Velkým kulturním přínosem je soubor Slováckého divadla z Uherského Hradiště, který se vypracoval mezi venkovskými divadly na přední místo a je sto soutěžit třeba s Mrštíkovým divadlem v Brně, které také u nás pohostinně vystupuje. Škoda, že sál sokolovny je tak málo akustický a také herci většinou mluví zcela konzervačně a tak od druhé třetiny sálu není jim už dobře rozumět a tak mnohá pointa unikne. Už i v tisku kritizovali tento způsob podání. Je to přijatelné pro malá divadla nebo s dobrou akustikou, ale běžného diváka to odrazuje, zvláště starší lidi už ne s dobrým sluchem. Potěšitelné je, že předplatné na divadlo má několik venkovských obcí, mezi nimi největší Ježov. Dojíždějí pravidelně autobusem. Jen přistěhovalci v nových čtvrtích stále ještě cestu na divadelní představení nenašli. A přece se hrály tak zajímavé hry jak ze současnosti, tak z historie, našich i cizích autorů.
    Ochotnické divadlo v rámci SZK nacvičilo za režie Ludvíka Guryče Karvašovu hru Jizvu, kterou sehráli dvakrát v Kyjově na závěr MČSP 11. a 18. prosince. Hráli ji ještě v okolí, tradičně v divadelním Vracově a v Hlohovci v rámci družby – s velkým úspěchem.
    Také řada besed byla uspořádána a nejzdařilejší z nich byla 24. dubna v sále Záložny se spisovatelem Františkem Kožíkem. Sál byl naplněn i bez pomoci internátní mládeže, která často zachraňuje návštěvní situaci na podobných kulturních podnicích – v drobných mincích, jak se někdy říká. Bez dlouhého úvodu František Kožík mluvil o svých začátcích tvorby a všem přítomným byl strašně blízký ten syn Slovácka, vychováním Hradišťan, básník a sportovec, spisovatel a pracovník rozhlasu, dnes v televizi a ve filmu, jeho velké lásce. Mnohým posluchačům se také přiblížil hrou Největší z Pierotů, v níž tak vynikl herec a režisér Slováckého divadla J. Mecnarovský. Hodně posluchačů si dalo podepsat jeho knihy a někteří se mu svěřili také se svými literárními pracemi, mezi nimiž je i dosud nevydaná historická povídka o Skoronicích Zdenky Hagenové.
    Jinak byla řada jiných kulturních akcí včetně hodně navštěvovaných akcí estrádních. Řada výstav, výstavky obrazů na nemocnici a v sále ZDŠ na třídě Pionýrů jsou již tradiční. Obrazy značné hodnoty zapůjčuje Dům umění v Hodoníně. Je smutné, že Kyjov, který vynikal smyslem pro umění, kdysi hostoval J. Úprku a jeho přátele, má usedlé malíře jako J. Prokopa, řadu malířských jmen a kyjovských rodáků a nemá stálou výstavní síň.

