Do této rubriky bych chtěla zařadit vlastní postřehy ze života města a lidí v něm a také informace a kratší zprávičky, které se mi do řádné “škatulky” nevešly.

    O velikonočních svátcích se po Kyjově hrkalo a klepalo. Tento velikonoční zvyk, udržovaný spíše v okolních vesnicích, se ujal i v Kyjově. Několik skupin chlapců s hrkači a klepači budilo v 6 hodin ráno spáče, v poledne a večer nahradili chlapci hrkáním zvonění kostelních zvonů.

    5. března se uskutečnilo na pozvání našeho starosty setkání starostů z 8 měst a obcí z okresu Uherské Hradiště, Břeclav a Hodonín, aby se připravili na ustavující shromáždění Sdružení měst a obcí regionu Slovácka.

    6. května se konalo znovuodhalení pomníku obětem holocaustu. Od roku 1956, kdy byl postaven, je už na 4. místě, doufejme, že už natrvalo, protože to již vypadá jako naše národní vlastnost, odhalovat, stěhovat, schovávat (nebo i ničit), znovu obnovovat a odhalovat pomníky. Deska se jmény kyjovských Židů, kteří se stali obětmi holocaustu, je umístěna na důstojném místě v areálu nemocnice (před zubním oddělením). (příloha)

    7. a 8. října zasedalo v Kyjově předsednictvo Svazu měst a obcí za účasti 10 z 11 členů. Na programu bylo projednávání takových úkolů, jako je hledání nejoptimálnějšího způsobu spolupráce Svazu s jednotlivými ministerstvy při vytváření zákonů a jejich ovlivňování ve prospěch samosprávy nebo spolupráce se zahraničními svazy měst a obcí.

    I když společný stát od 1. ledna 1993 neexistuje, zůstal 28. říjen státním svátkem. Krátkou vzpomínkovou akci připravil v předvečer tohoto svátku u pomníku před Klvaňovým gymnáziem Sokol Kyjov.

    V sobotu 6. listopadu se uskutečnil II. ročník novodobých oslav Velké říjnové socialistické revoluce. Akci organizovalo Volné sdružení místních intelektuálů a hudebníků. V 18 hodin se od hostince u Jančů v Nětčicích směrem k náměstí vydal lampionový průvod. Kroky asi 150 účastníků doprovázela Rudá dvanáctka. Na náměstí zazněly fanfáry z filmových festivalů, ruské básně a projev Luďka Frýborta, který neopomněl oslovit ani psa, doprovázejícího průvod. Akce vyvrcholila ohňostrojem za několik desítek korun. Že se vám to všechno zdá divné? Jistě, protože “oslava” byla samozřejmě pojata jako recese. Takže: Bez smyslu pro humor do lampionového průvodu nelez.

    12. listopadu dorazil do Kyjova čtyřiašedesátiletý chodec Juraj Puci, který se vydal 15. dubna 1993 na 8.000 km dlouhý pochod českým státem. Na Kyjov připadla 212. etapa. Pan Puci v tu dobu měl v nohou již 6.852 km. A protože se v pátek 12. listopadu zrovna “zapalovaly” hody, poctil J. Puci návštěvou i páteční besedu u cimbálu. (příloha 1 2 3)

    12. až 14. listopadu uspořádal Slovácký soubor spolu s Domem kultury tradiční martinské hody. V pátek 12.11. se “zapalovaly” hody rozmarýnovou besedou u cimbálu. V sobotu 13.11. se vydal průvod v čele se stárky k radnici, aby zde chasa žádala o povolení hodů. Radní jim “po dlúhým jednání” hody povolili, a tak se mohlo jít pro stárky – děvčata. A pak už se večer tančilo v sálech kulturního domu. V neděli 14.11. se “mlátil” káčer a hody skončily večerní zábavou opět v kulturním domě. A kdo letos stárkoval? Prvním stárkem byl Petr Šrahůlek, druhým Martin Krist. Partnerkami jim byly Markéta Čumbová a Lenka Kůřilová. (příloha 1 a 2)

    Bývalý Sonevendův dům v Komenského ulici č. 588 (v roce 1991 prohlášený za kulturní památku) se zatím stále ještě nezačal opravovat. Po prodeji se jeho novým majitelem stala firma Karel Forman z Ježova a firma Ludvík Bystřický z Kyjova, kteří chtějí budovu využívat především komerčně (restaurace, kanceláře,…). Doufám, že ale nečekají, až dům spadne sám, a skutečně dodrží lhůtu pro podání stavebního povolení (do 1,5 roku) i pro opravu (3 roky).

    V prosinci 1993 otevřel po kratší přestávce nový majitel, firma Region, s.r.o., znovu radniční vinárnu, místním známou jako sklípek neboli “jamu”.

    I letos vycházely v Kyjově místní noviny. Byly to Kyjovské noviny, vydávané Domem kultury, a dalo by se říct opoziční listy – Listy spoluobčanům, jejichž vydavatelem je Ladislav Paleček a redakce má své sídlo v hostinci U Macenaurů v Boršově.

    I když město Kyjov uzavřelo smlouvu o provádění očisty města, kropení komunikací a údržbě městské zeleně s firmou Tekos Kyjov (mimochodem nástupnická firma bývalých Technických služeb města Kyjova) a firmou Zahradnictví Selucký Kyjov, na “čistotě” ulic jejich zásahy nejsou příliš znát. Posypový materiál ze zimy ležel na chodnících a okrajích vozovky ještě dlouho na jaře, ve městě je prašno, chodníky jsou v katastrofálním stavu. Až na městský park to nebylo o mnoho lepší ani se zelenými plochami. Ono nestačí jen jakž takž udržovat v čistotě náměstí, ale občas by nebylo na škodu podívat se také do vedlejších ulic města.