Až do tohoto roku protáhly se poslední splátky na vodovod, jehož celkový kolaudovaný náklad činil 4.886.456 Kč, skutečný pak 4.943.165,51 Kč. Srovnáním skutečných proplacených účtů s ofertami se ukázalo, že náklad na vodovod byl překročen o 9,57%. Uváží-li se, že během stavby připojily se k vodovodu Nětčice, že byl dodatečně zachycen pramen Gotlibka, je na jevě, že stavba byla vskutku opatrně propočítána, na více pracích se zbytečně nic neprostavělo. Snížení dluhu za vodovod u městské spořitelny se dosáhlo tím, že země převzala v září se svolením ministerstva vnitra z dluhu městského 780.000 Kč, což odpovídá 20% subvencí zemí zaručené a bude jej sama umořovati. Tím dluh obce za vodovod klesl u spořitelny na 1 milion Kč. Aby se mohla uzavříti s Nětčicemi trvalá smlouva o odběru vody, dal se v Nětčicích i v Kyjově zjistiti počet obyvatel i dobytka a zemský výbor má příslušnou kvotu pro Nětčice stanoviti sám.

    Při tomto úředním sčítání dobytka se ukázalo, že v Kyjově bylo 1. ledna tohoto roku 249 kusů hovězího dobytka, 453 vepřů, 7 ovec, 100 koní, 254 koz, 303 psi, 566 koček, 2.911 slepic, 104 husy, 58 kačen, 17 krůt (celkem 3.090 kusů drůbeže).

    Starosti se stavbou vodovodu ustoupily pak zase jiným naléhavým úkolům obecního hospodaření. Město se snažilo zajistiti si zavčas díl lesů z buchlovského panství. V březnu odjeli starosta a náměstek Říhovský do Prahy ke Státnímu pozemkovému úřadu, aby se tu zasadili o příděl lesů obci. Věc nešla hladce, neboť město mělo vážného konkurenta v Lesním družstvu, založeném agrární stranou na okrese, kterému úřady, jak se zdá, přály více než Kyjovu. Přes to však dán byl deputaci závazný slib, že Kyjovu dostane se v revíru Moravany 365 ha (mimo lom) a tato plocha že bude doplněna z osvětimanského revíru na 400 ha, při čemž cenová hranice pohybovala se mezi 600-3.500 Kč za ha.

    26. srpna odejel znovu starosta s radním JUDrem Rajmundem Neumayerem, místním advokátem, do Prahy s cenovým odhadem přídělu, vypracovaným úředním znalcem, inspektorem zemědělské rady Sedláčkem, dle něhož mělo jíti město až do výše 1.100 Kč za ha. Naši zástupci nabízeli za ha 900 Kč. Když pak v Pozemkovém úřadě bylo jim sděleno, že cena 1.100 Kč za ha je toliko cena nabývací, která se zvýší o dalších 42%, když se zjedná dohoda s Berchtoldovým právním zástupcem drem Brunclíkem a městem, anebo o 50%, když by město obdrželo lesy prostřednictvím Státního pozemkového úřadu, uvolili se zástupci města přistoupiti na cenu 1.320 Kč za ha a převzíti ještě asi 600 m³ dřeva po 20 Kč za m³.

    Lesy byly převzaty dnem 15. září a město zaplatilo také poplatky převodní, smlouvy, intabulaci a vyměření a převzalo jednoho lesního hajného. Na zaplacení lesů půjčilo se z kmenového jmění 340.000 Kč, dalších 200.000 Kč opatřilo se hypotékární půjčkou u městské spořitelny. Celkem má dnes město 640 ha lesní plochy, které z větší části nabylo za levný peníz a při odborném hospodaření může míti z ní stálý užitek.

    Aby se mohlo začíti se stavbou obecné školy a pokračovací, usilovala obec u různých peněžních ústavů o levnou půjčku, avšak bez výsledku. Úvěr na 8-10% byl by se velmi lehce opatřil, byl by však pro obec nesnesitelný. Nezbývalo nic, než nechati i tentokrát vše při starém a čekati až korporace subvencující vodovod splatí větší část zaručených příspěvků, takže potom peněz, potřebných dnes na úrok bude možno použíti jinak. 3. února odhlasovalo obecní zastupitelstvo aspoň stavbu budovy pokračovací školy, na jejíž nedostatečné umístění a vybavení žehrá se nejvíce. Z kmenového jmění vypůjčilo by se k tomu účelu 317.363 Kč na 4 1/2% úrok. Plány na stavbu má zhotoviti architekt Josef Polášek, který dostal již před tím v soutěží náčrtků na stavbu této školy I. cenu 4.000 Kč.

