K roku letojšímu nemůžeme zaznamenati žádné pamětihodnější události, jakou byla kupříkladu loňská návštěva pana presidenta republiky, či slovácký rok 1921 a 1922. Rok 1925 je klidným, město jakoby se v sebe uzavřelo a žilo jen svým vlastním starostem.

    Velkého pokroku oproti jiným létům doznal však letos stavební ruch. Prováděly se dvě velké representační stavby: Sokolovna v Komenského třídě u nádraží a budova městské spořitelny na Masarykově náměstí vedle radnice na místě hotelu Přikrylova, jenž byl v srpnu stržen. Stavbu dle návrhů a plánů architekta Kopřivy z Brna prováděl místní stavitel Josef Polášek, stavbu Sokolovny projektoval a prováděl stavitel Leopold Keller. Obě budovy byly do zimy pod střechou a obrysy jejich dávají tušiti, že obě budovy budou k ozdobě města. U městské elektrárny a v Jiráskově ulici vystavěno bylo více rodinných domků, takže bytové nouzi se ulevilo a bude-li příštího roku přijat zákon o stavebním ruchu, budou se stavěti další rodinné domy.

    Regulační práce Kyjovky byly letos ukončeny. V březnu pracovalo se na říčním korytě v městském sadě. Spojka mezi mlýnským náhonem a hlavním řečištěm byla kanalisována a zasypána a v těchto místech zřízen pak nový, vkusně upravený vchod do městského parku, k němuž také posunuto poněkud řečiště Kyjovky, takže vede nyní kolmo na směr splavu. Břehy byly vydlážděny a postaven (stavitelem Josefem Poláškem) nový železobetonový most v Komenského třídě. Stavební i regulační práce byly v celku již začátkem podzimu hotovy. Nábřeží v Žižkově třídě bylo upraveno, osázeno stromy a keři a vnější úpravou Kyjovky získalo nesporně naše město jednak na vzhledu i bezpečnosti v době větších povodní, kdy níže ležící ulice města bývaly pravidelně zaplaveny vodou, jak se stalo naposled v červenci roku 1919.

    V říjnu provedeno nové pojmenování ulic. Skupina “Nových domků” směrem ke dráze nazvána ulicí Jiráskovou, část směrem ke sklárně Vrchlického ulicí, domky u elektrárny tvoří ulici dra Severina Joklíka, část města od mlýnského náhonu až k hospodářské škole nazvána ulicí Boženy Němcové.

    U ředitelství státních drah v Brně a ministerstva železnic v Praze zakročila obec, aby provedena byla úprava kyjovského nádraží, které podobně jako řada jiných stanic na vlárské trati, naprosto již nevyhovuje požadavkům prvotřídní dráhy spojovací mezi Slovenskem a zeměmi českými, jakou se právě dráha tato po převratu roku 1918 stala. Nádraží kyjovské nemá vlastně čekárny, kterou nahrazuje průchod z ulice na perón, úřední místnosti jsou velmi malé a nevhodně položené, peron otevřený a nekrytý. Nádraží nutno rozšířiti a opatřiti restaurací. Ředitelství státních drah v Brně projevilo snahu zříditi některé nejnutnější opravy, přestavbu nádraží nutno však odložiti až budou větší finanční prostředky.

    Při chystané restrikci poštovního úřednictva má se státi poštovní úřad kyjovský úřadem II. třídy v čele s vrchním poštmistrem, nikoliv již ředitelem, jako dosud. Přesto, že po stránce manipulační nebyla by změna ta navenek patrna, přece odešlo by několik úředníků s vyšším vzděláním a proto městská rada zaujala vůči zamyšlené změně odmítavé stanovisko.

    K 75. narozeninám zaslalo město panu presidentovi republiky pozdravný telegram a všichni žáci zdejšího reálného gymnasia stali se členy dorostu československého Červeného kříže.

    První dny květnové věnovány byly v celém státě zvláštní úctě k matce a rodičům. Zvláštní tyto “svátky matek”, z nichž první slaven v Kyjově 24. května t.r., vzaly původ svůj v Dánsku, odkud se rozšířily po Evropě a ovšem také u nás, kteří nezůstáváme za cizinou ani v těch moderních tancích!... Za účasti škol a osvětových spolků pořádány byly přátelské večírky, na nichž zdůrazněn smysl zdravého a radostného dětství a pořádány sbírky ve prospěch sociálních péčí.
    Oslavě 1. května scházel letos jas slunce a teplo jara.

    Svátek Mistra Jana Husi slaven byl letos v širších rozměrech hlavně místními evangelickými církvemi: československou, českobratrsko-evangelickou a Jednotou českobratrskou, které uspořádaly v předvečer 6. července Husovu akademii, po níž ubíral se průvod na návrší u Rocha, kde zapálena hranice. Město samo i dělníci svátek respektovali, zemědělský venkov měl však k památce té leckde málo ohledu.

    Oslava 28. října byla tichá a nepolitická. K pomníku Svobody položeny byly četné věnce.

    V druhé polovici srpna měla v okolí kyjovském závěrečná cvičení moravská jezdecká brigáda za vedení generála Kukuly. Vojsko a jeho cvičení, při nichž použito bylo obrněných automobilů, aeroplánů, děl a kulometů, zajímaly naše obyvatelstvo tím více, že to byly v posledních letech opět jednou větší manévry v našem okolí.

    Odbor Českého srdce v Kyjově, založený na jaře v roce 1918 přičiněním zdejšího advokáta dra Vladimíra Bročka, konal 5. listopadu poslední valnou hromadu, na níž činnost svou liquidoval.

