Kapitolu o průmyslu bych zahájila zprávou o kyjovské sklárně, protože je to největší a nejstarší průmyslový podnik ve městě. Letošní rok byl pro sklárnu nejen rokem, kdy si připomněla 110. výročí svého vzniku, ale především rokem, v němž se realizovala rozsáhlá investiční akce, která co do objemu prací, uskutečněním v jednom kalendářním roce i pokud se týká proinvestovaných finančních prostředků, nemá v historii skláren obdoby.

    V rekordně krátkém čase asi 3 měsíců byla přestavěna sklářská vana č. 52 “od skla do skla”. 14.7. zatloukl generální ředitel VGM Ing. Jan Válka do zbývajícího otvoru v klenbě vany poslední dinasový klín, tzv. šlus, a všichni, včetně pracovníků firmy TEPLOTECHNA PRIMA Teplice, která stavbu vany prováděla, si mohli říct “hotovo”. V tento významný den se sešlo v dokončené vaně na 60 obchodních partnerů, odběratelů, novinářů a dalších významných hostů. (příloha 1 a 2) Měli poslední možnost prohlédnout si vnitřek sklářské pece, který pak bude asi na jedno desetiletí patřit výhradně žhavé sklovině.
    Temperovací hořáky nové vany byly zapáleny 17.7.1993 ve 23.30 hodin a po celý další týden pokračovalo temperování a sušení vany. Hlavní hořáky vzplály 27.7. a o dva dny později bylo zahájeno foukání střepů do vany, které muselo pak být na tři dny téměř zastaveno, protože pro pozdní dodávky dílů nebyly dokončeny feedry (dávkovače) a zpozdilo se jejich vytemperování. Teprve 31.7. se mohlo pokračovat s dokládáním vany a první sklovina z vany vytekla 1.8., a to z feedru č. 521. V prvním srpnovém týdnu se postupně rozjela výroba na lince 521 a z pásu sjely první pivní sklenice (typ EUROFORM II, hnědá sklovina, obsah 0,5 l). Nová vana typu VETRO MELTER má denní tavící výkon 350 tun a bude zásobovat sklovinou celkem tři výrobní linky, které budou produkovat jednak už zmíněné pivní sklenice, dále pak sklenice na polívkové koření (v hnědé sklovině, obsah 180 ml) a sklenice typu Schlegel (opět v hnědé sklovině, obsah 0,75 l).

    Nové ekonomické podmínky v naší zemi přinesly také změny v dosavadních vztazích mezi výrobcem a odběratelem. Nyní už odběratelé kyjovského skla neskladují obalové sklo s mnohaměsíčním předstihem, ale vyžadují dodávky okamžitě podle vlastní potřeby. To si vyžádalo i stavbu nového velkokapacitního skladu pro hotové výrobky pro 35 tisíc palet. (příloha)

    Významnou událostí pro Vetropack Moravia Glass byl podpis smlouvy o poskytnutí úvěru ve výši 28 milionů švýcarských franků s členkou skupiny Světové banky International Finance Corporation (IFC) dne 23. července. IFC je mezinárodní finanční institucí, která poskytování úvěrů pečlivě zvažuje a své klienty si také důkladně prověří z hlediska perspektivy jeho hospodářských výsledků. Členové představenstva Světové banky navštívili kyjovskou sklárnu během své pracovní návštěvy v České republice dne 20. října.

    V akciové společnosti VMG došlo také k některým personálním změnám, a sice v jejím představenstvu. Na základě rozhodnutí valné hromady a.s. Moravia Glass, konané 28.6. v Kyjově, byl novým předsedou představenstva zvolen Ing. Jiří Vejmelka a místopředsedou Ing. Ivan Matějovský, CSc. Nově zvolená dozorčí rada bude nadále pracovat ve složení doc. ing. Alena Benešová, CSc., Ing. Stanislav Žalmánek a Jindřich Vršecký. 16.12.1993 se konala valná hromada a.s. Vetropack Moravia Glass Kyjov, na níž byl novým členem zvolen Ing. Jiří Vejmelka, který nahradil Ing. Josefa Berku. K dalším změnám v představenstvu (předseda Ing. Jan Válka, místopředseda Lic. oec. Jean-Daniel Cornaz) ani v dozorčí radě této akciové společnosti nedošlo.

