9. února konala se v zasedací síni městského zastupitelstva ustavující schůze okresního zastupitelstva v počtu 24 členů, vyšlého z voleb v prosinci 1928. Z Kyjova byli zvoleni: rolník František Dvořan, krejčí Matěj Hofr, učitel Jan Krejčiřík, obchodník František Petřík, odborný učitel Martin Švigler, berní vykonavatel v.v. Antonín Tureček, sklář Jan Pešl. Praktický lékař MUDr. Jan Švarc a továrník Bedřich Vrtala byli jmenováni ministerstvem vnitra. Z těchto členy okresního výboru stali se František Dvořan, Antonín Tureček a dr Jan Švarc. Protože členové obecního zastupitelstva Martin Švigler, Jan Pešl a František Dvořan stali se členy zastupitelstva okresního, vzdali se funkcí obecních. Správní agenda nového okresního úřadu začala již ode dne platnosti zákona a k novému tomuto úřadu přenesena také činnost okresního silničního výboru kyjovského a ždánského.

    Z činnosti nového politického úřadu pokud jde o přímý prospěch města jest uvítati návrh okresního výboru, přednesený ve schůzi okresního zastupitelstva 22. dubna, aby v Kyjově byla zřízena okresní nemocnice, která by měla oddělení infekční, vnitřní a chirurgické. Návrh není nový, neboť město vidělo v uskutečnění jeho již dříve konečný cíl svých snah, jež začaly stavbou vodovodu a měli vyvrcholiti zřízením nemocnice. Vidí však rádo, že myšlenky té se ujalo zastupitelstvo celého kraje, jemuž nemocnice má sloužiti. Vodovod se buduje, plány pro soustavnou kanalisaci budou vypracovány v době nejbližší, takže i nemocnice se snad jednou město dočká. Zatím je Kyjov v naléhavých případech odkázán na nemocnice brněnské nebo uherskohradišťskou.

    Veřejný zájem města soustřeďoval se celý rok ke stavbě vodovodu. Když 23. února skončila lhůta ku podání ofert na stavební práce vodovodní, shledalo se, že oferovalo sedm firem, jichž nabídky pohybovaly se mezi 3.136.753,70 Kč až 3.794.401,75 Kč. Nabídky postoupilo město zemskému stavebnímu úřadu, který je přezkoumal. Dle zadávacího řádu, vydaného ministerstvem zemědělství, nabídka fy Ing. Jaroslav Jáchymek byla nejvýhodnější, (3.244.296 Kč), avšak ceny u zemních prací na přiváděcím řádě a při vodojemu byly tak nízké, že vznikla obava, aby úspornějším provedením prací jakost jejich neutrpěla. V tomto směru vyhovovala lépe nabídka fy Ing. Matička, Praha a Jaroš v Uherském Hradišti, jejíž ceny odpovídaly celkově místním poměrům. Protože město chtělo provésti stavbu ještě během roku 1929, doporučoval zemský úřad, aby město zadalo stavbu dvěma odborným firmám a to: přiváděcí řád s jímkami jako jeden celek a zásobovací řád, rozváděcí síť a vodojem jako druhý celek, oba přibližně o stejném nákladu. Městská rada za přítomnosti zástupce zemského úřadu vrchního stavebního rady ing. Jana Kříže se usnesla ve schůzi 22. března, že přiváděcí řád až po vodojem zadá se firmě Antonín Kunz – Hranice a Emil Káš – Brno za nabízený obnos 1.497.651,60 Kč, vodojem a rozváděcí síť s příslušenstvím firmě ing. Jaroslav Matička, Praha-Karlín a ing. Vlad. Jaroš v Uherském Hradišti za 1.748.869,05 Kč, celkem tedy za 3.246.520,65 Kč. V obecním zastupitelstvu bylo 25 hlasů pro zadání prací vodovodních zmíněným firmám, pouze 3 hlasy sociálních demokratů, kteří jinak nebyli proti vodovodu, byli proti tomu, že stavba nebyla zadána oferentům nejlacinějším. Dle dodatečného rozpočtu měl činiti úhrnný stavební náklad celého podniku 4.400.000 Kč.
    Ve dnech 9. a 10. dubna jednali náměstek Říhovský a radní Polášek v Praze u ministerstva zemědělství a zdravotnictví o placení slíbených subvencí. Obě ministerstva dala souhlas k zadání stavby. Odborný dohled na stavbu vodovodu za město měl ing. František Vacek z Břeclavi.

    Protože bylo nutno opatřiti hotově větší sumy peněz na stavbu vodovodu, uzavřeny půjčky: 2 miliony Kč u městské spořitelny kyjovské na 5% úrok a 1% úmor a 1.500.000 Kč u Ústřední sociální pojišťovny v Praze na 5 3/4% úrok + 1 1/2% úmor + 1/4 správní příspěvek ze zbytku zápůjčky + 1% manipulační poplatek a 6 3/4% úrok z eventuelního prodlení.

    Za příznivého počasí pokračovala stavba vodovodu rychlým tempem. S Nětčicemi, které se během stavby vodovodu připojily, dohodlo se město, že bude zatím, než jim úřady schválí půjčku, propláceti jejich účty, aby mohly hned začíti s pracemi. Rozvodní síť v městě byla již v září položena a vodojem zhruba postaven. Stavba potrubí od Osvětiman pokračovala však pomaleji. V městě pracovalo se pilně na domovních přípojkách a instalacích, u fy Bratří Micherové v Bratislavi zakoupeny vodoměry po 209 Kč za kus. Vodákem ustanoven František Svozílek jako smluvní zaměstnanec s platem 8.400 ročně. Když také zkoušky na tlak 10 atmosfér síť skvěle vydržela (Manesmannovy roury), těšili jsme se, že o svátku svobody budeme mít již vodu osvětimanskou ve městě. Ve skutečnosti však již 26. října proudila první voda osvětimanská z vodovodu u nás. Arci zapáchala zprvu asfaltem, než byl tento vyplaven a než si voda utvořila na stěnách vlastní usazeniny, což trvalo asi dva měsíce. Jinak je to voda prvotřídní jakosti, která se výborně hodí k pití, vaření, praní a jiným účelům.
    Tím skončilo důležité období vývoje Kyjova, jemuž se konečně dostalo vodovodem díla tolik potřebného pro zdraví a pohodlí současné i další generaci jeho obyvatelstva.

    Význam vodovodu stoupá tím více, že je podnikem rentabilním. Jeho hospodářství odhaduje se v číslicích takto:

    Z každé místnosti, která je součástí bytu, nebo z místnosti obchodní, spolkové, z kanceláře, čekárny, dílny nebo skladiště bude se platiti ročně 20 Kč vodného. Za tento obnos dostane ovšem majitel 10 m³ vody a teprve při spotřebě vody nad 10 m³ bude platiti za každý spotřebovaný m³ vody 2 Kč.

    Protože se ukázalo, že vydatnost všech dosud zachycených pramenů klesla v prosinci na 3,3 vt/l oproti 3,9 vt/l dle vodoprávního nálezu a oproti 4,2 vt/l při měření v srpnu, svolilo obecní zastupitelstvo, aby se zachytil ještě pramen “Gotlibka”, dávající 0,77 vt/l vody, což si vyžádá nákladu 130.000 Kč.

    Jak lze při dobré vůli v krátké době přejíti od plánu nebo návrhu ihned k činu, zejména když jde o věc dobrou a všeobecně prospěšnou, ukázala stavba městských lázní. Dosud jich Kyjov vlastně ani neměl, neboť soukromé lázně dra Půčka v Komenského třídě o 6ti vanách ani zdaleka nestačily městu, čítajícímu 1/2 5 tisíce lidí. 16. května navrhl starosta se souhlasem rady v obecním zastupitelstvu, aby se zřídily veřejné lázně a to vanové i sprchové při městské elektrárně tak, aby se mohla zužitkovati ohřátá odpadová voda z elektrárny. Návrh byl většinou hlasů schválen a stavba lázní zadána staviteli Rudolfu Rusňákovi za 83.964 Kč. S celým vnitřním zařízením stály lázně 113.400 Kč, což se zaplatilo z přebytků za rok 1928. Poplatek za jednu lázeň je vskutku lidový – 2,50 Kč a používá se jich tak hojně, že vynášejí městu ročně po úhradě režie as 10.000 Kč čistého zisku.

    Městská spořitelna zakoupila a darovala městu veliký automobilový kropící stroj v ceně 110.000 Kč, kterým v době letních veder několikráte denně se důkladně skrápějí ulice. Toto zařízení se nadmíru osvědčilo, neboť zabraňuje víření prachu, zmírňuje vedro a zbavuje ulice nečistot, které voda odplavuje do kanálů.

    Dvouletá rodinná škola, která z obav o hmotné její vydržování v minulém roce nebyla otevřena, dostala se v lednu opět na program obecního zastupitelstva. Tentokráte většinou hlasů prosazeno, že škola se po prázdninách určitě otevře a obec se zavázala, že ponese sama všechny osobní i věcné náklady. Škola umístí se zatím v budově dívčích škol. Rozpočet na I. ročník činil 21.700 Kč, z něhož 10.000 Kč uhradila si škola sama, ostatek obec. Zápis proveden 28.-30. června. Přijato bylo 16 dívek.

    Policejní strážnice, která dosud byla v přízemí staré budovy radniční, přeložena byla rozhodnutím rady obecní 7. února do obecního domu čís. 2 na náměstí, aby policejní inspektor mohl tu býti se strážníky pohromadě a všichni aby byli lépe ve spojení s obecním úřadem. Policejní strážnice vybavena byla samostatným telefonem a zřízena při ní obecní šatlava, která dříve bývala v budově okresního soudu.

    Sportovnímu klubu kyjovskému pronajala obec na 15 let bývalou štěpnici, které se používalo jako pokusné zahrádky dívčích škol. Sportovní klub zřídil tam svým nákladem pěkné tenisové hřiště.

    Stavební ruch ve městě byl slabší než v letech předchozích. Postavilo se však přece 33 domů nových a 41 budov bylo buď přestavěno, nebo aspoň v průčelí důkladně opraveno. Na úpravu Újezda, kde vyrostla v posledních třech letech nová čtvrt, která je nejzdravější částí města, vynaložila dosud obec 251.138 Kč a to na dlažbu silnice a ulic (v roce 1927 a 28 dohromady 156.669,50 Kč), na zřízení stok (v roce 1927 a 28 44.387,50 Kč), na vodovod z uhelných dolů (1926-28 – 42.417,80 Kč), parcelační plán aj. Naproti tomu přijala obec za 36 stavebních míst 95.226,50 Kč, kterých nemůže však užíti na vydání běžná, neboť tvoří část kmenového jmění. Doplácela tedy obec na stavební ruch na Újezdě z běžných příjmů.

    Při opravě radniční věže nalezly se v makovici věžní pamětní listiny. Z nich, pokud byly čitelné, dalo se zjistiti toto:

    Roku 1721 shořela střecha radniční věže a byla v roku 1722 opětně vybudována. Tehdy byly vloženy do věžní makovice památné listiny psané latinsky, které tam zůstaly až do roku 1840. Tohoto roku přihnala se od západu větrná smršť, která krytbu věže shodila a poškodila mnoho střech sousedních domů. Při opravě střechy byla věžní dutina otevřena. Některé z listin, vložených tam roku 1722, byly již tehdy zcela nečitelné. Ty listiny, které bylo ještě možno přečísti, byly opsány na pergamen, doplněny novým, německým zápisem a zase do makovice vloženy. Další památné listiny vloženy byly sem ještě roku 1863 a 1876. Tehdy mimo německou listinu vložil sem tajně svou vlastní listinu, ovšem česky psanou, Václav Paterna, městský stavitel, který prováděl přestavbu věže v dnešní podobě. Kromě listin nalezen byl v makovici záslužný kříž z roku 1813. Z průvodního zápisu německý psaného vysvítá, že tento kříž obdržel setník Josef Eisler v bitvě národů u Lipska za to, že se zmocnil nepřátelského děla. Žil pak v Kyjově na pensi. Nad věžní makovicí byl plechový rakouský orel. Roku 1918 střelil kdosi na tohoto orla a prostřelil přitom makovici. Dešťová voda zatékala pak do ní a volně uložené listiny velmi poškodila. Záslužný kříž i listiny byly uloženy do městského musea.

    Jiný pamětihodný nález učiněn byl dne 16. května. Při úpravě nového vjezdu do dvora u Zámečku, který slouží za skladiště obecního dříví, přišli dělníci na dřevěnou nádobku, plnou drobných, měděnkou silně pokrytých mincí. Bylo to asi 2.600 kusů tzv. husitských haléřů, různého ražení. Kromě haléřů pražských, kterých bylo nejvíce, byly tu haléře znojemské, jihlavské, zhořelecké, vídeňské aj., celkem asi 8 typů. Nález, který byl zakopán do země pravděpodobně v době Jiřího z Poděbrad, byl odevzdán městskému museu.

    V kulturním a společenském životě nebylo významných událostí. V den narozenin presidentových pořádal pěvecký odbor Sokola svůj výroční koncert, druhou oslavu pořádal hasičský sbor čís. 1 dne 10. března v Sokolovně, kde po přednášce profesora dra Kudely z Brna zapěn Nešverův sbor “Kantáta”, složený původně k oslavě 100. narozenin Františka Palackého a velmi dobře se hodil k oslavě narozenin největšího dnes žijícího Čecha.

    Ústřední spolek pro podporu ruských dítek pořádal v Kyjově 14. dubna veřejnou sbírku prostřednictvím zástupců zdejších národních a dobročinných spolků. Tak aspoň částečně mohlo město splatiti dluh těm, kteří pro nás ve světové válce obětovali své životy, nebo vlast svoji musili opustiti. Ač valně se neagitovalo, vynesla přece sbírka do pokladniček 350 Kč.

    25. výročí úmrtí hudebního skladatele Antonína Dvořáka vzpomenuto bylo koncertem z jeho skladeb. Vedle pěveckého odboru Sokola bylo to gymnasium, které členy svého profesorského sboru přispělo význačnou měrou k uspořádání tohoto pietního projevu památce našeho hudebního genia.

    O svatodušních svátcích navštívilo Kyjov i. fotbalové amatérské družstvo menšinového klubu Slovan z Vídně. Bylo hostem zdejšího sportovního klubu, ale i veřejnosti naší, která ještě v živé paměti chová zájezdy vídeňských Čechů k nám před válkou. Zápas s fotbalovým mužstvem našeho sportovního klubu skončil nerozhodným výsledkem (3:3). Teprve druhý zápas vyhráli domácí (3:0). Vídeňští hosté byli na večírku pořádaném v sále “u Michálků” uvítáni za obec náměstkem starosty Františkem Říhovským a náš domácí klub daroval jim v upomínku krásné vlajky.

    Odborová organisace sklářského dělnictva a úřednictva I. české sklárny v Kyjově oslavovaly 29. a 30. června 10. výročí své činnosti popřevratové. Od továrního hostince vypraven byl v neděli 30. června odpoledne průvod s alegorickými vozy na cvičiště u Sokolovny, kde se pořádala sklářská veselice.

    Výsledky voleb do Národního shromáždění byly se zájmem sledovány, ač již méně horlivě jako při volbách minulých. Volby se konaly 27. října. Nejvíce hlasů soustředily na sebe sociální demokraté, kteří stávají se nejsilnější stranou, po nich národní socialisté, kdežto strana lidová vyšla z voleb poněkud oslabena. Při volbách do poslanecké sněmovny bylo odevzdáno v Kyjově 2.459 obálek s hlasovacími lístky, do senátu pak 2.152 obálek.

    Obdrželi pak při volbách do:

    Při volbách do poslanecké sněmovny bylo 51 hlasů neplatných, do senátu pak dokonce 65 hlasů, což je číslo poměrně veliké.

