Rozloučení se starým rokem bylo to nejlepší. Bylť rok 1926 hospodářsky dobrý a s ním také kulturní a spolkový ruch velmi čilý. Proto nebylo divu, že zvláště posledních chvil dohasínajícího roku bylo po zásluze a upřímně využito. Zábavní místnosti Sokolovny, Slavie i Lidového domu s pestrým programem sylvestrovským zlákaly velmi četné milovníky společenského života a různé menší kroužky pokračovaly v oslavách zaniklého roku ve vinných sklepích namnoze i přes nový rok.

    Městskou správu očekávaly úkoly nemalé. Naléhavě bylo nutno čeliti nedostatku bytů, o které byla od doby válečné ještě stále nouze přesto, že za poslední čtyři léta bylo za spoluúčasti obce postaveno 64 domků. Těm, kdož chtěli stavěti se státní zárukou, zaručila obec i tentokráte 70% stavebního nákladu. Jakmile pak státní záruka byla zajištěna, ručení obce odpadlo. Takových domků různé velikosti bylo v tomto roce postaveno 17.

    Nejoblíbenějším stavebním místem stal se Újezd, dříve opomíjený pro nedostatek vody a cest. Stavbu domů v těchto místech a pak nahoru směrem k starobylé prachárně umožnila obec jednak tím, že převzala záruku za část úvěru stavebního nákladu pro případ, že by jí stát včas neposkytl, jednak vybudování nové dlážděné silnice, prozatímního vodovodu, zachycujícího vodu z dolů, kanalisací a stanovením konečné stavební čáry. Též stavební místa byla tu původně velmi laciná, m² za 3,50 Kč. Náklad na komunikaci donutil však městskou správu zvýšiti cenu stavebních ploch v těchto místech pro domácí stavebníky na 5 Kč, pro cizí na 10 Kč za 1 m². Za domácí stavebníky pokládáni ti, kdož v době podání žádosti aspoň rok již v městě bydlili. I přes toto zdražení jsou ještě stavební místa v Kyjově levnější než v sousedních městech.

    V ulicích dra Joklíka, Tyršově a Dobrovského dalo město vybudovati chodníky a to na účet majitelů domů, jimž samo poskytlo subvenci ve výši 25% celkového nákladu, avšak jen u domů starších. Zbytek nákladu, pokud si naň kdo vypůjčil, byl splatný v 5ti letech s 5% úroky. Jiráskova ulice vydlážděna byla v délce 100 m rigolovými kostkami z modré droby habrovanské. Městu vůbec velmi záleží na lepším vzhledu ulic a neúprosně uplatňuje svou vůli tam, kde hotové peníze to umožňují. Sokolu například vrácena byla část obecní dávky ze Slováckého roku jen s podmínkou, že za obnos ten postaví betonové chodníky kolem svého pozemku v ulici vedoucí k nádraží. Celkem obohatil v tomto roce stavební ruch město o 32 novostaveb, 66 domů bylo buď přestavěno, nebo aspoň důkladně opraveno.

    Ze zdravotních ohledů bylo nutno starati se u nás o soustavnou kanalisaci, která ovšem předpokládá přesnou nivelaci území, které město zaujímá. Protože měření nivelační provedené soukromými inženýry bylo by velmi drahé (náklad asi 60.000 Kč), požádalo město Zemské finanční ředitelství v Brně, aby nivelaci města provedlo svými úředníky. V letních měsících bylo měření to vskutku provedeno, přičemž obec měřičskému úředníku hradila služné, diety a byt. Kanalisace byla však zatím odložena, neboť je to jak technicky, tak finančně podnik veliký a bez náležité přípravy riskantní.

    Naléhavějším úkolem jevila se stavba vodovodu, která byla oddalována dosud z těchže příčin, jako kanalisace. Správa města uváživši, že se stavbou jednoho z těchto projektů začíti se musí, a že také finanční hospodářství obecní od roku 1924 vykazuje stále po ročních uzávěrkách daleko vyšší přebytky, než předpokládá rozpočet, dala přednost stavbě vodovodu, jakožto potřebnějšímu. Hned provedeny také některé přípravné práce a dle jejich výsledků mělo padnouti konečné rozhodnutí. 20. a 21. července shlédla úřední komise horní povodí potoka osvětimanského a jeho prameny, které by se měli zachytiti pro vodovod. Vybráno bylo pět nejvydatnějších pramenů, pro vodojem zvoleno místo nad křižovatkou silnic do Kostelce a Žádovic na Újezdě. Též Nětčice chtěly se k vodovodu připojit.
    Do konce roku pokročilo úřední jednání do té míry, že ve dnech 16.-19. a 30.-31. prosince mohlo býti ukončeno vodoprávní řízení. S mlynáři, kteří potřebují vodu osvětimanského potoka a s cukrovarem kelčanským uzavřena dohoda v ten smysl, že obec naše jim zaplatí 272.000 Kč odškodného. Kelčanský cukrovar přitom žádal, aby mu město prodalo 5 ha svých pozemků u cukrovaru, pak že by byl ochoten upustiti od náhrady 100.000 Kč. V tomto stadiu přešla otázka vodovodu do nového roku.

    Poštovní správě pronajalo město na dalších deset let dosavadní místnosti v domě čís. 1 za 4.500 Kč ročně. Kromě toho musí poštovní erár přispívati 50% na udržování pronajatých místností a budovy, ponese daně, přirážky a ostatní dávky na ně připadající.

    Zdálo se také, že i chystaná reforma veřejné správy dle zákona o okresních zastupitelstvech bude pro město z jisté stránky prospěšná. Některé obce bučovického okresu, zejména ty, které leží na jižním svahu Chřibů a mají odedávna komunikační a hospodářský spád do Kyjova, projevily přání, aby při chystané reformě správní byly připojeny k obvodu budoucího okresního úřadu kyjovského. Město by tím jistě hospodářsky získalo a proto plán ten podporovalo. Avšak až do konce roku nezměnilo se ve starém zřízení ničeho.

    Spojení našeho města s obcemi na okrese se stále zdokonaluje rozmáhající se dopravou autobusovou. Se vzdáleným Archlebovem je spojení přes Strážovice, Stavěšice, Nenkovice, Želetice a Dražůvky dvakráte denně, rovněž do Šardic a Hovoran, do Ždánic a Lovčic, do Osvětiman, Žeravic, Milotic. Na jedné a téže lince jezdí i několik autobusových koncesionářů.

    Lidumilná činnost na okrese i v městě tříští se v nejednotné organisaci humánních korporací. V Kyjově samém pracují v tomto směru vedle sebe Okresní péče o mládež (OPM), Odbočka československého Červeného kříže a Masarykova Liga proti tuberkulose (MLT). Z nich nejdůležitější úkol připadá na OPM, která pečuje o ty nejpotřebnější, o zdraví a výchovu opuštěných dětí. Z ušetřeného kapitálu koupila tohoto roku OPM jednopatrový dům v Nerudově ulici č. pop. 238 za 65.000 Kč a začátkem května přijal již tento Dětský domov prvních deset chovanců pod svou střechu. Obce i jednotlivci darovali Domovu zásobu potravin. V Domově postaráno je o řádnou výživu i výchovu svěřenců, která má dáti jejich životu nový směr. Okresní dětský domov byl slavnostně otevřen 6. listopadu. Město dalo Domovu 1.000 Kč a sokolské kino Urania slíbilo dávati Domovu měsíčně 100 Kč podpory. V lednu zřídil odbor MLT Poradnu pro tuberkulosu plic, kostí a žláz v ordinaci MUDra Josefa Půčka v Komenského ulici.
    Kulturní život v našem městě byl celý rok dosti čilý. V únoru a březnu pořádal Svaz národního osvobození každý týden v Záložně ve večerních hodinách cyklus přednášek o Masarykovi, které bývaly pěkně navštíveny posluchači ze všech společenských tříd.

