Jsme při posezení v restauračním zařízení; to je dnes už požadavek denního běhu života. Je to předmětem přání nejen hostů. O splnění přání hostů pečuje zde v Kyjově celý štáb pracovníků restaurací. Ve městě je umístěno ředitelství podniku s názvem Restaurace Hodonín. Už název dává tušit, že jde o zařízení, podnik s celookresní působností. Ředitelem podniku je soudruh Karel Hrabal.
    Právě v roce 1975, tedy ve slavný rok výročí osvobození naší vlasti, slaví podnik Restaurace Hodonín se sídlem v Kyjově své dvacáté výročí založení. Za těch dvacet roků existence prodělal podnik Restaurace značný organizační a funkční vývoj. Rozvíjel se také po stránce rozšiřování své materiální základny. V Kyjově nebyl sice vybudován za poslední léta nový, moderní podnik. Ale zaměřil se na obnovu převzatých restauračních zařízení.
    Do roku 1965 byl opraven hotel Slavia nákladem 622 tisíc Kčs. Bufet na náměstí v hodnotě 217 tisíc korun, vinárna Radniční sklep nákladem 222 tisíc Kčs. V letech 1965-70 bylo vynaloženo na opravy 1.783 tisíc korun na Lidovou restauraci, pivnici Budvarka a Nový svět. Poslední akcí byla oprava restaurace U zámečku, nákladem milion čtyři sta devadesát šest tisíc Kčs. Celkově vynaložené finanční náklady podniku Restaurace Hodonín na renovace restauračních zařízení ve městě Kyjov činí 4.340 tisíc Kčs. Je to téměř celá třetina finančních nákladů, kterými podnik Restaurace disponoval v rámci celookresní působnosti.
    Dnes je síť podniku Restaurace Hodonín se sídlem v kyjově ve městě situován v následujících zařízeních:

restaurace Hotel Slavia, náměstí Klementa Gottwalda
restaurace U Zámečku, náměstí Klementa Gottwalda
restaurace Lidová restaurace
hostinec Nový svět
hostinec Záložna, Komenského ulice
výčep Nětčice
pivnice Budvarka
bufet Bufet, náměstí Klementa Gottwalda
bufet Bufet, nádraží ČSD
polotovary prodejna, náměstí Klementa Gottwalda
vinárna Radniční sklep, náměstí Klementa Gottwalda

    Podnik Restaurace zlepšoval nejen materiálně technickou základnu. Spolu s tím pečoval o růst odborné úrovně svých pracovníků: zatímco v létech padesátých, při vzniku podniku, bylo vyučených v oboru pouze 11-13 % zaměstnanců, dosáhl tento počet v roce 1975 už 35,6 %. Práce v oboru je všestranně náročná. Zvlášť nepříjemně na zaměstnance doléhá skutečnost, že svoje zaměstnání absolvují v době, kdy jiní mají volno. Nejen po této stránce je zaměstnání v tomto oboru náročné. Proto si zaslouží pozornosti vytrvalost, která vedla některé zaměstnance k tomu, aby zůstali věrni svému zaměstnání.
    Z kyjovských zaměstnanců, kteří při oslavách dvacetiletého trvání podniku Restaurace Hodonín oslavili dvacetileté jubileum své práce v podniku, jsou to soudruzi a soudružky: Jaroslav Fiala, Jaromír Fiala, Houšťová Aloisie, Houšť Martin, Karel Houšť, Karel Hrabal, Josef Chytil, František Mrkvica, Milan Sudický, Alois Vavřina, J. Zálešák, Marta Žvanutová.
    Přes všechna uznání, která si zaměstnanci restaurací zaslouží, hosté těchto zařízení ne vždy rádi přiznávají. Nároky stále narůstají, takže předběžná jídla jsou “slabá”, než aby je hosté chválili. Když pak je na poliklinice při vážení patrna obezita, to už není důvod, aby byly restaurace chváleny. Tím méně je host restaurací schopen chválit, když ztrácí při chůzi stabilitu a je na rozpacích, která jsou to vrata, od nichž ztratil klíč.
    Nicméně, vztahy mezi hosty a lidem číšnickým jsou neporušené. Vždyť ještě dnes, 20 let po zřízení podniku Restaurace, je spropitné docela běžným jevem. Nikomu, ani z řad hostů, ani z řad lidu číšnického nenapadne, že někdejší “dýškerece” byly dávány do posměšné souvislosti se zánikem c.k. monarchie. Spropitné přežívající nejenom v tomto oboru, je neklamným důkazem, že je ještě hodně toho, co brání, aby se v naší společnosti vzájemné vztahy daly nazvat vztahy socialistickými.
    S potěšením je však možno konstatovat, že i na tomto úseku může dojít v tomto směru ke změnám. Kolektiv zaměstnanců restaurace U zámečku pod vedením soudruha Gottwalda se rozhodl soutěžit o hrdý titul Brigáda socialistické práce. V tomto úsilí prostřednictvím soutěže býti lepší, v práci dokonalejší, vedou, jak je zvykem, zaměstnané ženy. Celý kolektiv v Bufetě na náměstí je zapojen do soutěže o získání titulu Brigáda socialistické práce. Důsledek ušlechtilého úsilí ženského personálu v Bufetě je, že se tu dobře a s potěšením nakupuje. Převládá rychlost v obsluze doplněná značnou dávkou úsměvnosti a dobré pohody.
    Součástí Bufetu je krámek, kde se prodávají polotovary. Jestliže je těžké z kolektivu žen některou pochválit, aniž by se ostatní opomíjely, pak prodejna polotovarů umožňuje takový krok. Obsluhuje tu soudružka, členka kolektivu, Marta Žvanutová. Zákazník ani nemá čas, aby si proces nákupu srovnal s pohádkovým “stolečku prostři se!” Tak rychle a s úsměvem obsluhuje s. Žvanutová. Potvrzuje jen, že celý kolektiv žen právem obdrží už začátkem roku 1976 stříbrné odznaky BSP.