Závod VDP mlýny byl majetkem Velkonákupní společnosti družstev, která měla centrální ředitelství v Praze. Již v roce 1950 byl závod znárodněn. Produktivita práce se zvětšovala, zvětšovaly se i denní výkony. Například z dřívějších 11 vagonů za 24 hodiny zvýšil se výkon na 18 vagonů denně zpracovaných. Namáhavá práce zaměstnanců se snížila postupnou mechanisací a mzdy zaměstnanců stoupají. Přibývá pracovníků z řad žen, které tvoří téměř 50% osazenstva. V závodě byla zřízena závodní kuchyně, sprchy se studenou i teplou vodou a šatny. VDP mlýny se stávají jedním z nejlepších podniků a práce ZO KSČ i ROH je velmi dobrá. Podporují se nové formy práce a socialistické soutěžení.
    V závodě pracovala pěkně i odbočka SČSP. Závod podporoval všechny kulturní akce města a byl patronem střední školy chlapecké, s níž velmi pěkně spolupracoval. Zástupci patronátu navštěvovali školu při všech význačných slavnostech.

Sklárny Moravia

    Velkého zvýšení výroby bylo v závodě dosaženo roku 1951, kdy zahájila výrobu automatisovaná vana I. a kdy byl dán do provozu třetí stroj na vaně IV. Tohoto roku bylo na strojích na vaně I. vyráběno drobné lékárenské zboží. Na závodě se rozvíjel Svaz mládeže a poprvé měl svého zástupce v ZV ROH. Předsedou ČSM byl s. Steiner a svazáci organisovali besedy s branci. Když s. Steiner odešel na podzim na studie, závodní skupina zůstala bez vedení a práce její ustrnula.
    Aktivněji pracovala odbočka SČSP. Nechyběly v ní zlepšovací návrhy, hlavně v dílně s. Janíčka. Dalším úkolem odbočky byla propagace pokrokových forem práce podle zkušeností sovětských soudruhů. Bylo potřebí hodně přesvědčování k odstranění starých zvyklostí. Byly organisovány přednášky, předváděny krátké filmy a uspořádány vhodné propagační nástěnky.
    V roce 1951 byl rozpuštěn závodní požární sbor a byla z něj utvořena odbočka městského sboru. V závodě působila samostatná tělovýchovná jednota, která se později sloučila s městskou jednotou. Práce na závodě i po stránce kulturní byla aktivní.

    V lednu 1951 byla dokončena hala č. 1 a současně 15. ledna byla zahájena výroba, jež byla přenesena z VŽ KG z Ostravy a Karviné. Současně se pracovalo na další hale, protože dosavadní objekty nemohly stačit pro úkoly nově zřízené šroubárny. Způsob a tempo výroby byly nezvyklé na naše poměry, ale výstavba pokračovala tak úspěšně, že na jaře byly betonovány základy nové haly, v létě byla zahájena montáž ocelové konstrukce a koncem roku 1951 byl již přestěhován z VŽ KG strojní park jejich bývalé šroubárny, aby mohla býti hned zahájena výroba i v této hale.
    Současně se stavbou závodu rostla i stavba plynovodu, který byl zapojen na sondu u obce Vacenovice, byla zřízena trafostanice a vodovod. Také sociální výstavba rychle pokračovala jako zřízení šaten, umýváren, kuchyně, jídelny a byla postavena samostatná administrativní budova. Byli získáváni noví pracovníci z kyjovského okolí, získávány ženy a nahrazovaly muže na jiných úsecích práce. Československý svaz žen se na tomto úseku velmi uplatnil a mnoho žen z domácnosti bylo získáno do práce i ve Šroubárně.
    Na úsporách bylo v závodě na podkladě zlepšovacích návrhů docíleno 1.500.000 Kčs úspor a vyplaceny odměny ve výši 81.000 Kčs.

    V pivovaru byl tohoto roku sklep doplněn ležáckými sudy, spilka 13 káděmi v hodnotě 46.500 Kčs. Těmito adaptacemi docíleno zvýšení výrobní kapacity závodu o 30% na celkovou roční kapacitu 16.000 hl piva. Převzetí brněnského skladu piva v Kyjově provedeno dne 1. dubna 1951. Všech 6 zaměstnanců skladu bylo převzato do závodu pivovaru.

    Toto družstvo bylo v Kyjově založeno 12.10.1934 jako rolnická svépomoc, vedená agrární stranou. Iniciátorem byl Ing. Karel Marek, ředitel hospodářské školy v Kyjově. Od pana Ševčíka byl zakoupen vedle pivovaru pozemek pro stavbu. Stavba byla dokončena 9.12.1935 a náklad na ni byl 418.000 Kčs. Strojní zařízení a konve 378.000 Kčs.
    Družstvo prodávalo podíly po 200 Kčs a hned od začátku mělo jich upsáno 751 a členů z řad větších a středních rolníků 383. Předsedou představenstva byl po mnoho let Jan Lunga ze Skoronic a předsedou dozorčí rady Vladimír Krist z Vlkoše. Správcem mlékárny Vojtěch Gabrhelík.
    Mlékárna velmi dobře prosperovala a roku 1937 prodala mléčných výrobků na 50 vagonů. Přidružili sběrnu vajec a v mlékárně byla vybudována chladírna pro 5 milionů kusů vajec. Zaměstnanců bylo 9 a jejich plat byl kolem 13 Kčs, 1 l podmáslí denně a 1/4 kg másla týdně. Úředníci dostávali 1 l mléka denně a 1/4 kg másla, plat od 300 Kčs měsíčně po 1.700 Kčs (ředitel). Později byl plat dělníků zvýšen o 2 Kčs denně, ženy měly plat o 3 Kčs nižší.
    Do roku 1939 počet členů stoupl na 1.464 s 2.613 podíly. Za protektorátu družstvo prosperovalo, členem se stává i ředitel kelčanského cukrovaru Dr. Viktor Kattinger, který je zároveň pokladníkem a tak družstvo má přímou německou kontrolu. Roku 1944 byla dokončena přestavba mlékárny a připravovala se na výkup a porážku drůbeže. Roku 1945 mlékárna přechází pod národní správu a předsedou je Vladimír Krist z Vlkoše. Mlékárna je členem Svazu zemědělských družstev v Brně. Nábor nových členů vzrostl o 146. V mlékárně byl zaveden nepřetržitý provoz. Ředitel Gabrhelík byl propuštěn a správci se stali Maděřič a Svoboda, zaměstnanci mlékárny.
    Roku 1947 mlékárna zřídila líheň kuřat v bývalém lihovaru v Kyjově a v Jestřabicích zakoupen Malý dvorek a zřízena tam drůbežárna, později i výkrmna vepřů. Od 1. ledna 1949 mlékárna fusovala s mlékárnou Bohumila Foukala v Kyjově. Vzrostla výroba sýrů a zaměstnanci sýrárny dostali zvláštní odměnu. V Jestřabicích od MNV bylo pronajato 6 ha pozemků a začalo se hospodařit i se stroji a zakupuje se i dobytek, správcem se stává Bohumil Ženatý. Statek v Jestřabicích byl v roce 1948 zakoupen a zaveden tam elektrický proud. Pro líheň, vedenou Václavem Leciánem, zakoupena nová líheň pro kachní vejce. Za vzornou obsluhu líhně byl Václav Lecián zvlášť odměněn.
    Po roce 1948 se stává správcem Jan Moravec, který si z příkazu Oblastního akčního výboru družstev vyměnil místo se Stanislavem Měřínským z Telče. V nové národní správě po roce 1948 byli: František Jandora, úředník mlékárny, Jan Šimík, rolník z Kelčan, Jakub Palác, rolník z Kyjova. Předsedou byl zvolen Jan Šimík. Zaměstnanců bylo celkem 15.
    Mlékárna dobře prosperuje, i když zápasí s plněním plánu pro výkup mléka. Vypisuje soutěže na nejlepší sběrače mléka pod heslem: Ani litr kyselého mléka – v letních měsících. Její výrobky jsou vyhodnocovány jako velmi dobré na přehlídkách mlékárenských výrobků v Brně i Gottwaldově. Připojují se soukromé prodejny mléka a zřízena volná prodejna mléka na náměstí (1951).
    Roku 1950 byl statek v Jestřabicích předán státním statkům a některé stroje JZD. Od zakládání JZD měla mlékárna živý podíl na jejich rozvoji, patronát nad JZD Moravany. Zaměstnanců bylo 21, procházeli politicko-odborným školením a pracovali na socialisaci vesnice.
    6.7.1950 ředitel Měřínský vzat do vyšetřovací vazby, ředitelem Karel Martinák.

    Tohoto roku byl SKP rozšířen o obory: Náborové podniky – plakátovací ústav, služby a práce – šatna s provozem v začleněných podnicích (převzato od J. Kulíška 1.X.1951).
    Správcem SKP se stal tohoto roku Martin Sládek. Alois Vavřina mladší se stal stálým zástupcem správce SKP a zároveň jmenován vedoucím sektoru: Pohostinství a výživa dnem 1.3.1951. Jan Jelínek se stal vedoucím sektoru: Služby a práce komunální a zahradnictví od 1.4.1951. SKP bylo předáno nákladní auto MNV a šofér a závozník byli předáni do služeb SKP. V domě č. 14 byly SKP přiděleny místnosti k rozšíření květinářství.