Život našeho města ukazuje svým rázem a událostmi, jak rychle se vzdalujeme od doby válečné, plné rušných převratů a nejistoty. Město dnes žije mnohem klidněji, jakoby vzpomínkám na to, co zakusilo za světové války. Přesto, že zejména rušný život společenský, jímž Kyjov dříve, před válkou světovou, byl pověstný, sotva kdy dosáhne té sousedské upřímnosti, která zde někdy bývala, přece zůstává stále naše město ohniskem společenského i kulturního ruchu celého kraje. Z hospodářského hlediska možno říci, že vykonalo se téměř vše, co válkou bylo zanedbáno, ba příznivý finanční stav obce umožňuje, že město buď samo, nebo aspoň hmotnou podporou vždy přeje snahám, směřujícím k zvelebení vnějšího vzhledu naší městské osady.

    Po uplynulém čtyřletí bylo nutno provésti volby nového obecního zastupitelstva a starosty. Tyto konaly se 16. března 1924. Z 2.497 oprávněných voličů, z nichž bylo 1.077 mužů a 1.420 žen, k nimž nutno přičísti 268 voličů židovských, dostavilo se k volbě 2.279 osob. Pro lidovou stranu odevzdáno 566 hlasů (dostala 8 mandátů, dříve měla 2), českoslovenští socialisté získali 419 hlasů (6 mandátů, dříve 9), živnostníci soustředili na sebe 380 hlasů (5 mandátů, dříve 5), národní demokraté obdrželi 256 hlasů (3 mandáty, dříve 5), komunisté měli 226 hlasů (3 mandáty, dříve nekandidovali), židé 250 hlasů (3 mandáty, dříve 3), sociálně-demokratická strana měla 182 hlasů (2 mandáty, dříve 2). Úspěch strany lidové vysvětluje se tím, že při volbách bylo o 30% více žen než mužů, mimo to získali hlasy drobných živnostníků, rolníků a část dělnictva.

    Na ustavující schůzi městského zastupitelstva dne 3. dubna zvolen byl starostou města dlouholetý finanční referent obecního zastupitelstva, s obecním hospodářstvím po každé stránce dokonale obeznámený profesor zdejšího reálného gymnasia František Tauchman (narozen 2. listopadu 1874 v Oubyslavicích, okres Nová Paka v Čechách), československý socialista. Prvním náměstkem zvolen obchodník Antonín Pokorný za živnostníky, druhým rolník Ludvík Moudrý za lidovce.

    V neděli 22. června přijely do Kyjova z Nového Města nad Váhom zvláštním vlakem slovenské děti pod vedením ředitele měšťanské školy Josefa Úlehly, dvou učitelů a dvou učitelek. Na nádraží uvítalo je množství obecenstva, které doprovázelo naše malé hosty do záloženského sálu, kde přivítal je předseda odboru Českého srdce advokát JUDr. Vladimír Broček. Večer v přeplněném sále sehráli hosté dětské představení “Hlúpý Jano v zámku”, jež se velice líbilo. Dítky byly ubytovány v rodinách a budou jistě dlouho vzpomínati slavnostního a láskyplného přijetí v Kyjově. Vždyť živé slovo a osobní účast jest a zůstane vždy nejlepší složkou propagační činnosti československé vzájemnosti.