    Kyjovští skláři prezentovali své výrobky i na několika významných výstavách. Od 7. do 11. března to byl mezinárodní veletrh obalové a tiskařské techniky a reprografie EMBAX-PRINT Brno 93. Ve dnech 20.-24.5. proběhl rovněž na brněnském výstavišti II. mezinárodní vinařský veletrh Vinex a souběžně s ním mezinárodní veletrh pivovarnictví a sladovnictví Pivex. V rámci výstavy Vinex měl VMG svůj stánek, na němž se představil jako výrobce hnědých pivních lahví a zelených lahví na víno. (příloha)

    V letošním roce bylo obnoveno vydávání podnikového časopisu. Jeho obsahová náplň i celkový vzhled jsou však od předchozích odlišné. Dostal název “Vetro listy” a vychází třikrát ročně.

    A zase ještě něco málo statistiky: v závodě pracovalo asi 930 zaměstnanců. Vyráběly se láhve (na pivo, víno, coca-colu, limonády, džusy, destiláty, mléko) a konzervové sklenice (na kompoty, zeleninové směsi, kojeneckou výživu, majonézy, kávu, smetanu, kečup, marmelády, med, ryby…).

    Privatizace se nevyhnula ani kyjovské šroubárně. Na základě privatizačního projektu, který byl schválen v říjnu 1992, přešla továrna formou přímého prodeje novému subjektu. Je jím Šroubárna Kyjov, společnost s ručením omezeným. Nová společnost je tvořena 38 podílníky. Společnost vedou 2 jednatelé: Ing. Vlastimil Polášek a Ing. Vladimír Šimík.
    Vzhledem k velké recesi výroby nejen v tuzemsku, ale i v celé Evropě, dochází ke snížení výroby až na 48 % úrovně roku 1988. Přesto však díky trvalým úsporným opatřením v oblasti spotřeby energie, materiálu a lidské práce byla Šroubárna Kyjov i v tomto roce zisková. V podniku pracovalo 654 zaměstnanců, průměrná mzda vzrostla o 21,6 %.
    Rozpadající se tuzemský trh (především téměř nulové požadavky železnic, které v minulosti patřily k hlavním odběratelům) a rozdělení Československa znamenalo snížení zakázek. Proto většina výrobků směřovala za hranice naší republiky, a to do Francie, Španělska, Itálie, Rakouska, Slovinska, Řecka, Slovenska, Kanady, USA, Anglie i Švýcarska. Díky kvalitě svých výrobků je Šroubárna Kyjov na nejlepší cestě ke svému cíli: stát se jedničkou v Evropě ve výrobě spojovacího materiálu pro železnice.
    A ještě krátký seznam toho, co se vyrábělo:

- výkovky ložiskových kroužků o průměrech od 20 do 60 mm
- výkovky ložisek pro kardanové kříže nákladních automobilů
- různé typy šroubů
- hrubé spojovací součásti (šrouby, vruty, nýty, svorníky)
- spojovací součásti pro železniční svršek (pražcové a hákové šrouby dle výkresů zákazníků)
- samojistné šestihranné matice s polyamidovým kroužkem

(příloha)

    Mlýnský podnik Kyjov, společnost s ručením omezeným, se může pochlubit několika prvenstvími. Po rekonstrukci pšeničného mlýna, která proběhla v roce 1992 ve spolupráci se švýcarskou firmou Bühler v rekordně krátké době čtyř měsíců, je nejmodernějším mlýnem v České republice a je prvním mlýnem, kde je provoz řízený počítačem. Zrekonstruovaný mlýn je od 5. ledna 1993 ve zkušebním provozu, má výkon 250 t/24 hod (pracuje se totiž v třísměnném provozu) a díky špičkovému vybavení zvládnou celý mlýn obsluhovat na směně pouze tři lidé. Navíc moderní zařízení přispělo i ke zlepšení životního prostředí – snížila se prašnost a hlučnost mlýna.

    Protože budovy v objektu mlýnů už nějaký ten rok pamatují, zahájila se v letošním roce jejich oprava. Dostaly nové “kabáty”, na fasádu a další opravy čeká i bývalá vila. Kromě fasád budov se postavila nová trafostanice, rozvody nízkého napětí, přípojka vysokého napětí a požární vodovod. Celkově se letos na rekonstrukcích proinvestovalo 90 milionů korun.

