Školní rok 1990-91 byl na Gymnáziu Kyjov zahájen po 38 letech opět v historické budově Klvaňova gymnázia na Komenského ulici. Škola se přestěhovala z budovy základní školy na Újezdě, kde byla umístěna v letech 1953-90, v červnu 1990. Po celé tři měsíce probíhala rekonstrukce hlavní budovy. Úklidové práce a stěhování prováděli studenti a profesorský sbor za pomoci rodičů studentů.
    V řízení a organizaci vstoupil v platnost nový školský zákon, kterým se mění a doplňuje zákon č. 29/1984 Sb. a zákon o státní správě a samosprávu ve školství ze dne 13.12.1990. V praxi to znamená, že k 1.1.1991 střední školy, a tedy i Gymnázium Kyjov, nabývají právní subjektivitu a přecházejí z působnosti KNV pod ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy.
    V délce studia se vedle čtyřletého cyklu zavádí studijní cyklus osmiletý a na gymnáziu začínají studovat primáni (11 let) a to ve 3 třídách (91 žáků), změny jsou také v učebních plánech. Ruština již není povinným předmětem a studenti si volí svobodně dva světové jazyky: angličtinu, němčinu a ruštinu. Jako volitelnému jazyku se začíná učit ve 3. a 4. ročníku latině. Matematika již není povinným maturitním předmětem, ale předmětem volitelným. V nižších ročnících se znovu zavádí výtvarná a hudební výchova.
    V personálním obsazení byly na Gymnáziu Kyjov tyto změny: po odchodu ředitele školy do důchodu byla na základě konkursního řízení jmenována ředitelkou PhDr. Michaela Trubačíková, narozena 1948 v Brně, aprobace anglický a český jazyk. Do funkce výchovné poradkyně byla k 1.8.1990 jmenována RNDr. Eleonora Kührová, narozena 1946 v Brně, aprobace matematika, deskriptivní geometrie a výpočetní technika.
    Ředitelka gymnázia byla ve volbách v listopadu roku 1990 zvolena také do městského zastupitelstva a stala se rovněž členkou městské rady. RNDr. Eleonora Kührová se stala předsedkyní školské komise při MěÚ Kyjov.
    Na přelomu roku 1990 a 1991 vstoupil v platnost zákon o státní správě a samosprávě ve školství, v jehož důsledku došlo k výrazným organizačním změnám v řízení škol. K 1.1.1991 bylo gymnázium kyjovské delimitováno z Jihomoravského KNV v Brně na Okresní úřad Hodonín a získalo právní subjektivitu příspěvkové organizace. Ve II. pololetí se změna v řízení promítla nepříznivě do finanční situace školy. Škole nebyl vykryt rozpočet nezbytný pro její provoz a údržbu, ale škola dostala pouze příspěvek na provoz.

    V muzeu pracovaly v roce 1990 3 pracovnice s úvazkem 2,5. Hlavní činnost se zaměřovala na tvorbu sbírek, jejich zpracování a prezentaci. Nové sbírkové předměty se získávaly vlastní terénní činností prostřednictvím nákupní komise a katalogizací starých sbírek v muzeu uložených, ale dosud nezapsaných. Tak se v roce 1990 rozšířil sbírkový fond muzea o 515 inventárních čísel, což představuje 2.420 předmětů. Celkově se v roce 1990 fond skládal z 5.727 inventárních čísel s celkovým počtem 20.983 předměty. Pracovnice muzea uspořádaly v roce 1990 4 krátkodobé výstavy, které navštívilo celkem 3.324 návštěvníci. Výrazně se v tomto roce projevilo snížení počtu návštěvníků, především v hromadných výpravách vzhledem ke zdražení dopravy. Naopak zvýšení u školních návštěv mimo kyjovského gymnázia ukazovalo zlepšenou propagaci ve školách.
    Mimo krátkodobé výstavy nabízí muzeum 3 stálé expozice: archeologickou, přírodovědnou a etnografickou a stručnou historii Kyjova.
    V posledních letech se citelně projevuje nedostatek depozitárních prostor. Rozsah sbírek přerostl možnosti vlastní budovy a muzeum využívalo k těmto účelům i tří místností v domě u Trdliců nedaleko muzea. Dům však byl prodán zemědělskému učilišti, které trvalo na jeho vyklizení. V roce 1990 jsme vyklidili jeden depozitář a zbývající dva v roce 1991. Sbírky písemné povahy byly vytříděny a uloženy do beden. Větší předměty však nebylo kam uložit a byly vystěhovány do zcela nevyhovujících prostor půdních. I přes upozornění na tuto skutečnost však město nenašlo náhradní prostory na vybudování nového depozitáře.
    V roce 1991 bylo zaevidováno 545 nových inventárních čísel, což představovalo 1.299 předmětů. Návštěvníci mohli shlédnout 5 krátkodobých výstav, které navštívilo 4.246 osob. Nejnavštěvovanějšími výstavami byla v roce 1991 výstava Lidový oděv na Kyjovsku, uspořádaná v rámci Slováckého roku, a dále výstava Dekorativní keramika Ilony Pajdlhauserové.
    Důležité změny prodělala II. část etnografické expozice, která byla instalována v roce 1978 pod názvem Cesta slovácké vesnice od feudalismu k socialismu, přesně podle komunistického pojetí historie se zvláštním zřetelem na zobrazování úspěchů socialistické velkovýroby. Tato část byla zlikvidována a nahrazena ukázkou hospodářského a kuchyňského vybavení vesnického domu. Obdobnou proměnu prodělala i stálá výstava Historie Kyjova. Úspěchy socialistického budování ve městě byly nahrazeny objektivním příkladem – průřez historie Kyjova od nejstarších dob se zvláštním zřetelem na uvědomování vlasteneckého cítění od 2. poloviny 19. století. Pro mladou generaci je nejzajímavější část věnovaná I. světové válce s připomínkou českých legií působících v Rusku a Itálii. Vystavené předměty pocházejí ze zrušeného legionářského muzea.
    V lednu 1991 zažádali pracovníci muzea na Městském úřadě Kyjov o navrácení pozemku bývalé městské tržnice zpět muzeu. Počet pracovníků muzea se rozšířil o jedno místo přírodovědného pracovníka.

    Začátkem roku 1990 byla do fondu knihovny opět začleněna literatura tzv. znovuobjevených autorů. Tím se dostaly lidem do rukou díla Ludvíka Kundery, Jaroslava Foglara, Ivana Klímy, Václava Havla, Vladimíra Škutiny, ale také řada naučných knih dříve zakázaných autorů. V roce 1990 začaly pracovnice knihovny informovat občany Kyjovska o nových knihách prostřednictvím Kyjovských novin.
    V roce 1990 bylo celkem 167.437 výpůjček, z toho u dospělých 117.295, u dětských čtenářů 50.142.
    V roce 1991 bylo celkem 133.521 výpůjček, u dospělých 95.208, zbytek, tj. 38.313, činí výpůjčky dětí. Hojně byla také využívána čítárna, vzhledem k tomu, že zvýšením cen novin a časopisů se mnohé časopisy staly pro občany jinak nedostupné.

    Dnem 1.1.1991 bylo kino Panorama v Kyjově vráceno Městskému úřadu v Kyjově, protože organizace Okresní správa kin Hodonín byla k 31.12.1990 zrušena. Protože MěÚ nebyl schopen takové zařízení spravovat, rozhodla rada MěÚ dát kino do ekonomického pronájmu formou konkursu. Od poloviny roku 1991 tedy kino Panorama bylo převedeno do užívání panu Stanislavu Pokornému, který zde pracoval jako vedoucí již 5 let.
    V roce 1991 bylo dosaženo zajímavých výsledků z hlediska návštěvnosti. Kino panorama uskutečnilo 579 filmových představení, které shlédlo 82.174 diváků. Letní kino v Kyjově na 151 uskutečněných filmových představeních navštívilo 49.958 diváků. Tímto výsledkem se Kyjov stal jedním z dvaceti nejnavštěvovanějších míst v rámci ČR a ve své kategorii (místa od 10-20 tisíc lidí) obsadil absolutně 1. místo v ČR. Kino, které bylo po mnoho let prodělečné, z hlediska hodnocení OSK Hodonín zhruba 150.000 Kčs ročně, si vlastně dokázalo na svoji činnost vydělat a plánovanou ztrátu odstranit.

    Dům kultury v Kyjově zajišťoval v letech 1990 a 1991 kurzy, pravidelné koncerty a divadelní předplatné tak jako v předchozích letech. Bezesporu největší kulturní událostí za uplynulé dva roky byl Slovácký rok 1991. Vzhledem k tíživé ekonomické situaci Domu kultury požádal řídící štáb občany Kyjova a okolí o sponzorství Slováckého roku. Sponzory se stala většina kyjovských podnikatelů a jim patří dík za to, že Slovácký rok mohl se uskutečnit v tak velkém rozsahu, jak se uskutečnil. Z pořadů Slováckého roku můžeme jmenovat alespoň ty hlavní:

Dne 16.8. – Slavnostní zahájení, fanfáry z radnice a stavění máje na Masarykově náměstí. Ve 20.30 hodin se konal již tradičně pořad na přírodním hledišti nazvaný Klenotnice.
Dne 17.8. – Na náměstí TGM probíhal Jarmak, ukázka výroby a prodej lidových výrobků, současně vystoupení souborů s programem Řemesla. Ve 13.30 hodin se uskutečnil krojovaný průvod městem, v 16.30 hodin na přírodním hledišti program nazvaný Vítajte u nás, večer na přírodním hledišti pořad Muzikantský jarmak.
Dne 18.8. – Dopoledne již tradiční Jízda králů, odpoledne opět krojovaný průvod a pořad na přírodním hledišti a večer Kácení máje.

    Po všechny tři dny se večer konaly taneční zábavy, které byly velmi hojně navštíveny. Organizátorům Slováckého roku 1991 také přálo počasí, po všechny dny bylo pěkně slunečno. Taneční návštěvy byly vyprodané, horší to bylo s účastí na pořadech na přírodním hledišti. Bezpečnost a klid ve městě zajišťovala vedle Policie ČR také Městská policie Kyjova a Ochranná bezpečnostní služba ze Zlína.
    Při příležitosti Slováckého roku 1991 byla vydána publikace Návraty Kyjovska. Vedle vzpomínek pamětníků na první Slovácké roky v knize najdeme vzpomínky a vyprávění slavných kyjovských rodáků – Skaličky, Roznera, Pantůčka, Černého aj.
    V oblasti ekonomické začal Dům kultury podnikat otevřením bazaru Šance, kde se naskýtá příležitost pro občany levně nakoupit a výhodně prodat.
    Od září 1990 byl Dům kultury pověřen vydáváním Zpravodaje Kyjovska, později přejmenovaného na Kyjovské noviny. Na jeho tvorbě se podílely mimo Dům kultury také Městský úřad a kino Panorama. Úkolem Zpravodaje bylo informovat občany Kyjovského regionu. Mimo článků, polemik a kritických připomínek byl dán také prostor inzerci.
    V Domě kultury je také půjčovna kostýmů a krojů (krojárna byla nejvíce využita při Slováckém roku) a dále půjčovna hudebních nástrojů.

    Výstavní síň, Galerie Doma, vznikla ve spolupráci manželů Ježových a Domu Kultury v Kyjově. Slavnostní zahájení bylo 12.7.1991 v 17 hodin. Do roku 1993 bude galerie spolupracovat s Domem kultury a čerpat ze společných zkušeností a po dvou letech se osamostatní. Galerie je umístěna v soukromém domě ve Svatoborské ulici.

    Kyjovský občan pan Miloslav Mareček z Boršova držel ve dnech 11.9.-25.10 hladovku na protest proti tomu, že Generální prokuratury ČSFR a ČR nevyřizovaly přiměřeným způsobem jeho podněty týkající se jeho trestního stíhání za šíření petice “Několik vět” v roce 1989, zneužití psychiatrie prohlášením jeho osoby za nesvéprávnou během první hladovky pana Marečka v říjnu 1989. Dále pan Mareček požadoval zveřejnění jmen autorů “pendrekového zákona” z února 1989 a jejich potrestání. Každý den přijížděli do Kyjova novináři, přijel také generální prokurátor JUDr. Ludvík Brunner k jednání s panem Marečkem. K dohodě došlo až teprve tehdy, když náměstek generálního prokurátora ČSFR dr. Lubomír Veleta dal jasné záruky, že generální prokuratury se budou podněty pana Marečka zabývat a průběžně ho budou informovat o výsledcích jednání. Když přišla do Kyjova faxem zpráva potvrzující písemně tuto dohodu, pan Mareček hladovku přerušil.
    Poznámka: Dne 24.12.1991 pan Mareček opět zahájil hladovku, protože nebyl spokojen s průběhem projednávání svých podnětů výše uvedených.

    Dne 28. října 1991 při příležitosti státního svátku ČSFR propůjčil prezident republiky Václav Havel řád Tomáše Garigue Masaryka profesoru RNDr. MUDr. Bohumilu Seklovi, DrSc. Prezident jej předal na Pražském hradě manželce, Františce Seklové. Profesor Sekla, rodák z Bohuslavic u Kyjova, se stal nejvýraznější postavou a tvůrcem oboru lidské genetiky ve výuce, výzkumu, a lékařské praxi. Vytvořil několik specializovaných pracovišť a jeho žáci představují průkopnickou českou školu lidské a lékařské genetiky.
    Dne 16. května 1991 byla profesoru Seklovi na jeho rodném domě v Bohuslavicích odhalena pamětní deska k nedožitým 90. narozeninám.

    Dne 20. září 1991 se dožila v Kyjově 80ti let insitní malířka Cecílie Marková, vlastním povoláním modistka. Paní Marková žije dodnes ve svém malém bytě na náměstí, kde kuchyň je atelierem a ložnice obrazárnou. Na svých 80 let je velmi čilá a téměř denně ji můžeme potkávat na náměstí.
    Malovat začala paní Marková v roce 1938 po smrti svého manžela. Tehdy nesmělými čarami hledala útěchu ve výtvarné tvorbě. Dnes jsou její obrazy známé nejen v celém Československu, vystavovala v Brně, Praze a v Ostravě, ale také v zahraničí. S jejími obrazy jsme se mohli setkat ve Florencii, Helsinkách, Gdaňsku, Amsterodamu. Cecílii Markové je také věnována kapitola v knize Naivní umění Československa.