    Oslava svátku Svobody 28. října nebyla letos tak bohatě vypravena jako roku předcházejícího. V 9 hodin dopoledne odebrali se v průvodě legionáři a hasiči k pomníku Svobody, kde položen věnec. Pěvecký odbor Sokola zazpíval slavnostní sbor a státní hymnu. Večer byl veliký lampionový průvod na náměstí, ohňostroj, světelná fontána, pak promenádní koncert. Účast obecenstva byla veliká.

    Stalo se již v Kyjově zvykem, že listopadové neděle bývají vyhraženy slováckým hodům, které pořádají jednotlivé místní korporace jako Sokol, Sportovní klub, Orel, živnostníci aj. Při nich dbá se toho, aby měly ráz věrně slovácký. Proto se udržují při nich známé zvyky jako: nosení věnce, mlácení káčera, zavádění do věnce apod. Účast domácích, ale též přespolních bývá pěkná, hlavně když jsou v Kyjově martinské hody.

    Tohoto roku ustavila se v Kyjově Odbočka svazu československých důstojníků jako zcela nepolitický spolek, který sdružuje důstojnictvo celého kraje. Kromě činnosti kulturní a sebevzdělávací má v programu oživiti a uvésti v soulad někdejší společenský život města. Aby navázala nově utvořená Odbočka přátelské styky se všemi vrstvami obyvatelstva, pořádala přátelské večery s hudebním a zábavným programem, na nichž mají se sblížiti i lidé, kteří jinak se vyhýbají společnosti.

    Vánoční strom republiky vztyčen byl jako každoročně před vánoční dobou na náměstí v neděli 22. prosince. Celkový příjem ze stromu a novoročních gratulací činil na penězích 3.067,50 Kč, darováno bylo několik balíků se šatstvem a životními potřebami. OPM prodala svou budovu Okresního Dětského domova v Nerudově ulici a koupila rozsáhlý dům v Nětčicích u nádraží.

    Jako jiná léta, prodala obec i tohoto roku další dílce obecních pozemků na stavbu domků, sklepů nebo k jiným účelům. Peníze uložily se ke kmenovému jmění. Na přeměnu elektrovodní sítě půjčilo si město u spořitelny v Uherském Hradišti 100.000 Kč na 5 1/2% úrok. Půjčka se umoří ve 64 pololetních splátkách. Obecním chudým zvýšilo město od 1. ledna t.r. podpory o 100%. Církvi českobratrsko-evangelické a Jednotě Bratrské dala obec na stavbu sborů po 2.500 Kč.

    Celkový výsledek obecního hospodaření v roce 1929 byl velmi příznivý. Řádné hospodaření bylo oproti rozpočtu o 266.677 Kč příznivější. Mimořádné hospodářství vykazovalo však schodek 156.754 Kč, čímž se snížila aktivita rozpočtu na 110.000 Kč.

    Hlavní rozpočet obecní na rok 1930 jevil

    Vývoj hospodářského života v roce 1929 budil již jisté obavy. Dosavadní ceny zemědělských produktů jakž takž ustálené a vyrovnané porušeny byly prudkým poklesem cen obilí a mouky, zatímco hodnoty průmyslové si cenu udržely. Pokles potravin přišel arci vrstvám spotřebním vhod a očekávalo se, že i ceny výrobků průmyslových se časem přizpůsobí. Na ceny moučných výrobků však pokles ceny obilí i mouky zprvu vlivu neměl. Musil proto zakročiti Okresní úřad, jenž nařídil pekařům, že při ceně žitné mouky 1,90 až 2,10 Kč za kg, musí se prodávati kg chleba z jednomleté žitné mouky za 2,10 Kč. Při ceně tuzemské pšeničné mouky čís. 0 za 2,60 Kč za kg má kus bílého pečiva, vážící 45 g se prodávati hostinským a překupníkům za 22,5 haléře, v drobném prodeji za 25 haléřů.

    Hospodářská tíseň v zemědělství projevovala se v tomto roce nápadně na týdenních trzích. Kdežto v předcházejících letech nestačilo náměstí a na podzim ani přilehlé ulice pojmouti množství selských povozů a trhovců, letos 20 až 30 povozů na náměstí bylo již mnoho. Před hostinci, kde dříve jich stávaly celé desítky, letos jeden, dva nebo vůbec žádný. Rolníci nic neutrží, nic také neutratí, odjíždějí z města ihned domů.

    Též výroční trhy, jak dobytčí, tak výkladní, které přece bývaly velmi hlučné, upadají. Trh o Hromnicích pro velké mrazy byl obeslán velmi slabě, takže obrat nebyl ani poloviční jako dříve. Rovněž výročnímu trhu před nedělí smrtnou uškodilo snad trochu také počasí. Výroční trh červnový, zpravidla nejslabší, byl letos bezmála ubohý. Jedině snad výroční trh v září byl slušný, rovněž i svatomikulášský, na kterém zejména venkov nakupuje na zimu. Nebyl však takový jako jiná léta.

    Zima byla velmi tuhá. Mrazy, které zdánlivě vyvrcholily o Hromnicích, nepolevily už, naopak stupňovaly se v první polovici února ještě více až nabyly povahy katastrofální. Řadu dní ukazoval v městě teploměr –25°C, po dva dny až –28°C., kolem 15. února klesla teplota na nekrytých místech až na –30°C... Takových krutých a přitom tak dlouho trvajících mrazů nepamatovali ani lidé nejstarší. Doprava ustala skoro nadobro, venkovanů v městě viděti nebylo, protože Kyjov byl závějemi odříznut od světa. Ve školách se po 14 dní nevyučovalo. Kůra stromů pukala, voda ve studních zamrzala, tu a tam byl nedostatek paliva. Zvěř a ptactvo trpěly zimou nesmírně.
    Se zimou vzniklo nebezpečí požárů od přetopených kamen a vyhřátých komínů. 12. února chytila se střecha domku a šopa ve skladišti V. Paterny. Zima protáhla se až do března. Rekruti z venkova přijížděli tentokrát do města k odvodu na saních. Teprve poslední dny před Velikonocemi, které připadly na konec března, byly pěkné. Sníh zmizel, pole vysychala. Teprve tehdy bylo viděti, jakých škod napáchala zima na ovocném stromoví, které trpělo nejen mrazy, nýbrž i zvěří. Mladé stromky byly úplně ožrány a také koruny stromů, jichž kmeny byly zasypány sněhem, byly zajíci docela ohlodány. Též vinohrady utrpěly, kdežto na obilí, zavátém sněhem, škod zatím nebylo.

    Jiná povětrnostní pohroma stihla město a jeho okolí ve středu před Božím tělem 29. května. Ke 4. hodině odpolední přišel malý déšť a po něm neobyčejné dusno. Vzápětí přihnaly se husté, šedé mraky od Strážovického kopce a od východu a srazily se právě nad Kyjovem za velké bouřky v prudký liják a krupobití. Spousty vod spadly v malé chvíli na město. Krupobití, které trvalo asi 1/4 hodiny, při němž hustě padaly kusy ledu a kroupy až o velikosti holubího vejce, zničilo stromoví a úrodu v zahradách, na vinicích a v polích takřka úplně. Spousty vod měly katastrofální následky v městě samém. Voda drala se do bytů, ulice, jako Brandlova, Palackého a dolní část náměstí, zaneseny byly bahnem, sklárna byla částečně zatopena, stavby při uhelných dolech utrpěly povodní a nánosem bahna. Z četných domů zejména v ulici Nerudově, musila se celou noc pumpovati voda.
    Velice poškozeny byly vykopávky pro městský vodovod. Příkopy byly zaneseny hlínou, nebo se zhroutily. Hlína z nich byla spláchnuta do města. U hřbitova na prudkém svahu vymlela voda hluboký příkop, jámu, do které spadl celý veliký kaštan. Opěrná zeď hřbitovní nad Zámečkem byla podemleta a nahnula se ven. Její oprava stála 22.200 Kč.

    Přirozený pohyb našeho obyvatelstva podává tabulka: