Svízele válečné stupňovala nad obyčej krutá zima, jež trvala od ledna až do dubna, kdy nastalo deštivé počasí, načež nastalo sucho. Zima byla tím citelnější, že byl velký nedostatek topiva. Uhlí bylo velmi drahé a nebylo lze ho dostati. Kamenného nebylo vůbec, hnědé se prodávalo odměřeně, protože se musilo z Kyjova vyvážeti. Nebylo mléka, pila se černá káva, nebo čaj s rumem. Mouky ve volném prodeji nebylo. Scházelo svítivo. Příděl petroleje na lístky byl nepatrný.

    Na jaře se nedostatek ten stupňoval. V březnu bylo nejšpatnější zásobování - tři týdny nebylo vůbec mouky. Bída byla všude, hrozná bída, nebylo chleba ani zemáků, na osobu má se vydávati v obchodech 500 g mouky na týden - má - ale zpravidla i té se nedostává a když, zkažená, nebo kroupy.

    V dubnu se poměry vyživovací poněkud zlepšily. Snad to byl výsledek propagandy šetření jídlem mezi lidem a boje proti vyhladovovací válce. Objevila se mouka pšeničná i ječná, dostaly se zemáky a trochu mléka, sádlo, máslo, konservy, ryby, sýry. Zlepšení výživy potrvalo i v květnu, kdy zjišťovaly se úředně stav a plocha jarního osevu, takže i chudobní mohli se zásobiti aspoň zeleninou, rybami, sýry a uzenicemi.

    6. válečná půjčka docílila slušného úspěchu.

    Na výrobu válečného materiálu rekvirovány všude kostelní zvony, školní nářadí, nebo nádobí, obsahující cín, olovo, nebo měď. Z kaple hřbitovní odvezeny 16. května dva největší zvony, které musily býti na věži rozbity, z gymnasiální kaple jeden, z Jurkovského špitálu také jeden. Za kg zvonoviny platil erár 4 K. Obnos stržený za zvony upsala obec na válečnou půjčku. 5. října vzat poslední zvon z věže na hřbitově z roku 1862, těžký 430 kg. V městě zůstal pouze umíráček.

    Na 7. válečnou půjčku mohly upisovati své úspory i školní dítky, jimž se doporučovalo, by se staly členy rakouského Červeného kříže.

    16. září bylo zase otevřeno naše reálné gymnasium, jehož budovu v lednu opustila dívčí škola měšťanská. Otevření bylo dílem Svazu českých poslanců ve Vídni, zejména pak poslance prof. Antonína Smrčka. Profesoři byli vyreklamováni a žáci s radostí vraceli se do mateřského ústavu.

    Již od léta bylo pozorovati, že vojenská hrůzovláda začíná v zemích našich polevovati. V Kyjově se dýchalo lehčeji. Ihned podniknuty kroky se strany obce, aby vládní komisariát u nás byl zrušen. Žádostem Kyjova za opětné nastolení starého výboru ani za provedení nových voleb vyhověno nebylo a proto se zakročilo, aby aspoň dosavadní zeměpanský komisař dr. Pánek byl odstraněn a na jeho místo dosazen byl komisař z řad občanstva. Této žádosti konečně místodržitelství vyhovělo a 1. října po předání správy našeho města nové správní komisi, skládající se z dřívějších obecních radních (Karel Šafařík, Gustav Sonnevend, dr. Jaroslav Hladík, Josef Vašíček a Josef Gattermayer) v čele s drem Karlem Kozánkem, vládní komisař dr. Pánek město naše skutečně opustil.

    O činnosti vládního komisaře dra Pánka se náhledy různí. Vytýká se mu, že byl často člověkem až přespříliš úředním, že nehospodařil dobře obecním jměním. Nutno však po pravdě také uznati, že energicky dovedl držeti drzé často polské přistěhovalce v mezích slušnosti a stíhal bezohledně a nemilosrdně jejich sklony k obohacování se na úkor našeho trpícího lidu.

    1. října jmenován byl dr. Josef Keller, jenž s podlomeným zdravím se vrátil z vídeňského žaláře, opětně městským lékařem. Taktéž bývalý městský důchodní Bedřich Kuča, jehož stihl týž osud jako dra Kellera, se vrátil a ustanoven byl městským důchodním. Resignoval však na úřad ten a přijal místo v městských službách v Prostějově.
    Šťastný návrat našich proskribovaných a vězněných občanů nutí sám sebou všimnouti si blíže průběhu celé této "velezrádné" aféry, kterou by byli nešťastníci bezmála zaplatili svým životem.

