I když zařazuji Hry bez hranic až do poslední kapitoly, měly by vlastně zaujímat přední stránky letošní kroniky, protože přípravou na ně žilo celé město. Proto budu popisu této události věnovat více místa, než je běžně zvykem.
    O co se vůbec jednalo? Hry bez hranic je název úspěšného televizního pořadu, na němž spolupracuje několik televizních společností celé Evropy, včetně České televize Praha. Před televizními kamerami v tomto pořadu soutěží družstva z několika evropských měst, o jejichž účasti rozhoduje los. Každý díl se odehrává vždy v jiném městě Evropy, a to tak, že se vystřídají všechny domovské státy zúčastněných televizních společností. Také několik našich měst už Hry bez hranic hostilo (např. Hradec Králové.), česká družstva jsou pravidelnými účastníky.
    Když se zaměstnanci městského úřadu Ing. Jiří Frolec a Ing. arch. Vladimír Bílý dozvěděli o možnosti přihlásit osmičlenné družstvo našeho města do soutěže, řekli si: “Proč to nezkusit,” a poslali za Kyjov přihlášku. Do výběrového řízení, které vyhlásila tvůrčí skupina České televize Čapek-Borovan, se pro rok 1994 přihlásilo 43 českých měst, k losování dne 11. ledna v pražském filmovém klubu Adria se dostavili zástupci 34 měst a po seznámení s výší finančních nákladů, které bude muset město vynaložit, a po zveřejnění programové náplně byly do losovacího osudí vloženy obálky se jmény 31 měst. Z Kyjova se losování zúčastnili oba “pachatelé” přihlášky a zástupce starosty města, pan Štěpán Polášek. Když se roztočilo osudí, jistě byli všichni napjati a atmosféra jiskřila očekáváním příštího. A když se kolo zastavilo počtvrté, napětí vystřídala obrovská radost, protože byla tažena obálka - SE JMÉNEM K Y J O V A ! ! ! Šťastná ruka pana Poláška pak rozhodla o tom, že kyjovské družstvo pojede do portugalského města Batalha.
    A pak už se rozjely přípravy na úspěšnou reprezentaci Kyjova. Předně byl vyhlášen konkurs. Do 1. dubna se mohl přihlásit každý občan Kyjova, který dosáhl věku 18 let, má trvalé bydliště ve městě, je sportovního založení se smyslem pro humor a těší se dobrému zdraví. V době uzávěrky se sešlo na městském úřadě překvapivě málo přihlášek - 32, a to si myslím, že na město s 13.000 obyvateli je přece jenom málo.
    V den konání konkursu 15. dubna se shromáždilo v tělocvičně v Základní škole Dr. Joklíka U vodojemu 10 žen a 21 mužů, aby změřili své fyzické i psychické síly. Konkurs měl čtyři části: nejdříve přihlášení zasedli ve školní jídelně, kde bez účasti veřejnosti (ostatní části konkursu byly veřejné) vyplnili psychologický test, který pro ně sestavila dr. Voráčová a který byl zaměřený na psychickou odolnost vůči stresovým situacím, na rychlé rozhodování, na prosazování vlastní osobnosti v kolektivu apod.
    Pak následovala jízda zručnosti, která se odbývala na školním hřišti. Překážkovou dráhu sestavil a horská kola zapůjčil pan Jan Chvátal, majitel obchodu s koly. Na startu nasedli soutěžící na kolo, přejeli přes “houpačku”, projeli fotbalovou brankou, absolvovali slalom (právě ten spolu s houpačkou činil největší problémy), vyjeli do krátkého, leč o to prudšího kopečku, sjeli po několika schodech dolů, přejeli dřevěné schůdky položené na zemi a pak je už čekala jen zkouška rovnováhy na kladince rovněž položené na zemi a cíl.
