Plán, iniciativa, aktivita. To jsou pojmy, které jsou nepostradatelným doplňkem pro představu o úrovni kolektivu Sklárny Moravia. Vliv kolektivu sklárny je zjevný na všech úsecích, jak ve sklárenském areálu, tak na životě ve městě. Pracovníky sklárny najdeme v lidosprávě, ve sportu, kultuře, no prostě všude tam, kde je třeba obětavých pracovníků. A ti jsou žádáni ve všech úsecích současného života našeho města.

    Přes všechno úsilí a přesto, že šlo letos o jubilejní rok 30. výročí osvobození naší vlasti, tak drahé jubileum všemu pracujícímu lidu, nepodařilo se sklářům splnit to nejdůležitější z jejich snažení. Výrobní úkoly nebyly v tomto roce splněny. Nebyl také splněn uzavřený socialistický závazek sklárenského kolektivu.
    Nesplnění ročního plánu výroby je pro zaměstnance nebývalým, dlouho neprožitým zážitkem. Nejednou byly kolem otázky v závodě vedeny kritické diskuse. Nejednou byla Sklárna obviňována, avšak vesměs lidmi nezasvěcenými. Je také pravdou, že někteří zaměstnanci, kteří v závodě sice pracují, ale se závodem nežijí, zpochybňující řeči o závodě podporovali. Naštěstí jich bylo málo. Přesto stačili nahrávat těm, kteří z neúspěchů měli radost. Hlavně se dařilo těm několika jednotlivcům, kteří úspěchy pracujících nenávidí. Spojovali neúspěchy ve Sklárně Moravia se svými předpověďmi o brzkém krachu tohoto zařízení. Příslušníci společnosti tohoto zaměření, tohoto druhu, nám připadají jako obtížný hmyz. Nejraději bychom o nich nemluvili, neviděli je. Před skutečností se však nelze schovat.
    Obtíže při plnění plánu pramenily z docela jiných příčin. Závod je v rekonstrukci. Jednotlivé fáze rekonstrukce měly stanoveny termíny dokončení a předání do provozu. Podle těchto termínů byl rozvržen také alikvotně výrobní plán. Vzhledem k tomu, že nebyly dodrženy termíny rozjetí nových kapacit, nemohly býti plněny narůstající úkoly výrobního plánu.
    Řídící pracovníci byli nuceni provádět řadu operativních zásahů a opatření. V zájmu plánu bylo nutno využívat starých provozů až nad hranici únosnosti. Při všech těchto nesnázích a východiscích se osvědčili spolu s vedením závodu jako dobří hospodáři orgány a organizace Komunistické strany, Revolučního odborového hnutí a Socialistického svazu mládeže. Jejich politická práce pomohla a podnítila většinu pracujících k obětavému zdolávání překážek. Téměř všichni pracující se maximální měrou, někdy bez ohledu na svoje osobní zájmy, přičinili o záchranu před naprostým fiaskem. Splnění plánovaných úkolů ve výrobě zboží dosáhlo jen 95,8 %. Plán odbytu na 98,6 % a vývozní úkoly na 90 %.
    Sklárna se stala obětí, dá se říci, celostátního “onemocnění” nedostatky v odběratelsko dodavatelských vztazích. Odběratelsko dodavatelské vztahy se nejednou staly předmětem starostlivosti nejvyšších vládních a stranických jednání. Skláři se na vlastních zkušenostech přesvědčili, kolik obtíží pro pracující nedostatky na tomto úseku přináší. Opožděné najetí zrekonstruované části závodu zapříčinilo ztrátu 50 milionů. Pracující na všech úsecích pracovního zařazení však nutná opatření vzali za svá a manko snížili o plných 34 milionů Kčs.

    Skláři se naučili nesnázím čelit. Byla to pro ně velmi účinná škola. Jak ani nemůže jinak být, na obranu proti nesnázím volili metodu nejúčinnější, socialistickou soutěž ve všech známých formách. Bylo uzavřeno 52 kolektivních socialistických závazků. V tomto roce soutěžilo 32 kolektivů s 528 pracovníky. 265 pracovníků obdrželo odznak I. stupně Brigáda socialistické práce, 8 pracovníků odznak II. stupně. Sedmnáct kolektivů už je nositeli hrdého titulu BSP.
    Mimořádnou pozornost zasluhuje iniciativa žen. V soutěži je zapojeno 521 pracovnic. V kolektivech soutěžících o titul Brigáda socialistické práce je celkem 236 žen. Z tohoto počtu už 103 ženy jsou nositelkami odznaku I. stupně. Výrobní potíže si vyžádaly nová řešení. Odpovědnost za řešení na sebe vzaly čtyři komplexní racionalizační brigády. Pracovalo v nich 52 členů, z toho 32 dělníků.
    Během roku bylo podáno 78 zlepšovacích námětů, z nichž bylo 57 realizováno. Úspory za jejich roční využití představují 1.329 tisíc Kčs. Nejlepšími zlepšovateli roku 1975 se stali soudruzi Beránek, Jež Josef, Lukeš, Ševčík, Valenta a Wenzl Jiří.

    Pozornost na zlepšení pracovních a životních podmínek pracujících, tedy životního prostředí, byla shrnuta do plánu ozdravných opatření. Na splnění tohoto dílčího plánu bylo vynaloženo 1.500 tisíc Kčs.
    Výstavba nové části závodu a komplexní uvedení do provozu bude velkým pokrokem. Zlepší se pracovní podmínky pracujících snížením pracnosti a namáhavosti, naproti tomu se zvýší nároky na odbornost pracujících. Zvýší se objem výroby při zvýšení produktivity práce.