    6. března zavítal do Kyjova Pěvecký spolek moravských učitelů, nejlepší pěvecký sbor naší republiky. Návštěva tak vzácná byla pro Kyjov událostí kromobyčejnou. Samo vystoupení jejich na jevišti Sokolovny a vysoká úroveň zpěvní kultury vzbuzovaly nadšený obdiv, který se stupňoval od čísla k číslu a když nakonec zapěli učitelé Novákův “Kyjov”, neznalo nadšení mezí. Dirigent prof. Vach byl odměněn kyticí. Do Kyjova přijelo toho dne velmi mnoho hostů z okolních měst jako ze Bzence, Veselí, Ostrohu, Hodonína, Strážnice, Ždánic a Bučovic a ti všichni jistě opouštěli toho večera Kyjov s nejlepšími vzpomínkami.

    Vystoupení moravských učitelů připravilo jakousi půdu prvnímu veřejnému vystoupení Pěveckého odboru kyjovského Sokola, když pořádal v dubnu svůj jarní koncert za řízení profesora zdejšího gymnasia Viléma Zaorala. Krásně se uvedl. Na venkovské město byla to produkce prvotřídní, která překvapila jak pěveckým uměním, tak i bezvadnou souhrou orchestru. A podobnými koncerty osvěžil Sokol častěji společenský život našeho města.

    Několik dnů v únoru konal se u nás kurs pro malování na skle, který vedli František Kretz z Uherského Hradiště, M. Jano Köhler ze Strážovic a Novák z Čisté v Čechách, kde toto umění je domovem. Kurs zakončen byl výstavou, kde byly vyloženy předměty umělecky až vzácné ceny.

    Velikým sympatiím těší se u nás oslavy významných dnů v životě našeho presidenta republiky T.G. Masaryka. K 77. narozeninám jeho přidružila se tohoto roku také oslava jeho opětné volby presidentem republiky. Když v pátek 27. května po poledni došla radiem zpráva o volbě profesora Masaryka presidentem státu, ozdobily se domy prapory a celé město v několika hodinách nabylo slavnostního rázu. Večer hrála na náměstí hudba, pak prošel městem veliký lampionový průvod, který stanul před Sokolovnou, kde z balkonu v krátké, avšak nadšením nesené promluvě, pozdravil volbu presidentovu profesor Jaroslav Linhart. Po zapění státní hymny se účastníci oslavy rozešli. Velký zájem našich občanů na všech veřejných podnicích spojených se jménem našeho prvního presidenta republiky svědčí, jak si naše veřejnost váží toho štěstí, že Masaryk je stále mezi námi.

    29. března utvořil se v Kyjově místní odbor Sdružení přátel lidového umění a rázu Slováků. Působnost jeho zahrnuje v sobě celý politický okres kyjovský, pokud je obydlen Slováky a vztahuje se ještě také na Ratiškovice, Dubňany, Mutěnice a Hovorany. Odbor převzal pak pořádání Slováckého roku a dbal toho, aby předvádění jednotlivých zvyků odpovídalo detailně skutečnosti.

    A tak šířil opět slovácký rok jméno Kyjova po celé republice. Kromě propagace plakátové vydal o Velikonocích obrázkový časopis Hvězda velké propagační číslo s ukázkami některých výjevů z předešlého slováckého roku. Ve dnech 5. a 6. června se tento vzácný národopisný podnik znamenitě vydařil. Hosté ze vzdálených končin sjížděli se do Kyjova již 4. června, aby se zúčastnili slavnostního představení divadelní hry Gabriely Preisové “Její pastorkyňa” dávané dramatickým odborem kyjovského Sokola v sále Sokolovny.
    V neděli dopoledne dne 5. června nebylo počasí příznivé a též odpolední průvod měl půlhodinové zpoždění pro deštivé přeháňky. Na nádvoří Sokolovny předvedeny toho odpoledne: stavění máje (Svatobořice), hody (Lanžhot), věnec (Bukovany a Sobůlky), mlácení káčera (Boršov a Nětčice), svatba (Šardice). Diváků bylo na 6.000. Živo tu bylo až do rána druhého dne, tančilo se celou noc v obou sálech Sokolovny a zpívalo se v slovácké bůdě při zvucích myjavské hudby. V pondělí svítilo slunce již od rána a to dodalo slavnosti pravého rázu a nálady. Dopoledne provedli chlapci z Vlčnova na koních po městě “jízdu králů”, odpoledne byl opětně krojový průvod od Nového světa k Sokolovně, v němž rozvila se jedinečná barvitost Slovácka. Zahájila jej selská jízda, za ní následovaly pak krojové skupiny. Účastníků v kroji bylo na 1.200 osob. Na nádvoří Sokolovny předveden druhý díl zvyků: rekruti (Moravany, Kostelec, Vacenovice), fašank (Veličané), velikonoční zvyky jako: sypání sečky, dávání “pána”, šlahačka (Vlkoš, Skoronice), milotická svatba, dožatá (Žádovice, Kelčany, Hýsle), doslůžená (Vlkoš, Skoronice) a úvodnice (Kostelec a Moravany). Účast toho dne byla veliká, snad 10 tisíc lidí. Mezi účastníky bylo viděti Frantu Úprku, protektora slováckého roku M. Antoše Frolku, Leoše Janáčka, starostu města Brna Tomeše, starostu ČOS dra Scheinera, četné senátory, poslance aj. Město, které tonulo v záplavě praporů bylo celé dva dny vzhůru. Denní tisk přinášel nadšené referáty o našem slováckém roku, obrázkové časopisy zase rázovité výjevy ze slavností, které byly také filmovány.
    Slovácký rok skončil nejenom s plným morálním úspěchem i rozsáhlá režie byla úplně kryta.

    Ve dnech 2.3. a 17. července pořádány byly v městě oslavy 10. výročí bitvy u Zborova pokrokovými spolky kyjovskými a to přednáškami, ohňostrojem u mlýnů, lampionovým průvodem, symbolickými scénami aj.

    28. října uspořádán veliký průvod z Wilsonova náměstí k pomníku Svobody, u něhož měl proslov ředitel Ferdinand Písecký z Bratislavy. Do pomníku vložena byla prst z bojiště zborovského, kterou přivezlo odtamtud několik občanů kyjovských.

    Společenský život nedospěl ještě dodnes k té družnosti a významu, jaký měl před válkou. Jediná stolová společnost Svatopluk, která přečkala válku a kvetla v dobách, kdy opravdu “veselo v Kyjově bývalo”, se také rozešla a své jmění i s inventářem darovala Sokolu. Před válkou pomáhala propagovati národní myšlenku a podporovala hmotně národní podniky. Přežila se však jako mnohé z toho, co dříve konalo národu platné služby.

    Paní Josefa Plhalová, která velkým peněžním darem umožnila postavení nového městského chudobince, nesoucího také její jméno, byla jmenována dne 17. července čestnou občankou Kyjova. Šlechetné paní byl odevzdán umělecky provedený diplom čestného občanství, který je dílem akademického malíře Josefa Prokopa.

    17. června navštívil město olomoucký arcibiskup Thdr Leopold Prečan a udílel tu druhého dne biřmování.

    Než dlužno vzpomenout také událostí méně radostných. 19. února večer zachvátil požár lepenkárnu Bedřicha Vrtaly za sklárnou při silnici do Milotic a zničil do základu všechny budovy, neboť v okolí není vody. V září vyhořela továrna podruhé. Hasiči museli tentokrát sami přitáhnouti stroj k požářišti, protože nebylo možno sehnati požární přípřeže.

    Hospodářský život se vyvíjel bez rušivých vlivů. Mlýny velkonákupní společnosti, uhelné doly a pivovar, který vyplácel akcionářům 5% dividendu, byly plně zaměstnány, stejně i strojnické dílny. Sklárny, jak se zdá, nedosáhnou již nikdy svého původního rozmachu.
    Práce v městském zastupitelstvu probíhala bez rušivých a rozvratných případů, jak tomu bývá jinde. Hospodářství obecní je aktivní přes velké finanční náklady a závazky na stavební ruch aj.

    Celkový rozpočet na rok 1928 se jeví takto:

    Počasí bylo příznivé. Zejména léto bylo velmi teplé, se žněmi začalo se již o svátku Husově. Úroda byla velmi slušná. Živelních pohrom nebylo, jen obce ve východní části okresu utrpěly průtrží mračen. zima přišla velmi brzy. V polovici prosince napadlo mnoho sněhu a uhodily mrazy.

    Přehled cen životních potřeb v Kč: