Obecná škola chlapecká

    Tato škola měla ve školním roce 1946/47 180 žáků v 5 třídách. Učilo se na směny, protože ostatní učebny, mimo tří, zabrala měšťanská škola. Ve školním roce 1946/47 byly provedeny nákladné adaptace jako přístavba šaten, vybudování sprch, zavedeno ústřední topení, zařízen školní rozhlas a zřízeno školní jeviště v tělocvičně. Celkový náklad činil 650.000 Kčs.
    Od počátku školního roku bylo zavedeno ve IV. a V. třídě vyučování ruštině a politická výchova ve III., IV. a V. třídě. Předsedkyní Rodičovského sdružení byla zvolena J. Běťáková. Z přednášek byla nejvýznamnější o Jednotné škole. Náplň práce: mléčná akce, prohlídka dětí lékařem, vánoční nadílka a pohoštění dětí na radovánkách. Sběr: 4.075 kg a mimořádně 415 kg hader. Spoření: 15.796 Kčs. V DČČK bylo organisováno 182 žáků. OPM darovala 10 kg kakaa a na ošacovací akci chudých 3.000 Kčs.
    Na pomoc hladovějícímu Rumunsku žáci sebrali 1.515 Kčs. Týden dětské radosti byl ve znamení výletů, na něž RS věnovalo 1.000 Kčs. V neděli dopoledne zdarma filmové představení, odpoledne výlet do Chrastí, kde byly děti RS pohoštěny.

    Školní rok jako na všech školách započal slavnostně 1. září 1947. 283 zapsaných žáků bylo rozmístěno v sedmi třídách. Od 1. října odešli žáci z Milotic, kde byla zřízena nová měšťanská škola. Počet tříd zůstal stejný. V jednoročním účelném kurse se vyučovalo i psaní strojem a těsnopisu. Ředitelem školy byl Miroslav Martinic.
    Ke škole patřily tyto obce: Kyjov, Boršov, Bohuslavice, Bukovany, Kostelec, Kelčany, Svatobořice, Sobůlky, Ostrovánky, Nechvalín, Čeložnice a Moravany. Škola trpěla nedostatkem místa. Stavba nové školy se pozdržela, že MNV vypsal dvakrát soutěž, aby stavbu dostali místní stavitelé, přesto, že byli již prací přetížení (stavba čtyř činžovních domů, nemocnice a školy v Boršově). Se stavbou se začalo 1. července 1947, kdy byla hotova příjezdní silnice ke škole, jež stavbu také pozdržela. Nedostatek materiálu, hlavně cementu, také stavbu zdržoval. Po restrikci staveb ve dvouletém plánu byla stavba dokonce zastavena. Stavba je nadměrná proto, že je v ní počítáno se 24 třídami. Náklad bude činit 42.000.000 Kčs. Nebylo počítáno však s ředitelským bytem.
    Dosavadní škola se nákladně opravuje i ve školním roce, což způsobuje neklid ve vyučování a nemožnost udržet čistotu v budově. Byly zřízeny nové šatny, rozšířena tělocvična, nové vodovodní potrubí, zřízeno ústřední topení. Za budovou byl postaven obytný dům pro školníka, z jehož bytu byla zřízena učebna.
    Škola se stávala součástí života, proto si všímala všech význačných událostí v městě, okrese, kraji a celém státě a podílela se na nich i činně. Do práce se zapojovala i samospráva žáků. Jeden žák byl vyslán do zahraničního tábora. Žáci se zúčastňovali všech brigád, hlavně ve městě – úprava náměstí, tržiště, při stavbě nové školy a úklidu ve škole.
    Sběr: 9.292 kg, na žáka 37 kg. Na sociální účely se sebralo 2.000 Kčs a 200 Kčs pro Bolzánův sirotčinec. Žáci hubili i škůdce, hlavně nosatce řepného. Mandelinka se nevyskytla. Přespolní žáci dostávali polévku, z 73-32 zdarma, ostatní platili po 2 Kčs. Vařil ji hotelier Miklenka. Pro nedostatek lékařů nebyli žáci lékařsky prohlédnuti.

    Ve školním roce 1946/47 byla jmenována školou vzorovou. Měla velké potíže s umístěním žactva, jehož počet vzrůstal. Měla 153 žákyň v 5 třídách. Škola byla ochranitelkou dívčí obecné školy v Bruntále. Ředitelkou byla Věra Luzarová, protože obecná škola dívčí nebyla pod jednou správou se školou měšťanskou.

    Měšťanská škola dívčí měla 290 žaček v 6 třídách s pobočkami a ve dvou kursech. Nedostávalo se učeben a proto bylo používáno i kreslírny. Na škole s polovičním úvazkem učil Josef Zabloudil, předseda ONV.
    Sbor dívčí školy vedl pěvecky odborný učitel Oldřich Máčel, člen PSMU. Tento sbor zpíval při všech slavnostních příležitostech a také dělníkům v závodech v městě i v okolí a také vojákům ve Bzenci. Sbor je doplňován tanečními i recitačními výstupy. Vedoucí Oldřich Máčel byl s PSMU v září na zájezdu v Jugoslávii.

    Školní rok začal 1. září. Zapsáno bylo 405 žáků, 224 hochů a 121 dívek. Celkem bylo 15 tříd. Studentská samospráva si zvolila studentský výbor i ústavní radu. Předsedou byl Mirko Kuba.
    6. a 7. září byl sjezd abiturientů reálného gymnasia po 20 letech. Ředitel je pozdravil v ředitelně, kde se zapsali do pamětní knihy. Pak byla schůze s bývalými profesory v chemickém kabinetě a posluchárně. Potom se všichni společně fotografovali před ústavem.
    Sběr za rok 1947/48 vynesl 7.895 kg. SČM vyhlásila soutěž o nejlepší prospěch, kterou vyhrála Em. Halíková, žákyně z VI.A. Dostala za to zdarma třídenní pobyt v Praze. Ústav se hojnou měrou zúčastňoval kulturního života a také k němu přispíval. Žactvo pomáhalo brigádnicky na dobývání brambor.

    Mateřská škola byla umístěna v Jungmanově ulici a roku 1947 měla 151 dětí. Ředitelkou byla Filoména Sychrová. MNV věnoval škole městskou zahradu, dříve patřící okresním hejtmanům, která byla velmi zanedbaná. Nákladem 10.000 Kčs MNV vybudoval v ní pískoviště, zřídil houpačky a lavičky. Zaměstnankyně školy s učitelkami daly zahradu do pořádku. O hlavních prázdninách byly zřízeny splachovací záchody a sprchy. Rovněž opravena střecha.
    Od 1. listopadu byly podávány dětem přesnídávky v jednoduše zařízené kuchyni. Rodiče platili jen mléko. Po stránce zdravotní o děti pečoval Dr. P. Hluštík, později Dr. Mil. Daněk.
    Škola se zúčastňovala podle možnosti veřejného života a oslav s národními školami. Také pořádala ke konci školního roku vlastní besídku.

    Tato škola byla umístěna v Komenského ulici a v roce 1947/48 měla 57 žákyň.

    Ve školním roce 1946/47 odešel z této školy učitel Jan Stojan za ředitele hudební školy do Olomouce. Ostatní učitelé také nastoupili výhodnější místa a škola se rozpadla. Ředitelem byl Milan Luzar, který pak vyučoval soukromě klavíru a houslím a tak se uchovávala hudební úroveň dorostu.