    A nyní o té největší kulturní události Kyjova, která předčí kdysi proslavené Slovácké roky, o XIV. filmovém festivalu pracujících. Bylo velkým vyznamenáním, že Kyjov se dostal do nevelké řady měst, v nichž letní dobou probíhá FFP. Je to dokladem, že dobrá myšlenka se změní v čin, ujmou-li se jí nadšení a energičtí lidé, jací se sešli ve festivalovém štábu, vedeném oficielně předsedou MNV, ale ve skutečnosti ředitelem městských kin Ludvíkem Pokorným. Přípravy na festival začínají již vlastně v zimě, kdy se schází na poradu vedoucí festivalových štábů a rozdělují si termíny festivalů a vybírají se festivalové filmy, které vedoucí štábů mají možnost aspoň některé shlédnout. Druhá porada v Praze se koná v dubnu a pak ještě v červnu, ale to již přípravy na festival u nás jsou v proudu.
    FFP byl v Kyjově po skončení opravdu horečném všech příprav zahájen 22. června 1963. Přes nepříznivé počasí – letní déšť je teplý a s ochranou se snese – sešlo se na 2 tisíce diváků. Kulturní vystoupení před filmem měl náš nejúspěšnější dechový pionýrský soubor vedený s. Josefem Frýbortem. Zahajovací proslov měl předseda MNV Radoslav Navrátil, který zdůraznil význam festivalu jako politické a kulturní závažné události a popřál divákům dobrý zážitek, nějakou také výhru a i pěkné počasí.
    Jako první film byl promítán italský satirický film Rozvod po italsku. Diváci film kladně hodnotili a rádi svou kritiku svěřili magnetofonu, s kterým pracoval s. Jiří Rataj pro dokumentaci. Druhý festivalový den je družbou s NDR, delegace s hlavním hercem filmu je obecenstvem bouřlivě vítána a celé jejich vystoupení vyznívá v mírovou družbu, kterou také podporuje obsah filmu – podle románu B. Apitze – Nahý mezi vlky. To byla krásná neděle 23. června, i přes přeháňkové počasí byla účast velmi pěkná a diváci spokojeni. Filmu se zúčastnila i sovětská delegace, kterou diváci shlédli na pondělním filmu česko-sovětským Velká cesta. Diváky nejvíce zaujala herečka Nina Gulaja, která po filmu byla obležena mládeží, žádající podpis i obrázek. Před oběma filmy hrály slovácké kapely – na tomto z Nafty Hodonín s vedoucím Jaroslavem Vavrysem, které se zase velmi líbily hostům.
    Ve středu francouzský film Pohled z mostu byl ke konci přerušen bouří a ani nejstatečnější diváci neodolali. Před filmem vystoupil oddíl sportovní gymnastiky vedený Lad. Vasickým a doprovázený tanečním souborem SZK ROH. Anglický divadelní film Pekelník podle předlohy G.B. Shawa, předcházela exhibiční akrobatická skupina krasojezdců TJ Sokol Moravský Písek. Film pro své dobrodružné zaměření s věcnou pravdou nepochopení hrdinů byl hodnocen diváky velmi kladně.
    A potom za umoudřeného počasí vyhrávala dechová hudba železničářů Lok. depa z Veselí významnému českému filmu vyznamenanému na mezinárodním festivalu v Cannes 1963, předehra k filmu s nejoblíbenějšími herci, Janem Werichem a Vlastimilem Brodským vítala jeden z největšího počtu účastníků našeho festivalu, i delegace zástupců patronátů, ONV a filmu Až přijde kocour.
    Americká společenská komedie Byt v české řeči jako širokoúhlý film se také líbila a značný úspěch měl soubor Danaj s primášem Dr. Slávkem Volavým, který hrál před filmem. Sobotní představení barevného dvoudílného českého filmu Jánošíka s úvodní slováckou dechovkou Bohuše Zbořila z Milotic, kde se také část filmu v zámku natáčela, měl největší úspěch, ač vstupné bylo dvojnásobné.
    Všechno končí, i sláva našeho festivalu byla ukončena v neděli polskou filmovou komedií Gangsteři a filantropové a naposled zahrála před filmem rytmická náladová skupina Ligniťan se sólisty. Filmové plátno nepohaslo úplně, hrálo se dál třikrát týdně na letním kině, ale ta slavnostní festivalová nálada už nebyla. Co na festival táhne diváky, není jen film, ale to vše, co jej obestírá, kulturní pořady před filmy, vítání delegací a patronátů, akt podávání kytic a upomínkových předmětů hostům, jejich projevy, vždy i politicky zaměřené a hlavně blízce lidské – nu i slosování vstupenek se zajímavými výhrami, dary to patronů. A když naposled se rozsvítí světla hlediště nad proudy návštěvníků valících se krásně květinami upraveným prostranstvím buď k autobusům nebo k velkým parkovištím motorových vozidel (hlídaných) nebo jen domů, je tak návštěvníku dobře, jak mnozí sdělovali magnetofonu a pořadatelům, slastně dobře, neboť úspěch festivalu je i jejich úspěchem a teď to mohou podle chuti oslavit.

Bilance:

    V únoru 17.2. se konala městská konference KSČ, která byla přehlídkou práce a úspěchů na všech úsecích našeho hospodářského, kulturního i společenského života. Zahájil ji předseda MěNV Radoslav Navrátil a uvítal přítomné delegáty, zástupce ONV v Hodoníně, OV KSČ a jiných složek v Kyjově, čestné předsednictvo složené ze zasloužilých členů strany KSČ, zástupců brigád socialistické práce a zástupců NF. Byl přítomnými delegáty schválen program konference a návrh na složení různých komisí.
    Konferenci přišla slavnostně pozdravit Pionýrská organizace, její zástupci přednesli budovatelské závazky, zazpívali, zarecitovali a delegáty podělili umělými kvítky, jež sami zhotovili. Jejich odchod byl konferencí bouřlivě pozdravován. Po hlavním projevu předsedy MěV KSČ s. Eduarda Svozila, který mimo mezinárodní politický přehled, uváděl v kostce celý život našeho města, zvláště na úseku zemědělském a výrobním. Z diskuse vyplývalo, že mnohé nedostatky v našem hospodářství vyplývají ze špatné organizace práce a vzájemného poměru lidí.

