Z předešlého roku zbýval obecní správě úkol projednati s konečnou platností nájem kelčanského velkostatku na dalších 12 let, tj. až do 31. srpna 1946. Veřejnou dražbou, konanou 29. ledna, pronajat byl manželům Ludmile a Aloisu Hoškovým za vyvolávací cenu 350 kg pšenice z 1 ha ročně a za každoroční příplatek 125 metráků moravské pšenice v peněžité hodnotě jako náhradu za daně. Protože za předešlých pachtýřů nedbalo se vždy na to, aby statek byl veden dle smluvených stanov, bylo nutno vložiti do pachtovních podmínek pokyny, které by zabránily, aby statek upadal, aby se udržela jeho rentabilita. Hospodářské a obytné budovy jsou arci již staré a namnoze nevhodné avšak v hospodářství polním dá se zachrániti a zlepšiti mnoho. Z těchto pokynů byly nejvýznamnější: nájemce musí každý třetí rok pachtované pozemky řádně vyhnojiti a to každou měřici nejméně osmi velkými fůrami zvířecího hnoje nebo dvaceti fůrami dobrého kompostu. Nebude-li tento závazek řádně plněn, musí pachtýř zaplatiti městu za každou fůru hnoje 50 Kč pokuty. Každoročně na jaře a na podzim musí pachtýř vykazovati, které pozemky a jak pohnojil. Zvlášť nutno pečovat o pozemky osázené zeleninou. Pachtýř je povinen chovati potřebný počet dobytka zdravé rasy a to aspoň jeden velký kus na každé 2 ha, jinak zaplatí za každý scházející kus dobytka pokutu 200 Kč. Město si dále vyhradilo právo odebrati pachtýři kdykoliv z pachtu pro své účely pozemky nejvýše až do 5% celkové výměry.
    Kdyby pachtýř neplnil jakákoliv ustanovení těchto podmínek včas, nebo jen neúplně, je město oprávněno kdykoliv pachtovní smlouvu s tříměsíční lhůtou vypověděti a pachtýř je povinen po uplynutí této lhůty veškeré pachtované pozemky a budovy bez ohledu na stav úrody bez jakýchkoliv nároků na náhradu škody městu odevzdati. Ostatně za správné dodržování veškerých pachtovní smlouvou převzatých závazků, ručí pachtýř jednak veškerým živým i mrtvým inventářem na nebo v pachtovních objektech, veškerou úrodou a všemi zásobami hospodářských plodin i celým svým jměním, dále hotovým složením kaučního obnosu ve výši celoročního pachtovného. Tato kauce musí obnášeti nejméně 100.000 Kč.

Pensionování revírníka Františka Nesvadby
Lesním správcem jmenován Ladislav Zacha

    V oboru lesního hospodaření obce došlo ke změně na vedoucím místě pensionováním revírníka Františka Nesvadby (ke dni 1. října), s výslužným 6.900 Kč a 10 m³ dřeva ročně. O novém obsazení místa lesního správce jednala městská rada ve více schůzích, neboť byla vedena snahou získati opravdu dobrého lesního odborníka. Uchazečů na vypsané místo bylo mnoho (16), ale byli to vesměs lidé neznámí, proto bylo nutno opatřiti si o každém z nich řádné informace. Tento postup byl zdlouhavý, avšak nevyhnutelný, neboť městské lesy, zejména ty z buchlovského přídělu, vyžadují pečlivého odborného hospodaření a správy. V říjnu uděleno místo lesního správce Ladislavu Zachovi, lesnímu správci z Oslavy v západní Moravě.

    Je pozoruhodné, že od doby, kdy se naše město stalo majitelem moravanských lesů vzrostl o ně nápadně zájem u občanů, kterých sem o nedělích a svátcích velmi mnoho přichází se osvěžit na Moravanská luka, na Bradlo, na Špičák, ke Koryčanské kapli, k Zoubkově studánce nebo aspoň na Kameňák, kde původně bylo jen několik chalup. Avšak řídící učitel Rudolf Kaspar z Moravan postavil zde turistickou útulnu a letní restauraci, ve které najdeme v neděli stejně Kyjovské jako Koryčanské. Odtud nahoru až k myslivně Zavadilce postavili si kyjovští soukromníci v krátké době několik chat (dosud pět) pro stálý letní pobyt. Pěstují se tu však i zimní sporty. Protože každou neděli v létě je sem pravidelné autobusové spojení, mnoho těch, kdo dříve jezdili do Haluzic, vyhledává raději moravanské lesy.

    Po zemřelém policejním strážníku Eduardu Urbanovi obsazeno bylo místo Ottou Maturou, legionářem z Vracova.

    Firmě ing. dr. Babánek a Antonín Prokeš v Brně byl zadán k vypracování regulační plán města za 30.000 Kč.

    Též otázka nedělního klidu v obchodech, ač tento u nás je již zaveden, ještě stále je předmětem úvah obecní správy. Obchodníci naši jsou tím velmi citelně poškozeni. 4. října bylo usneseno v zastupitelstvu žádati zemský úřad, aby nedělní klid byl v kyjovském okrese zrušen, pokud nebude zaveden všeobecně.

    V letních měsících, počínaje již květnem, opakoval se nedostatek vody, jako jiná léta. Byl opět vydán zákaz plýtvání vodou z vodovodu. Na potrubí a přípojkách objevují se trhliny, mnoho vody uchází a v městě na mnoha místech jsou ulice i chodníky rozkopány opravou přípojek a jiných porušených součástek vodovodních.

Socha T.G. Masaryka od Znoje
Obrazy akademických malířů Josefa Prokopa, Uhlíře a Kudláče

    Z musejních prostředků byla zakoupena Znojova socha presidenta T.G. Masaryka, zdařilé, umělecký cenné dílo, které zdobí zasedací síň obecního zastupitelstva. Od akademického malíře Josefa Prokopa byl zakoupen obcí rozměrný obraz, podávající pohled na zákoutí u Jurovského špitálu z ulice Dobrovského v zimní době, obraz nejen umělecky též i místně velmi hodnotný, který zdobí úřadovnu starostovu. V obecních úřadovnách umístěny originály akademických malířů Uhlíře a Františka Kudláče (kyjovského rodáka), vesměs barevně a svérázně zachycující dnešní profil Kyjova.

    O zákaz mlácení v ulici “mezi laty” byl veden spor mezi majiteli domů a mlatů. Občané z této ulice žádali obecní správu o zákaz mlácení a bylo jim vyhověno. Proti tomu postižení se odvolali k zemskému úřadu, který po dlouhé době odvolání zamítl odůvodněje své rozhodnutí výnosem z roku 1927, v němž se mimo jiné praví, že ulice jsou veřejným statkem, který spravuje obec, a této také přísluší právo o něm rozhodovati.

    Z veřejného majetku bylo odprodáno: v Kolárově ulici pekaři Aloisu Maršíkovi k novostavbě podle nového regulačního plánů 50 m² po 40 Kč za m², v ulici Riegrově Jindřichu Patíkovi, obchodníku koloniálním zbožím pro novostavbu 60 m², výrobci kartáčů Stanislavu Firtlovi k novostavbě 79 m², obchodníku Aloisu Plačkovi 136 m² – všichni tři platili 1 m² po 80 Kč – s podmínkou, že stavby provedou do konce tohoto roku. Při těchto prodejích stanovena byla současně nová stavební čára. Stejně v ulici dra Severina Joklíka za účelem vyrovnání stavební čáry odprodány části pozemků V. Černému (parc. č. 2992-2) a Antonínu a Anežce Běličovým (parc. č. 2510-4) v celkové výměře 13 m² po 12 Kč za 1 m². Naproti tomu zakoupen pozemek parc. č. 526, 533-1 a 533-2, pole v Polámaných od Štěpánky Mandlové po 4.000 Kč za měřici pro ukládání popela a odpadků, vyvážených z města jednou týdně – pravidelně ve středu – což obstarává již po několik let místní povozník Jan Chmela za 12.000 ročně.

    Bohatší snad než jiná léta byl tento rok na události rázu spíše společenského a kulturního. V Kyjově je již pět Rodičovských sdružení: dvě na školách obecních, dvě při měšťankách a jedno na reálném gymnasiu, které pořádává v zimních měsících společenské čaje v záloženském sále občas s přednáškami a pravidelně s tancem školní mládeže, aby si tato jaksi nahradila, čeho dospělí si dopřávají v tom čase na plesích, bálech, šibřinkách apod. (i s dozvuky!).

    Významného jubilea 84. narozenin presidenta republiky bylo vzpomenuto řadou oslavných podniků. V slavnostní schůzi městského zastupitelstva, konané 6. března, bylo usneseno poslati panu presidentovi blahopřání podepsané všemi členy zastupitelstva. Téhož dne večer ubíral se průvod občanů s hudbou k návrší “u kohůtka” nad Kyjovem, kde byla hasiči zapálena vatra a po té v Sokolovně se konala akademie s čísly hudebními a zpěvními. 7. března ráno budíček, vypáleno několik ran z hmoždíře. Den měl ráz sváteční, město bylo bohatě ozdobeno prapory. Místní osvětová komise pořádala v 10 hodin dopoledne hudební akademii v Sokolovně. Též místní židovská obec vzpomněla presidenta Masaryka při svých bohoslužbách 2. března a ve slavnostní schůzi rozhodla, aby se místní židé hojně zúčastnili upisovací akce na založení vesnice v rovině jezderlonské v Palestině, která se má nazývati vesnicí Masarykovou. Též reálné gymnasium pořádalo Masarykovu akademii, jejíž těžiště bylo v orchestrálních číslech – studentský hudební orchestr má 64 členů. Účast veřejnosti byla vždy veliká.

    18. dubna se konala v zasedací síni městského zastupitelstva ustavující valná hromada Masarykovy letecké ligy.

    Na paměť pětistého výročí lipanské bitvy přednášel v Sokolovně večer 28. dubna vynikající literát Jan Vrba. 30. května předvedeno drama Husité od Dvořáka.

    V neděli 29. dubna večer se konala v malém sále záloženském ustavující valná hromada Národní střelecké jednoty v Kyjově. Úvodem byla podána zpráva o významu a úkolech Jednoty, která se u nás ustavila jako součást programu brannosti národní. Starostou zvolen štábní kapitán v.v. Jan Němý (rodák z Nětčic), I. náměstkem notář František Kallab, II. náměstkem obchodník Benedikt Zahradník, jednatelem PhMr Rudolf Svoboda, velkoobchodník vínem, náčelníkem Ladislav Jankovič, pokladníkem drogista Karel Chyba, šest členů výboru a tři náhradníci.

    26. dubna večer pořádal v Kyjově Mistr Jan Kubelík v Sokolovně svůj houslový koncert. Nebylo dosud příležitosti, abychom tohoto umělce světového jména u nás v Kyjově slyšeli. Byla to proto pro nás veliká událost umělecká, o které se dlouho mluvilo.

    Na paměť 50. výročí úmrtí Bedřicha Smetany a 30. výročí smrti Antonína Dvořáka uspořádal Sokol společně s reálným gymnasiem koncert ze skladeb obou mistrů 10. května v Sokolovně, při kterém účinkoval studentský orchestr, mužský i ženský sbor studentstva a Sokolů – v celku přes 100 zpěváků pod řízením profesora Zaorala. Úspěch měli veliký.

    13. května byl pořádán ve velkých rozměrech a v obvyklém stylu “svátek matek”, 27. května pořádán studentský majáles.

    Za slavnostních a pamětihodných okolností se konala ve čtvrtek 24. května opětná volba T.G. Masaryka presidentem republiky. Městská rada za organisační pomoci hasičského sboru uspořádala toho dne večerní slavnost. U Sokolovny se shromáždil veliký lampionový průvod občanstva, škol, úřadů, hasičů a jiných korporací, jenž s hudbou prošel celým městem a skončil na náměstí, kde v nadšeném proslovu o významu osobnosti presidentovy a této jeho volby pojednal starostův náměstek, odborný učitel Matěj Urban. Pěvecký odbor Sokola zazpíval slavnostní sbor: Sláva Tobě... a k závěru občanstvo, provolávající Masarykovi “slávu”, zapělo státní hymnu. Účast občanstva byla veliká, radostné vzrušení zejména u mládeže spontánní.

    28. května bylo vzpomenuto padesátin dra Eduarda Beneše veřejnou schůzí ve velkém záloženském sále s proslovem legionáře Karla Richtra.

    10. června pořádala Odbočka svazu československého důstojnictva v Kyjově, Okresní jednota legionářů, Spolek pro obranu obyvatelstva a jiných spolků, které mají ve svém programu tělesná cvičení “den brannosti”. Dopoledne byly na náměstí slavnostní projevy a koncert, odpoledne pak na gymnasiálním hřišti předvedly jednotlivé spolky ukázky svých cviků. Pozornost vzbudilo vystoupení 166 studentů zdejšího ústavu, kteří své cvičení předvedli za prudkého lijáku. Bylo sledováno odborníky z vojenských i tělocvikářských řad a přítomný generál dr Koutňák ocenil je jako nejcennější tělocvičnou složku celého pořadu.

    V červnu byl “hlavní letecký den”, kdy byl proveden nálet vojenských letadel na naše město. K večeru přiletělo deset vojenských letounů, které se vracely z Brna do Prostějova. Na předstírané nebezpečí, které městu hrozilo, upozornily tři výstřely z hmoždíře, siréna ve mlýně se rozezvučela. Lidé však, místo aby se poschovávali, vycházeli ze zvědavosti ještě na ulici a pátrali po letadlech... Jak to bude, až půjde do tuhého!?

