Na výroční schůzi JZD dne 5. února t.r. bylo vzpomenuto 20 let jejich JZD. Uvádím ze vzpomínky s. Ludmily Zabloudilové:
    Vzpomínám na 20 let našeho založení JZD hlavně pro Vás již mladé, kteří jste o našich tížících počátcích třeba ani neslyšeli. Původní základ našeho družstva byl bývalý Mandlův statek (židovský majetek). Do roku 1948 byl spravován s. Antonínem Joklem a hospodářem tam byl s. Ladislav Vašíček. Tento statek o výměře 56 ha svými budovami dodnes patří do majetku našeho družstva. Po únoru se stal správcem statku a přidružených polností z dalšího židovského majetku Josef Okleštěk a Ladislav Vašíček zůstal jako hospodářský vedoucí.
    Druhým základem bylo takzvané strojní družstvo, které bylo založeno po roce 1948 i nezemědělci. Vklad byl 100 Kčs a z příspěvků byla upravena v Nětčicích společná strojní prádelna. Družstvo bylo sloučeno s JZD, ale těžká práce v ně mnohé ženy odradila, zůstala jen malá skupina pracovníků, kteří pracovali všude, v živočišné i rostlinné výrobě, ve dne v noci i ve svátky. Práce byla málo placená a mnohá i neplacená.
    Tehdy byly 3 typy družstev: v I. typu pracovali družstevníci na svém společně, při II. typu už své pozemky spojili a ve III. typu už měli společné pozemky i ustájení dobytka. Nižší typy proběhly u našeho družstva krátce, protože většina do družstva pozemky ani dobytek nepřinesla, ale pracovala již dříve na Mandlově statku, kde se jádro JZD vytvořilo.
    Formální založení JZD se stalo začátkem května 1950. Vzpomeňme prvního předsedy JZD Antonína Sokola, který byl velmi obětavý, ale i tvrdý a proto si lidi nezískal. Druhým byl Richard Skaunic, který přerušil pro tuto funkci práci na dolech, ale brzy ochuravěl. Třetím byl Josef Okleštěk, čtvrtý Josef Holub, po dvě období Ladislav Vašíček, za něhož se družstvo již konsolidovalo, po něm František Jurák a pak nynější Miloslav Horák. Z nich už zemřel Antonín Sokol, Richard Skaunic, Josef Holub a František Jurák. Čest jejich památce!
    Musíme vzpomenout i zasloužilých a obětavých účetních jako Otta Tomanec, Josef Kudrna, Josef Wenzl – velmi obětavý důchodce, dlouhodobým Jan Staněk, velmi zasloužilý, po něm Karel Moudrý a po spojení JZD Kyjov s Boršovem je nyní ekonom Josef Hofman. Budovy JZD se rozšířily o stáje bývalého Čučkova statku (židovský majetek), kde byli umístěni koně a zabrané hospodářské budovy Špačkova statku byly proměněny pro kotce vepřového dobytka. Bylo to, kdo zná Kyjov, hodně roztříštěné umístění, zvláště pro organizaci.
    Půdy stále přibývalo přibyly pozemky těch, kteří na půdě nepracovali. Bylo to na sta hektarů půdy a proto už dosavadní budovy nestačily a bylo nutno, aby se stavěl aspoň jeden kravín. Materiál se získával ze starých budov, bylo nutno však je zbourat, tehdy ručně, cihly oškrábat, roztřídit a odvézt. Tak získali i výtopnu na nádraží a materiál těžko získaný museli odvážet zatím k traktorce a pak, až se rozhodlo, že kravín bude stát za nádražím, zase se odvážel zpátky. Tito brigádníci pracovali ve dne v noci, protože práce v kravíně a na poli nemohla být přerušena. Peníze za práci dostávali jen ti, kteří neměli jiný výdělek (když nebyly ještě polní práce v proudu), nebo měli živitele (manžela).
    Tehdy pracovali i vedoucí. Nejvíce se o tyto akce zasloužili manželé Mívaltovi (dnes už na odpočinku ve Svatobořicích), kteří odpracovali zdarma 2.400 hodin, s. Ludmila Zabloudilová 1.800 hodin a jiní, které jim nebyly započítány do důchodu. Ještě když byly potravinové lístky, nesměly být ženy zaměstnaných mužů členkami družstva, protože by nedostaly tyto lístky a družstvo je nemohlo ještě uživit. Hodně se odvádělo státu a výtěžek družstva byl prvá léta stále malý, nebylo co mimo dodávky odprodávat.
    Když JZD svými silami nestačilo, přispívaly neplacené brigády (dodnes mnohými vyčítané). To, co dnes máme, nepřišlo samo, bylo z těžkých počátků rozvíjené až nemožnou dřinou hlavně žen, o čemž vy mladí už nemáte ani zdání. Dík všem obětavcům, dnes už důchodcům a to s malým důchodem!