    Na další disciplínu se všichni přesunuli do tělocvičny. Tam už na ně čekala překážková dráha, kterou pro ně připravili učitelé tělocviku Mgr. Marcela Strýčková a Mgr. Milan Masařík. I když na první pohled nevypadala dráha příliš náročná, pravý opak byl pravdou. Soutěžící musel nejdříve vyskočit na švédskou bednu, pomocí kruhů se přehoupnout na bednu druhou, z ní seskočit, uchopit tác s miskami a spolu s ním se dostat jakýmkoliv způsobem na kladinu, která byla vytažena na nejvyšší možnou výšku a povážlivě se kymácela. Pak seskočit dolů a hup na žebřiny a stylem ala opičák (současně se pustit rukama i nohama a přeskočit na vedlejší žebřinu) přeskákat doslova celou žebřinovou zeď. Od opic pravděpodobně odkoukali autoři překážkové dráhy i další disciplínu. Stejně šikovně jako opice po stromech museli závodníci vyšplhat po šikmo položeném žebříku, a to tak, že po jeho spodní straně vyšplhali nahoru a po horní straně sešli dolů. Trocha taktizování se vyplatila na dalším stanovišti. Na hromadě zde byli naházeny polystyrénové kvádry, které se musely přenést na vzdálenost asi 2 metrů a tam z nich postavit pyramidu. A poslední překážka byla doslova a do písmene pro většinu účastníků kamenem úrazu. Šplh na laně dal zabrat především ženské části. Pomocí smyčky dokázaly vyšplhat pouze dvě z nich a co je zarážející, právě ty nejstarší. Že by se ve školních hodinách tělocviku již šplh nevyučoval nebo generace jsou čím dál víc línější? Muži to měli ještě těžší. Ti museli vyšplhat bez pomoci nohou, pouze ručkovat. I zde se ukázalo, kdo sportuje a posiluje pravidelně. Celou dráhu ukončil hod míčem do koše a i zde byl malý zádrhel. Soutěžící totiž nesměl skončit dříve, než se trefil do koše.
    Plnění poslední disciplíny se odehrávalo o dva dny později, v neděli 17. dubna v bazénu v Ratíškovicích. Tam museli účastníci konkursu dokázat, že se ve vodním živlu umějí pohybovat jako ten pověstný kapr ve vodě.
    Chtěla bych ještě poznamenat, že všichni brali konkurs smrtelně vážně, atmosféra byla jako na opravdových závodech, tělocvičnou znělo hlasité povzbuzování. Tréma a nervy sehrály také svou roli, jedna závodnice vzdala konkurs hned po skončení cyklistické dráhy, druhá měla díky tomu dost velké problémy s postavením pyramidy. A pak už se netrpělivě čekalo, jak to všechno dopadne, kdo vlastně do toho Portugalska odletí. K hodnocení celého konkursu se sešla komise ve složení Ing. Jan Letocha, pan Štěpán Polášek, Ing. Jiří Frolec, Ing. arch. Vl. Bílý, dr. Voráčová, Mgr. Marcela Strýčková, Mgr. Milan Masařík, MUDr. Jan Pavlík, jako pozorovatelé bez možnosti zasahovat do hodnocení paní Dana Petříčková za Kyjovské noviny a moje maličkost. Po sečtení všech časů a bodů, po zvážení všech pro a proti pro každého účastníka konkursu byli vybráni členové základního družstva a jejich náhradníci. Ač nerada, musím na tomto místě podotknout, že třebaže jsem čekala opravdu objektivní a spravedlivé hodnocení, nebylo tomu tak na 100 %.
    Následující den bylo navržené družstvo schváleno v zasedání městské rady a příprava na Portugalsko mohla začít. A kdo si tedy vybojoval (nebo bylo mu darováno) místo v reprezentačním družstvu? Byli to:

Bohumila Hasalová, výpravčí, 23 let
Renata Bátorová, podnikatelka, 28 let
Marie Chalupová, referentka pojišťovny, 28 let
MUDr. Soňa Koenigová, lékařka, 37 let
Michal Indruch, student - pomaturitního studia, 21 let
Michal Kůřil, prodavač 22 let
Václav Richter, policista, 32 let
Ing. Miloš Čech, projektant, 33 let

    Jejich náhradníky byli do dne odjezdu Jitka Tychtlová, Kateřina Matyášová, Josef Kašný, Pavel Berka a Vlastimil Ostrezi. Naštěstí se nikomu ze základního družstva nic nepříjemného nepřihodilo, takže v Portugalsku nás reprezentovali výše uvedení. Celou výpravu pak dále tvořili nehrající kapitánka a tlumočnice Věra Rašková, flétnistka, 33 let, starosta města Ing. Jan Letocha, Ing. Jiří Frolec, Ing. arch. Vladimír Bílý a Mgr. Irena Budíková. Dresy a oblečení zhotovila reprezentantům ve svém krejčovství paní Drahomíra Bílá, autorem emblému na tričku byl pan Lubomír Mareš. Finančními prostředky pokryli výpravu výhradně sponzoři. Byli to firmy WIKY Kyjov, CONTA 99 také z Kyjova, Česká pojišťovna, Vodohospodářské stavby s. r. o., Veselí nad Moravou, Vetropack Moravia Glass a. s. Kyjov, Šroubárna Kyjov, s. r. o., Ingstav Uherské Hradiště a FALCON s. r. o. rovněž z Kyjova. Co se týká financí, celá reprezentace Kyjova ve Hrách bez hranic přišla sponzory na 505 tisíc korun.
    Po více než měsíci příprav, kdy družstvo trénovalo společně i každý člen individuálně, odletěla celá výprava do Portugalska, kde se ve dnech 25. - 29. května v malebném městečku Batalha veškeré klání odehrávalo. Ve čtvrtek 26. května pořadatelé podrobně vysvětlili rozhodčím, televizním moderátorům a kapitánům družstev, jaké disciplíny soutěžící čekají. Páteční ráno patřilo kostýmovým zkouškám, a protože kyjovské družstvo zkoušelo jako první, zbytek odpoledne měli účastníci volno. Páteční večer vyhradili pořadatelé generální zkoušce celého programu. Vše se zkoušelo naostro, bojovalo se naplno a udílely se i body jako při skutečné soutěži. Po desáté soutěžní hře byli Kyjovjáci klasifikováni na 5. Místě. Trénink vyhráli Welšané. Sobota 28. května je vyhrazena odpočinku a taktickým přípravám na večerní soutěž. Těsně před ní se družstva soustředila v boxech plných nejrozmanitějších kostýmů, každé z nich má přiděleno jinou barvu.
    Naši nastoupili v pomerančové. Úderem 22. hodiny se otevírá opona celého soutěžního večera a krátce poté startuje připravený blok deseti soutěží. Půl hodiny po půlnoci soutěž vrcholí. Na výsledné tabuli svítí pořadí: 1. Slovinsko, 2. Wales, 3. Maďarsko, 4. Švýcarsko, Česká republika, Portugalsko, 7. Řecko, 8. Itálie, 9. Malta. Po soutěži odjeli všichni soutěžící do hotelu don Joao III. v nedaleké Leirii, kde se konala závěrečná recepce a taneční večírek na rozloučenou.
    Pořad se vysílal na ČT1 v pátek 5. srpna ve 20.05 hod. a v Kyjově nebylo snad jediného televizního diváka, který by našemu družstvu nedržel palce, i když už bylo všechno dávno rozhodnuto. Účastníci klání uspořádali v úterý 2.8. a ve čtvrtek 4.8. besedu o průběhu her s promítáním videokazety natočené během pobytu v Portugalsku. Byli na ní záběry, které samozřejmě televizní kamery nezabíraly: chvilky volna, zkoušky, fandění doprovodu (starosta přijel z Portugalska úplně ochraptělý, bylo ho prý i v tom davu náležitě slyšet)... (příloha č. 29, 30, 31, 32, 33, 34)

    1. březnový týden přijal starostu Kyjova Ing. Jana Letochu spolu s dalšími starosty Svazu měst a obcí prezident Václav Havel. Starostům věnoval asi dvě hodiny, z nichž podstatnou část zabrala diskuse o problematice veřejné správy.