    Městská lidová knihovna se stále nachází v tom sešlém prostředí na Komenského ulici, sice uměle zakrytém výzdobou a regály, ale přece proráží na stěnách vlhkost a místnosti páchnou plísní. Nestačí ani prostory na stále přibývající knihy, skladují se i na zemi. Usměvavé a ochotné knihovnice už to vše snášejí se v tipem, než v zelených obzorech se konečně narýsuje stavba kulturního domu. Stále si ho Kyjov přes všechny sliby kompetentních míst nezaslouží, už jen za to, co odvádí z festivalů?
    Pár čísel: Knihovna má 22.489 svazků, na jednoho obyvatele připadá 2,8 svazku, naučné literatury 6.404 svazky, jež jsou velmi vyhledávané. Pro mládež je připraveno 3.732 svazků, na něž také čtenářů přibývá. Celkem počet vypůjčených knih vzrostl na 57.350 svazků, na jednoho obyvatele 7 knih. Jsou čtenáři, kteří zkonzumují i 10 knih za týden a hodně si vypůjčují studenti, kteří potřebují knihy, jež doma nemají a na knihkupeckém trhu jsou stěží k dostání. Knihy, které knihovna nemá, vypůjčují knihovnice ochotně z větších knihoven – bylo jich 226 výpůjček. Stálých čtenářů je 1.227, z toho 378 mládeže. U dvou stolů si můžete knihy prolistovat, sami vybrat z regálů, nebo na pultě, nebo podle seznamů.
    V čítárně a studovně si můžete vypůjčit různé časopisy. Těch výpůjček bylo 6.118. Počet návštěvníků čítárny byl za rok 6.764. Čítárna je malá a vlhká ještě víc než půjčovní místnost knihovny, takže její návštěva je buď nutností nebo zálibou překonávající překážky. V čítárně vypomáhá dlouholetý osvětový pracovník Dr. Ladislav Dlouhý, který připravuje pečlivě přehled časopisů a na nástěnce vždy upozornění na nejzajímavější články politické, vědecké i kulturní.
    MLK prováděla i osvětovou činnost jako besedy o knihách se školní mládeží nebo se spisovateli – mimo Františka Kožíka se těšila značnému zájmu beseda s Vojtěchem Zamarovským, autorem knihy objevená Trója. Tato kniha se těšila a dosud těší pozornosti značného počtu čtenářů, že knihovnice musely si udělat pro vypůjčovatele pořadník. Beseda se spisovatelkou Mírou Holzbachovou měla také úspěch, kdo by o Indiánech rád neslyšel?
    Po celý rok byly v knihovně výstavky knih k různým výročím jako Leninovo, 25. výročí Mnichova, 25. výročí uzavření smlouvy s SSSR aj. Také k MČSP byly pěkné instalace sovětské literatury. Politická literatura je stále doplňována a knihy o ateistické výchově zvlášť vystaveny. Knihovnice také zajíždějí do venkovských knihoven, tam jim vypomáhají s registrací i propagací, kde zájem o knihovnu vázne. V Násedlovicích spolupracovaly na besedě se spisovatelem Ivanem Křížem o knize Velká samota.
    I čtyři metodické materiály byly vydány, pro recitační kroužky k STM, k Týdnu výživy a zdraví (společně se zdravotní osvětou), k MČSP o současné sovětské literatuře a pro Dům osvěty seznam naučné i beletristické literatury pro zemědělské školy. Metodická pomoc mládeži je poskytována po celý rok.
    Ředitelkou knihovny je Marie Poledňáková, dříve osvětová pracovnice, osvědčená recitátorka. Studuje dálkově knihovnickou školu. Návštěvníci knihovny si váží i ostatních knihovnic jako zkušené Marie Balaštíkové, Marie Gazdové i zapracovávající se mladé s. Marie Plokové. Jak pěkné je ústřední heslo knihovny: V knize je uloženo celé lidské srdce.