    Pro nedostatek pracovních sil se družstvo zaměřuje na zprůmyslnění výroby a té odpovídá pěstování obilovin a výroba vajec. Jedno je málo potěšující, že ceny výroby, strojů, hnojiv a jiných potřeb, stále vzrůstají, ale cenová úroveň zemědělských výrobků zůstává stejná.
    Roku 1969 měly obiloviny tyto výměry (v ha):

    Plocha obilovin se proti loňskému roku zvýšila o 58 ha. Žně byly dobře připraveny i za pomoci MěstNV, který zajistil prověrku strojů i výmlatových středisek a zajistil i brigádnickou pomoc pro čištění obilí. Předseda obchodní komise zajistil přednostní zásobení družstevníků nápoji. 420 ha se sklidilo kombajny, 9 ha samovazy. Obilí se sušilo v ocelokůlně v JZD. Sklizeň slámy byla provedena vysokotlakovými lisy balíkováním a část slámy byla zaorána, stejně se vždy všechna nespotřebuje. Žně trvaly od začátku srpna přes 14 dní. Výkup obilí byl proveden v množství 10 vagonů a odvezli je družstevníci sami. Podzimní práce probíhaly normálně, ozimy zasety a vzešly i přes poměrné sucho. Nebylo pro špatný stav sklizeno asi 5 ha řepy a 6 ha mrkve. Kukuřice se sklízela kombajny.
    680 ha orné půdy družstvo obdělává a má 230 stálých pracovníků, z toho 87 mužů a 11 zaměstnanců. 55% pracovníků je starých a 33 důchodců pracuje ještě trvale dál. Zajištění rostlinné výroby je ucházející, živočišné výrobě chybějí stálé pracovní síly a proto byla omezena. Jinak družstvo plán splnilo, až na vepřové maso a vejce, mléko překročilo, dojivost dosahuje už 7,05 l denně. Krav má družstvo 233 kusy, jalovic 56 kusů a telat bylo 28 kusů, celkem 307 kusů skotu.
    Nejlépe prosperuje drůbežárna, která má na nosnici 80 vajec, většinou se vejce dávají na násadu, ročně se vylíhne 400 tisíc kuřat, z toho 10 tisíc brojlerů (výkrmných kuřat). Drůbežárna je nejvíce prosperující podnik družstva, pracují tam většinou mladé ženy, na své povolání dobře školou připravené. Do tohoto oboru se dívky rády hlásí, protože jejich práce vyžaduje sice velkou péči, ale menší námahu než v jiných odvětvích JZD. I zde je potřebí ještě laciněji vyrábět, kuře přijde kus na 2,7 Kčs, vejce na 98 hal. Přestavba líhní je také nutná a ještě větší zmechanizování práce. Ovšem, ty úplně zmechanizované klece připadají až příliš technické, zde má drůbež přece jen přirozenější (až na to líhnutí) podmínky.
    Velmi výnosná je školka, ale i zahrada a ovocný sad, kde letos byla nadprůměrná úroda ovoce. Na to musili být přizváni brigádníci, to se sklízí ručně, tak jako jahodová plantáž, která je také výnosná. Vinice začínají teprve rodit a pak se jejich investice jistě vyplatí.
    Loňský rok byl zemědělství málo příznivý, byly veliké výkyvy v počasí, sucho a zase lijáky, podzim velmi krásný, ale suchý a předčasný sníh koncem listopadu. 29. května postihlo naši oblast krupobití, byla zničena část pšenice a okopanin, ale ty se ještě vzpamatovaly. Ještěže je družstvo dostatečně pojištěno, ovšem výnos to nenahradí.
    Družstevníci měli větší sociální možnosti, tj. že se zřizují ve všech objektech sociální zařízení. Také pro stálé pracovníky se připravují obytné jednotky (6 bytů), většinou pro mechanizátory. Kulturní možnosti jsou značné, jenže jich družstevníci plně nevyužívají, jednak zaneprázdnění, ale i méně pevný vztah ke kultuře i u mladých. Zájezdy po vlasti i do zahraničí jsou časté, těch se rádi zúčastňují i starší.
    Co bychom si přáli? Aby JZD stále lépe prosperovalo i když výdělky jsou pěkné – JP 24 Kčs + naturalie, doplatky i premie značné, jen lidí chybí, mladý dorost i do živočišné výroby. Zemědělství bude muset být preferované jako hornictví, potřebujeme k výživě toho hodně, nároční také jsme a na dovoz nemůžeme pořád spoléhat, nejsme průmyslovou velmocí.

    JZD je nerozlučně spjato s některými svými stálými pomocníky a tím je také Okresní veterární ošetřovna, umístěná v Kyjově v místě bývalých jatek. Generální úprava byla provedena roku 1966 a také byla ošetřovna moderně vybavena, získala nový operační stůl cizí výroby, zatím neinstalovaný pro technickou závadu. To se u nás také stává, ještěže mají starý operační sál, který zatím dostatečně slouží.
    Léčí se dobytek, skot i koně, každý teď má vlastní stáj, provádějí se zákroky po úrazech, i oční operace, porody krav, prasnic i kobyl, ty se posílají i při normálních porodech, protože je jich už málo a jejich cena je vysoká, kolem 25.000 Kčs.
    Zemědělské závody od roku 1965 léčení platí, rovněž i ustájení. Přesto se málokdy stane, že se přiveze zvíře až už je pozdě, veterináři jsou voláni hned, na to jsou u JZD veterinářští pracovníci, aby včas chorobu nebo špatný porod zjistili. Také “na hřebíky” již zvířata nehynou, podávají se magnety a tak tyto operace jsou řídké. Americký objev se plně uplatňuje i u nás. Vepři se vyšetřují preventivně přímo v kotcích, aby netrpěli sípavkou.
    Drůbežárně je věnována také stálá pozornost, proto hynutí drůbeže je zřídkavé. Až bude zavedena inseminace i u drůbeže, bude “čistých” vajíček jistě méně a méně jich bude muset být vyřazeno.
    Vedoucím OVZ je MVDr. Petr Fiala a výborným pomocníkem jeho MVDr. Oldřich Burský.