    16. června zahájeny byly v Sokolovně koncertem pěveckého sdružení sokolské župy Komenského “sokolské sletové župní dny”. Pořad sestával převážně ze skladeb Smetanových a Dvořákových, podaných 70ti členným pěveckým sborem. V neděli 17. června vyšel od Nového světa velkolepý průvod po 2. hodině odpolední městem k Sokolovně, ve kterém kromě dospělých bylo na 1.000 žáků a sokolská jízda. Na cvičišti promluvil místonáčelník ČOS. Bezvadné cvičení ukončeno bylo holdem republice a demokracii. Sokol má v Kyjově letos 346 členů a pobočky v Bukovanech, Sobůlkách, Stavěšicích a Žádovicích – celkem na 500 členů, kromě žactva a dorostu.

    Byl hrán Mahenův Jánošík v přírodě, v městském parku za přítomnosti samého autora, který měl k němu úvodní slovo. Návštěva byla veliká, hercům se však vytýkaly některé nedostatky.

    23. září pořádal okresní hospodářský spolek výstavu hroznů, ovoce a hospodářských plodin, která trvala do 26. září a přitom velkou slavnost “vínobraní”. Alegorický průvod od Nového světa se ubíral do Záložny, kde byla též ochutnávárna vína, zábava, veselí, zpěv, které jen víno dovede vykouzliti ve slováckém prostředí. Není divu, že ředitelství státních drah v Brně vypravilo při této příležitosti k nám velmi hustě obsazený “vlak do neznáma”.

    Za jugoslávského krále Alexandra I. a francouzského ministra zahraničí Louis Barthoua, přátele našeho národa a republiky, kteří byli 9. října usmrceni v Marseilli ničemnými teroristy, uspořádala městská rada s místní osvětovou komisí 18. října tryznu, při které účinkoval gymnasijní orchestr a pěvecký odbor Sokola. Velké množství lidí přišlo uctíti památku těchto ušlechtilých mužů, kteří pracovali k prospěchu svých národů a v zájmu světového míru.

    Památka 28. října byla oslavena večer den předtím sokolskou a 28. října studentskou akademií v Sokolovně.

    V národním uvědomění mělo naše město i jeho okolní kraj své čestné místo již dávno před válkou (vzpomeňme jen aféry “hier”). Ani za světové války se nezapřelo, jak ukázal proces s kyjovskými “velezrádci”. Mnoho našich krajanů stoupilo také do legií. Aby se různé památky, jichž je mezi lidem právě na tuto dobu dosti, mohly zavčas soustřediti a zachrániti pro budoucnost, rozhodla se místní odbočka československé obce legionářské vybudovati Památník odboje – legionářské museum. Původně se pomýšlelo upraviti zvláštní legionářské oddělení v městském museu na Zámečku, avšak naprostý nedostatek místa, který znemožňuje vlastním sbírkám se náležitě rozvinouti způsobil, že legionáři sami, s energií jim vlastní, vymohli si na obecní správě, že jim uvolnila dvě místnosti v obecním domě čís. 2 v přízemí na náměstí pro účely musejní. Na výzvu legionářů k veřejnosti sešlo se v krátké době tolik různých památek a dokladů na persekuci Kyjova před i za světové války, dokumentů všeho druhu, vztahujících se na předválečné úsilí o český Kyjov, i hojně předmětů dokumentujících život, práci a zásluhy našich legionářů na světových bojištích, takže obě místnosti při hospodárném a účelném využití místa i vkusném uspořádání byly zcela zaplněny. Z horlivosti a obětavosti několika nadšených pracovníků – v tom zejména zasloužilého organisátora sbírek a dnešního správce tohoto musea, revidenta poštovního úřadu v Kyjově legionáře Bohumila Koláčka – vyrostl zde památník na nejslavnější dobu našich novodobých dějin, kam se jde ráda poučit nejen školní mládež, ale i ti, kdož neztratili zájmu na ideálních statcích národních.

    Protože ceny obilí klesaly, prosadila agrární strana ve vládě zavedení obilního monopolu. Pak se ceny obilí značně zvedly: 1 q pšenice stál 185 Kč, žita 116,50 Kč. Podražily mouka i pečivo.

    V zápisech této kroniky se přestalo roku 1934, kdy dosavadní kronikář pro jiné naléhavé práce, školní službu, doplňování, organisování a odborné zpracovávání muzejních sbírek, nemohl se úkolu kronikáře plně věnovat. Vedením kroniky byl proto z usnesení městské rady pověřen zdejší berní úředník Jakub Kyněra, který byl dobře obeznámen se zdejšími poměry jako rodák z blízkých Svatobořic a byl též literárně činný. Bohužel, nezapsal na následující léta do této knihy ničeho, takže mně nezbylo později než pokračovat v ní až do roku 1939, kam až sahaly mé zápisky.