    Krásnou a trvalou vzpomínku zanechala v srdcích našeho občanstva událost nad jiné význačná, jíž byla návštěva prvního presidenta republiky T.G. Masaryka v Kyjově. Pátek 27. června plně dokázal, že lásku, kterou chová k němu moravské Slovácko, nemůže cítiti nikdo druhý. Vzrušeně tloukla srdce všeho slováckého lidu památného dne toho, kdy největší syn vlasti naší, syn tohoto kraje a kmene jako náčelník osvobozené vlasti znova vrátil se mezi nás.
    Příjezd pana presidenta byl očekáván s nebývalým zájmem. K důstojnému uvítání konaly se pečlivě přípravy v městě i okolních osadách: byloť jisto, že vzácná návštěva hlavy státu bude svátkem pro celý kraj. Tam, kde před dvěma léty konal se Slovácký rok, tam měl býti vítán náš president. Odpoledne památného dne toho obchody byly zavřeny, dílny a kanceláře opuštěny, pilní pracovníci ve svátečních oděvech se ubírali k nádraží, aby viděli zblízka tu drahou a milou tvář velikého osvoboditele a příkladného vůdce národa. Již v poledne přicházely průvody z okolních obcí – nejsilnější ze Šardic a Koryčan – děti a dospělí ve slováckých krojích a s hudbou, takže celý okres objevil se tu ve své krojové nádheře. Zejména školních dětí bylo z každé obce velice mnoho. Průvody seskupily se na sokolském hřišti u nádraží, které vysypáno bylo pískem a upraveno elipsovitě tak, že uprostřed tvořilo tisíce školních dětí ostrov, kolem něhož byl volný ochoz a teprve za tímto jednotlivé úřady, spolky, korporace a občanstvo. Den byl nádherný, nálada povznesená a jásavá.
    Jakmile vlak páně presidentův, přijíždějící z Luhačovic, stanul na kyjovské půdě, ozvaly se rány z hmoždířů a při vjezdu do nádraží uvítán byl fanfárami z opery Libuše. Za zvuku národní hymny – je právě 15 hodin 48 minut – vystupuje pan president v průvodu své družiny, v níž vidíme jeho syna Jana Masaryka, generály Čečka a Hoppeho, ministra vnitra Malypetra, šéfa zemské politické správy Černého, z vozu. Je pobledlý, přímého držení těla, svěže přistupuje k radovi politické správy, kyjovskému hejtmanovi dru Josefu Skácelovi a přijímá od něho, jakož i od zástupce železničního úřadu, inspektora Vojtěcha Šporcla, okresního velitele četnictva Josefa Pospíšila a zástupce družiny legionářů oficiála Josefa Fišera, obvyklá hlášení. Po té odebral se pan president špalírem studentstva a legionářů na okraj sokolského hřiště a zde pod slavobránou přivítán byl chlebem a solí a prostými, ale srdečnými slovy rázovitého slováckého sedláka Ignáce Blahůška z Milotic na čísle 191. Tento mezi jiným stěžoval si šelmovsky, že neví, kdo je tomu vinen, zda úřady, že návštěva pana presidenta byla vyměřena jen na tak krátkou dobu – pan president měl se zdržeti v Kyjově pouze 20 minut – on prý si myslil, že “si zatancujeme, že si z kopýtka vyhodíme, aji do bůd a vinných sklepů zandeme, popovídáme si, neboť při víně se jazyky lepší rozvážů.” Pan president se s upřímností starce srdečně zasmál, pohrozil mu žertovně prstem a pravil: “Nezapomeňte, že bůdy jsou také příčinou různých trampot. Do bůdy to jde dobře, ale z bůdy...? To by šlo ode zdi ke zdi.” Pantáta Blahůšek se však nedal: “Tamodsáď to ide lepší, pane presidente, to se ide vždycky rovno, ani brázdy se nevidí.”
    Na to sešel pan president od slavobrány po cestičce pokryté červeným pískem, na němž bílým pískem vysypány byly rázovité slovácké ornamenty, na prostranné cvičiště, kde mu vzdal hold jménem města starosta profesor Tauchman: “Vítám Vás,” pravil, “pane presidente, jménem všeho obyvatelstva starobylého města Kyjova, které od dob svého založení krutě bylo stíháno nepřízní osudu. Poslední doby útisku padá do doby světové války, kdy občané byli pronásledováni a obyvatelstvo bylo nuceno kalich hořkosti a utrpení vypíti až na dno. Řada spoluobčanů odsouzena k smrti, obecní zastupitelstvo rozpuštěno, gymnasium zavřeno. Než akce ta měla za následek, že národní uvědomění se zvýšilo, což se projevilo jednak doma, jednak za hranicemi. Řada příslušníků města hlásí se za hranicemi do legií, aby Vám, pane presidente, pomohli vybojovati naši samostatnost, která Vaším přičiněním byla uskutečněna. Jménem všech občanů města Kyjova vzdávám Vám hold za práci, kterou jste vykonal ve prospěch národa a ze srdce Vám přeji, abyste ještě dlouhá léta mohl se těšiti z výsledků své práce, aby Vám bylo popřáno dlouhá léta říditi osudy našeho státu.”
    Jménem venkova pozdravil pana presidenta předseda starostenského sboru na okrese, rolník a starosta ze Šardic Jan Měchura, načež podepsal se pan president do pamětní knihy města Kyjova a přijal kytice od žáků obecné školy Kůra a Hostašové a obcházel celé prostranství. V té chvíli za ohromného vzrušení rozvlnilo se celé krojové těleso vítajících, tisíce lidí jásalo nadšeně vstříc panu presidentovi a radostně pozdravovalo milého hosta a svého otce. I staří mužové a ženy, s nimiž se život nemazlil, slzeli. S mnohými se pan president pozastavil, rozmlouval, tisknul ruku, sám stále obdivuhodně čilý a zřejmě ve veselé náladě přijal z rukou studenta Severina a Josefy Skácelové ukázku lidového umění vyšívačského, velký ubrus a 12 malých ubrousků – dar to žen všech vrstev města Kyjova – a ubíral se oslavnou branou zpět do vlaku. Děti přímo visely na osobě prvního presidenta a zdálo se, když vlak se hnul k odjezdu – bylo 16 hodin 2 minuty – že se rozběhnou za ním. V tu chvíli bouřlivé a nadšené projevy neutuchaly a pan president, stojící u okna, směje se ještě a z dáli stále kyne rukou svému oddanému městu na pozdrav.
    Dlouho do noci bylo v Kyjově živo: vždyť na 30.000 lidí a 35 hudebních kapel vítalo zde hlavu státu. Bylo zřejmým, že lid náš miluje presidenta jako vzácného člověka a že je mu vděčným za vyznamenání, které se Kyjovu a celému kraji jeho návštěvou dostalo. Účastníci tohoto vítání zajisté rádi a s pýchou budou vzpomínati, že měli to štěstí patřiti osobně v tvář prvního presidenta našeho. Jak vzácnými budou kdysi ti, kdož ho dnes vítali jako malé děti, až jako starci nad hrobem při vzpomínce na prvního presidenta budou se moci pochlubiti: “A já jsem Ho také viděl”...

