Úpadek Moravskoslezské banky, jejíž filiálka v Kyjově vykazovala při liquidaci ztrátu 587.000 Kč, jitřil dlouho veřejnost kyjovskou. Začátkem roku utvořilo se v Kyjově komité vkladatelů a akcionářů bývalé banky za účelem ochrany malých vkladatelů při provádění pomalé a proto velmi drahé liquidace. V únoru vyslána deputace do Prahy v čele s profesorem Františkem Tauchmanem, členem městské rady a Aloisem Kyslingrem, sklářem, která doručila vládě a příslušný ministrům obsáhle zpracované memorandum vybízející státní správu, aby vypomohla drobnému lidu, který bez své vůle do neštěstí upadl. Místo neblahé banky zřídila si na čas filiálku v Kyjově Lidová banka, ale již v září ji ruší a místo její zaujímá filiálka Moravské agrární a průmyslové banky.

    Po liquidaci Moravskoslezské banky upadla též kyjovská sklárna. Akcie její na sklonku roku 1922, kdy se přestalo pracovati, klesly ze 650 na 450 Kč. Akciový kapitál sklárny, jež při převzetí sklárny od původního majitele obnášel 14.000.000 Kč, tj. 35.000 akcií, snížen odkolkováním na 8.400.000 Kč. Zdálo se, jakoby zde pracovali jistí živlové, kteří si přáli umělým poklesem akcií vrátiti tento podnik do původních rukou německo-židovských. 10. ledna vypovězen ředitel Suchý a jeho místo obsazeno třemi zkušenými úředníky. V dubnu počalo se ve sklárně opět pracovati na jedné vaně hlavně sklo drobné. Přišly větší objednávky z Anglie, Hypoteční banka moravská a Česká banka slíbily zálohu, takže byla tu naděje, že obchod se zlepší, získá se kapitál k další práci a pomůže se všem, kdož jakkoliv jsou na sklárně závislými. Vskutku do září zlepšil se neblahý stav sklárny do té míry, že podnik je zachráněn a jsou vyhlídky na úspěšnou činnost.

    Zatím vyskytly se nové plány, jak oživiti veřejný i hospodářský ruch našeho města. Již v březnu ozývají se v městské radě hlasy, aby se postavily kasárny pro vojsko, jehož by se mohl umístiti zde aspoň jeden prapor. K tomu ostatně vybízí města ministerstvo národní obrany poskytujíc městům náhradu, která může umořiti a zúročiti po jisté době kapitál do staveb kasáren vložený a město naše mohlo se chopiti věci té bez ohrožení svých finančních schopností. Jednáno tedy se zemským vojenským velitelstvím o výhodách a umístění vojenské posádky v Kyjově a zvláštní poselstvo navštívilo samého zástupce náčelníka generálního štábu v Praze, jímž byl právě kyjovský rodák, generál Rudolf Gajda. Vojenská správa nabízela městu dělostřelecký pluk o 900 mužích a jako vhodné místo pro kasárny označena plocha západně od Kyjova mezi silnicí strážovickou a bukovanskou, cvičiště pak mělo býti u Mistřína. Celkový náklad na kasárny, muniční skladiště a byty důstojníků odhadnut na 18 milionů Kč. O projektu tom jednáno také na veřejné schůzi lidu, svolané městskou radou dne 18. května do záloženského sálu. Nakonec se od plánu upustilo.

    1. června zrušeno bylo nádraží místní dráhy Kyjov - Mutěnice a provoz odevzdán hlavnímu nádraží vlárské trati. Místní dráha mutěnská vystavěna byla roku 1900, kdy 2. června byla odevzdána svému účelu. Posledním přednostou stanice byl Němec Richard Krischke.

    Po krátké chorobě zemřel 13. července ředitel obecné školy v.v. a bývalý školdozorce Karel Blesík ve věku 74 let. Přesto, že se mu dostalo německého vychování, byl národně velmi uvědomělý a v 90. letech minulého století jednou z význačných osobností při propagaci českého rázu Kyjova. Uplatňoval se jako budovatel škol a kulturní pracovník vůbec, byl ve výborech významných sociálních institucí, zejména Okresní péče o mládež, Českého srdce, Péče o dítě atd. Poslední nejvýznačnější jeho činnost byla jako poručníka z povolání (od roku 1915). Těsně před smrtí zastával 105 poručenství.

    Hluboký dojem vyvolala v Kyjově zpráva o tragické smrti prvního finančního ministra naší republiky dra Aloise Rašína. I odpůrci jeho sice strohého, avšak poctivého a nezištného režimu doznávali nelíčeně jeho zásluhy v našem státní hospodaření. Rodině jeho zaslalo město soustrastný telegram a na zlatý poklad republiky věnovalo 1.000 Kč na uctění jeho světlé památky.

    Nemenší smutek způsobila dne 13. května zpráva o úmrtí choti našeho pana presidenta paní Charley Masarykové. Vzácná paní tato dočkala se ještě osvobození národa našeho, jejž milovala, viděla skvělý výsledek životní práce svého velkého muže, jehož provázela po 44 let životem.

    Památný den Husův 6. července oslaven všemi vrstvami obyvatelstva jako svátek a letos poprvé uplatnila se tato oslava zvlášť výrazným způsobem.

    Ve dnech 25. a 26. srpna konal se v Kyjově u příležitosti 25letého trvání gymnasia slavnostní sjezd všech jeho bývalých studentů a profesorů. Průběh slavnosti byl velmi srdečný a přátelský.

    5. výročí nezapomenutelného 28. října 1918 spojilo zase jednou všechny složky národa přes rozpory třídní a programové k mohutné manifestaci pro svobodu republiky. Oslavu svátku svobody v Kyjově pořádal Okresní osvětový výbor s Jednotou legionářů v předvečer svátku imposantním průvodem lampionovým, druhého dne pak táborem lidu na náměstí. Večer v sále záloženském promluvil na téma “Náš odboj” dějepisec dr. Jaroslav Werstadt z Prahy. Účast obecenstva na všech slavnostech byla veliká, město tonulo v záplavě praporů a světel. Po venkově byla rozvinuta rozsáhlá přednášková akce za součinnosti kyjovských profesorů a učitelů.

    Koncem srpna odešel z Kyjova první farář československé církve Tomáš Šubr a 15. září byl zde jeho nástupce Vladimír Nermut.

    Z poživatin zdražily pekařské výrobky, maso se v cenách nezměnilo. K 31. prosinci stál l lihu 36 Kč, je tedy 21x dražší než před válkou. O pohybu cen nejdůležitějších životních potřeb mluví tabulka:

    Narodilo se 61 osob křesťanských a zemřelo 36. Židů narozeno 3 osoby, zemřelo 6 osob. Bez vyznání narodilo se 5 dítek, nezemřel žádný.