    Ředitelem společnosti je Ing. Jiří Uřičář, jeho zástupcem pan Jiří Krátký. Podnik má 161 zaměstnanců a široký sortiment výrobků: pšeničnou mouku (krupice jemná i hrubá, hrubá Zlatý klas, polohrubá výběrová, hladká speciál pekařská T 530, hladká 00 extra, hladká T 650, hladká chlebová bílá T 700, hladká chlebová T 1000, šrotová T 1800 – grahamová), žitnou mouku (výražková T 550, chlebová T 930, tmavá jemná – grahamová, technická), vločky ovesné, pšeničné a žitné, ječné kroupy (velikost č. 10, 7, 3, perličky, lámanka) a hrách loupaný (celý a půlený). Mouka se dodává volně a pytlovaná pro velkospotřebitele, např. pekárny, a balené v 1 a 2 kg balení pro malospotřebitele. Ostatní jmenované produkty se dodávají pytlované nebo balené ve spotřebitelském balení.
    Obilí pro svou mouku nakupují kyjovští mlynáři z Kyjovska a přilehlých oblastí, protože zde je nejkvalitnější obilí. Letos se ale musela udělat výjimka a obilí se nakupovalo i na severní Moravě, protože díky suchému létu byla nižší úroda a obilí mělo z hlediska pekařských vlastností nízkou kvalitu.
    A kde všude se můžeme s kyjovskou moukou potkat? 18 vlastních nákladních aut rozváží výrobky ke 4.000 zákazníkům v celé republice. Využívá se i železniční dopravy. Z Kyjova putuje mouka také do zahraničí: do Polska, bývalé Jugoslávie, Tádžikistánu (největší zahraniční odběratel – 3.500 t) a na Slovensko. (přloha 1 a 2)

    Kyjovská mlékárna patří k podnikům, bez kterých bychom si spektrum podniků ve městě už nedovedli ani představit. Také ona je podnikem zprivatizovaným a zaměstnává 65 lidí. Majiteli jsou pan Vladimír Dušek z Prahy a pan Bohumil Foukal. Prokuristou firmy (má vlastně funkci ředitele mlékárny, co se týká jejího provozu) je Ing. Karel Foukal. Protože rodině Foukalově patřila soukromá mlékárna v Kyjově v Palackého ulici, mohou zúročovat zkušenosti jak vlastní, tak svých předků.

    Základ výroby v Mlékárně Kyjov tvoří produkce bílých sýrů AKAWI, který právě v letošním roce dosáhl 30. “narozenin”. I když se s tímto sýrem, který se pro svou slanou chuť hodí jako “zákusek” k vínu a pivu, ale používá se ho i k různým kuchyňským úpravám, setkáváme i na našem trhu, je určen hlavně na export do arabských zemí, kde je velmi žádán a oblíben. Dále se v Kyjově vyrábí 10 druhů ochucených jogurtů, jogurty bílé, znovu byla obnovena výroba másla a eidamské cihly (kyjovská mlékárna je mnoho let nevyráběla) a zpracovává se zde samozřejmě mléko, které se plní pro spotřebitele do třívrstevných polyetylénových sáčků, jež plně vyhovují současným ekologickým i hygienickým normám. Surovinu pro výrobu – mléko – sváží mlékárna vlastními cisternami z kravínů z Kyjova, Ježova, Žeravic, Dambořic, Žarošic, Vracova, Bzence, Blatnice a Nížkovic na Vyškovsku.
    Podle údajů Ing. Foukala vyrábí kyjovská mlékárna nejlevnější mléko v republice. Pro porovnání: průměrná cena 1 l mléka v České republice je asi 8,43 Kč, kyjovští mlékaři vyrábějí litr za 6,80 Kč.

    Mlékárna má přímo ve svém areálu vlastní prodejnu, kde si mohou občané koupit jak produkty kyjovské mlékárny, tak produkty mlékáren jiných, a to za poměrně nižší ceny než je tomu v jiných prodejnách potravin.

    Ke zlepšení sociálního zázemí pro zaměstnance v mlékárenském provozu přispěla oprava šaten pro ženy, při níž se prostavěly 2 miliony korun.

    Hlavní změnou, která se v tomto podniku udála během roku, je změna v obsazení představenstva a dozorčí rady. Na základě rozhodnutí valné hromady společnosti v září 1993 se předsedou představenstva stal Ing. Jaroslav Benda, místopředsedou a současně ředitelem podniku je Ing. Antonín Tonyka, členy představenstva jsou dr. Eva Leblochová, Vladimír Marek a František Plášek. Dozorčí rada bude nadále pracovat ve složení: předseda Ing. Zdeněk Houšť, členové Ing. František Kadrnka, Drahomíra Kupková.
    V letošním roce měly Zemědělské stavby 500 zaměstnanců. Největší akcí byla rekonstrukce hotelu Palác ve Františkových Lázních v celkové výši 16 milionů korun. Dalšími mimoměstskými akcemi byla výstavba řeznictví Demela v Čejkovicích, rekonstrukce pošty ve Veselí nad Moravou. S prací stavebníků Zemědělských staveb jsme se mohli setkávat také přímo v Kyjově, a to při rekonstrukci budov sociálního ústavu pro mládež (naproti nemocnice), na nichž vyrostly nové střechy s místnostmi v půdních prostorách, a podnik rekonstruoval po požáru budovu gymnázia (rovněž střecha a nové půdní místnosti).

    Pod tímto názvem se ukrývá kyjovská cihelna. Protože se v tomto závodě událo mnoho změn i v letech předešlých a mí předchůdci na cihelnu trochu pozapomněli, chtěla bych zajít trošku víc do let minulých.
    Původní cihelna, která patřila pod státní podnik Hodonínské cihelny, vyráběla do konce roku 1986 duté pálené cihly. Z důvodů nekvalitní místní suroviny a tím i nekvalitní výroby byla produkce cihel zastavena. Začátkem roku 1987 začalo JZD Slušovice s likvidací starého závodu, kde de facto nezůstal kámen na kameni. V roce 1988 zahájily Pozemní stavby, státní podnik Gottwaldov výstavbu závodu na výrobu betonové střešní krytiny.
    28.12.1988 byla stavba včetně technologického zařízení dokončena a týž den sjela ve zkušebním provozu z pásu první taška. Během roku 1989 se výroba rozjela na plný výkon, tj. 24 tisíc ks za směnu, po zdokonalení technologie výroby a “vychytání drobných mušek” dosáhli cihláři na nových linkách směnového výkonu 36 tisíc ks.
    K převratné změně ve vlastnictví podniku došlo v roce 1992. 30.12.1992 byla “taškárna” (tak se někdy závod lidově nazývá a pracovníci v něm pak “taškáři”) v rámci privatizace vyčleněna ze státního podniku Hodonínské cihelny a přešla do vlastnictví soukromé akciové společnosti BETAS MORAVIA Kyjov, která je sesterskou společností akciové společnosti KONTAKT MORAVIA Hodonín. Obě společnosti mají společné představenstvo, které je sedmičlenné. Předsedou a zároveň výkonným ředitelem kyjovské “taškárny” je Ing. Milan Černek.
    V období, kdy kyjovský závod patřil ještě pod Hodonínské cihelny, vyráběly se zde pouze betonové tašky a hřebenáče ve čtyřech základních barvách: přírodně šedé, červené, hnědé a černé. V roce 1993 došlo k rozšíření sortimentu o řadu doplňků, které tvoří ucelenou nabídku pro kompletní střechu. Mezi tyto doplňky patří i některé plastové prvky, které se dovážejí ze spolkové republiky Německo nebo z Anglie.
    Surovina pro výrobu tašek se získává jednak z vlastní pískovny ve Bzenci, jednak se nakupuje v jiných částech republiky. Pro dovoz surovin slouží podniku vlastní automobilová doprava, do závodu vede také železniční vlečka. Betas má vlastní zdroj užitkové vody pro technologické účely a čistírnu odpadních vod, což se jistě velmi líbí ekologům. A nejen jim, ale všem návštěvníkům závodu musí na první pohled padnout do oka perfektní čistota. Přesto, že se zde pracuje se sypkými hmotami, nádvoří je krásně čistě zameteno, všude v halách je pořádek. Proč se o tom zmiňuji tak sáhodlouze? Protože je to, bohužel, stále ještě spíše výjimka. Mnohé podniky, i když jsou v soukromých rukou, právě čistotě a pořádku na pracovišti nevěnují mnoho pozornosti.
    Letos pracuje v podniku 140 zaměstnanců ve dvousměnném provozu. Za rok se zde vyrobí 15 milionů kusů střešních tašek.

    Kyjovan, výrobní družstvo invalidů, již po mnoho let umožňuje našim tělesně i mentálně postiženým spoluobčanům možnost zaměstnání. Z 345 pracovníků družstva je 65 % se změněnou pracovní schopností.