    Slavné dny zažilo naše město při šestém výročí naší samostatnosti, kdy současně oslaveno 500. výročí úmrtí Jana Žižky z Trocnova a odhalen pomník padlých za svobodu vlasti. V předvečer svátku Svobody konala se v záloženském sále slavnostní akademie k uctění památky slavného bojovníka trocnovského, druhý den pak věnován oslavě 6. výročí republiky, spojené s odhalením pomníku Svobody. Mohutný průvod, skládající se ze všech tříd našeho obyvatelstva ubíral se městem před gymnasium, kde odevzdán pomník veřejnosti. Přes nepříznivé počasí byla slavnost velmi zdařilá.

    Pomník Svobody, který bude vždy ke cti a ozdobě města byl postaven “Komitétem pro postavení pomníku padlým za svobodu vlasti”, jemuž po dvouleté čilé práci a snaze, podporou obce a občanů podařilo se, že Kyjov má dnes symbol dějinného fakta, který výmluvně praví, že dnešní politické i národní svobodě naší bylo přineseno mnoho a těžkých obětí. Autorem pomníku, představujícího náš odboj, je akademický sochař Rudolf Březa z Prahy, práce sochařská pochází z dílny zdejší firmy sochařské a kamenické Petr a Navrátil, zděný podstavec od místního stavitele Leopolda Kellera. Náklad na pomník obnášel celkem 35.000 Kč.

    Již při stavbě pomníku poukazovalo se z obecenstva – a bude tak snad i v budoucnosti – na to, proč pomník není umístěn uprostřed sadu před gymnasiem, nýbrž na okraji jeho u třídy Komenského. Zde nutno zdůrazniti, že vyřešení místa provedl autor pomníku osobně se svým spolupracovníkem architektem Štěpánkem proto, aby pomník, má-li vskutku působiti svou mohutností, měl náležité pozadí, jehož se mu v tomto případě dostává stejně budovou gymnasijní jako měšťanské školy.