    Protože rodinná škola, rozšířená od prázdnin již o 2. ročník neměla v dívčí škole místa, upravily se, aby nemusila býti zavřena, pro ni nákladem 57.400 Kč místnosti v prvním poschodí Zámečku, kterých se použije po eventuelním odchodu školy pro museum, jehož sbírky z nedostatku místa uloženy jsou částečně v bednách.

    Protože nouze o malé byty v městě nepolevuje, vypůjčila si obec od Ústřední sociální pojišťovny v Praze 500.000 Kč na 5% úrok a dala se na Újezdě do stavby velkého činžovního domu o 15ti malých, avšak velmi účelně řešených bytech.

    V tomto roce postavilo se v městě ještě 25 nových domů a 25 staveb bylo adaptováno a kolaudováno. Z těchto stojí za zmínku moderně upravený obchodní dům pí Kmenové na náměstí čís. popisné 5. Přehlédneme-li v celku stavební ruch u nás od roku 1927 až do roku 1931, shledáme, že za tu dobu přibylo v Kyjově 150 nových domů a to: na Újezdě 64, v Jiráskově ulici 30, v ulici Vrchlického 13, v ulici Čelakovského 9, mezi mlaty 8, v ulici Žižkově 7, v ulici Svatopluka Čecha 4, v Komenského třídě, v ulicích Brandlově, Fügnerově, Smetanově po 3 domech, v Jungmanově ulici 2, v Havlíčkově 1. Kromě toho bylo provedeno v téže době 199 různých přestaveb a adaptací, které byly úředně kolaudovány, takže z celkového počtu domů 835 čísel je dnes 349 buď zcela nových nebo nově opravených. Město po vnější stránce za těch 5 let omládlo.

    Na stavbu domů nebo sklepů odprodalo město i tohoto roku menší plochy obecních pozemků, na rozšíření silnice z Vřesovic do Koryčan postoupilo bezplatně 1 ha 29 a lesa, pořídilo si na Zámečku nové schodiště a v letních měsících dala se rozšířiti obecní porážka, která již nedostačovala a to tak, že z bývalé chladírny zřídila se porážka drobného dobytka, vepřová porážka rozšířila se o bývalou strojovnu. Do všech místností zaveden vodovod, vykopány dvě nové žumpy na splašky. Možno říci, že stará porážka bude ještě zdravotně vyhovovati aspoň 10 let. Náklad 35.600 Kč.

    Obec vyhověla také žádostem obyvatel v ulici Vrchlického a dala ji vydlážditi. Vzhledem svým nebyla zajisté hodna velkého jména básníkova, neboť na podzim a na jaře v době dešťů bývala tak rozblácena, že nebylo radno odvážiti se tudy s těžším povozem. A přece je to ulice dosti frekventovaná: jezdí tu povozy do sklárny, do ulice Nerudovy a Jiráskovy, poněvadž cesta “mezi mlaty” je v stavu ještě horším. Byla tedy vydlážděna aspoň lomovým kamenem, neboť dláždění kostkami bylo by o 150.000 Kč dražší. Na vydláždění ulice Brandlovy slíbilo město přispěti 25% celkového nákladu, na vydláždění silnice ke sklárně 15%. Obě ulice jsou vlastně částí dálkových silnic a podléhají okresu.

    Cejchovnímu úřadu pronajalo město dosavadní místnosti na dalších 6 let za zvýšený nájem 1.500 Kč ročně. Zvyšováním nájemného chce město donutiti stát, aby pro své úřady jako okresní soud, okresní úřad, berní správu a poštu, které všechny jsou v domech obecních, postavil si vlastní budovy. Zatím co v jiných městech prostavěl stát miliony, na Kyjov se úplně zapomnělo.

