Světová válka ušetřila sice naše země zpustošení, avšak uvrhla je ovšem zase zásluhou rakouské byrokracie, která šetřila země alpské na úkor zemí českých, do nevýslovné bídy, jaké naši předkové, jichž klidného a nadbytku plného života za války přečasto se vzpomínalo, nikdy nezakusili. Jedinou starostí těch, kdož nemusili k vojsku bylo, jak si opatřiti životní potřeby, protože úřední příděly byly nepravidelné a zcela nedostatečné. 2-3 a více hodin cesty do okolních vesnic se chodilo za trochou mléka nebo brambor. Za peníze nikdo na venkově ničeho nedostal, ty jakoby pozbyly ceny.

    Nastala primitivní výměna zboží za zboží. Mléko a brambory dostaly se jen za prádlo, šaty, obuv, tabák, cukr, nebo svíčky. A opačně: chtěl-li sedlák v městě nakoupiti, musil přinésti potraviny. V mnohých úřednických a městských rodinách nebylo po válce sebe menší zásoby šatstva a prádla, různých cenných rodinných památek nebo zlatých a ozdobných předmětů, vše bylo obětováno, aby rodina nezemřela hladem. O štěstí mohl pak mluviti ten, kdo své nákupy na venkově donesl až domů: četnictvo a policie zabavovali nemilosrdně vše, čehosi kdo "pod rukou" opatřil.

    Vojsko prohledávalo i domy, kde se tušilo, že budou větší zásoby. Tak v pondělí 27. května přijelo na kyjovský okres 60 vojínů. Pozdě večer se rozdělili do obcí a ráno rekvirovali. Než rekvisice vynesli jen velmi málo, neboť rolníci měli přebytků vskutku nepatrně. Co měli, schovali, nebo prodali již dříve boháčům, nebo polským a našim židům.

    Ale též mezi našimi lidmi našlo se mnoho takových, kteří těžili z lidské bídy tím, že skupovali kde se co dalo a prodávali za ohromné peníze ("keťasi" se jim říkalo). Lid otupěl a ztratil cit s bližním.

    Jako jiná léta válečná i začátkem tohoto byly vyživovací poměry nad obyčej špatné, drahotní nesnesitelné, bída přímo hrozná. Vepřového a uzeného masa nebylo vůbec, hovězí a skopový dobytek hynul měknutím kostí a ubývalo ho rekvisicemi. V měsíci březnu bída dostoupila vrcholu. Na dětech, pro něž nebylo mléka bylo nejpatrněji znáti následky podvýživy: byly slabé, mdlé a nemocné. Starost o jejich lepší výživu vzal si za úkol lidumilný spolek "Českého srdce", který sbíral, kde ještě něco bylo a dával tam, kde bylo nejvíce třeba.

    Také v Kyjově byla 5. dubna založena odbočka tohoto spolku za vedení poručíka z povolání Karla Blesíka a advokáta dra Vladimíra Bročka. Sbírka dětí a dospělých ve prospěch Českého srdce vynesla v Kyjově 2.272 K a potraviny. Přes polovici všeho posláno do Brna. V dubnu a květnu v Týdnu na ochranu kojenců prodávaly se kytičky květin a čistý výnos obnášel 1.077 K 57 h.

    V druhé polovině roku bylo s opatřováním živobytí ještě hůře, než na jaře. Koncem května obilí zase částečně pomrzlo. Drahota zvláště pro gažisty byla nesnesitelná. Plat učitelský byl stejný jako před válkou, dostávaly se pouze drahotní vypomoci - svobodní 180 K ročně. Mouka byla jenom chlebová a to 1/2 kg na osobu a týden, masa hovězího 20 dkg na osobu a týden, vajec vůbec nebylo. Kg zeleného hráchu stál 6 K, třešní 6 K, mléko (odstředěné) 1 l 2.80-3.60 K, q pšenice až 1.000 K, sádlo kg za 60-80 K. Pro všechno musilo se docházeti a státi ve frontách.

    Před budovou okresního hejtmanství stávaly denně houfy venkovských hladových žen, žádajících o příděl mouky, neboť v některých obcích již 10 neděl ničeho nedostali. Hlad se vzmáhá a postihuje i ty, kteří před válkou žili v hojnosti. Žebrotou po venkově chodí městské děti i venkovská inteligence. Masa není, mouky není, nezbývá než se pásti - ale i té trávy není - je horší sucho než loni.

    V červnu a červenci se v našich hostincích vůbec nevařilo. Líh zdražil oproti roku 1914 o 700%. Slivovice (50%), jíž stál v červnu roku 1914 l 2.20 K, nebylo pro zákaz pálení vůbec k dostání. I tabák se stal vzácností: 23. dubna zavedeny "tabačenky". Lidé kouří bramborovou nať, nebo různé listí.

    Začátkem roku zabavila vláda všechno levné plátno i bavlnu a způsobila tím hrozný nedostatek. V březnu dala však do prodeje niti, zboží vlněné a bavlněné. Prodávalo se jen lidem nejpotřebnějším za ceny obstojné. 1 m bídné látky (pytlovina) na šaty stál 20-150 K, košile (mužská) byla za 50-120 K. Chudině a úřednictvu dostalo se od vlády lacinějších látek. Obec pro zásobení města nakoupila obilí, zemáků, masa, mrkve - maximální ceny se při tom nerespektovaly - a na 9. válečnou půjčku upsala 10.000 K.

    K dovršení bídy a útrap byl rok 1918 neobyčejně suchý. Ani spodní vláhy nebylo. V měsících dubnu a květnu nepršelo vůbec, teprve v polovici června déšť se dostavil. Mrazy zničily začátkem června mnoho zeleniny a zemáků: obyvatelstvo stálo tu před bídou mnohem větší, než roku minulého.

    5. června o 1/2 10 hodině večer vypukl hrozný požár v Dittlerově mlýně, kde vyráběly se ječné kroupy, bramborová moučka a konservované ovoce, všeho denně asi 15 vagonů. Oheň zničil 5 továrních budov a skladiště. Čeliti obrovskému požáru, jenž ohrožoval celou západní část města, nebylo možno pro úplný nedostatek vody. S hrůzou patřilo vyhladovělé a zoufalé obyvatelstvo naše, jemuž úřady odebíraly i po 1-2 kg obilí pro erár a přemnohým zastaveny lístky na mouku docela, jak před jeho očima ničí dravý živel zásoby mouky a obilí tak veliké, že by stačily k výživě Kyjova na celý rok. Celková škoda požárem způsobená činí 1 1/2 milionu K a byla kryta pojištěním.

    Srpnem počínal se pátý válečný rok. Všeobecná únava jevila se ve všech oborech veřejného života - nebylo možno, aby válka, jejíž blízký konec bylo cítiti všeobecně, ještě dlouho trvala. Cítilo se to na všech stranách, cítilo se to i v životě politickém, v němž bylo pozorovati jisté uvolnění již od svolání říšské rady v květnu 1917. Zostřený dohled četnictva i policie polevil, tu i onde v našich vlastech pronášeny na táborech lidu odvážné a smělé řeči, jež zřejmě ukazovaly, že nespokojenost obyvatelstva s válkou a hospodářskou bídou déle tlumiti se nedá.

    Též u nás v Kyjově, kde každý, třebas jenom nahodilý hlouček lidí vzbuzoval již nedůvěru černožlutých duší a býval hned veřejnou stráží rozháněn, dodalo si občanstvo odvahy a dostavilo se ve velkém počtu do městského parku dne 19. června na manifestační tábor protestní proti vládě, v němž jednosvorně byly zastoupeny všechny strany politické. Zde před 8000 manifestanty (přepsáno na 4000) promluvil za stranu státoprávní demokracie redaktor Lidových Novin Klusáček z Brna, za sociální demokracii poslanec Vaněk, za národní socialisty Novák z Brna, za živnostníky obchodníky Gatermayer z Kyjova, za katol. národní místoděkan Brázdil z Osvětiman, za agrární stranu poslanci Malík a Měchura (Jan), který předčítal i slavnostní slib. Krátce na to odbýval se podobný tábor lidu v Uherském Hradišti za celý kraj.

    Vojínům již se nechce bojovati, nechtějí z domova na frontu, skrývají se raději po lesích, hlavně v buchlovských, kde tvoří "zelené kádry" a odtud přijíždějí na kolech za noci na třešně až do Kyjova s revolvery v rukou. Četnictvo je proti nim bezmocné.