    27. dubna odešel z Kyjova okresní hejtman, rada politické správy dr. Josef Skácel na nové působiště do Kroměříže. Pilný a velmi svědomitý úředník ten přišel k nám v prvních letech po převratu a uplatnil se v těžkých dobách poválečných na místě svém velmi šťastně, takže v okrese nikdy nebyl i při horkokrevné povaze našich venkovanů pořádek a klid porušen. Na místo jeho přichází do Kyjova okresní hejtman Arnošt Blaha, rodák z Velké Bobrové u Nového Města na Moravě z presidia zemské politické správy v Brně.

    24. června zemřel v zemské nemocnici v Uherském Hradišti katolický farář kyjovský P.František Páleník, jenž působil v Kyjově přes 20 let. Byl člověk povahy mírné, bystrý a pohotový zastánce církevního majetku.

    Novým farářem ustanoven byl od 1. prosince dle návrhu městské rady dosavadní farář v Otrokovicích P. Josef Ošťádal, nar. 11. ledna 1878 v Pěčíně na Hané.

    Zcela neočekávaně a náhle zemřel dne 5. listopadu o 7. hodině večer ředitel dívčí měšťanské i obecné školy, kronikář města Kyjova, Antonín Hromádka, vzácný a oblíbený učitel, výborný znalec lidí i jejich osudů, po širém okolí všeobecně známý jako člověk, jenž ochotně pomáhal, kde bylo třeba rady nebo pomoci. Znal dobře nadání i povahu svých žaček, které se i v pozdějším věku vždy rády k němu hlásily, znal rodinné i majetkové poměry jejich rodičů. Neobyčejná paměť učinila ho rozeným genealogem bývalé šlechty moravské a přitom velmi dobře ovládal minulou i přítomnou historii našeho města i okolí, a proto městské zastupitelstvo, mezi jehož členy se také občas setkáváme se jménem zesnulého ředitele, jmenovalo jej městským kronikářem. Možno říci, že povolanější osoby k tomuto úkolu nad něj nebylo. Pro srdečné a nenucené vystupování byl ve společnosti velmi oblíben. Pohřbu jeho zúčastnilo se velmi mnoho obecenstva a dojemnou byla zejména účast dětí, které zesnulého zvlášť milovaly. Každé z nich přineslo aspoň kvítko na rakev svého učitele, s nímž se konečně za velkého nářku rozloučily stojíce v dešti a blátě tak dlouho, až vůz s rakví ředitele odjel z nádraží a zmizel jim z očí.
    Dlouho bude vzpomínati Kyjov tohoto výborného vychovatele a pokrokového občana...

    Že ředitel Hromádka zvolil rok 1894, jímž počíná tato kronika města, není náhodou. Rok ten v dějinách naší osady je důležitým mezníkem, u něhož končí nadvláda německožidovská a městu dostává se správy, která mu patřila jak co do počtu, tak i významu českého živlu. Jest vskutku litovati, že práce ředitele Hromádky uvázla již u roku 1898. Pro léta 1905-1921 zanechal pouze stručné a neúplné poznámky, k jejichž zpracování se již nedostal.

    Pověřilo tedy obecní zastupitelstvo rozhodnutím ze dne 29. prosince 1925 mne, Ludvíka Kaluse, profesora zdejšího státního reálného gymnasia, abych pokračoval v kronice od roku 1898 přes dobu válečnou až k době nejnovější. Úkol na mne vznesený je tím těžší, že nejsa rodákem zdejším, nejsem obeznámen s poměry a osobami zdejšími tak dokonale, jak věc vyžaduje a nedostojím úkolu mně svěřenému tak, jak by dovedl toho můj předchůdce. Nicméně ujal jsem se práce té s nejlepší snahou zachovati budoucím přesně a věrně paměť toho, co jsem zvěděl o životě našeho města ze zachovalých poznámek ředitele Hromádky, časopisů, protokolů z výpovědí věrohodných svědků významných událostí a konečně jako současný svědek historie našeho města, v němž se zdržuji nepřetržitě od září 1922. Narodil jsem se ve Velkých Karlovicích na Valašsku roku 1895, po absolvování státního gymnasia ve Valašském Meziříčí studoval jsem čtyři léta na universitě Karlově v Praze, načež dosáhnuv v květnu 1922 aprobace DZ pro vyšší střední školy, byl jsem ustanoven profesorem na zdejším reálném gymnasiu.

    15. listopadu v neděli konaly se v celé republice volby do Národního shromáždění. V Kyjově bylo odevzdáno do poslanecké sněmovny 2.167 hlasů, do senátu 1.825 hlasů. Z nich obdržela hlasů:

    Z činnosti městské rady kyjovské v uplynulém roce nutno zdůrazniti pozoruhodnou snahu, směřující k uskutečnění dávné tužby našich občanů – zřízení vodovodu – a pokud to dovolí finanční prostředky – postavení okresní nemocnice. Do obecního rozpočtu na rok 1926 zařazena byla položka 60.000 Kč na přípravné práce ke zřízení vodovodu a 100.000 Kč na postavení nemocnice. Obou těchto podniků je vzpomínáno ve městě při každé příležitosti a realisace jejich, především vodovodu, je otázkou snad blízké, doufejme, budoucnosti.

    Povětrnostní poměry byly pro vzrůst osení, zemáků i vína velmi příznivé, ovocné stromy odkvetly beze škody až na meruňky a ranné hrušky, které v květu zastihl mráz. Tento zákeřník rušil občas krásné počasí, jímž se jaro přihlásilo, nemilosrdně: právě v první jarní den 21. března nalezen byl ve stohu u města zmrzlý tulák.

    Následující přehled podává pohyb cen životních potřeb během roku:

    Narodilo se celkem 56 osob a zemřelo 31. Z toho připadá na křesťany 46 duší, na židy 1 duše, bez vyznání 9 narozených. 29 křesťanů a 2 bez vyznání zemřelo.