    Jako ve všech městech jihomoravských, nejsou také v Kyjově zdravotní poměry zejména v létě nejlepší. Kyjovu schází větší řeka, neboť Kyjovka bývá v létě skoro úplně vyschlá, má nepatrný spád, tu a tam šíří se z tůní zápach hnijících splašků, které právě nutno z města co nejrychleji odvésti. Aby zdravotní poměry byly u nás co nejlepší, je nutno starati se o soustavnou kanalisaci, kterou lze toho docíliti. A dlužno zdůrazniti, že i tu obecní správa se již postarala, aby zemský úřad dal vypracovati podrobný projekt kanalisace, který koncem roku byl již hotov. Je to skvostné dílo měřičské grafiky, které pořídil někdejší žák našeho gymnasia ing dr Boh. Rosík. Pro stavbu hlavní sběrny kanálového rmutu prozkoumána byla již v roce 1929 půda jižně od města mezi mutěnskou tratí a potokem ze sklárny a shledalo se, že místo i složení půdy tomuto účelu dobře vyhovuje. Kanalisace má býti provedena až se zaplatí vodovod a postaví budovy obecných a pokračovacích škol.

    Největší společenskou i kulturní událostí tohoto roku byl opět Slovácký rok, pořádaný 28. a 29. června. S přípravami k němu začalo se již v lednu a měl býti současně jakousi dekorací k 60. výročí trvání kyjovského Sokola. V únoru promítal se v Kyjově a v sousedních obcích film, předvádějící významnější čísla z posledního slováckého roku. Vzbuzoval všude radostný ohlas a živý zájem především v těch obcích, které se ho činně zúčastnily. Umělecké plakáty s bujným ratiškovickým šohajem o svatbě, dílo akademického malíře Josefa Prokopa, byly rozeslány i do ciziny s francouzským textem. Tento slovácký rok měl však kromě staré myšlenky udržeti a zachovati krásný lidový kroj a zvyky, písně a tance, jež byly samy o sobě cílem a účelem již předešlých slováckých roků, ještě také ideu vyšší. Měl se státi z podnětu samých slovenských členů Sdružení pro zachování umění a rázu Slováků obrovskou manifestací československé vzájemnosti a jednoty. Proto též zavítali do Kyjova přední kulturní pracovníci na poli československého sblížení obapol Karpat, zemské vlády moravskoslezská i slovenská požádány byly o protektorát nad tímto sjezdem, jenž byl největším toho druhu od převratu. Přátelské schůzky večer 27. června zúčastnili se ze Slovenska spisovatel Vladimír Roy, Štefan Krčmery a Karel Plícka za Slovenskou Matici, Michal Šimonovič a Lud. Kubáň za Slobodné sedliacké učenie, Jan Geryg za slovenskou museálnou společnost, vrchní školní rada Jelinek za osvětový svaz pro Slovensko, Antonín Granatier za slovenskou odbočku Národní rady, Pavel Socháň za vlastivědný spolek, M. Korman za zemský výbor slovenský, inspektor Karol Tresky za okres novoměstský, inspektor Jan Obetko za město Skalici, dostavil se také bývalý ministr školství a národní osvěty poslanec dr Štefánek a ředitel Boh. Haluzický z Bratislavy. Z české strany v zastoupení protektorů země moravskoslezské okresní hejtman kyjovský Arnošt Blaha, předseda Sdružení rázu Slováků Fiala z Brna, místopředseda Mistr Antoš Frolka a navrhovatel manifestace profesor dr Jan Husek z Bratislavy a několik poslanců. Pěvecké sdružení z Uherského Brodu společně s pěveckým odborem kyjovského Sokola předneslo za vedení profesora Zaorala slavnostní sbory. Večer byl velmi srdečný, Novákův “Kyjov” musil býti dvakrát opakován.
    Druhého dne dopoledne konal se manifestační průvod z nádvoří Sokolovny, ve kterém čestné místo měly krojové družiny a deputace ze všech význačnějších obcí západního Slovenska. Na náměstí změnil se průvod v tábor lidu, na kterém po úvodním proslovu dra Vladimíra Bročka promluvili jako slavnostní řečníci profesor dr Hůsek ze společného československého stanoviska dr Štefánek za Slováky a ředitel Pilát za Čechy. Za zemský výbor slovenský učinil projev M. Korman, za Slovenskou Matici tajemník Krčméry, za bratislavskou universitu profesor dr Milota, za okresní zastupitelstvo kyjovské rolník František Dvořan. Přihlášena byla sice ještě řada řečníků k projevům, kteří se však pro pokročilou dobu slova vzdali. Po manifestaci koncertovaly slovácké hudby na náměstí. Presidentu republiky byl poslán pozdravný telegram.
    Ve 2 hodiny odpoledne vyšel nádherný krojový průvod z Wilsonova náměstí k Sokolovně, kde na hřišti předvedeny jednotlivé zvyky slováckého venkova, které dopodrobna tentokrát neuvádíme, protože opakovaly se celkem tytéž, jako u předešlých slováckých roků. Rozmnoženy byly však o svatbu z Bošáce a fašankáry z Vradiště na Slovensku. Večer měli Lanžhoťané v sokolském sále “muziku”, myjavská kapela s primášem Samko Dudíkem hrála zase ve slovácké bůdě.
    V pondělí dopoledne po koncertě na náměstí provedli chlapci z Vlčnova “jízdu králů” a odpoledne prošel městem opět veliký krojový průvod do Sokolovny, kde dávána na nádvoří II. část slováckých zvyků. Večer hráli v Sokolovně zase Veličané. Vstupné na jeden den činilo na hlavní tribuně 20-28 Kč, jinde 13 Kč, k stání 6 Kč, děti 2 Kč. Podle prodaných vstupenek navštívilo tento Slovácký rok as 15 tisíc hostů. Možno říci, že se dobře vydařil a splnil po stránce národopisné vše, co se slibovalo i očekávalo.

    Méně radostný byl však finanční výsledek, neboť na účet pokladny Slováckého roku provedena byla i manifestace za československou vzájemnost, které se zúčastnily velmi četné delegace ze slovenskomoravského pohraničí, jimž hradilo se cestovné i strava, což při několika stech osobách činilo slušný obnos. Také účinkujících bylo ke dvěma tisícům. Nicméně morální úspěch kyjovských slavností, jenž byl výsledkem spolupráce kyjovského Sokola a jeho poboček, zůstane ve vděčné paměti všech účastníků Slováckého roku.

    13. června přibylo do Kyjova mistrovské družstvo jugoslávské dívčí házené, Concordia Zagreb. Milí jihoslovanští hosté byli přijati večer téhož dne na přátelském večírku v záloženském sále, kde je uvítal okresní hejtman Arnošt Blaha, zástupci města i Sokola. V neděli dopoledne byl zápas s družstvem házené kyjovského sportovního klubu, který od předešlého roku drží titul mistra republiky v házené. Výsledek zápasu ukázal však převahu družstva jugoslávského (14:9), ale byl i čestným pro domácí družstvo kyjovské. Odpoledne zúčastnili se naši hosté veřejného cvičení sokolského, večer společenského večírku ve Slavii. V pondělí dopoledne byli přijati městským zastupitelstvem a podepsali se při té příležitosti do této pamětní knihy na straně 109. V poledne se pak s Kyjovem rozloučili.

    Oslavám narozenin pana presidenta republiky předcházel film “Návrat presidenta T.G. Masaryk do vlasti”, předvádějící historické okamžiky při jeho vstupu na půdu svobodného státu našeho před Vánoci roku 1918, i jeho přivítání v Praze a na hradě pražském. V den narozenin uspořádán, jak už je zvykem, průvod občanstva do Sokolovny, kde se konala přednáška o osobě pana presidenta a po ní byla hudební i zpěvní akademie. Příznivé počasí dodalo sváteční náladu jak májovým oslavám, tak i svátku matek, jehož zvláštností byl tentokráte alegorický vůz, na kterém velice mile působila scéna mladé matky s děťátkem v náručí, obklopená houfem Slováčku a Sloveneček.

    6. a 7. června konala se oslava 25letého trvání českého sboru hasičského čís. 1 v Kyjově. V sobotu 6. června večer byl slavnostní průvod městem, na náměstí světelná fontána a koncert. V neděli dopoledne odevzdány byly na náměstí před radnicí čestné medaile členům sboru za 20-25letou činnost v něm. Za město pozdravil hasičstvo radní Matěj Urban, jenž ocenil nejen obětavou a nezištnou práci sboru, s důrazem vytkl též národní význam českého sboru hasičského opláceje mu tak oddanost k městu, jehož 35. výročí české správy sbor hasičský při své slavnosti zvláště vzpomenul. Jednatel sboru pan Jakub Kyněra, úředník berní správy, napsal a vydal dílko “O český Kyjov”, v němž pěkně vylíčil začátky hasičského sboru čís. 1. Kyjov byl ovládán až do roku 1896 menšinou německožidovskou, která si vybudovala hasičský sbor – Freiwillige Feuerwehr – kterým měla býti posilována i tehdy, když zánik její přirozeným vývojem nedal se již udržet. Proto před 25 lety založili naši lidé český sbor dobrovolných hasičů, jenž pomáhal chrániti jak majetek hmotný, tak i jazyk a národnost.

    Výroční den 28. října oslaven byl akademií v Sokolovně, jejíž program vyplnilo vlastně reálné gymnasium čísly orchestrálními i zpěvními. Velmi dobře působilo právě to, že celý program vyplnila mládež, která ukázala, že při dobré píli a pevném vedení dovede vytvořiti dílo, které i dospělým imponuje.

    Na tento rok připadlo 60. výročí založení Sokola v Kyjově. Byla to první jednota na Slovácku. Tohoto jubilea vzpomínáno bylo různě během roku: tak v létě mělo členstvo Sokola svoji akademii, žactvo besedu, v Sokolovně účinkovala pohostinsky olomoucká činohra a též o Slováckém roku mělo jubileum toto své místo. Valná hromada Sokolstva kyjovského na počest 60. výročí jeho založení konala se však 29. října. Čestným předsedou jejím zvolen nejstarší člen dr Karel Kozánek. Ve své řečí vzpomněl, jak právě 29. října 1871 sešlo se v Čtenářském spolku 24 občanů k ustavující valné hromadě sokolského bratrstva. Obec měla správu německou, občanstvo bylo až na malé vyjímky neuvědomělé, úřady osazeny Němci. Nižší gymnasium bylo německé, obecné školy utrakvistické. Jazyk český platil za méněcenný. V období 1881-1884 vlivem neblahých okolností veškerá činnost sokolská ustala. Politické úřady usilovaly, aby se sokolská jednota proměnila v hasičský sbor. Vyčkávalo se příznivější doby. Až 19. července 1885 70 českých občanů obnovilo zase činnost jednoty: jejím starostou zvolen byl dr Galusek a náčelníkem dr Joklík. Pod jejich vedením Jednota rostla, upevnila se, přečkala i dobu válečnou a postavila si i vlastní budovu.

    V poslední době za nejistých poměrů mezistátních mluvívá se příležitostně o možnosti nové války, která v důsledku nových vymožeností vojenskotechnických a zvláště chemických postihne bezprostředně nejen vojsko na frontách, též i civilní obyvatelstvo v zázemí. Při obraně státu bude tedy potřebí součinnosti vojska i obyvatelstva. Proto utvořilo se v Praze roku 1930 po vzoru jiných států Ústředí obrany obyvatelstva, které požádalo zdejší odbočku Svazu československého důstojnictva o utvoření místního výboru Obrany obyvatelstva, který by poučoval a radil veřejnosti, jak by si měla počínati při eventuelním plynovém útoku cizích letadel za války, nebo i při mírových cvičeních našeho letectva. Ustavující schůze tohoto Místního výboru Obrany obyvatelstva konala se vskutku 23. června v hotelu “u Michálků” za účasti zástupců důstojnické odbočky, státních úřadů, škol, legionářů, Sokola, Červeného kříže, hasičů a různých soukromých korporací, celkem 15 osob a tyto se staly dle stanov členy širšího výboru Místní obrany. Předsedou užšího výboru zvolen byl starosta František Tauchman, místopředsedy notář František Kallab a ředitel měšťanské školy chlapecké Josef Skála, který přijal též funkci pokladníka a jednatelem předseda Odbočky svazu československého důstojnictva v Kyjově profesor Julius Kotulek.

    Novinkou pro Kyjov byla přeměna dosavadního sokolského kina ve zvukové. Při zahajovacím představení, které bylo v sobotu 24. října, dáván česky mluvící film “On a jeho sestra”. Reprodukce řeči, zpěvu a hudby byla srozumitelná a jasná. Hraje se pravidelně ve středu a v sobotu večer, v neděli také odpoledne.

    29. listopadu pořádal radioodbor OOS výstavu radiových přijímačů. Těšila se živému zájmu jak pro konstrukci strojů, tak i jejich reprodukční schopnosti. Tento div moderní techniky má v Kyjově velmi mnoho ctitelů. Ještě v roce 1924 bylo v Kyjově jen 8 koncesionářů, roku 1925 již 17, 1926 vzrostl jejich počet na 122, 1927 – 190, 1928 – 242, 1929 – 297, roku 1930 324, roku 1931 dokonce 368 koncesionářů. První radio v Kyjově pořídil si telegrafní montér poštovní Jan Kříž v roce 1922, pak dr Josef Půček, třetí radiostanici měl instalatér Bartoloměj Svoboda.

    Vzdělávacích přednášek bylo pořádáno 15, divadel v Sokolovně, Záložně a v Lidovém domě dohromady 20, akademií a večírků 5, politické schůze 3.

Hospodářské a sociální poměry v roce 1931
Boj s nezaměstnaností
Obecní nouzové práce

    Hospodářské i sociální poměry se oproti roku 1930 ještě zhoršily. V lednu došlo sice ke snížení cen chleba a bílého pečiva, takže cena 1 kg chleba se snížila na 1,80 Kč a bílé pečivo o váze 40 g na 20 haléřů za kus, ostatní životní potřeby nejen že uhájily své ceny, některé naopak ještě zdražily. Zejména ceny masa zůstávají vysoké. Nezaměstnaných v městě samém není mnoho, pociťuje se to však z venkova. Sklárna již v létě omezila počet pracovních dní a snížila o 5% mzdy. 1. listopadu zahájila svou činnost okresní zprostředkovatelna práce, úřadující v místnostech okresního úřadu. Občanská záložna i městská spořitelna věnovaly místnímu odboru Československého Červeného kříže každá po 10.000 Kč na snížení bídy nezaměstnaných. Ministerstvo sociální péče udělilo městu v září subvenci na nouzové práce, které se použilo při dláždění ulice Vrchlického (náklad 112.634 Kč), pak ulice, která spojuje ulici Jiráskovu s Riegrovou třídou (kolem jatek a elektrárny), nákladem 39.522 Kč. Pak dalo město upraviti terén na Újezdě odkopávkou třešňové aleje a od domu Krejčiříkova nahoru (náklad 26.460 Kč). Stát přispíval 8-10 Kč denně na dělníka a tak několik desítek strádajících lidí nalezlo při těchto pracích zaměstnání a výdělek po dva měsíce.

    Současně v rámci soustavné kanalisace a na podkladě hotových již plánů začalo se s pracemi na kanalisaci Újezda, jehož hlavní potrubí má vyústiti do Kyjovky pod mostem u Králíčkova domu. Celkový náklad odhadnut na 334.888 Kč. Ministerstvo zemědělství i zdravotnictví a zemský výbor budou požádány o subvenci a použije se též příspěvků ministerstva sociální péče na odstranění nezaměstnanosti, při čemž i majitelé domů mají nésti 1/6 nákladu.

    Sestavovati rozpočet obecní v době tak těžké jako je dnešní bylo prací nadmíru svízelnou a nevděčnou. Náklad na jednotlivá odvětví hospodářského života spíše vzrůstá než klesá, je třeba pamatovati v rozpočtu na řešení nových a nových problémů, jež život ssebou přináší, jako je provedení soustavné kanalisace, stavba školních budov aj., zatím co pravidelné příjmy obecní, především dávky a poplatky tržní, rok od roku klesají a náhrady za ně není. Proto také rozpočet na rok 1932 konči se při nezvýšených přirážkách schodkem 1.556 Kč, který se musí uhradit úsporami.

    Hlavní rozpočet obecní na rok 1932 byl takto sestaven:

    Zdá se, že tohoto roku s větším oprávněním než kdy před tím hlásal na náměstí vánoční strom republiky potřebu účinné pomoci a obětavosti zmírňovat bídu v chudých rodinách a chrániti před hladem i ty, které dnešní svízelná doba připravila bez jejich viny o zaměstnání a obživu. Před Vánoci odbočka Československého Červeného kříže pořádala sbírku odloženého šatstva a darů pro nezaměstnané, jimž nejlepší pomocí je opatření práce.

Pohyb obyvatelstva

Ceny životních potřeb

Vyložení voličských seznamů

Přehled činnosti starého zastupitelstva