    Jak již bylo příležitostně na jiném místě řečeno příčinou jejich zatčení bylo čtení, přechovávání a rozmnožování carských a rennenkampfských letáků v říjnu a listopadu roku 1914, v čemž viděly rakouské vojenské úřady zločin velezrady, protože jak obžalovací spis sám dovozuje, dopustili se tím činů, jež mohly by ve svých důsledcích vésti k odtržení se části území od císařství rakouského, mohly zveličiti nebezpečí státu rakouskému zvenčí beztak hrozící, konečně mohly prý způsobiti svým obsahem povstání či dokonce občanskou válku. Letáky měli následující obsah:

    Z letáků těchto, o jichž pravém původu, za jaký se vydávaly, měli mnozí více méně snad oprávněné pochyby, kolovalo městem více. Osudnými však staly se pouze dva: onen státního inženýra Mikeše a městského důchodního Bedřicha Kuče.
    V úřadovně státního inženýra Josefa Mikeše, jenž řídil stavbu svatobořických baráků pro vystěhovalce, nalezla v prvních dnech prosincových roku 1914 oficiantka Rubrová, na hejtmanství v Uherském Hradišti zaměstnaná, ruský leták a udala to. Vyšetřováním později se zjistilo, že leták ten opsali si stavební asistent Valentin Posolda z Vicemělic, tesařský mistr Tomáš Krejčí ze Svatobořic, soukromý úředník Jan Malíšek ze Svatobořic a učitel Richard Wágner, tamtéž. První dva zaměstnaní byli na stavbě vystěhovaleckých baráků svatobořických, byli v úzkém styku s ing. Mikešem, u něhož leták viděli a opsali. Ing. Mikeš opsal leták cestou ve vlaku do Přerova dle tištěného exempláře, jejž mu nějaký vojín půjčil se žádostí, aby mu jej Mikeš přeložil.

    Zatím soukromý úředník Leopold Stokláska z Kyjova zvěděl, že dr. Josef Keller má nějaký ruský leták, navštívil jej a leták si opsal. Dr. Keller sám pořídil si opis letáku svého u městského důchodního Kuče, který jej dostal od nadporučíka v záloze Jana Langáška z Něčic. Když se celá věc dostala úřadům, byly všichni nešťastníci dne 10. prosince během 1/2 dne zatčeni. Kromě jmenovaných již zatčen byl také stavební úředník na obci Antonín Blahák, Rudolf Svozil ze Svatobořic a Bimka Marcelín z Mistřína, kdežto Jan Langášek přivezen až později z fronty.
    Ministerstvo zeměbrany poslalo do Kyjova přímo z Vídně automobilem státního nadvládního nadporučíka dra Koretze s tlumočníkem vojenskému soudu přiděleným drem Skalským. Ing. Mikeš, Posolda a Krejčí byli zatčeni na stavbě svatobořických baráků, ostatní všichni v bytech. Krejčího zatýkal sám pověstný vrchní četnický strážmistr kyjovský Antonín Grössl, skutečný pán kyjovského hejtmanství, neboť správce úřadu toho, Alois Fendrych, byl bázlivý slaboch, neznalý k tomu místních poměrů. Po cestě do stavební kanceláře domlouval Grössl zatčenému, ať ničeho nezapírá a přizná se, zdůrazniv, že mu to radí, jako "dobrý přítel". Podobným lstivým a úlisným způsobem vyloudil Grössl přiznání na všech obviněných.

    Po sepsání protokolu byli všichni až na ing. Mikeše a krejčího propuštěni domů k rodinám a zase druhého dne svezeni do Kyjova. Na to dne 12. prosince v sobotu ranním vlakem o 5. hodině byli v průvodě četníků odvezeni do Vídně a tam v garnisonním vězení VIII. okrese vyšetřování 2 1/2 měsíce v samovazbě ve věži, již pojmenoval jistý Rus tamtéž uvězněný a po výměně za jistého rakouského příslušníka domů se vrátivší, "Čertovou věží". O svých zkušenostech ve věži té psal pak v časopise Novoje Vremja, odkud převzala článek ten vídeňská Zeit, kterou naši uvěznění náhodou dostali do rukou. Souzeni byli zeměbraneckým divisijním soudem, kde vedl přelíčení nadporučík auditor dr. Peutelschmied, zapisovatelem a tlumočníkem byl dr. Stejskal. Předvoláno bylo 32 svědků.

    11. února 1915 byla osmi kyjovským "velezrádcům" přečtena obžaloba pro zločin velezrady, Svozil a Bimka souzeni později pro spoluúčast na velezradě, Blahák s Langáškem pro nedostatek důkazů propuštěni, avšak vězněni přece celkem 8 měsíců.

    Dva dny před započetím procesu skončil ing. Mikeš sebevraždou - bylo to 24. února 1915 o 1/2 4 hod. ráno. Přelíčení počalo 26. února, rozsudek sám vynesen v neděli 29. února o 9. hod. v noci. Všech osm (Krejčí, Kuča, Vágner, Malíšek, dr. Keller, Stokláska, Posolda) odsouzeno k smrti provazem... Rozsudek ten vyvěšen byl na obecní tabuli v Kyjově v domě č. 1 a nad to plných 14 dní oznamováno v Kyjově bubnem na rozkaz vládního komisaře dra. Pánka.

    Hned po vynesení rozsudku ohlásili obhájci odsouzených (dři Moritz Sternberg, Thaler, V. Raubotschek, P. Vortneflich a Ignatz Trapl) zmateční stížnost a odvolání. Dne 14. června byla však zmateční stížnost nejvyšším vojenským soudem zamítnuta a rozsudek potvrzen. Proč nebyl proveden, neví z odsouzených nikdo. Doslechli však, že tehdejší Stadtkommandant Wykulil odepřel podepsati rozsudek, a pak prý působila Zita na starého císaře, že udělil všem milost. U choti následníka trůnu intervenoval především dr. Antonín Cyril Stojan, moravský prelát, jejž zasvětil do celé věci zubní lékař dr. R. Machek t.č. v Senci u Bratislavy, dobrý český vlastenec, jenž pracoval svého času v Išlu též pro císařský dvůr. Z poslanců našich nehnul žádný ve prospěch obžalovaných ani prstem.

    Byla tedy našim velezrádcům udělena milost, trest smrti změněn v těžký žalář: Posolda, Stokláska, dr. Keller dostali po 10ti letech, Malíšek 15, Vágner 18, Kuča a Krejčí po 20ti letech. Poslední čtyři mučedníci uvězněni v Aradě.

    Dne 2. července 1917 byli všichni amnestováni a propuštěni. Z pevnosti aradské odcházelo tehdy 73 politických vězňů a při odchodu rozloučil se s nimi velitel pevnosti generál Kerzewány, rodem Slovinec.

    Není nezajímavo, co vše bylo našim lidem ve velezrádném procese přitěžující okolností. Z následujícího poznáváme, jak c. a k. úřady rakouské byly dokonale zpraveny o všem, co se kdy v "Malém Srbsku", jak ve svých relacích vrchní četnický strážmistr Grössl Kyjov nazýval, vlastizrádného událo: 1. Nařízení městské rady kyjovské o odstranění černožluté firmy obchodníka Hayeka. 2. Afera "zde". 3. Nepříliš nápadně projevená soustrast při zavraždění následníka trůnu Františka Ferdinanda d‘ Este. 4. Roztrhaný černý prapor ze školy v Šardicích a rozvěšený po plotech a stromech při úmrtí následníka trůnu, a nahrazený červenobílým. 5. Strhané mobilisační vyhlášky v Kyjově. 6. Radostná nálada v Kyjově při pádu Lvova do rukou Rusů. 7. Pomazané vyhlášky o válečné půjčce a popsané slovy: "Sláva Rusku". 8. Branci předvolaní a odvedení u musterunků zdobili se v Kyjově slovanskými trikolorami a smutečními fábory. 9. V roce 1913 oslavený pád Skadaru (v průvodě byl prý také Kuča). 10. Student Navrátil nabízel vojákům slovanské trikolory. 11. Oficiál Pancner z hejtmanství rukujícím vojákům říkal, aby na Rusy nestříleli. 12. Student Měsíček v hádce se židovskými studenty vzkřikl ve třídě: "Nieder mit Österreich". 13. Vlaky s vojskem, projíždějící Kyjovem měli nápisy: "Červený šátečku kolem, kolem se toč, my jedem na Rusa, nevíme proč." 14. Obyvatelstvo projevovalo neochotu při odvádění obilí při rekvisicích. Potud obžalovací spis.

