S jarem přinesl rok 1928 nové obecní volby. Ve městě nastal čilý agitační ruch a období veřejných schůzí jednotlivých politických stran. Samostatné kandidátní listiny podalo tentokráte deset politických stran nebo skupin a to: 1. národní socialisté (profesor František Tauchman, košíkář Josef Severin, Martin Švigler, odborný učitel Jan Víšek, obchodník, Matěj Urban, odborný učitel atd.); 2. komunisté (Antonín Popelka, sklář, Ang. Filípek, sklář, Josef Navrátil, sklář); 3. strana pokroková (Emil Cejp, odborný učitel, Boh. Foukal, majitel mlékárny, Al. Ondrůjová, choť ředitele hospodářské školy, Ludvík Jandásek, pensista, atd.); 4. sociální demokraté (Jan Pešl, sklář, Maxmilián Halabala, vrchní strojník ve sklárně, Voráč Jan, železniční zřízenec, Tomáš Korvas, tajemník); 5. agrárníci (František Dvořan, rolník, Rudolf Stokláska, zvěrolékař, Jan Špaček, ekonom); 6. strana lidová (dr. Alois Žalčík, profesor Ludvík Moudrý, rolník, dr. Rajmund Neumayer, advokát); 7. národní demokracie (dr. Karel Kozánek, advokát, Josef Polášek, stavitel, dr. Vladimír Broček, advokát, PhMr. Rudolf Svoboda); 8. sdružené strany židovské (Jellinek Arnošt, velkoobchodník, Zikmund Mandl, rolník, Bedřich Weinberger, octař, Hayek Arnošt, obchodník); 9. strana živnostensko-středostavovská (František Říhovský. zednický a tesařský mistr, Vladimír Šafařík, hotelier, Bedřich Vrtala, továrník, Vítězslav Svozil, hlav. sklad. tabáku); 10. strana práce (František Kallab, notář, Josef Běťák, obchodník, Richard Darmopil, vrchní soudní oficiál).
    Oproti posledním obecním volbám přibyly tři nové politické strany s vlastními kandidátními listinami, totiž strana pokroková (k níž přešla řada učitelů ze strany práce), strana agrární a strana práce. Výběr byl tedy nemalý. A proslýchalo se před volbami, že v některých politických stranách budou ještě v poslední chvíli podány nové oposiční kandidátky. Nedošlo však k tomu.

Ve volbách pak dostali:

    Pro volbu obecní rady a starosty, která se konala 4. dubna, utvořily se dva bloky: občanský (lidovci, národní demokracie a živnostníci – dohromady 11 mandátů) a socialistický (ostatní politické strany – 19 mandátů). První skupina uplatnila nárok na I. náměstka, jímž se stal František Říhovský, ostatní strany zvolily pak starostou opětně profesora Františka Tauchmana. II. náměstkem stal se sociální demokrat Maxmilián Halabala. Do obecní rady vyslali českoslovenští socialisté vedle starosty také odborného učitele Matěje Urbana. Další mandát přenechali straně pokrokové a straně práce a to tak, aby každá z nich měla v městské radě svého zástupce po dva roky a to v prvém období strana pokroková (zástupce odborný učitel Emil Cejp), v druhém strana práce (notář František Kallab). Protože strana práce časem zanikla a notář Kallab, který měl býti nástupcem učitele Cejpa přes vyzvání strany práce nevstoupil do strany československých socialistů, jak při rozchodu strany bylo všem stoupencům doporučeno, ponechali si národní socialisté mandát pro sebe a pověřili jím Jana Víška. Komunisté měli v obecní radě Antonína Popelku, sociální demokraté Maxmiliána Halabalu, lidovci dra Neumayera a Ludvíka Moudrého, národní demokracie Josefa Poláška, živnostníci Františka Říhovského, židé Zikmunda Mandla. Při volbách do různých komisí připadli I. bloku vždy 3 členové, II. bloku 2.
    Kromě těchto voleb nebylo u nás žádné zvláštní činnosti politické, která by se projevovala veřejnými schůzemi apod. I první volby do zemského a okresního zastupitelstva, konané v prosinci, měly průběh velmi klidný.

