Když jsme na sklonku předešlého roku oceňovali práci starého městského zastupitelstva, viděli jsme, že v jeho období zejména v oboru kultury hmotné dostalo se obci mnohého přírůstku trvalé hodnoty proto, že se vhodně a včas využitkovalo příznivé hospodářské konjunktury a že přitom politické i stranické zájmy stály v pozadí. Než již v té době z různých příznaků dalo se předvídat, že úkol nové městské správy bude v podstatě jiný, než byl dosud. Přišly vskutku doby tak těžké, že pravým uměním musí se zdáti, když hospodaření obecní omezí se na prosté udržení toho, co bylo vybudováno, v neztenčeném rozsahu a funkci. Stalo se příkazem hospodařiti skrovněji, vyhýbati se novým dluhům a nezatěžovati pod různými tituly poplatníky novými břemeny.

    Zdálo se tedy přirozeným požadavkem, aby členy nového zastupitelstva obecního se stali lidé opravdu rozvážní a opatrní, prozíraví, mající pochopení pro těžké doby, schopní uplatniti to, co je užitečné a obecně prospěšné. Volební schůze, jichž počet ostatně byl v celku menší než bývalo pravidlem dříve, měly průběh klidný, jakoby politické strany konečně nahlédly, že veřejnost nedbá slibů a frází stále se opakujících, které však žádných činů nepřinášejí a proto již neimponují. Osobní ambice ctižádostivých jedinců vyřídily si politické strany doma, veřejnosti představily se hotovými kandidátními listinami. Bylo jich 10, tedy počet celkem normální a v tomto pořadí: 1. národní socialisté (v čele profesor František Tauchman); 2. republikánská strana československého venkova (vedl rolník Štěpán Sůkop); 3. občanská strana nepolitická (která v roce 1928 nekandidovala) – vedl obchodník Vavřín Adamec; 4. sociální demokraté (v čele odborový tajemník sklářského dělnictva Tomáš Korvas); 5. živnostenská strana – mladší příslušníci – (Vojtěch Studeník, kloboučník); 6. živnostenská strana – starší příslušníci – (zednický mistr František Říhovský); 7. komunisté (Antonín Popelka, sklář); 8. strana lidová (advokát dr Rajmund Neumayer); 9. židé (obchodník Arnošt Jellinek); 10. národní demokraté (advokát dr Vladimír Broček).

    Výsledek volebního skrutinia byl tento:

    Tzv. Občanské strany získaly 14 mandátů a nabyly i bez židů převahy nad socialisty.
    Proti volbám do městského zastupitelstva nebylo podáno žádných námitek a proto v pondělí 4. dubna se volil starosta, náměstkové a ostatní členové městské rady. Ustavující schůzi řídil okresní hejtman, rada politické správy Arnošt Blaha, jenž přijal od členů nového obecního zastupitelstva slib věrnosti republice. Pro tuto volbu utvořily se dva bloky: občanský, o 17ti členech a socialistický, o 12ti členech (1 člen komunistické strany zůstal mimo). Sdružené strany socialistické uplatnily nárok na I. náměstka, strany občanské provedly volbu starosty a II. náměstka a obě tyto skupiny si pak zvolily samy podle dohody členy rady.

    Starostou zvolen byl vůdce starších živnostníků, zednický mistr František Říhovský, prvním náměstkem odborný učitel Matěj Urban (československý socialista), druhým náměstkem četnický nadporučík v.v. Alois Olšák (lidovec).

    Členy rady se stali: stavitel Josef Polášek (národní demokrat), zvěrolékař Rudolf Stokláska (republikán), advokát dr Rajmund Neumayer (lidovec), obchodník Bedřich Weinberger (žid), obchodník Jan Víšek (národní socialista), odborný učitel Emil Cejp (sociální demokrat) a odborový tajemník Tomáš Korvas (sociální demokrat).