    Od července je německé vojsko ve Francii na ústupu, na Balkáně útočí prudce Francouzi a Srbové a koncem září porážejí Bulhary. Rakouskému vojsku na Piavě vede se zle, nastává v něm rozvrat.

    Rakouská vláda ohlásila ochotu k příměří. Císař Karel I. navrhl prezidentu Spojených Států Severoamerických Voodrovu Wilsonovi mír, avšak z Ameriky se mu odpovědi nedostalo. Vládě rakouské bylo sděleno Dohodou, že se uznávají nové národní státy na půdě bývalé říše a s těmi že jest císaři vyjednávati. Císař uznal plně nároky české, doufaje tak zachrániti trůn.

    28. října prohlašuje rakouský ministerský předseda hrabě Julius Andrasy v odpovědi své presidentu Wilsonovi, že monarchie svoluje, aby si Čechové rozhodovali o své budoucnosti sami... Toť otevřené uznání naší samostatnosti ze strany monarchie Rakousko-Uherské, která v tom okamžiku odchází z dějin, toť první den naší národní i politické svobody, která ještě téhož dne byla Národním výborem v Praze, ujavším se vlády prohlášena.

    Zpráva o proklamaci československého státu dostala se do Kyjova ještě téhož dne večer o 1/2 9 hodině. Nazítří, v úterý dne 29. října dopoledne uspořádána narychlo veřejná schůze lidu v záloženském sále. K shromážděným zástupům promlouvalo se se schodů kostelních na náměstí. Odpoledne ubíral se městem průvod s komickými figurami rakouského režímu, v čele průvodu neseni orli, odznaky to naší staleté poroby a házeni do potoka. Mnoho veselosti a humoru vyvolala "zelená garda", jež se dostavila i s praporem. Radostné vzrušení uchvacovalo kde koho.

    Jako jinde i v Kyjově utvořil se Národní výbor dne 29. října s drem Karlem Kozánkem v čele pro udržování pořádku a zachování státního majetku a jemu též složily úřady slib věrnosti republice.

    Národní výbor převzal řízení vystěhovaleckého tábora u Svatobořic a denunciantům za války dán pokyn, aby se z Kyjova odstěhovali. V první řadě byl to okresní strážmistr Grössl, jenž Kyjovu říkával "Klein Serbien" a předpovídal svého času, bohužel až příliš dobře, zavření našeho gymnasia, jenž úřední i soukromou horlivostí způsobil, že proces s kyjovskými velezrádci skončil tak krutě. Rovněž strážmistru Huschkovi dáno na srozuměnou, aby z Kyjova odešel. Zazlívalo se mu mimo jiné též to, že postřelil smrtelně vojína na dovolené z Boršova, jenž zranění skutečně zaplatil smrtí. Z židů dostali pokyn Ignác Mandl u parku, Elsa Čučková, obchodník železem Herschel Sonenschein i s dcerou.

    V neděli 3. listopadu vrátil se z vězení student Navrátil, který byl odsouzen na 12 let do vězení a vzdor amnestii byl dále vězněn v Terezíně. Spolužáci jeho i profesoři připravili mu okázalé uvítání na nádraží.

    Téhož dne byl konán na náměstí tábor lidu. Domy ozdobeny byly chvojím a věnci, za okny vidělo transparenty s případnými nápisy, obrazy presidentů Wilsona a Masaryka, nebo význačných událostí z našich dějin, z domů vlály prapory v barvách červenobílých a slovanských trikolorách, znaky zemí československého státu zdobily okna a výkladní skříně obchodů. Slavnost zahájena průvodem od hostince "Nového světa" na náměstí. Se schodiště kostelního promluvil dr. Kozánek za město, za státoprávní demokracii redaktor Jiří Mahen z Brna, za národně-socialistickou stranu Kotek z Kyjova, za sociální demokracii redaktor Doležel z Brna, za agrárníky Měchura (Jan), za lidovce osvětimanský místoděkan Brázdil. Účast na táboru byla obrovská od rána po celý den panoval v městě čilý ruch.

    Pro bezpečnost osoby a majetku zřízena byla vojenská stráž, kterou udržovati a financovati se uvolil Národní výbor. Službu bezpečnosti konalo denně 14 vojínů a členové Sokola. Finanční odbor Národního výboru podnikl sbírku pro udržování stráže bezpečnosti, která vynesla přes 20.000 K.

