Užili jsme si tedy zase jednoho roku, ve kterém byli všichni uspokojeni, ač vládla všeobecná nespokojenost s tím naším počasím. Téměř každý si přeje, aby v to měsíci, toho období, v tom týdnu či dokonce v tom kterém dni, zrána, ve dne, v noci, aby to počasí bylo vždy podle potřeby. Mít na vývoj počasí skupiny lidí nebo dokonce jednotlivce, stalo by se počasí po dobu celého roku příčinou většiny lidských svárů. Dnes už je však všechno za námi a pokud by se někdo zeptal, jak vlastně to bylo s počasím, odpověď by zněla jednoznačně: ale dobré. To už je zvyk lidí, nosit jen ty hezké vzpomínky v srdci, na ty horší neúmyslně zapomenout.
    I když se tedy počasí vyvíjelo podle svého, nezavděčilo se každému jednotlivci a v pravou chvíli bylo v zásadě k nám ke všem spravedlivé a vyvíjelo se následovně:

    Celkově na území katastru města Kyjova za rok napršelo 464,5 milimetrů vody. Poslední sníh na jaře padal s deštěm dne 30. března. Poslední mráz minus čtyř stupňový se opozdil až 2. května a škodil na porostech všeho druhu. První bouře, provázená hřměním, si zase pospíšila a ač úkaz všeobecně letní, řádila už 28. března.
    Staré přísloví tvrdí, že první vlaštovka jaro nedělá. Totéž je možno říci i o prvním poprašku sněhu, který napadl sice až po Martinovi 19. listopadu, ale neměl ani kvalitu, nevydržel, neměl ani moc následovníků. Nejlíp se sníh zavděčil, když napadl na vánoční školní prázdniny. Ale jinak? Bylo to počasí spravedlivé? Nebylo! Každý jsme to přece chtěli jinak.