    Nové zastupitelstvo obecní čekaly úkoly nemalé. Bylo třeba konečně se rozhodnouti o stavbě vodovodu. Dne 12. července po obšírné a podrobně číslicemi doložené zprávě starostově rozhodlo obecní zastupitelstvo velkou většinou hlasů, aby vodovod zřízen byl, získá-li se subvence, neboť šlo o podnik několikamilionový. Na stavbu vodovodu, preliminovanou na 3.725.000 Kč, měla poskytnouti země 15%, ministerstvo zdravotnictví 25% a ministerstvo zemědělství 10% subvence. Roční náklad na vodovod, tj. úrok, úmor vloženého kapitálu a udržování, odhadnutý na 160.000 Kč, měl se krýti jednak příspěvkem městské spořitelny (60.000 Kč ročně), dále se mělo používati dotace regulačního družstva 20.000 Kč, 70.000 Kč mělo vynésti vodné a to: 1./ všeobecné – 35.000 Kč; 2./ zvláštní rovněž 35.000 Kč. Toto mělo se vybírati po 10 Kč z místnosti (s předpokladem 3.500 místností ve městě).
    Žádosti za subvence byly ihned podány příslušným úřadům zemským i státním, které vyšly městu ochotně vstříc. Zemský výbor země moravskoslezské udělil obci na stavbu vodovodu subvenci ve výši 20% stavebního nákladu (tj. 20% schváleného nákladu), splatnou v ročních lhůtách. Po intervenci starosty a radního Poláška v Praze dne 27. listopadu, poskytlo ministerstvo zdravotnictví subvenci ve výši 20% a ministerstvo zemědělství pak 10% stavebního nákladu, takže stavba vodovodu byla z polovice subvencemi zajištěna. Tu bylo již možno při dobrém stavu finančním dáti se obci ihned do stavby.
    Ještě v listopadu vypsáno bylo ofertní řízení na zachycení osvětimanských pramenů, na které došly tři nabídky. Nejvýhodnější z nich byla od fy Kunz a Káš v Hranicích, a jí také zachycení pramenů bylo zadáno za 33.160 Kč. Městská spořitelna věnovala na zřízení vodovodu jubilejní dar 150.000 Kč, Občanská záložna 50.000 Kč. V mimořádném obecním rozpočtu na rok 1929 pamatováno bylo na vodovod položkou dvou milionů Kč v pevném přesvědčení, že po stránce zdravotní i hospodářské vyváží vodovod oběti, které na jeho zřízení bylo nutno vynaložiti.

    S jarem oživl také stavební ruch, který počtem novostaveb předstihl ještě rok minulý. Stavěly se další rodinné domky na Újezdě (16), kde obec zřídila nové ulice, novostavby objevily se v ulicích Fügnerově, Vrchlického, Komenského (Svačinova lékárna, přestavěná Záložna), v ulici Dobrovského (českobratrsko-evangelická modlitebna), v Riegrově ulici (dům dra Fischera a hotel Kotkův). Celkem postavilo se nových domů 38, nově se upravilo nebo přestavělo 15 domů. Tento čilý ruch stavební má význam kromobyčejný: nejenže přináší práci dělnictvu a výdělky nejrůznějším živnostem, zlepšuje především poměry bytové a přispívá k rozvoji obce. Obec sama poskytla osmi stavebníkům záruku na hypotékární výpůjčky za stejných podmínek jako roku předešlého.

    Protože stavebním ruchem přibylo hodně nových domácností a mnoho živnostníků si zařídilo elektrický pohon strojů, nestačila již městská elektrárna se svými dvěma Dieselovými motory (jeden o 60, druhý o 120 HP) dodávati do rozvodní sítě dostatečné množství proudu. Bylo nutno ji rozšířiti a opatřiti novým, moderním Dieselovým motorem naftovým o výkonu aspoň 200 HP, anebo připojiti se na síť elektráren oslavanských. Podle zákona o elektrizaci jednala obec zpočátku se západomoravskými elektrárnami (ZME) v Oslavanech o připojení na jejich síť. Jednání však nevedlo k cíli, neboť ZME kladly podmínky pro obec nepřijatelné. Když se naopak uvážilo, jaké máme výhody z domácí elektrárny, která dodává proud o 30 hal. na kw hodině levnější než ZME, že platíme o 50% nižší nájemné z počítadel, že celá léta nebylo žádných poruch v dodávání proudu, zatímco u ZME jsou poruchy velmi časté a konečně že městská elektrárna vykazuje pěkný zisk, rozhodlo se městské zastupitelstvo, aby elektrárna byla rozšířena i přes odpor zemského výboru, který se postavil za ZME. K návrhu městské rady z devíti předložených ofert zakoupen byl pro elektrárnu Dieselův motor od fy Českomoravská Kolben Daněk za 392 tisíc Kč.

    Potřeba dalšího vzdělání dívčího dorostu vedla k myšlence zříditi v Kyjově rodinnou školu. Dívky škole odrostlé odjíždějí do rodinných škol ve Veselí nebo v Hodoníně a je jich slušný počet, neboť na zdejším okrese je sedm měšťanských škol. Vskutku také, jakmile se objevily v místních novinách první zprávy o možnosti otevření této školy v Kyjově, přihlásilo se do prvního ročníku 35 dívek. První ročník měl se otevříti již počátkem školního roku 1928/29, druhý ročník napřesrok. Osobní a věcný náklad na první ročník měl činit 15.000 Kč, z čehož škola sama uhradila by si asi 10 tisíc, 5.000 Kč měla by uhraditi obec, která má nárok na subvenci země a státu. Do kuratoria školy zvoleni starosta František Tauchman, tajemník Tomáš Korvas, profesor Alois Rechtořík, ber. ředitel Antonín Tureček a továrník Bedřich Vrtala. K otevření školy rodinné však tohoto roku nedošlo, neboť zemský výbor omezil své povolení obnosem 5.000 Kč na jeden ročník a jeden rok, kdežto ministerstvo školství a národní osvěty žádalo, aby obec nesla veškerý osobní i věcný náklad na tuto školu bez ciferného omezení. Město však nemůže tuto školu zatím samo vydržovati, protože všechny volné peněžité prostředky věnovalo na stavbu vodovodu.

    Podle zákona o správní reformě stal se Kyjov sídlem okresního úřadu. Obci nastala povinnost opatřiti vhodné místnosti pro kanceláře a byty pro zvýšený počet úředníků. Pro úřadovny použilo se po úpravě naturálního bytu správce pošty a pro zasedání okresního zastupitelstva propůjčila obec svou zasedací síň. Byty pro úřednictvo našly se ve městě. Současně usilovala obec, aby do zastupitelského úřadu kyjovského pojat byl i soudní okres bučovický, jehož většina obcí se vyslovila pro připojení ke Kyjovu, se kterým má mnohem lepší spojení než s Vyškovem. Zda dojde k navrhovanému rozšíření kyjovského okresu, není možno dnes pověděti.

    U státního pozemkového úřadu v Praze urgovalo město příděl lesů ze záboru buchlovského panství, o které žádalo již v roce 1924, aby rozšířilo svůj lesní majetek o dalších několik set hektarů. Městu bylo slíbeno, že při parcelaci buchlovských lesů bude na ně určitě pamatováno.

    Když roku 1925 při restrikci poštovního úřednictva měl se státi poštovní úřad kyjovský úřadem II. třídy, stavělo se město rozhodně proti postupu poštovního eráru. Protest obce však této degradaci nezabránil, neboť o řádnou systemisaci služebních míst nebylo včas postaráno a nyní nedalo se již změně zabrániti právě proto, že nebyl tu dostatečný počet systemisovaných míst pro poštovní úřad I. třídy.

    Starou bolestí města je úprava kyjovského nádraží. Již roku 1925 slibovalo ředitelství státních drah v Brně, že nádraží rozšíří, dosud však nepodniklo ničeho. Když se letos dožadovalo město nápravy u ministerstva železnic v Praze, vyslala železniční správa aspoň komisi k ohledání nádražní budovy a místa kolem ní. Stejně rozhodně bránilo se město proti zamýšlenému zrušení správy provozu státních drah v Kyjově. Naopak navrhovalo, aby tomuto úřadu byl přidělen úsek nové dráhy Veselí – Myjava. Tak město snaží se udržeti a zachovati si i pro budoucnost to, čeho se mu dostalo dříve i za dob méně příznivých, oč pak nyní nepřízní úřadů, nebo v důsledku jistých opatření mělo by býti připraveno.

    Zato na obecní pokladnu sáhla zločinná ruka. V noci z 30. května na 1. června vnikli neznámí kasaři do kanceláře starostovy, prošli dvěma dalšími místnostmi do zasedací síně, otevřeli si násilně dveře do důchodu, kde navrtali a vyloupili ohnivzdornou pokladnu, v níž naštěstí byla jen malá hotovost, takže ukořistili jen 2.215 Kč. Obec je pojištěna, takže ztráty neutrpěla žádné. Z důvodného podezření byla sice zatčena dvě individua a odvezena do vězení v Uherském Hradišti, avšak krádež se nevysvětlila.

    Ve vnitřním životě města nedošlo k žádným podstatným změnám. Činnost OPM se rozšířila, zájem o ni stoupl, také venkovské obce pamatují na ni ve svých rozpočtech.

    Obecná a měšťanská škola chlapecká, spravované dosud společně ředitelem měšťanky, dostaly každá svého vlastního ředitele.

    Sbor dobrovolných hasičů čís. 1 pořídil si v tomto jubilejním roce ze svých úspor motorovou dvojkolku, takže v nejkratší době může se nyní dostaviti s mužstvem i nářadím na místo neštěstí.

    Hospodářský spolek okresu kyjovského pořádal ve dnech 7. až 9. října v záloženském sále výstavu ovoce a zemědělských plodin, která byla velmi pěkně obeslána. Názorně mohl se poučiti každý, kterým druhům ovoce a hospodářským plodinám u nás nejlépe se daří a jaké oblibě se těší.

    Novými koncesemi sblížila autobusová doprava naše město se Stupavou, Čeložnicemi, Moravany, Hýslemi, Medlovicemi, Újezdcem i Žeravicemi.

    Narozeniny presidenta republiky oslavilo občanstvo večerem, pořádaným Okresním osvětovým výborem (OOS) v Sokolovně 6. března přednáškou, čísly hudebními i zpěvními. Účast byla veliká, sál nestačil.

    V neděli 4. dubna konána v Sokolovně Mírová slavnost Československého Červeného kříže. Oslavy 1. máje obzvláště se vydařily. Teplé počasí na sklonku dubna a důkladný déšť v noci na 1. květen osvěžily přírodu. Politické strany, hlavně socialistické, uspořádaly obvyklé tábory lidu za slabší účasti i na průvodech. V neděli 20. května dopoledne uspořádala OPM “Svátek Matek” s velkým průvodem dětí po městě a koncertem na náměstí, odpoledne pak dětskou slavností v Sokolovně.

    Mohutně vyzněla v městě i na okrese oslava 10. výročí naší samostatnosti, pořádaná OOS a sdruženými kulturními organisacemi pod protektorátem městské rady. Již 27. října ozdobilo se město prapory, které tentokráte vesele kynuly i z domů, kde jich dosud nebylo vídati. Po večerním koncertu na náměstí seřadil se lampionový průvod s hudbou a zaměřil do třídy Komenského, kde u Záložny minul alegorickou skupinu hasičského sboru čís. 1, nato ubíral se kolem sochy Svobody, u které stála čestná stráž legionářů a sokolů. Na nádvoří Sokolovny uspořádán veřejný projev s proslovem odborného učitele Martina Šviglera “o významu 28. října”. Po zapění státní hymny a Bendlova sboru “Svůj k svému”, vypálen byl na nádvoří ohňostroj. Starodávná kyjovská radnice s věží i se sousední budovou městské spořitelny byla ozářena světlem dvou silných elektrických reflektorů. Její profil nádherně se rýsoval na černém pozadí nebeském. Podobně byl osvětlen i pomník Svobody a nová budova Okresní nemocenské pojišťovny, která byla 1. srpna otevřena pro úřední jednání.
    28. října seřadil se dopoledne mohutný průvod na Wilsonově náměstí, v němž byly také školní děti a studenti, zástupci státních úřadů a korporací veřejných. V průvodě, ubírajícím se Palackého ulicí na náměstí byla alegorie svobodné republiky na krásně vyzdobeném trůně, nesená na ramenou legionářů, hasičů, horníků a dělníků. Živý ten symbol (“republikou” byla tu dceruška odborného učitele Bedřicha Šostka z Kyjova) působil opravdu hluboce na lid kolem sdružený, jehož bylo na náměstí asi 7.000 duší. Tu promluvil legionář Josef Fišer, hudba zahrála fanfáry z opery Libuše, vztyčením vlajky vzdán hold republice, načež ukončena slavnost státní hymnou. Při promenádním koncertě zdrželo se mnoho obecenstva až do poledních hodin na náměstí. Večer byla ještě v Sokolovně lidová veselice. Obec rozdala k 28. říjnu svým chudým 700 Kč na přilepšenou.

    Při této příležitosti nebude od místa upozorniti na loyalitu našich židů, kterou dali najevo k našemu státu při jeho desátém výročí. Židovská náboženská obec oslavovala je samostatně v pátek 26. října v místnostech židovského čtenářského spolku. V sále vyzdobeném barvami státními a židovskonárodními řečnili starosta židovské náboženské obce velkoobchodník Arnošt Jellinek a člen výboru Arnošt Hayek, po jehož proslovu zapěna státní hymna a hymna židovská. Československému Červenému kříži darovala židovská obec 500 Kč a 100 OPM.

    V prosinci konaly se volby do zemského a okresního zastupitelstva, při kterých obdržely české politické strany

    Větší počet hlasů odevzdaných pro živnostníky při volbách do okresního zastupitelstva jest vysvětliti tím, že židé do okresu samostatně nekandidovali a odevzdali své hlasy těmto.

Vánoční strom republiky

Vyznamenání dra Karla Kozánka

Modlitebna českobratrsko-evangelické církve

Obecní hospodaření v roce 1927

Rozpočet na rok 1929

Úprava platu obecních úředníků a zřízenců

Hospodářské poměry

Počasí

Pohyb obyvatelstva

Ceny životních potřeb