Zřídka kdy v dějinách padl začátek nového roku do tak významné doby jako tento. Přinesl-li rok 1918 našemu národu svobodu a samostatnost, od nového roku čekalo se uskutečnění světového míru a konsolidace našeho nového státu. Vskutku vykonalo se mnoho na jeho upevnění a rozkvětu. Třebas není ještě vše takové, jak bychom si přáli, přece, podíváme-li se k sousedům, není to nikde lepší. Ba slyšeli jsme od cizinců, že jsme nejspořádanějším státem v celé střední Evropě.

    Výživa lidu se začátkem roku zlepšila. Mouka, ač ne zrovna nejlepší jakosti, byla přece dodávána pravidelně, obuv a šaty zlaciněly, mléko, tuky, vejce ač ještě drahé, jsou bez nesnází k dostání. Mezi lidem je hodně peněz, výdělky stouply. V dubnu patrné je další zlepšení, neboť přicházela k nám krásná americká mouka, jež prodávala se kg za 5 Kč. Cena její ve skutečnosti byla mnohem vyšší, avšak ostatek doplácel stát.

    Na československý Červený kříž, jehož předsedkyní je dcera pana presidenta slečna Alice Masaryková, vybralo se v Kyjově na 1/2 3 tisíce Kč. Na zlatý poklad republiky odváděly se zlaté a stříbrné peníze, náušnice, brože, prsteny, kříže apod. v ceně.

    V červenci a srpnu upisovala se 4% státní půjčka. Naše město samo upsalo 20.000 Kč.

    Po žních výživa lidu zlepšila se zase: obilí bylo velmi pěkné, bramborů sice bylo méně, maso občas také scházelo, ale byl to nedostatek vždy jen přechodný.

    Největší průmyslový podnik kyjovský, sklárny, náležející firmě Š. Reich a spol. přešel koupí do českých rukou s názvem První české sklárny v Kyjově, akciová společnost. Jako takový podnik vstoupily v život 1. lednem t.r. Hlavním podílníkem v akciové společnosti je Moravsko-slezská banka, která podnik od 1. července financuje. Sklárna zaměstnává 780 dělníků a měla za dřívějšího majitele ředitelem znamenitého odborníka v průmyslu sklářském Leonharda Bocka. Nyní je ředitelem Gustav Suchý.

    Až dosud silná menšina židovského obyvatelstva v Kyjově měla vlastní obecní správu, jejíž původ sahá daleko do minulosti. Byla to jakási samostatná obec v obci kyjovské. Již od jara jednalo se se zástupci židovské obce o její sloučení s naší obcí v jedno hospodářské a politické těleso. Zástupci židů souhlasili, sloučení v obecním výboru odhlasováno a ministerstvo vnitra povolilo výnosem ze dne 31. srpna 1919 číslo 33476/19/15 jménem vlády na základě zmocnění daného jemu usnesením ministerské rady ze dne 30. července 1919 ve smyslu 23 zákona ze dne 7. února 1919 číslo 76 sb. z. a n. sloučení obce Kyjova se stejnojmennou obcí židovskou v jednu obec místní. Připojení obce židovské přineslo však Kyjovu passiva 40.000 K, upsaných na rakouské válečné půjčky, kterých - jakož i vlastních válečných půjček - hledělo se město včasným prodejem nebo jiným způsobem vhodným zbaviti.

    Poněvadž Národní shromáždění vypsalo nové volby do obcí, odstoupilo dosavadní obecní zastupitelstvo i se starostou drem Kozánkem. Volby obecní konaly se na základě poměrnosti stran 15. června. Strana československých socialistů dostala 676 hlasů = 11 mandátů, národní demokracie 359 hlasů = 6 mandátů, živnostníci 355 hlasů = 5 mandátů, sociální demokraté 326 hlasů = 5 mandátů, židé 198 hlasů = 3 mandáty. Československá strana lidová nepostavila tentokráte k obecním volbám kandidáta žádného. Starostou zvolen československý socialista MUDr. Josef Keller, I. náměstkem Vladimír (Miroslav) Šafařík, obchodník a výrobce sodové vody za stranu živnostenskou, II. náměstkem prof. František Tauchman, československý socialista. První zasedání nové správy obecní bylo 31. července.

    14. srpna zemřel první ředitel kyjovského gymnasia Josef Klvaňa ve věku 62 let. Se vzácnou horlivostí a láskou spravoval ústav, jemuž stál v čele od jeho založení a dovedl v něm uplatniti jak své vychovatelské, tak i vědecké schopnosti do té míry, že ústav náš byl svého času co do prospěchu žactva jedním z prvních ústavů Rakouska. On založil dobrou pověst tohoto ústavu, jaké se těší mezi moravskými školami svého druhu.

    Byl vynikajícím vědeckým pracovníkem hlavně v geologii a jeho práce z tohoto oboru jsou jedinečnými na Moravě. Stejně dobře vyznal se však ředitel Klvaňa v archeologii (byl zemským konservátorem) a národopisu moravském. Cenné jsou jeho práce o lidu moravského Slovácka, jehož krajů a zvyků byl znalcem nad jiné povolanějším. Smrtí jeho utrpěl ústav, utrpělo město, věda moravská ztratila v něm jednoho ze svých nejlepších lidí. Osobně byl zesnulý člověkem milým a laskavým, ke studentům vlídným a proto všude oblíbeným. Správou ústavu pověřen člen prof. sboru František Tauchman.

    Na stavbu silnice z Koryčan do Břesovic, kde má město majetek, přispěla obec obnosem 25.000 Kč a skálou z obecních lomů, na postavení tělocvičny Sokolu darován pozemek u nádraží v rozloze 5 1/2 míry.

    Velkou nevoli způsobily u nás rejdy Poláků na Těšínsku. Vládě a denním listům zaslány z Kyjova resoluce žádající, aby se o Těšínsku rozhodlo plebiscitem za dozoru dohodového vojska, na Slovensko aby byli posíláni nejlepší lidé, různé ústředny a ústavy obilní, protože neplní řádně svého poslání, aby byly zrušeny.

    28. říjen, první výročí naší samostatnosti, jenž byl zároveň Dětským dnem, byl u nás důstojně a radostně oslaven. Na Masarykově náměstí zasazena lípa svobody.

    Ač se již žilo mnohem klidněji, než za válečných let, přece následky války nemizely tak rychle, jak se čekalo. Začátkem zimy nastal nedostatek mléka, zemáků, petroleje, zdražily tuky, oděv a obuv.

    V listopadu stál kg másla 60 Kč, tvarohu 8 Kč, kuře bylo za 25 Kč, husa 75-100 Kč, vejce za 1.80-2 Kč, m plátna za 15 Kč, m látky za 50-300 Kč, košile stála 60-140 Kč.

    Počasí nebylo v celku příznivé: na jaře a hluboko do léta převládalo sucho, od června až do podzimu mnoho pršívalo. Vlhko bylo začátkem listopadu vystřídáno silnými mrazy, které s přestávkami trvaly až do druhé polovice prosince. Vánoce byly na blátě. Úroda obilnin nebyla zvláštní. Také vínu rok nesloužil.

    Jako pamětihodnost nutno zaznamenati snad poslední povodeň v Kyjově. Druhá polovice června byla zvlášť deštivá a bouřlivá. Dne 8. července přihnala se k večeru velká bouřka, provázená hrozným, celou noc trvajícím lijákem, který chvílemi se měnil v hotovou průtrž mračen. Naše jindy nevinná Stupavka vystoupila dne 9. července z břehů, zalila širé okolí kyjovské až ke Svatobořicím a zaplavila i město, takže z některých níže položených částí nebo jednotlivých domů musili se obyvatelé vystěhovati za pomoci hasičů. Starý park byl pod vodou, ulicemi kyjovskými proudila žlutá, kalná voda, jíž stále přibývalo od 6. hodiny ráno až do 2. hodiny odpoledne, kdy protrhla voda železniční násep u Svatobořic a tím, že se pak rozlila širou nížinou, počala v Kyjově klesati, až do večera se z ulic ztratila. Lidé nechali obvyklého zaměstnání a chodili ulicemi se dívat na zátopu. Dětem to dělalo potěšení: vykasaly si šaty, brodily se vodou a v Nerudově ulici jezdily dokonce ve vanách, neckách apod. Úroda polní v nížinách velmi utrpěla.

    Zdravotní stav obyvatelstva byl mnohem lepší roku minulého. Z nakažlivých nemocí vyskytl se jediný případ černých neštovic. Ač průměrná úmrtnost je nyní mnohem větší, než v dobách předválečných, potěšitelným je, že počet narozených převyšuje již letos číslici úmrtnosti. Narodilo se za rok 67 dětí křesťanských a 2 židovské, zemřelo 56 křesťanů a 6 židů.

    Ve světové válce padlo z Kyjova celkem 36 osob. Z toho bylo 10 vojínů židovských. Na následky zranění nebo nemocí zemřelo 18 lidí (z toho 4 židé). Nezvěstných je 7 křesťanů a 10 židů.