    V několika střediscích (Kyjov – Boršov, Kyjov – Komenského ulice, Kyjov – Hartlův mlýn, Hodonín, Osvětimany, Dubňany) je 5 výrobních oborů:

- laboratorní sklo
- kartonáž
- kovovýroba (ruční zámečnické nářadí)
- elektrovýroba (transformátorové pájky, domácí spotřebiče – žehličky, kávovary…)
- plastické hmoty (láhve, hračky)

    Většinou vlastní závodovou dopravou se výrobky rozvážejí po celé republice, některé zamíří i za její hranice: na Slovensko a do Německa (laboratorní sklo).

    Ve středisku na Komenského ulici je zavedena tzv. chráněná dílna, kde pod dohledem pracují nejvíce postižení zaměstnanci, a to nejen tělesně, ale i mentálně.

    Představenstvo družstva (předseda Jaroslav Šohaj), ale samozřejmě i všichni zaměstnanci se snaží, aby i v současné ekonomické situaci družstvo bylo finančně soběstačné a nebylo závislé na dotacích. V roce 1993 se jim tento záměr podařilo splnit, družstvo dokonce vykazovalo zisk.

    Má své sídlo na samém okraji města směrem na Milotice. Jedná se o obchodní středisko akciové společnosti Chemo v Rájci – Jestřebí. Vedoucím střediska je Ladislav Klefrštajn a kromě něho je zde zaměstnáno ještě 23 dalších pracovníků. Kyjovské obchodní středisko se zabývá pouze nákupem a prodejem různých chemikálií, samotná výroba se zde neprovozuje. Chemo nakupuje pevné i tekuté chemikálie z chemických závodů v naší republice a přes podnik zahraničního obchodu Chemopol dováží výrobky i ze zahraničí (Japonsko, Polsko, Rusko, Slovensko).
    Ve zdejším středisku se nachází také balírna, kde se chemikálie připravují pro maloodběratele (drobný prodej v drogériích) - z velkých cisteren či pytlů se balí do menších obalů.

    V letošním roce byla po několika letech dokončena výstavba stáčiště a uložiště tekutých chemikálií, jejíž součástí jsou nepropustné nádrže a záchytná nepropustná jímka pro případ úniku chemikálií při stáčení z cisteren vagónů. Dříve se tekuté chemikálie skladovaly na povrchu a hrozil průsak do okolní půdy. Nové stáčiště a uložiště, jehož výstavbu prováděly Zemědělské stavby Kyjov, proto jistě přispěje ke zlepšení životního prostředí.
    Do závodu vede železniční vlečka, kterou však obsluhuje sousední sklárna.

    Počtem pracovníků a velikostí ne právě největší, ale pro oblast Kyjovska nezanedbatelná je Sodovkárna Kyjov, jejímž vlastníkem je pan Vladimír Šafařík, kterému rovněž patří hotel Slavia.
    Z dovážených sirupů (ZON Třebíč, Pivovary a sodovkárny Brno – Lesná, Gallena Opava, Bajer Přerov, Linea Nivnice) se na výrobní lince produkuje několik druhů limonád: Athena (citronová a pomerančová), Arotoni, Kofola, Cimo, Kiwi, Grep, Malina, K-Cola, Mandarinka, Maracuja a Grenadina.
    Sodovkárna zásobuje svými výrobky především restaurace a potravinářské obchody v obcích bývalého kyjovského okresu.

    Objekt byl zcela nově vybudován v letech 1974-1990 vysokým finančním (nedopsáno). Současné nepříznivé odbytové podmínky a tudíž nedostatek financí neskýtají možnost potřebné modernizace závodu. Z důvodů uplatnění restitučního nároku nelze závod privatizovat, takže od 1.7.1992, kdy privatizoval celý subjekt KOH-I-NOOR České Budějovice, na závod Bohuslavice přešla do soudního vyřešení sporu práva a povinnosti podniku jako na zbytkový státní podnik.

    Původní výrobní program tvořila výroba tužkárenských prkének, které se dále zpracovávaly v Českých Budějovicích. Po privatizaci závodu KOH-I-NOOR České Budějovice vznikají odbytové potíže tohoto sortimentu zboží, proto v závodě Bohuslavice dochází k útlumu výroby, posléze k úplnému zastavení a přechodu na nový výrobní program – výrobu dřevěných obkladů.