritem soutěže je soubor z Liberce, který nemá ve svém oboru konkurence. A v tomto ovzduší, v atmosféře naplněné napětím předešlých čtyř dnů nastoupila naše Kyjovanka. A jak zpívaly naše ženy? Jen tak. Sobě pro radost, jiným pro potěchu, no přeci v duchu, ve kterém je neseno jejich vystoupení po každé.
    Takže nemohlo být ani jinak, než že po každé písni dozpívané Kyjovankou zazněl bouřlivý potlesk obecenstva. K němu se připojovali členové poroty. Užít slov sbormistra soudruha Oldřicha Máčela - “Byl to nečekaný výsledek.”

    Předseda poroty poděkoval za ukázněný, vzorně propracovaný zpěv. Obdivoval zvláštní hebkost hedvábných altů. Jedinou výtku vyslovil na konto sopránu, že některý hlas prý nadmíru vynikl. Možná. Jsou to snad slova milovníka plného ženského hlasu, což neudivuje, jsou to snad slova oprávněné kritiky. Mohou to být také jen slova, která mají podtrhnout význam a postavení poroty. Ať tak či onak, tato jediná výtka se stala povzbuzením pro celý sbor. Především pro jeho dirigenta Oldřicha Máčela.
    Mimořádným povzbuzením byla pochvalná slova člena poroty, příslušníka slovenské národnosti. Když děkoval za vystoupení, připomněl Kyjovankou provedený sbor “Keď sa milý na vojnu bral”. Slyšel prý tento sbor od mnoha slovenských souborů. Ale dosud nikdy tak dojemně jako to dokázala Kyjovanka.

    Nejradostnější událostí závěrečného večera lidové umělecké tvořivosti se stalo vyhodnocení souborů v sobotu. Na závěr LUT blahopřáli soudruzi Telec a Jinochovský z Krajského domu osvěty v Bratislavě naší Kyjovance k dosažení druhého místa, k druhé ceně soutěže. Soubor obdržel odznak a diplom vítěze v celostátní soutěži Lidové umělecké tvořivosti na rok 1958. První cena nebyla udělena, takže Kyjovanka stanula na prvním místě před všemi soubory této kategorie.

    Po tomto úspěchu mimo veřejných vystoupení absolvuje Kyjovanka řadu kulturních brigád. Svoji činnost dále rozšiřuje o výchovné koncerty pro mládež.

    Vedle dirigenta a sbormistra Oldřicha Máčela byl v té době organizačním vedoucím soudruh Zdeněk Přibáň. Program Kyjovanky při vystoupeních uváděla soudružka Marie Poledňáková, ředitelka MěLK. Výběrem a přednesem vhodných perliček z poezie doplňovala repertoár, který tak nabýval jednolité kulturní úrovně. Hrou na klavír doprovázel Kyjovanku soudruh František Kudela.

    Při svém desetiletém jubileu bylo možno konstatovat, že Kyjovanka se svým programem hostovala ve 30 místech. Mimo okolních obcí to byly i některé ze vzdálenějších mimo okres. Z nejvýznamnějších měst jsou to Uherské Hradiště, Gottwaldov, Luhačovice, Petržalka, Bratislava a Brno.

    S přílivem nových členek sboru se rozšiřuje také jeho repertoár. K dosud zpívaným slováckým písním přibyly lidové písně jiných národů. Repertoár Kyjovanky se rozšířil o náročné sbory klasiků Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka, J.B. Foerstra, Bohuslava Martinů. Dále též o sbory současných skladatelů Eugena Suchoně, Petra Ebena, Boháče, Konáka a jiné.

    Mimoto mohou návštěvníci koncertů pořádaných Kyjovankou vyslechnout texty zhudebněné sbormistrem Oldřichem Máčelem.

    V bohaté škále slováckých lidových, lidových písní jiných národů, skladeb klasiků i současných skladatelů a vlastních skladeb nechybí ani řada ruských lidových písní a sborů J. Dunajevského, B. Miljutina, A. Novikova a D. Šostakoviče.

    Pokud jde o sbory se současnou tématikou, má Kyjovanka ve svém repertoáru i několik písní včelařských. Zúčastnila se také několika celostátních konferencí včelařů. V roce 1963 zpívala s velkým úspěchem na Celosvětovém kongresu včelařů Apimondie, který se konal v Praze.

    Kyjovanka je členem Unie českých pěveckých sborů. Zúčastňuje se pravidelně pěveckých slavností Jihomoravského kraje. Konání slavností mění každý rok své místo. V roce 1968 se pěvecké slavnosti konaly v Bystřici nad Pernštejnem, v roce 1969 v Boskovicích, následující léto ve Znojmě. V roce 1971 měla Kyjovanka a spolu s ní příznivci Kyjovanky a celá kyjovská veřejnost být hostiteli pěveckých sborů z kraje. Po uspořádání pěveckých slavností u nás v Kyjově následoval v roce 1972 Žďár nad Sázavou, pak Kroměříž, Mikulov a další.

    V roce 1976 měla možnost vystupovat na setkání pěvců České socialistické republiky konaném v Třeboni a v Chlumu u Třeboně.

    Kyjovanka udržuje družební styky s několika pěveckými sbory. Z těch dřívějších je to brněnský mužský sbor Foerster. Dále mužský sbor z Finsterwalde v Německé demokratické republice. V poslední době uzavřela Kyjovanka družbu se sbory Pěsla – Ozvěna v Chlumu u Třeboně.
    Vybudováním Domu kultury v Kyjově se dostalo Kyjovance spolu s dalšími kroužky důstojného stánku pro svoji zájmovou činnost. Na druhé straně je Kyjovanka se svými úspěchy, svou průkopnickou činností v ženském hnutí příkladem našim ženám a opravdovou ozdobou kyjovského Domu kultury. Kyjovanka reprezentuje naše město na půdě naší vlasti, ale i za hranicemi státu.