    Na 8. válečnou půjčku upsalo město v listopadu 20.000 a 200 K pamatováno na Spolek paní a dívek pro vánoční nadílku chudých dětí.

    Vyživovací poměry v druhé polovině roku se nápadně zhoršily. Žně byly špatné, úroda vůbec velmi ubohá. Obilí vymrzlo, od dubna do října trvajícím suchem zemáky, ječmen, cukrovka a pícniny zaschly, a co zůstalo, skoupili za horentní ceny židé, jichž v Kyjově bylo pořád ještě na 900 hlav.

    Za 1 q rži dávají 200-300 K, za pšenici až 700 K. Mléko scházelo, másla, sádla a tuků vůbec nebylo. Nedostatek cukru znemožnil konservování ovoce. Rýže, čaje, kávy nelze již dávno dostati. Maso sice polacinělo, ale jeho jakkost je tak špatná, že se jen s nechutí požívá, vepřového masa nelze vůbec dostati, uzenka je za 1 K. Vydávají se lístky na mouku a chléb, na maso, tuky, mýdlo, šaty, cukr, marmeládu, na kávu a dřeváky. Jakmile stát prohlásí něco za zabaveno, hned vše z prodeje zmizí a prodává se tajně za ceny závratně vysoké. 1 kg cukru je za 12 K, za litr mléka platí se 1-1.20 K (když se náhodou dostane), kg sádla stojí 60 K, másla 40-60 K, hovězí maso kg 8 K, vepřové 16 K (toto je vůbec velmi vzácné), kalhoty 175 K, šaty 400 K, košile mužská 60 K, ženská 56 K, žitná mouka 3-5 K, pšeničná 6-8 K. 1 q žita je za 200 K (max. cena 42 K), pšenice za 500 K (max. cena 42 K), ječmen za 150 K (max. cena 36 K), kukuřice za 300 K /max. cena 28 K), hrách za 800 K (max. cena 80 K), čočka za 600 K (m. cena 65 K), fazole za 500 K (max. cena 65 K), zemáky za 100 K (max. cena 20 K). Sele kg živé váhy 45-60 K, vejce 1 K, kuře 18 K, husa 70 K.

    Maximálních cen nikdo nedodržoval. Trpěly velmi vrstvy odkázané na pevný plat: dělníci, učitelé, profesoři, úředníci, kteří při svých ještě předválečných platech nemohli nabízeti takových cen, jaké se požadovaly. Žádný hostinský v Kyjově mimo Rudolfa Sonnescheina a Betholda Deutsche neměl na prodej lihovin.

    Obyvatelstvo hledí s obavou do budoucnosti, co se bude jísti. Jen úřady jednají, jako by bídy kolem sebe neviděly a poroučejí obcím, co která má dodati. V říjnu dodáno z okresu 400 kusů dobytka pro erár. Všude samý nářek na hrozné poměry, jichž konec zdá se býti v nedohledné dálce. Chybou bylo, že se vydávaly maximální ceny pouze na produkty zemědělské, kdežto obchod mohl prodávati volně. Proti bezmezné lichvě není pomoci, státní autorita neplatí.

    V hospodářském ohledu tedy říše značně poklesla. Valuta následkem úbytku zlatého pokladu klesla na míru nejnižší, vyživovací poměry staly se při vší vládní péči velmi obtížnými. Tuku, mléka, šatstva a obuvi právním způsobem nebylo lze vůbec dostati.

    Židé obchodují výměnou a řetězovým obchodem dále, mnozí vydělávají tímto způsobem miliony, stav střední strádá a hospodářsky hyne. Chudina trpí podvýživou. Rolníci vedou si jako statní a zkušení obchodníci jsouce často velmi nesvědomití, ba ukrutní, ceny potravin zvyšují, sami při tom bohatnou, bývalé dluhy platí papírem a zásobují se vším možným. Blahobyt rolníků stoupá a s ním také jeho selská hrdost a tvrdost.