4. ledna zemřel v Paříži veliký přítel našeho národa Arnošt Denis, jenž po boku vůdců našeho zahraničního odboje slovem i perem pracoval za dosažení naší politické samostatnosti. Dožil se jí a také těsně před smrtí naše země navštívil. K uctění jeho památky založil zdejší Osvětový sbor v dubnu Denisův fond v obnosu 6.000 Kč, jehož úroků má se dostati těm studentům našeho gymnasia, kteří prokáží vskutku obsáhlé vědomosti z našich dějin politických i kulturních.

    Učitelská organisace na okrese svolala do Kyjova dne 2. února do záloženského sálu velkou náboženskou schůzi, která trvala od 9. hodin dopolední až do 2 hodiny odpolední. Schůzi zahájil předseda učitelské organisace na okrese nadučitel z Moravan Jan Hradil. O církvi československé promluvil bývalý farář římskokatolický Ševčík, sekretář agrární strany v Brně, o českobratrské církvi evangelické přednášel evangelický farář Nagy z Vanovic u Jevíčka, z katolické strany promluvil dr. Alois Žalčík, profesor náboženství na zdejším státním reálném gymnasiu. Po bouřlivé schůzi zřízena v obecní čítárně informační kancelář pro přestupování z církve římskokatolické do jiných církví, o čemž informovaly též vyhlášky. V celku vystoupilo z římskokatolické církve do konce roku 1921 v Kyjově 860 osob. Velká většina z nich stala se příslušníky nové církve československé.

    27. února měl o 1/2 11 hod. na náměstí Masarykově mladý kněz ze Slovenska, Pálka, první československé bohoslužby, při nichž vykonal také první křest dítka dle obřadů nové církve. První farář československé církve přistěhoval se do Kyjova teprve 10. srpna a byl to Tomáš Šubr ze Lhoty u Litovle, kde již zastával místo československého faráře. Před tím býval kaplanem v Deblíně, diecesi brněnské. Obec uvolnila mu byt v přízemí “Zámečku”. Bohoslužby československé církve odbývají se v kinovém sále v hotelu Michalkově, místnosti, která naprosto nevyhovuje bohoslužebnému poslání a jen nedostatek větších sálů v městě donutil novou obec náboženskou scházeti se zde k bohoslužbám. Rada starších československé církve snažila se získati svolení úřadů ke spoluužívání některého katolického kostela kyjovského, buď farního, nebo kaple gymnasijní. Podnikla tudíž ve dnech 25.-30. března sbírání podpisů mezi občanstvem na spoluužívání kostela farního s katolíky a 16. dubna obrátila se se žádostí podobného obsahu na obec, která ji s doporučením podstoupila nadřízeným úřadům. S právního stanoviska nemohla však československá církev svého požadavku prosaditi. 26. února vysvětil československý biskup Pavlík v Kyjově dva učitele na československé kněží.

    5. února zavítala do města dcera pana presidenta slečna dr. Alice Masaryková v průvodu zástupce mezinárodní Ligy červeného kříže mrs. Brysona a ředitele propagační kanceláře československého červeného kříže ing. O. Dorazila, a přednášela o “Idei Červeného kříže”. Milí tito hosté byli upřímně vítání a vzácná návštěva přivábila mnoho hostů z okolních měst.

    Při sčítání lidu v republice dne 15. února měl Kyjov celkem 4.389 duší. České národnosti bylo 3.908 lidí, německé 40, polské 11, židů 359, jiných 11. Dle náboženství hlásí se 2.885 lidí k církvi římskokatolické, 555 k církvi československé, 204 osoby jsou bez vyznání, českobratrská církev evangelická má 97 příslušníků, židů bylo 403, mohamedán 1, a Jednota českobratrská (tzv. Běťákovci) čítala 144 členů.
    Oproti roku 1910 jeví se v počtu obyvatelstva kyjovského úbytek celkem 322 osob, který se dá vysvětliti tím, že za války se vystěhovalo mnoho rodin, jež později pro nedostatek bytů se do města již nevrátily a v druhé řadě zavinila zjev ten poměrně velká úmrtnost obyvatelstva za světové války.

    Událostí nad jiné významnou bylo pořádání velkého národopisného podniku – Slováckého roku – v Kyjově ve dnech 14. a 15. srpna. Snahou pořadatelů, vesměs členů Sokola a Národních jednot bylo, předvésti veškeré zvyky a obyčeje našeho lidu, jak je během roku doba přináší a povzbuditi tím zájem o krásné naše slovácké kroje, které mnohde již pomalu zanikají. Snaha ta byla korunována úspěchem nebývalým, který ostatně již předem byl zajištěn jak pro rázovitost povahy, krojů a obyčejů slováckých, tak i samou volbou našeho města k slavnostem těm, protože ono je středem a možno říci i srdcem naší moravské Slovače. Vše hýřilo původní a ryzí svérázností, která světu ukázala, co krásy a umění, síly a jarosti tají náš kraj.
    Pro pořádání Slováckého roku zvoleno několik odborů. Řízení a dozor měl pak užší výbor, jehož členy byli: Karel Antoš, knihkupec, Štěpán Cibulka, župní sokolský tajemník, Jan Urban, úředník spořitelny, učitelé Matěj Urban a František Kapoun. Vrchní pořadatelství svěřeno učiteli Jaroslavu Hudečkovi z Poštorné.
    14. srpna v neděli ubíral se městem o 2. hodině odpoledne sokolský průvod, současně se konal v Kyjově slet Sokolstva župy Komenského, jehož se zúčastnilo 420 Sokolů v kroji a několik set v obleku občanském. O 3. hodině bylo cvičení, jehož jádrem byla prostná mužů (460) a žen (410). Počet návštěvníků odhadoval se na 15.000 lidí.
    15. srpna dopoledne provedena na náměstí “Jízda králů” sokolskou jednotou z Vlčnova. Odpoledne o 2. hodině krojový průvod městem, v němž šly jednotlivé skupiny krojové vždy pohromadě. O 3. hodině předvedeny na cvičišti u nádraží tyto zvyky: 1./ Dožatá (Ježov, Kelčany, Žádovice), 2./ Zahájení hodů (Lanžhot), 3./ Věnec (Bukovany, Sobůlky), 4./ Stínání berana (Bohuslavice), 5./ Mlácení kačera (Boršov, Něčice), 6./ Šlahačka (Vlkoš), 7./ Svatba (Milotice, Šardice), 8./ Kácení máje (Svatobořice).
    Hostů domácích i cizích bylo velmi mnoho (na 30.000 lidí), takže nebylo možno ani všechny zjistiti. Z domácích: dr. Scheiner, starosta ČOS, zástupci asi dvanácti sokolských žup, zpravodajové denních listů z Moravy a z Čech, ministr Staněk, senátor Sáblík, poslanec Stoupal, Buřival aj. Z cizinců zvláště známý spisovatel a publicista Villiam Ritter, žurnalista Giuseppe Cucini, švýcarský spisovatel Chapnissat s chotí (ze Ženevy), spisovatelka Elisabeth Thormannová ze Stokholmu, asi patnáct spisovatelů a žurnalistů z Jugoslávie, četní Francouzi, Angličané, Američané aj.
    Slavnosti byly filmovány Lloyd filmem z Brna a film předváděn v evropských městech i v Americe, což mělo jistě nemalý význam.

    21. října provedena byla částečná mobilisace našeho vojska a vojsk Malé Dohody proti Maďarsku, kam vrátil se tajně poslední císař rakouský Karel I., aby se ujal vlády. Rázné vojenské zakročení Malé Dohody donutilo Maďary zříci se dynastie Habsburské a císař Karel internován na ostrově Madeiře. Během listopadu uvedeno vojsko opět do mírového stavu.

    Poměry životní se během roku v celku zase zlepšily. Již z jara některé předměty denní spotřeby klesly o 30-40%, potraviny až o 50%. Cena výrobků průmyslových však neklesala. Mírnější vzestup cen potravin bylo pozorovati teprve v září, kdy zdražily látky a obuv. Před vánoci stál 1 kg másla 44 Kč, kuře 10 Kč, husa 65 Kč, vejce 70 hal., metr plátna 18 Kč, látky 50-250 Kč. 9. září zrušeny tabačenky.

    Nemoci, jako chřipka, zánět příušnic, vyskytovaly se hlavně na jaře, na podzim bylo několik případů úplavice.

    Teplota vykazovala v červnu výstřední pohyb: kdežto na začátku měsíce bylo na slunci až 39 °C, v noci z 19. na 20. byl bezmála mráz – teplota klesla na 1 °C.