    Slavnostní večer V.I. Lenina se konal 22. dubna v sále sokolovny a byl kulturní program spojen se slavnostním slibem nových pionýrů. Jelikož je to slavnost velmi pěkná, až dojemná, účastní se jí mnoho rodičů a všeho občanstva i mimo členů strany. Sál bývá vždy plný. K slavnosti hrál pionýrský dechový soubor vedený s. Josefem Frýbortem. Úvodní projev, vzpomínku na Leninův život, pronesl předseda MěV KSČ s. Eduard Svozil. Slavnost byla zakončena recitačním pásmem o Leninovi, sestaveným s. Ludvíkem Guryčou a Jiřím Ratajem, učiteli a účinkujícími byli nejlepší recitátoři STM.
    Pak byl opravdu důstojně proveden slib nových pionýrů, který řídila pionýrská vedoucí. Když vstoupila na jeviště, dala povel vlajkové četě k pochodu a všechno obecenstvo povstalo a tleskalo. Po dalším povelu nastupovali dvěma proudy na jeviště Jiskry (předvoj pionýrů). Vedoucí je krátce poučila o významu slibu a získání pionýrského šátku a pionýři slavnostně skládali svůj první slib. Šátky jim vázaly členové Městského výboru KSČ. Po tomto aktu vyhlásili noví pionýři své závazky, týkající se sběru a jarních kilometrů.
    A nastává blahopřání od všech významných veřejných činitelů a ředitelek škol. Všichni si jistě přejeme, aby se náš dorost bez kazů rozvíjel a budoval dál slavný Leninův odkaz. Tuto slavnost navštívil i delegát německé mládeže z NDR a prostřednictvím tlumočníka jim tlumočil pozdravy německé mládeže, která také skládala slib ve výroční den založení Pionýrské organizace. Na tuto slavnost byly rozeslány vkusné pozvánky s uvedeným programem.

    Do májových oslav patří nejen 1. květen, Svátek práce, ale i 9. květen, den našeho osvobození. Ovšem největší slavnost bývá 1. května, která obyčejně začíná již 30. dubna májovou veselicí. V 6 hodin 1. května město probudil obvyklý budíček dechové hudby. Po sedmé hodině autobusy svážely účastníky průvodu z venkova, z obcí Svatobořice, Mistřín, Šardice, Vlkoš, Skoronice, Vacenovice, Milotice, Bohuslavice, Bukovany, Ostrovánky, Strážovice, Stavěšice, Sobůlky, Kostelec, Moravany Čeložnice, Hýsly, Kelčany, Žádovice, Skalka, Ježov, Labuty a Vřesovice.
    Boční ulice na jižní straně města byly seřadištěm mohutného průvodu (kolem 15 tisíc účastníků). Po deváté hodině průvod vyrazil z hlavního seřadiště na Nerudově ulici a byl zdraven školní mládeží lemující ulici před náměstím i občany na chodníku. Za vlajkou, nesenou pionýry a svazáky vlnily se řady státních vlajek a praporů a za nimi pochodovalo čestné předsednictvo, složené ze zástupců KSČ a NF, MěNV a zasloužilých spolupracovníků. Pochodovali i staří členové strany KSČ, jimž se srdce chvěla slastí nad slávou dnešních dní. V dílčích proudech se vznášela vlajkosláva, transparenty, obrazy státníků spřátelených zemí a jely alegorické vozy.
    Zveřejněné socialistické závazky směřovaly k tomu, aby se vyrovnalo zpoždění ve výrobě způsobené zimní kalamitou. Alegorické vozy měly propagační ráz jako vůz Mlýnů a těstáren (vkusné uložení jejich výrobků s čísly stoupající výroby) nebo Družstvo invalidů. Sklárny Moravia slavily 80 let svého trvání, Slezan Svatobořice se chlubil svými výrobky. Po slavnostním projevu a přečtení rezoluce ÚV KSČ, vystupovaly soubory LUT se svým programem. Účastníci se rozjížděli, ale slavnostní nálada zůstala v nitru každého. Odpoledne bylo věnováno sportu.
    V předvečer 9. května byl lampiónový průvod mládeže na přírodní hlediště a tam byly po krátkém projevu promítány krátké zábavné filmy. 9. května bylo dopoledne věnováno krasojízdě cyklistů a proběhly cyklistické závody mládeže. Turnaj žákovských družstev v kopané probíhal celý den a byl ukončen finálovým utkáním. Večer pro milovníky tance byl na Záložně taneční večer, pro zájemce o film se promítal první celovečerní film na přírodním hledišti.

Ze zprávy májové komise:

    Hesla na transparentech většinou dle ÚV KSČ.

    V rámci příprav na Měsíc ČSP připravily naše ženy krásně vyšité šátečky pro štafetu jako pozdrav od nás do SSSR. Sklárna vystavovala v n.p. Kniha ve výkladní skříni doklady družby se svými přáteli v Měrefě a Tiraspolu jako dopisy, fotografie, upomínkové dárky a jiné. I žáci z kyjovských škol měli svou výlohu v tiskárně, také spoustu dopisů ze všech konců SSSR, i fotografie. Na besedách SČSP bylo hovořeno o 20. výročí podepsání smlouvy o spolupráci a vzájemné pomoci mezi SSSR a ČSSR.
    7. listopadu byla na náměstí v Kyjově Manifestace pracujících ve 14.15. Shromáždilo se na 5.000 lidí ze závodů, škol a obchodů a vyslechlo pozorně projev s. tajemníka KSČ Josefa Kučery, také s jádrem o výročí československo-sovětské smlouvy. Z manifestace byla zaslána rezoluce sovětskému velvyslanectví.
    Význačným kulturním přínosem bylo promítání dokumentárního dvoudílného filmu manželů Thorndikových z NDR, jejichž film byl poctěn Leninovým řádem a národní cenou NDR. Film mimo pro školy se promítal několikrát s pěknou účastí.

    Jelikož není možno komentovat veškerou kulturní činnost SZK, uvádím stručný přehled činnosti: Slovácké divadlo, Divadlo Bří Mrštíků – 7 her (nejlepší Král Lear – Slovácké divadlo).
    Ostatní vystoupení: Ochotnický kabaret SZK, Kučerovci k MDŽ, umělecké pásmo Není na světě síly, Státní soubor písní a tanců z Prahy, estráda Veselo, veselo, Slovakofarma Hlohovec – Smích není hřích, vystoupení souboru Roleta – Tartuffe II., vystoupení souboru Monokl – Jeden dýkou, pistolí a Adam a jeho Madame.
    Oslavy: oslava únorových událostí, Leninův večer a oslavy májové. Koncerty: Symfonický orchestr SZK – Malá noční hudba. Akce souborů: Kabaret pod lupou – 7 vystoupení – do krajského kola STM. Cimbálová muzika Jiří Petrů – místní oslavy a Okresní přehlídka souborů, Symfonický orchestr – výchovný koncert a hudební doprovod k baletu Sedm havranů.
    Pohybová výchova: Pohádka Sedm havranů (6 vystoupení, Soubor písní a tanců při místních akcích (ZDŠ), Taneční orchestr při tanečních akcích SZK, Pěvecký soubor Kyjovanka při místních akcích a zájezd do Prahy na světový sjezd včelařů, Loutkařský soubor – loutková hra Není nad Ferdu a organizoval okresní přehlídku souborů. Kroužek astronomický – pravidelná pozorování na hvězdárně, prováděl exkurse.
    Přednášky: Problémy výchovy mládeže, beseda s pedagogy, lékaři a právníkem, 1100 let od příchodu Cyrila a Metoděje na Moravu (plný sál Záložny), Pozadí Eichmanova procesu (plno), Americká technika očima našich odborníků.
    Soutěž tvořivosti mládeže: Soutěž hudebních souborů a jednotlivců, výstava výtvarníků a fotoamatérů, soutěž v recitaci. Výstavy: Výstava celostátní fotosoutěže, výstava brněnských fotografů.
    Práce s dětmi a mládeží: Pionýrský karneval, mládežnický karneval, radostný den mládeže. Taneční večery každých 14 dní a 4 plesy.
    Kursy: Kurs pohybové výchovy v Kyjově a Ježově, kursy hudební (100 žáků), kursy studené kuchyně (45 žáků), kursy jazykové (38 žáků), kurs šití (13 žáků), kurs společenského chování. Výroba loutek – zhotoveno 1.600 loutek.