Když jsem skončil psaní kroniky města Kyjova za rok 1979, uvědomil jsem si, že jsem vlastně nepostihl všechno, co se v našem městě v tomto roce událo. Dospěl jsem k názoru, že v kronice nelze zaznamenat vše, co by snad za zaznamenání i stálo, a že je nutno vytřídit skutečnosti a uvést jen ty nejdůležitější a nejzávažnější. A není možno se každoročně obsáhle zmiňovat o všech podnicích, institucích či organizacích. Skutečnost, že se o obsazení funkce kronikáře rozhodlo až v posledním čtvrtletí tohoto roku a tudíž po dobu celé tříčtvrtiny roku nebyly shromažďovány podklady, sehrála při psaní kroniky úlohu rozhodující. Údaje byly zjišťovány a shromažďovány dodatečně, v mnoha případech jsem narazil i na nepochopení a postupné odkládání na pozdější dobu. Kronika byla sestavena tedy zčásti jen retrospektivně, bylo však dbáno, aby informace byly objektivní. Bylo nutno prostudovat řadu zpráv, komplexních rozborů a jiných podkladů a na jejich základě, často po konzultaci, vypracovat definitivní zprávu. Jsem prakticky v tomto oboru začátečník, bez dostatečné praxe a teprve tato práce mi má naznačit určitý systém, jejž mohu použít při příštích zápisech.
    V tomto roce jsme oslavili 35. výročí Slovenského národního povstání, v němž po boku Slováků bojovali i příslušníci jiných národů, hlavně pak sovětští a naši lidé. Toto povstání svou myšlenkou jednotného boje proti německým okupantům stmelilo všechny lidi, toužící po svobodě a pomáhalo otevírat cestu bojující sovětské i naší armádě od východu. Pomohlo i k zvýšení národního a státního uvědomění i odvaze bojovat proti okupantům právě v době největšího ponížení našeho národa.
    V tomto roce byl celý svět ve varu. Aktuální otázka energetických zdrojů byla středem zájmu od ledna až do prosince. Postupné a pravidelné zvyšování cen se promítlo velmi tíživě do hospodářství všech zemí, které nemají dostatečné vlastní energetické zdroje. A to jsou prakticky všechny kapitalistické státy, které jsou také největšími spotřebiteli tekutých paliv. Projevilo se to u nich hlubokou hospodářskou krizí, značnou inflací a zhoršující se nezaměstnaností a samozřejmě i značnou ochablostí trhu. Hospodářská krize se samozřejmě odrazila i od života politického, neboť hospodářství a politika spolu úzce souvisí a tak i politická situace nebyla v tomto roce tak poklidná, jak se očekávalo podle řady let předcházejících. Tato energetická krize zasáhla částečně i nás a projevila se v nutnosti snížení potřeby energií všeho druhu, tedy jak samotné energie elektrické, tak i kapalných a plynných paliv. Výrobním podnikům byly rozepsány limity spotřeby energie a paliv, které podle norem zaručují splnění jejich výrobních úkolů, normální spotřebitelé nemají však jejich odběr nijak omezen. Určitým pobídkovým systémem k šetření energiemi je však u obou druhů odběratelů finanční stránka, neboť cena energie všeho druhu byla od 1. dubna 1979 zvýšena zhruba o 50 procent, kterýžto stimul k šetření energií přímo nabádá. Tato situace se však v soukromém sektoru výrazněji neprojevila, protože všichni naši lidé mají práci, takže své požadavky nemusí podstatněji omezovat. Životní úroveň neustále roste, každým rokem se zvyšují výdělky a rostou i požadavky, zvyšuje se neustále i kupní síla. Člověk, který pracuje, má se dobře a požaduje proto i více. Klesla-li v kapitalistických státech výroba aut, protože u nich není v důsledku hospodářské situace takový zájem, pak u nás počet aut neustále roste. Ten, jenž si všímá např. poznávacích čísel osobních aut, musí konstatovat, že jejich počet jen v tomto roce narostl o několik tisíc v okrese a pomalu, ale jistě spějeme už k číslu 30.000. A tak se mi maně vtírá otázka: bylo by to možné, kdyby u nás bylo špatně? A to se ještě rozhlédněme kolem sebe, co všechno bylo vybudováno jen v našem městě za tento rok. Ano, naše město za tento rok zkrásnělo, objevily se zde nové domy, v městě jsou provedeny různé úpravy, zazelenaly se nové trávníky, lidé jsou spokojeni. V úvodním slově jsem nastínil plán činnosti našeho národního výboru, který byl zpracován na základě volebního programu. A teď, když uzavírám kroniku tohoto roku, dospívám k přesvědčení, že sliby a plány, které si náš národní výbor na tento rok uložil, jsou splněny. Ale žádný člověk není nikdy spokojen s tím, co je dnes a s nadějí vzhlíží k zítřku, a to chceme my všichni. A věříme, že je to možné, ba dokonce nutné, chceme jít pořád dál a výše.
    V tomto optimistickém duchu tuto letošní kroniku uzavírám. Jsem přesvědčen, že rok 1979 byl rokem úspěšným, všichni si ale přejeme a také se vynasnažíme, aby každý další rok byl oproti tomu předcházejícímu vždy lepší a úspěšnější, a abychom v mírovém budování našeho města i státu šli neustále vstříc slunečním dnům.