    Obyvatel Boršova Miroslav Mareček dal o sobě opět vědět. Tento občan, z minulých let známý po celé naší republice tím, že držel mnohadenní hladovku, téměř nevychází ze svého domku polepeného velkým množstvím plakátů, na nichž uráží nejen sousedy, ale i některé lékaře, soudce, vládu atd. Přestal se dokonce stýkat se svou matkou, kterou rovněž nepouští do domu. Terčem jeho útoků se tentokrát stali Marečkovi sousedé, manželé Poláškovi. Mareček je obviňuje, že ho neustále sledují, panu Poláškovi, podle slov Věry Poláškové, dokonce vyhrožoval, že ho zastřelí a že to jejich “hnízdo” vyhodí do povětří. Protože své “otevřené dopisy” a různé ručně i na stroji psané plakáty vylepuje na různých místech po městech, může si každý, kdo je přečte, udělat vlastní obrázek o duševním zdraví pana Marečka. A že patrně nebude zcela v pořádku, je patrné nejen z jeho chování ke spoluobčanům, ale z již právě zmíněných plakátů.

    Před 40 lety sestavil PhMr. Vladimír Kopřiva z Kyjova recept na výrobu vermutu a zanechal tak svému synovi Vladimírovi opravdu cenné dědictví. Vladimír Kopřiva syn, bývalý středoškolský profesor, si na jaře roku 1990 založil vinařskou firmu KOPŘIVA VLADIMÍR a jmenovaný recept uvedl v život. Nový bylinný vermut nazval APERTINO a recept i název si nechal patentovat. A aby se nový výrobek co nejdříve vydal do světa, přihlásil se pan Kopřiva na mezinárodní výstavu VINEX na brněnském výstavišti, kde měl ve dnech 6. - 10. března svůj stánek (příloha č. 35).

    V sobotu 5.11. se na 500 dělníků, rolníků a pracujících inteligentů vydalo do ulic města, aby si 3. lampiónovém průvodu připomnělo 77. výročí VŘSR. Čelo průvodu tvořili ozbrojení milicionáři, vlajkonoši a alegorický vůz tažený soudruhy burlaky. Do kroku vyhrávali Leninovi kanci, zpívali se téměř zapomenuté písně, provolávala se tradiční hesla. V momentě, kdy průvod procházel po nábřeží Kyjovky, výstřel z “Aurory” dal signál k zahájení útoku na “Zimní palác”. Na náměstí si shromáždění vyslechli projev soudruha Frýborta, který byl spojen s odbornou přednáškou zahrnující nejnovější poznatky z výzkumů, které se zabývají osobností největšího revolucionáře všech dob Vladimíra Iljiče Lenina. Bylo dokázáno, že Lenin byl vlastně - ŽENA! Hned po zveřejnění tohoto pro mnohé jistě šokujícího objevu byli přítomní svědky odhalení nové Leninovy sochy, vytvořené tentokrát podle jeho skutečné podoby. Poté byla vylosována tombola (1. cena: foto vedle nové sochy V.I.L.). Manifestaci ukončil ohňostroj a společný valčík všech zúčastněných.
    Recesní oslava revoluce však měla letos dost nepříjemnou dohru. Na městský úřad přišly anonymy, ale i dopisy podepsané, které se o pořadatelích oslav VŘSR vyjadřovaly, slušně řečeno, ne právě pochvalně. Pan Miloš Duda z Hodonína, bývalý předseda OV Svazu československo-sovětského přátelství, dokonce vrátil medaili “Budovatel města Kyjova” (nevím ostatně, čím se o město zasloužil, co u nás vybudoval), protože jak sám píše ve svém dopise starostovi města: “S hlupáky, byť i v malém počtu, já nechci mít nic společného.” Mimochodem, můžete si udělat o pisatelích dopisů obrázek sami, protože jsem jejich kopie i kopie novinových článků uložila do přílohy kroniky (příloha č. 36, 37, 38, 39, 40, 41, 42).

    6.12. se začal instalovat na náměstí vánoční strom. Příští den ho ozdobily barevné žárovky a “dárečky” zavěšené na větvích krásně rostlého smrku. K jeho upevnění se využívá speciální jámy, která byla vybudována na stavění májů. Musím velmi ráda říct, že si pracovníci MÚ letos s výzdobou stromu “pohráli” a dali si více záležet, proto byl mnohem hezčí než loni.

    Již 5. rok vycházejí místní Kyjovské noviny, jejichž vydavatelem je Dům kultury Kyjov, a posledním číslem letošního roku završily III. ročník svého vydávání Listy spoluobčanům pana Ladislava Palečka.

    Geodezie Brno vydala ve spolupráci s městským Úřadem orientační mapu Kyjova (příloha č. 43).