    Místní odbor Českého srdce zřídil polévkový ústav pro chudé školní dítky, kterému se díky obětavosti obyvatelstva dobře daří.

    Radostné vzrušení prvních dnů Svobody z nabyté samostatnosti bylo nepopsatelné. Naši lidé znovu a znovu dávali se unášeti úchvatným manifestem Národního výboru v Praze, jenž ujal se dne 28. října vlády, kterým vyhlášena byla československá samostatnost a začínajícím slovy: Lide československý, Tvůj odvěký sen stal se skutkem... A cítili, že oni jsou tou šťastnou generací, které Jan Amos Komenský, někdy věštec lepší budoucnosti, předpověděl, že ujme se sama správy svých věcí. Nyní otevřela se též městu Kyjovu, stíhanému nepřízní osudu, hněvem a záští vídeňské vlády nová a lepší budoucnost. Poprvé po čtyřech letech bylo pozorovati úsměvy štěstí a spokojenosti na tvářích našeho dobrého lidu, který obdivuhodně brzo zapomínal strastí a utrpení válečné doby a odpustil i těm, které nikdy nemohl počítati ke svým přátelům.

    Po prohlášení naší samostatnosti oznámila správní komise okresnímu hejtmanství, že vzhledem k změněným poměrům vrací správu městskou do rukou starého obecního výboru, čímž tento opět nabyl své působnosti a město naše vstoupilo po čtyřleté přestávce zase do řady obcí samosprávných.

    Rozpuštění obecního výboru dne 26. prosince 1914 a zavedení vládního komisariátu bylo činem libovůle místodržitele moravského Regnera z Bleylebenu, jenž prohlásil, že město musí býti exemplárně potrestáno za to, že někteří občané četli ruské letáky a on to také byl, jenž navrhl zrušení kyjovského gymnasia a zanášel sem dokonce úmyslem, aby okresní hejtmanství a okresní soud byly z Kyjova odstraněny, čímž by město kleslo významem na pouhou vesnici.

    Starý obecní výbor tedy ožil, avšak bývalého starosty MUDra Severina Joklíka už dávno nebylo mezi živými. Bylo nutno provésti volbu nového starosty. Tato se konala dne 11. listopadu a z 24 členů obecního výboru odevzdáno bylo 23 hlasů pro dra Karla Kozánka, 1 pro dra Hladíka. Dr. Kozánek volbu přijal a stal se tak prvním starostou kyjovským za republiky.

    V tomto prvním sezení obecního výboru kyjovského za československého státu projevena byla pevná naděje nového rozvoje města, oddanost naší republice a Národnímu výboru v Praze a Brně, kamž zaslány holdovací telegramy. Prof. Masaryk, poslanci František Staněk, Václav Klofáč, Gustav Habermann a stařešina české obce spisovatelské Mistr Alois Jirásek jednomyslně zvoleni čestnými měšťany kyjovskými. Vzpomenuto legionářů z našeho města a těch, kdo pro národnostní projevy byli žalářováni a kteří padli v boji.

    Během posledních 4 let zemřeli obecní radní: Rajmund Procházka, Karel Šafařík (tento náhle 28. června 1918), člen obecního výboru František Kosta a náhradník Václav Šťastný.

Ministr železnic dr. Isidor Zahradník čestným občanem
Pojmenování náměstí

    Začátkem prosince zvolen byl čestným občanem našeho města ministr železnic dr. Isidor Zahradník a náměstí kyjovské na památku budovatele naší samostatnosti a prvního presidenta našeho nazváno Masarykovým. Pan president tehdy dlel ještě v cizině, odkud se vrátil 21. prosince 1918, vítán jsa nebývalým jásotem svého osvobozeného lidu, jemuž bude obětavým vůdcem a laskavým otcem.

    Zdravotní poměry v městě nebyly v posledním roce války utěšené. Z hladu, bídy a špatné výživy pocházela různá onemocnění, souchotiny a mnoho lidí stiženo bylo španělskou chřipkou, čistě poválečnou nemocí - jakýmsi to druhem horečky - někdy i smrtelnou.

    Narodilo se 20 dítek křesťanských a 1 židovské, umřelo v kyjovské obci 80 osob, v židovské 7.