    V městském zastupitelstvu v tomto období zasedali:

    21. dubna sešlo se nové zastupitelstvo v plenární schůzi, řízené starostou Františkem Říhovským, jenž převzal obecní jmění i záležitosti od svého předchůdce profesora Františka Tauchmana a provedly se volby do obecních komisí. I tu sdružily se skupiny agrárníků, živnostníků, lidovců, židů a národních demokratů v jeden blok, strany socialistické v druhý. Při pětičlenných komisích – divisorem bylo číslo 6 – připadli I. skupině vždy členové tři, II. skupině dva. Byly to komise: rozpočtová (předseda ofic. berní správy Jakub Kyněra), elektrárenská (předseda Vladimír Šafařík), školská a osvětová (s předsedou profesorem Aloisem Rechtoříkem), sociálně-zdravotní (předseda Jan Žaroský, obuvník), hospodářská a lesní (předseda Štěpán Sůkop), policejní (předseda Alois Olšák), právní a personální (předseda advokát JUDr Vladimír Broček), stavební (předseda stavitel Josef Polášek), vodárenská (předseda Karel Mazal, strojník), pro dávku z nájemného (předseda Jaroslav Ševčík), disciplinární a) pro úředníky (předseda se určí v případě potřeby), b) pro zřízence (předseda se zvolí jako u úředníků), finanční (v čele dr Rajmund Neumayer), letopisecká (starosta, Vít Svozil a Matěj Urban), pro sestavení volebních seznamů (předseda starosta Říhovský), knihovní (předseda Matěj Urban, odborný učitel), místní komise osvětová (předseda J. Novák, odborný učitel) a regulační (předseda stavitel Josef Polášek) – počet členů této komise později byl zvýšen na 10 osob.

    Prvním významnějším úkolem projednávaným tímto novým zastupitelstvem (dne 12. května) bylo předláždění okresní silnice Kyjov – Milotice v úseku od křižovatky u Němcového (pop. č. 187), až za sklárnu – ulice Havlíčkova – v délce 955 m drobnými žulovými kostkami 10x12x12 cm. Náklad odhadnut na 735.000 Kč. Poněvadž silniční fond subvencoval ze 60% pouze náklad 650.000 Kč, připadlo městu uhraditi polovici zbytku nákladu subvencovaného (tj. 85.000 Kč), pokud by nebyl kryt eventuelní státní podporou. Dále připadlo městu uhraditi náklad na zřízení rigolů společně s okresem na polovic, zaplatiti náklad na obrubníky a jiné vedlejší práce, v celku 193.128,05 Kč. Svůj příspěvek vyhradilo si město zaplatit nadvakrát: tohoto roku 50%, příštího ostatek.

    Téměř současně vydlážděna byla stejným materiálem také ulice Brandlova od zmíněné křižovatky nahoru k hnědouhelným dolům v délce 241 m. Z celkového rozpočteného nákladu 135.000 Kč připadlo obci uhraditi 54 tisíce Kč. Hnědouhelné doly Salmovy přispěly obnosem 9.000 Kč. Město zaplatilo svou kvotu nadvakrát penízem, získaným zastavením cenných papírů. Úprava těchto ulic byla opravdu nezbytná. Stav jejich byl velmi ubohý pro nepřetržitou frekvenci těžkých povozů k oběma předním průmyslovým podnikům kyjovským. Přestane záplava bláta a prachu, která se z těchto míst zavlékala přímo do středu města.

    Protože náklad na vydláždění ulice Havlíčkovy byl značně menší než se očekávalo – ušetřilo se tu na mzdách, materiálu i jinak – vydláždila se žulovými kostkami také část ulice Smetanovy od přejezdu dráhy až do vzdálenosti 307 m směrem ke Svatobořicům. Dle kolaudačního elaborátu činil příspěvek obce na tyto tři silniční dlažby dohromady 207.224,60 Kč.

    S realisací projektu soustavné kanalisace, pro kterou byly již vypracovány plány v roce 1931, se počalo jako první etapou na Újezdě. V 78. čísle Úředního listu republiky Československé byla vypsána Zemským úřadem soutěž na provedení kanalisace této nejmodernější části našeho města. Došlo celkem 10 nabídek, jichž ceny se pohybovaly mezi 263.698,80 až 342.812,75 Kč. Na doporučení Zemského úřadu byla stavba zadána brněnské firmě Pittel a Brausewetter, poněvadž byla jednak nejlacinější a také jinak je známa jako solidní podnik, zaměstnávající český personál. Očekává se, že kanalisace odstraní zde starou svízel s povrchovými a dešťovými vodami, které nemohouce se dostati do větších hloubek pro jílové vrstvy, pronikají i do podzemních místností. Majitelé domů musí si vybudovati trativody, které vyústí do kanálu, jenž vede střední částí Újezda. Náklad byl opatřen hypotéční výpůjčkou, vázanou na obecních domech č. 2 a 779, u Hasičské vzájemné pojišťovny v Praze ve výši 250.000 Kč, splatných do 15ti let.

    V severovýchodním rohu Újezda vystavělo město za 1/2 milionu Kč, půjčených od Ústřední sociální pojišťovny v Praze, obecní činžovní dům. Výpůjčka, jež byla zajištěna na obecním dvojdomě č. 830, bude umořena v 71ti pololetních splátkách. Dům obydlen je výhradně rodinami dělnickými, nájemné stanovilo obecní zastupitelstvo na 110 Kč měsíčně za jeden byt o kuchyni, světnici, spíži, záchodu a předsíně. Nezaměstnaným nebo polozaměstnaným nájemníkům sníženo nájemné na 95 Kč měsíčně.

    Vybudování Újezda, kde město přiděluje napořád stavební místa četným zájemcům, které sem láká slunečná a vzdušná poloha, vyžaduje na obci velikého nákladu, který nelze při všeobecném poklesu obecních příjmů hraditi jinak než novým zdražením stavebních míst. Obecní zastupitelstvo se proto rozhodlo, aby místo dosavadní ceny 5 Kč za m² pro místního a 10 Kč pro cizího stavebníka, byla zavedena při prodeji jednotná cena 12 Kč za m².

    Stavební ruch byl i v tomto roce poměrně stále čilý snad proto, že mnozí vidí ve vlastním domě také jistější uložení peněz. Vystavělo se celkem 17 budov obytných, 23 starších domů bylo různě adaptováno nebo aspoň zvenčí upraveno. Z nově postavených budov jsou čísla 843, 853, 856, 867, 873, 875, 876, 877, 880, 883, 886, 887, 888, 889, 885, 890 a 891.

    Při rostoucím počtu domů, v nichž skoro vesměs zařizují si zámožnější rodiny domácnosti s moderním pohodlím, v němž elektrická energie se uplatňuje ve větší míře dosud, bylo nutno opět zvýšiti kapacitu strojů městské elektrárny. Objednán proto u fy Brno – Královopolské strojírny Dieselův motor s paprskovitým rozprašováním, stojaté konstrukce, čtyřtaktní o výkonu 110 HP se třemi válci, s příslušenstvím a montáží za 115.000 Kč. Na zaplacení této částky půjčilo se u Spořitelny města Uherského Hradiště 80.000 Kč. Zbytek zaplacen byl z běžných příjmů elektrárny. V listopadu koupeno k tomuto motoru dynamo o 75 kw od fy Machala a Svet ze Židenic za 19.000 Kč. Starý Dieselův motor prodán fě Ing. B. Vodička v Praze za 16.000 Kč.

    Na samém sklonku roku rozhodlo se obecní zastupitelstvo vypsati veřejnou soutěž na regulační plán města. K jejímu posouzení zvolena porota, ve které jsou starosta, předseda regulační a stavební komise (stavitel Josef Polášek), přednosta státního měřičského úřadu v Kyjově (ing. Antonín Macháček), městský lékař (MUDr Josef Keller), zástupce české techniky prof. ing. architekt E. Králík z Brna, zástupce Ústavu pro výstavbu měst při MAP ing. Jaroslav Vaněček z Prahy III., Vlašská 19, dále zástupce Zemského úřadu a železniční odborník, inženýr, jemuž podléhá železniční stanice kyjovská. Veřejná soutěž bude vypsána v Lidových novinách, ve Zprávách veřejné služby technické a Architektu SIA. Ceny byly stanoveny tři. První 12.500 Kč, druhá 8.000 Kč, třetí 5.000 Kč, na zakoupení plánů cenou nepoctěných 5.000 Kč. Pamatováno též na honoráře členům jury a různé pomůcky, které bylo nutno dáti projektantům k ruce. Zatím zůstalo na těchto přípravách. Sama soutěž bude vypsána na jaře roku příštího.

    Další technické opatření týkalo se vodovodu. Osvětimanským mlynářům Petru Náplavovi (na č. 91) a Josefu Vaškovi (z č. 7) byla vyplacena náhrada, každému po 1.000 Kč jednou provždy, protože jak se později ukázalo, přeložení potrubí pro odtok přepadové vody do zvýšeného mlýnského náhonu, jak původně žádal vodoprávní nález, vyžadovalo by mnohem většího nákladu, nehledě ani k pozdějšímu udržování takového nepřirozeného odtoku vodního.

    S platností od 1. července t.r. systemisováno bylo místo vodáka v II. zřízenecké platové stupnici s měsíčním platem po srážce pensijního poplatku a na léčebný fond 708,33 Kč.

    Z ohledů zdravotních a bezpečnostních zakázala obec prastarý zvyk mlácení obilí na prostoře “mezi mlaty”, které nesmí se díti na veřejném majetku, jen ve stodolách, tam stojících. Než ani ty dnes do moderního města vlastně již nepatří.

    Ze spolkového života, majícího bližší vztah k městu, nutno zaznamenat sloučení obou místních hasičských sborů – čís. 1 (českého) a čís. 2 (židovského) – v jedno spolkové těleso. Kyjov měl dva hasičské sbory, organisované v jedné župě od roku 1920, kdy hasičský sbor čís. 2 vstoupil do svazku 38. hasičské župy a měl také od roku 1920 české velení. Pro Kyjov stačí jeden sbor, náležitě ovšem technicky vybavený a dostatečně podporovaný. První, arci bezvýsledný, pokus o sloučení obou hasičských sborů se stal se strany českého sboru již v roce 1924. Tehdy však členstvo sboru čís. 2 žádalo svým delegátem na župní hasičské valné hromadě liquidaci českého sboru jako časově mladšího. Oba sbory stály časem ostře proti sobě, avšak cesta dohody se přece našla. Vážnou překážkou dohody obou sborů byl také špatný finanční stav sboru čís. 2. Židovská náboženská obec měla totiž na skladišti sboru č. 2 v židovské ulici knihovně zajištěnu pohledávku 35.000 Kč. Aby toto mohlo býti převedeno do vlastnictví obce kyjovské bez břemen, zaplatilo město židovské náboženské obci 25.000 Kč, načež zbylých 10.000 Kč věnovala tato sboru čís. 1 jako subvenci na 10 let napřed. Zástupcům hasičského sboru čís. 1 připadlo postarati se o rozprodání hasičského nářadí někdejšího sboru čís. 2 a stržený obnos měl připadnouti kyjovské obci, která převzala skladiště sboru č. 2 a zřídila z něho garáž pro kropící auto.

    Obecní hospodářství za rok 1931 přes tísnivou dobu bylo ještě poměrně příznivé, vykazujíc přebytek 33.852,37 Kč v hospodaření řádném, v mimořádném rozdílů nebylo. Také hospodaření městské elektrárny mělo za rok 1931 čistý zisk 5.785,54 Kč. Než hospodářská krise, ač se v tisku ujišťuje, že překročila již svůj vrchol, nijak nepolevila. Naopak nedostatek hotových peněz je čím dále tím větší, zejména na venkově. I kupní síla městského obyvatelstva poklesla, trhy úterní a páteční nemohou se vzpamatovat. Na výročních trzích bývá sice lidí dost, avšak obchodní obrat je malý. Výroční zprávy největších kyjovských peněžních ústavů vykazují stále ještě příznivou bilanci. U obou byla zvýšená poptávka po výpůjčkách.

Stav kyjovských průmyslových podniků
Nezaměstnanost a její důsledky

    Z průmyslových podniků nejlépe zaměstnán byl velkomlýn, který denně odesílal 20 až 26 vagonů mouky. Ovšem jako družstevní podnik neplatí téměř žádných daní a přirážek, takže pro obec hospodářsky vlastně neznamená ničeho. Pivovar měl menší výstav piva, než v letech minulých, provoz je však při velmi opatrném hospodaření ještě příznivý. Dividenda se akcionářům však nevyplácela. V čele správní rady jsou toho času Josef Krist, rolník z Vlkoše, Jan Měchura, senátor ze Šardic, Jan Krejsa, prokurista z Brna a JUDr Vladimír Broček, advokát z Kyjova. Sklárna pracovala po celý rok s krátkou přestávkou v zimních měsících. Zápasí s nedostatkem hotového kapitálu. Její pohledávky v zahraničí jsou na ten čas nedobytnými. Hnědouhelné doly i Vrtalova továrna na lepenku a dehtové výrobky byly zaměstnány dobře. Nezaměstnaných v obci není mnoho – snad 40 nebo 50 osob – z venkova však denně docházeli na okresní úřad lidé hledající práci nebo podporu v nezaměstnanosti. Bídu venkova vidět i v tom, že lidé dnes již velmi málo používají autobusů. Staré koncese autobusové zanikají, ohlašují se sice nové, avšak tyto početně nenahrazují úbytku. Tak autobusová linka Kyjov – Moravany nebo Kyjov – Želetice zanikly nadobro, ač se dříve dobře vyplácely.

    Zmírniti utrpení chudé školní mládeže učinila si úkolem, kromě dosavadních jiných, Okresní péče o mládež (OPM), která od 1. prosince 1931 až do konce března 1932 poskytovala o přestávkách ve všech místních školách teplé mléko chudobným a dětem nezaměstnaných ještě také příkrm. Náklad na tuto “mléčnou akci” – 15.000 Kč – se kryl částečně z veřejných prostředků, zbytek nesla OPM sama za přispění lidumilných občanů a veřejnosti. OPM udělovala potřebným četné podpory na ošacení, potraviny aj. v celkové hodnotě 10.000 Kč.

    Sbírka pro nezaměstnané provedena byla u nás Odborem československého Červeného kříže v neděli 20. prosince za součinnosti hasičů a skautů a vynesla přes 20 balíků šatstva a prádla a 1.300 Kč. Také obec pamatovala zvlášť na své dělníky k Vánocům peněžitou výpomocí.

    Místní chudí, kterých je 45 a pobírají měsíčně okrouhle 21,70 Kč na hotovosti mimo otopu, světla a bytu, který mají zdarma, dostali k Vánocům zdarma uhlí a potraviny.

    Při sestavování obecního rozpočtu na rok 1933 pamatovalo se na změněné hospodářské poměry a na to, aby číselné jeho rozpětí, zejména pokud šlo o výdaje, když snížení příjmů si již poměry nadiktovaly samy, se zmenšilo. Byv podrobně probrán ve schůzi rozpočtové a finanční komise, schválen byl zastupitelstvem 3. listopadu v této podobě:

Změna přednostů na berní správě

Rodičovské sdružení při reálném gymnasiu

Pěvecké sdružení sokolské župy Komenského – koncert

Akademie gymnasia

Oslavy

Pohyb obyvatelstva

Počasí

    Povětrnostní poměry podle záznamů srážkoměrné stanice při Zemědělské zimní hospodářské škole v Kyjově podávají tento obraz: Srážky vodní činily v tomto roce 407 mm. Byl tedy rok 1932 suchý, neboť ani zdaleka nedosáhl průměru srážek v republice, jenž činí 640 mm. Nejdeštivějším měsícem byl červenec (123,3 mm vody), nejsušší únor (7,4 mm) a prosinec (8,4 mm). Rok počal zimou –5 °C až –11 °C, která se od druhé polovice ledna zmírnila na 0 °C. Od konce měsíce však klesala teplota ustavičně až ve dnech od 10. do 12. února zaznamenáváno ráno –17 °C, večer –12 °C a ještě na sklonku měsíce nestoupla teplota i ve dne nad –5 °C. V březnu občasně udržoval studený vítr teplotu ještě kolem 0 °C. Duben byl již teplý (ve dne až 22 °C), květen i červen měly normální teplotu, avšak stále větrno. V červenci dostavovaly se časté bouřky a srážky, též srpen byl deštivý a mlhavý. 22. září v noci byl již mráz, z rána mlhy a dešťové přeháňky. V druhé polovině října byly již mrazy –5 °C, 24. listopadu napadlo asi 3 cm sněha. Ten se ovšem neudržel. Z rána bývala však půda promrzlá. Prosinec byl suchý, zima držela se těsně pod 0 °C. Teprve až o sylvestrovské noci napadlo zase 4 cm sněhu, který již zůstal ležet vytrvale.