    K oslavě stých narozenin největšího hudebního genia českého Bedřicha Smetany utvořil se v Kyjově v únoru za předsednictví ředitele gymnasia Antonína Kollmanna “Sbor pro oslavy 100. narozenin Bedřicha Smetany”, jenž 14. února uspořádal koncert, který v pečlivém výběru obsahoval nejlepší a svérázné ukázky vzácného hudebního umění Smetanova. O svatodušních svátcích dne 7. a 8. června provedena za řízení ředitele Antonína Kollmanna Prodaná nevěsta v plném rozsahu zpěvním i orchestrálním na naší scéně kyjovské tak dokonale, jako na jevištích prvotřídních. Hlavní role obsazeny vynikajícími silami domácími i cizími. Mařenku zpívala koncertní pěvkyně slečna Milada Nedvedová, rodačka kyjovská, Jeníka místní zvěrolékař Rudolf Svoboda, v úloze Kecala vystoupil Jaroslav Číhák od Národního divadla v Brně, jehož osobnost měla velmi příznivý vliv na ostatní účinkující. Celková výprava jak po stránce hudební tak i divadelní vynikala nad poměry našeho města, účast po oba dny byla ohromná, oslav pak dlouho v městě vzpomínáno.

    23. listopadu byl v Kyjově otevřen Lidový dům a Orlovna slavnými službami božími a okázalou slavností lidovou. Týž vybudován byl za předsednictví Antonína Turečka, exekutora berního úřadu, městského lékaře MUDra Josefa Kellera a ThDra Aloise Žalčíka, profesora náboženství zdejšího reálného gymnasia. Při otevření byli přítomni senátor lidové strany Alois Horák a poslanec Sedláček.

    V říjnu přeložen byl do Místku přednosta zdejší berní správy vládní rada Jan Kříž, o němž možno říci, že na svém zodpovědné místě, jež v Kyjově po 12 let zastával, se osvědčil úředníkem svědomitým a obratným a proto u nás nedošlo k žádným výtržnostem poplatnictva, jak tomu bylo v jiných okresích. Nástupcem jeho stal se finanční tajemník JUDr. Gustav Horak.

    Z občanů, kteří svého času znamenali mnoho ve veřejném i hospodářském životě města zemřeli během roku lékárník MrPh František Sedláček (11. října v brněnském sanatoriu) a velkoobchodník Josef Gattermayer (15. března). Lékárník Sedláček před válkou a ještě za války hrál význačnou roli ve zdejším společenském prostředí. Po převratu zatlačen byl do pozadí a také pro nemoc se veřejného života neúčastnil. Gattermayer vybudoval dnešní velký závod ze skrovných začátků vlastní pílí a houževnatostí, byl v letech 90. minulého století mezi těmi, kdož usilovali o svržení německé nadvlády v Kyjově.

    Regulace Kyjovky pokročila během roku až k městskému sadu a bude roku 1925 hotova. Náměstí (jízdní dráha) vydlážděno celé, kanalisace jižní části města dokončena. K odstranění bytové nouze rozhodlo se město postaviti 8 rodinných domků. Později usnesení o stavbě těchto domků rozšířeno tak, že se postavilo 22 domků. Ke stavbě vyhlédnuty plochy mezi elektrárnou a trhoviskem. Sad za mlýnskou struhou u Újezda pojmenován sadem Václava Paterny.

    O cenách životních potřeb poučí následující přehled:

    Zima byla mimořádně tuhá a dlouhá (celý leden a únor), teprve s jarem přihlásilo se mírnější počasí s oblevami. Léto bylo krásné, suché, úroda velmi bohatá sklizena za krásného počasí, jež udrželo se až do sklonku roku, takže ani v prosinci ještě nemrzlo.

    Celkem utvářely se poměry veřejné v Kyjově během roku tak, že nastalo zlepšení oproti roku předcházejícímu. Sklárna pracovala nepřetržitě s větším počtem dělnictva, provoz i odbyt jejich výrobků je zajištěn. Poměry v pivovaře kyjovském byly stále neurovnané následkem zasáhnutí hrušeckých, kteří stále pracují na zrušení našeho pivovaru, ač by tím sami ničeho nezískali a Kyjovu by uškodili. Proto je nutno spor smírně rozřešiti, aby podnik ten zůstal nám zachován. Nezaměstnanost poklesla, obchod a živnosti šly lépe. Nová obecní správa, v jarních volbách zvolená, snažila se, aby výdaje věcné i osobní uvedeny byly v soulad s požadavky obce a poplatní silou občanstva.