Abychom posoudili dnešní stav našeho zemědělství, je záhodno poohlédnout se nazpět do doby před rokem 1948, před Vítězným Únorem. Do roku 1948 nebylo v našem zemědělství v podstatě žádného plánování. Nebyly dodržovány osevní postupy, melioracím se nevěnovala po více než 30 let pozornost a nebyly vytvářeny podmínky pro zvyšování úrodnosti půdy a výnosnosti zemědělských plodin, zejména okopanin a pícnin.
    Naše město je položeno do oblasti s dobrými klimatickými poměry, geologické složení půdy skýtá podmínky k pěstování nejrozmanitějších druhů polních plodin, zeleniny, ovoce, zejména meruněk, broskví a vinné révy. Malozemědělská výrobní forma (roztříštěnost půdy) nedovedla však dokonale a plně využít těch dobrých podmínek, které byly dány samotnou přírodou.
    Devátý sjezd Komunistické strany Československa v květnu 1949 vytýčil přesně úkol uskutečnit přechod k družstevní zemědělské velkovýrobě, neboť tato forma byla jednou z možností postupně zabezpečit požadavky pracujících v zásobování zemědělskými výrobky.
    Začátky družstevní velkovýroby, založení Jednotného zemědělského družstva v Kyjově, nebyly, tak jako v celém našem státě, lehké. Bylo třeba trpělivého přesvědčování středních a malých zemědělců ke vstupu do Jednotného zemědělského družstva. Agitátoři se zde setkávali s naprostým neporozuměním zemědělců, argumentujícím množství důvodů, jimiž odmítali zapojit se do družstevního kolektivu, nevěřili příznivým perspektivám, které kolektivizace skýtala a k této myšlence se stavěli s nemalou averzí. Političtí a veřejní činitelé, kteří byli zapojeni do agitační akce na přesvědčování zemědělců mají v paměti s jakými těžkostmi se u mnohých zemědělců setkávali, i řadu nechutných scén zažili.
    Vývoj, který po Vítězném Únoru v našem zemědělství následoval naprosto přesvědčivě prokázal, že tato cesta kolektivizace byla velmi správná. Setkáváme se a mluvíme se zemědělci i s těmi, kteří se bránili a stavěli na odpor ke vstupu do družstva, nicméně, třeba i neradi, přece jen do družstva vstoupili. Zcela určitě není dnes jednoho družstevníka, který by se chtěl vrátit do poměrů před dvaceti pěti lety, který by chtěl samostatně na půdě, na které jako vlastník tolik lpěl proto, že tato půda byla “dědictvím otců”.
    Dnešní družstevník-zemědělec je si plně vědom toho, že při samostatném hospodaření by nemohl docilovat těch nesrovnatelně vyšších výnosů, jaké vykazuje současné družstevní hospodaření při využití progresivního obhospodařování půdy, kdy dřívější dřinu nahradily moderní mechanizační prostředky.
    Zalistujme však v kronice našeho města z dřívějších let a pročtěme si záznamy o našem Jednotném zemědělském družstvu Kyjov. První krůček byl učiněn koncem roku 1949, kdy z národní správy někdejšího Mandlova velkostatku (velkostatkář Mandl jako “nearijec” byl nacisty v době protektorátu zavlečen do koncentračního tábora, kde spolu se členy jeho rodiny zahynul pravděpodobně v plynové komoře v Osvětimi) ustaveno Jednotné zemědělské družstvo Kyjov. Půdní fond činil tehdy 56 ha. Současně Městský národní výbor Kyjov prostřednictvím utvořené komise přispěl k rozšíření družstva tím, že někdejší obecní pozemky, které byly pronajaty malozemědělcům, předal (po předchozím vypovězení pachtu) nově zřízenému družstvu. Další akcí bylo zcelování pozemků těch zemědělců, kteří přistupovali do družstva a pozemků vykoupených od nezemědělců. Patronát nad družstvem převzaly kyjovské mlýny, které tehdy byly závodem Velkonákupního družstva Praha (zkratka “VDP”).
    První výmlat obilí JZD Kyjov byl v roce 1950 v prostoru “Mezi mlaty” (nyní je v tomto prostoru vybudováno sídliště Obránců míru). Úroda byla uspokojivá natolik, že dodávka obilí na státní nákup byla splněna na 113%. Také první dodávka brambor byla překročena o 3%. Dodáno bylo 1.472 q brambor.
    V následujícím roce 1951 umístilo se naše družstvo na 5. místě v okresu Kyjov v hodnocení dodávky obilí. Výkup obilí byl tehdy splněn na 103%. Vynikající výsledek toho roku byl docílen v dodávce vajec – Kyjov splnil dodávku vajec na 133,1%. Vlivem suchého počasí byla však sklizeň brambor a řepy neuspokojivá – výkup brambor splněn na 78%, výkup cukrovky dokonce jen na 67%.
    Přes překážky a počáteční nesnáze družstvo se pozvolna rozmáhalo, měnil se způsob života družstevníků, přikročilo se k nákupu mechanizačních prostředků, zkvalitňovala se jakost půdy, rozrůstala se výstavba a vybavenost provozních objektů, rozšiřoval se strojní park, družstevníci zvyšovali svoje znalosti v pěstování plodin, v chovu dobytka, ustupovaly zastaralé způsoby, uplatňovaly se poznatky získané ve státní péčí budovaných výzkumných ústavech a v neposlední řadě uplatňovaly se dlouhodobé zkušenosti sovětských sovchozních a kolchozních zemědělců.
    Nelze však při všech kladných poznatcích zamlčet i negativní stránku. Vedení družstva muselo věnovat nemalé úsilí, aby mnozí jednotlivci neodnášeli si domů různé zemědělské produkty, bylo třeba i dalšího úsilí v odstraňování jiných negativů, které se projevovaly.
    Na kladných výsledcích v družstvu se podílel společně Místní výbor KSČ a Městský národní výbor a Místní výbor Národní fronty. Za pomocí těchto složek byly organizovány pracovní brigády na výpomoc při zvládnutí žní, senoseče, sklizni brambor a řepy. Jsou to tisícovky brigádnických hodin ve prospěch zemědělství, které odpracovali členové všech společenských organizací v Kyjově – komunisté, jinostraníci či bezpartijní a v neposlední řadě žactvo kyjovských škol.
    Do družstva postupně vstupovali další zemědělci doposud samostatně hospodařící, kteří nejen agitacemi v náborových akcích, ale sledováním výsledků v družstvu, sledováním zlepšujícího se životního standartu družstevníků se přesvědčovali, že družstevní hospodaření má příznivou další perspektivu.
    V roce 1952 se při žních na polích Jednotného zemědělského družstva Kyjov objevil první kombajn, který svým výkonem udivoval, vždyť nahrazoval práci desítek lidí. Tohoto roku zemědělský družstevní sektor již dvojnásobně převyšoval sektor soukromý. Usuzujeme přitom i čísla v dodávce obilí. Družstvo dodalo na státní nákup 1.283 q obilí, zatímco soukromý sektor dodal 628 q. Pro ilustraci uvádím další údaje: V roce 1952 družstvo překročilo plán dodávky masa. Dodávka hovězího masa splněna na 104%, dodávka vepřového masa na 105%. Řada soukromě hospodařících zemědělců dodávku masa nesplnila, takže bylo přikročeno k sankcím projednávaným na Městském národním výboru.
    V roce 1953 pozoruhodných výsledků bylo docíleno jak v rostlinné, tak v živočišné výrobě. Tak kupříkladu dodávka žita byla splněna na 130%, ječmene na 115%. Dodávka hovězího masa byla splněna na 150%. Podstatně se zvýšila produkce mléka, dodávka splněna na 150%. Uspokojivých výsledků bylo docíleno i v nově zavedeném pěstování zeleniny. V roce 1954 byly dodávky obilí splněny na 114%. Po předchozí úpravě půdy založen nový vinohrad. Na ploše 4,05 ha bylo vysázeno 7.000 sazenic vinné révy, ušlechtilých jak bílých, tak modrých odrůd moštových.
    Představenstvo družstva bylo si vědomo toho, že situace s ustájením dobytka je velmi nepříznivá. Dobytek-skot byl ustájen v nevyhovujících, nezdravých a přestárlých chlévech někdejšího Mandlova velkostatku a porůznu ve stájích jednotlivých zemědělců-družstevníků. Východisko z této situace bylo spatřováno v postavení nového kravína, což bylo v roce 1953 také realizováno.
    Listujme ale další stránky kroniky v následujících letech. Jsou zde zaznamenány další úspěchy, ale i problémy, se kterými se družstvo muselo vypořádat a provádět opatření k odstranění závad a nedostatků. Řadu roků družstvo zápasí s nedostatkem pracovních sil. Pozornost je neustále věnována na zvyšování odborné úrovně zaváděním nové mechanizace, je nutno provádět školení obsluhy nových zemědělských strojů. Jsou zde uvedeny i změny ve vedení družstva. Prvního předsedu Rudolfa Skaunice vystřídal v roce 1953 s. Holub, v roce 1955 stal se předsedou s. Ladislav Vašíček a na to s. Miloslav Horák.
    Významnou pomoc našemu družstvu poskytla Státní traktorová stanice Kyjov, která byla dobře vybavena strojním parkem, nicméně stálým úsilím družstva bylo vlastní strojový park doplňovat a vyškolit vlastní obsluhu.
    Rok 1957 je vyznačen rozšířením členské základny, což lze přičíst nové náborové akci, do které byla zapojena celá Národní fronta. Tento rok je rovněž etapou příprav pro sloučení JZD Kyjov s JZD Boršov. Samotné přípravy nebyly snadnou záležitostí. Velmi mnoho času bylo stráveno jednáním o materiálních a finančních otázkách, administrativním vyřizováním a v neposlední řadě řešením personálních a kádrových záležitostí. V září 1957 prováděla se arondace půdy na katastrálním území Kyjova a Boršova v tratích Choboty, Prašnice a Díly, což bylo součástí příprav pro sloučení družstev.
    Po nemálo obtížných přípravách došlo ke sloučení v roce 1958. Nově sloučené družstvo však žilo nadále v neustálých změnách, zejména pokud se týkalo půdního hospodaření. Bylo to další jednání s předáváním některých pozemků do užívání Školního statku Milotice (součástí Zemědělské technické školy Kyjov). Pole nevhodné pro obdělávání mechanizačními prostředky byla předána Místní organizaci Československého zahrádkářského a ovocnářského svazu. Toho roku byla rovněž řešena velmi ožehavá otázka nadměrných záhumenek. Starostí, nesnází a potíží zažilo tedy vedení družstva více než dost.
    Nicméně po vyřešení všech těchto záležitostí se družstvo poměrně rychle konsoliduje, společné hospodaření dřívějších dvou družstev v jednom družstvu s názvem “Jednotné zemědělské družstvo Kyjov” vykazuje kladné výsledky.
    V červenci 1958 za účinné spolupráce s Národní frontou, Městským a Okresním národním výborem byl v Kyjově uspořádán “Družstevní den”. V prostorách městského parku byl trh hojně zásobený spotřebním zbožím a potravinami. Stánky s tímto zbožím byly neustále obléhány kupujícími. Byla to zdařilá akce. Neméně zdařilou akcí byla “Okresní zemědělská výstava v Kyjově” 20. září 1958. Na hřišti u mlýnů byla výstava hospodářského zvířectva, kde návštěvníci jistě s nemalým zájmem shlédli výstavní kusy krav, býků, koní, vepřového dobytka, ovcí, koz a celé řady druhů drůbeže – slepic, husí, kachen, krůt a také králíků a holubů. Expozice rostlinné výroby byla na hřišti u Sokolovny a v sále Záložny byla výstava ovoce, zeleniny a vinných hroznů.
    Jak Družstevní den, tak Okresní zemědělská výstava byly prvními akcemi tohoto druhu, které byly v našem městě pořádány. Obě akce se setkaly s příznivým ohlasem naší veřejnosti a lze říci, že byly dobrou vizitkou v rozvoji našeho zemědělství v údobí socialisace.
    Ukazatelem prosperity družstva je hodnota pracovní jednotky. V roce 1961-62 bylo to 18 Kčs, které byly družstevníkům vypláceny za jednu pracovní jednotku, v roce 1965 pracovní jednotka činila 21,50 Kčs. K tomu je nutno připočítat naturálie v hodnotě cca 1,20-1,50 Kčs na jednu pracovní jednotku. V porovnání s pracovními jednotkami jiných družstev v naší zemědělské oblasti, i s celostátním průměrem je třeba konstatovat, že na tehdejší dobu odměňování našich družstevníků bylo více než uspokojivé.
    Přes veškeré potíže, se kterými se družstvo neustále potýkalo, nutno přiznat, že výsledky hospodaření se zlepšovaly. Pro ilustraci uvádím tabulku s údaji o hrubé zemědělské produkci z 1 ha půdy a hrubých peněžních příjmech našeho družstva v Kčs: